mdracek komentáře u knih
Při čtení této knihy jsem se stále snažila zjistit, co tak světoborného se na ní dá chválit. Vím, že mnoha lidem přijde humorná. Já na to asi ještě nemám ten správný věk, neboť ačkoli je Vančurův styl psaní zajímavý, nijak zvlášť mě neoslovil.
Krásně napsaná kniha líčící osudy tří mladých mužů, kteří přežili 1. světovou válku, a jejich začlenění se zpět do života. Příběh ukazuje, že i přes zdánlivou dobu míru nemusí vše dopadnout tak, jak by jste očekávali...
Při dlouhém prázdninovém cestování jsem si poslechla audioknihu. Jak tu již bylo řečeno, začátek byl poněkud zdlouhavý. Ale celková zápletka kolem Herriet mě ohromila a velmi zaujala, jen mě trochu zklamal konec, čekala jsem ho jiný. Novinářský útok na Wennerströma už byl možná takový příliš důkladně popsaný.
Po všemožných hororových filmových adaptacích díla jsem očekávala něco jiného, tenhle příběh se mi však i přes svou odlišnost líbil. Spíše než o horor se jedná o hlubokou analýzu psychiky člověka, v čemž spočívá děsivost a případná hororovost díla. Zápletka je promyšlená a - jak bývá u děl z této doby obvyklé - vyprávěna retrospektivně.
Podle mého názoru zatím Nesbova nejlepší kniha. Zápletka skvěle propracovaná, líbilo se mi prolínání více dějových rovin. A konečně se tam objevila i Rachel...
Jelikož to čtu popořadě, jsou Švábi má druhá Nesbova kniha - a jsou znatelně lepší než Netopýr. Líbilo se mi, že kniha byla nejen dobře napsaná, ale také mi rozšířila vědomosti o Thajsku. Překvapilo mě, že jsem už asi v polovině správně tipla, kdo je vrah...
Jelikož se o Nesbovi stále všude mluví, jako bookoholik jsem si jeho knihy chtěla přečíst. Řekla jsem si, že to vezmu pěkně od začátku, a dobře jsem udělala. Zpočátku mně kniha velmi bavila, ale v porovnání s dalšími příběhy Harryho Hole je znatelně slabší. Jak zápletkou, tak i častými vstupy do děje povídáním o australských legendách.
Velmi dobře napsaný příběh Doriana Graye, který krásně zachycuje Wildovo smýšlení a okolnosti jeho doby. Kromě hluchého místa v 11. kapitole, která, jak jsme si mohli přečíst, hodně kopíruje dílo J.K.Hyusmanse, byla kniha pěkně napsaná a měla originální děj. Postava Henryho Wottsona mi byla silně nesympatická, musela tam však být, neboť měla na Doriana zásadní vliv.
Po dočtení mám smíšené pocity - na jednu stranu ve mně kniha zanechala nepopsatelný, jedinečný dojem, stejně jako předtím Žert. Na druhou stranu - příběh mi nepřipadal ničím zvláštní, prostě popis života čtyř lidí v těžké době normalizace. Uznávám, že kniha má své kouzlo, bohatou slovní zásobu i vtip. Ale není to Kudnerovo nejlepší dílo.
Zajímavá povídka o bohaté americké rodině, která se přestěhuje na anglické panství, ve kterém bydlí duch dřívějšího pána. Líbila se mi obzvlášť dějová linie mladé Virginie a vévody, a samozřejmě taky Wildeův styl psaní.
Nádherný příběh plný lásky, oddanosti a porozumění...
Velice originální myšlenka o světové apokalypse, a také moje první kniha od Karla Čapka. Dokonale vystihl vývoj a reakci lidí na problém tohoto typu, až neuvěřitelně přesně to dokázal domyslet do důsledků. Věřím, že se stane jedním z mých oblíbených autorů...
S charakterem Scarlett jsem se dlouho nedokázala smířit, nakonec jsem však její postoj přece jen pochopila, a bylo mi jí líto. Na druhou stanu - myslím, že Rhett se rozhodl správně...
Velice emotivní příběh mladé a krásné židovské dívky, která měla víc rozumu a hlavně odvahy než ostatní, a v osudovou chvíli dokázala jednat. Zdržování děje také přidalo velkou dávku napětí a zoufalství. Lustig popsal celou tu opravdu skutečnou situaci tak, jak už to nikdy nikdo nedokáže...
Po skoro měsíčním boji jsem knihu zdárně dočetla - a nelituji toho. Pipův osud a hlavně změna pohledu na svět během dospívání určitě nějakým způsobem ovlivnili i můj pohled na dnešní společnost. Přestože jsou dnes Dickensovy knihy považovány za příliš složité a těžké - což asi opravdu jsou, myslím, že je to jeho nejlepší kniha, kterou bohužel ne každý zná - na rozdíl od Olivera Twista, jehož filmových zpracování je už snad víc než dost. A i příběh je tady lepší, zápletka Estelliných rodičů mi doslova vzala dech. V první polovině knihy mě bavily sarkastické a vtipné hlášky některých postav, hlavně Pipa. Jen jsem na konci čekala trochu bližší náhled do budoucnosti příběhu.
Velice drsný příběh, který opravdu snad v každém čtenáři musí zanechat rozporuplný dojem. Popsaná krajina, plná vřesovišť, močálů a deště, umocňuje temnou atmosféru příběhu. Heathcliff je velmi komplikovaný literární hrdina, jehož osud se nám odkrývá postupně, retrospektivně. Na konci knihy už šlo snadno pochopit, proč je tak zlý a krutý. Jeho pomsta v sobě zrcadlila dávnou křivdu z dětství, která mu postupně, když mu vzali jedinou osobu kterou kdy miloval, rozervala duši...
Příběh plný vtipných hlášek, poučných poznámek a hlavně skvělého děje (sice s lehce předvídatelným koncem, ale i tak). Moje 3. kniha od Johna Greena - je to lepší než Papírová města, ale na Hvězdy to nemá (a asi ani žádná jeho kniha mít už nebude). Hlavní hrdinové mi byli velice sympatičtí, a překvapilo mě, že ačkoli je to Green, dopadlo to dobře...
Často jsem slýchala, že Milan Kundera je náš největší současný spisovatel, a že bych si od něj tudíž, jako náruživá čtenářka, měla něco přečíst. Vybrala jsem si jeho asi neznámější knihu - Žert.
Zpočátku jsem měla problém vžít se do doby ovládané socialismem, schůzemi a kádrovými posudky, avšak od okamžiku Ludvíkovy pohlednice na stranické soustředění s dnes již ikonickými větami ,,Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí! Ať žije Trockij!" mě děj knihy doslova pohltil. Lucie, s její ztrátou víry v pravou duševní i tělesnou lásku, mi bylo upřímně líto, a Jaroslav, s jeho tradicemi a Jízdou králů, mne naopak příliš neoslovil. S postavou Ludvíka Jahna jsem se ale dlouho nedokázala ztotožnit, v rozhodujícím okamžiku s Helenou jsem jím byla přímo znechucena. Závěr knihy potom poněkud opravil můj pohled na jeho charakter - když jsem vzala v úvahu, co všechno prožil, a jak se k němu strana, nebo lidé jako Zemánek či Markéta zachovali, nemůžu se jeho povaze již déle divit...
Krásně psaný soubor Yossarianových příhod u americké armády, obsahující geniální, vtipné situace i věrohodné vážné chvíle. Heller se dokázal podívat na reálné situace satirickým pohledem a vytvořil válečného hrdinu, který se vůbec nepodobá postavám ze stejného literárního žánru. Yossarian není ten typ hrdiny, který by chtěl za záchranu ostatních položit život - právě naopak, jeho vzdor proti autoritám a oprávněná obava ze smrti z něj činí jednoho z nejlepších literárních hrdinů. Scéna vojenského soudu s Clevingerem se mi navždy vryla do paměti.
Po dočtení této knihy jsem si poprvé v životě dokázala představit, jak těžký musel být život ve válečné době. Fakt, že je kniha psaná z pohledu německého vojáka, jsem si uvědomila až asi po 30 stránkách. Utrpení, pocity a ztráty vojáků Remarque dokázal zachytit s mistrovstvím skvělého spisovatele, přestože je tohle jeho první kniha. Vypráví tu vlastně svůj vlastní příběh, dokonale zachycující trnitou cestu časem 1. světové války, jen s o něco horším a mnohem dojemnějším zakončením.