Medunkavera komentáře u knih

Začínám novou finkovku.
Byla vydána v roce 2003, ale odehrává se v roce 1960. To mně bylo pět let.

No.. ze začátku nic moc. Vše se točí okolo hezké holky, která nastoupila na dílnu, ve které Ota pracuje.
Ten sám sebe přesvědčuje, že se mu nelíbí a že o ní nemá zájem.
Ale.. když se nikdo nedívá, tak si jí důkladně prohlíží a pak hezky popíše.
A navíc.. všichni ti nejbližší, se kterýma pracuje a kámoší, tak.. když k němu přícházejí, hází významě okem k mistrově boudě, kde ta holka sedí a popichují Otu, aby si s ní něco začal. Ten ale dělá, že je mu volná. .

Tak to jsou dojmy z prvních stránek nové finkovky, kterou začínám číst.
Snad se to nějak zajímavě rozvine.

27 06.01.2021

Je mi to hrozně nepříjemné, že si přidávám do přečtených knihy od pana Hrabala a nepíši k nim žádný komentář. Přitom je to můj nejmilejší spisovatel.
Ale..já si to prostě nepamatuji.
I když v té době, kdy jsem knihu od něj četla, tak to bylo něco úúžasnýho, ale po těch letech si to prostě nepamatuji.
Musela bych si to přečíst znovu..

26 25.09.2021

Já se strašně omlouvám, ale mě se to nelíbilo. Nebo.. lépe.. asi jsem tomu nerozuměla. Asi tak.
Ale pět hvězdiček dávám za tu těžkou dobu, ve které se to odehrávalo.
Humor tam byl, ale stejně jsem z toho cítila nějaký smutek.

Beru tuto knihu do ruky, abych ji přidala do přečtených.
Tak toto je naprosto srozumitelné a krásné. Jak obrázky i text.
Dodnes - když je někdo šikovný, tak mu říkám: "Ty jsi takový Ferda mravenec.."
Knihu prohlížím a sem-tam pročítám.
Nakonec jedu na začátek, že si ji přečtu celou. Tak moc se mi to líbí a tak mám takovou chuť přečíst si knihu celou.
A tak se začítám. Zrovna jsem v tom nejlepším, kdy se Ferda seznamuje s Beruškou a nabízí jí, že ji ke kočáru sežene ochočeného koníka a Beruška špitne: "Musím se zeptat maminky,"
když v tom přichází můj syn, zadívá se na knížku a říká:
"Nemáš náhodou rozpozlouchanýho Ed McBaina..?"

Já.. která jsem dříve přečetla jednu knihu za půl roku, jsem minulý týden přečetla dvě finkovky.
Asi je to láska..

26 31.10.2020

Jak běží krteček, v tu ránu všeho nechávám a sedám k televizi. A zvlášť, když je ten díl s kalhotkama. Hltám to jak malé dítě. Prostě.. v tu ránu jsem jak malá holka a nevidím, neslyším.

26 23.05.2018

Jééé, to je kniha, kterou jsem hledala!
Pořád jsem přemýšlela, co to je za knihu, která mě tak zaujala!
Zaujala mě a moc, moc se mi líbila.
Takže děkuji.
Děkuji Vám, co jste mi ji připomněli.
Děkuji.

Jako . . .
Dávám palec nahoru Vám všem . . .

26 13.03.2016

Tuto knihu jsem dostala k vánocům od své nejlepší kamarádky. Když jsem knihu rozbalila, první, co mě zaujalo, byla obálka, ta už tak malinko napovídá, z jaké doby se děj bude odehrávat, pak název, také zajímavý a tak jsem byla zvědavá na obsah. Hned, jak jsem se vrátila z návštěvy, pustila jsem se do čtení. Zaujala mě první slova, i první stránka, je to hezky psané a já mám ráda takový styl psaní. A to je důležité, protože podle toho se rozhoduji, zda budu číst dál.
Jen si dovolím poznamenat, že kniha se bude líbit spíše generaci, jako jsem já. Ale mohu se samozřejmě mýlit, že? Posuzuji to podle sebe. Mě kniha oslovuje, protože jsem v té době - kterou autorka popisuje - žila.

25 15.01.2023

Opět skvělý, milý a krásný humor Pavla Kantorka s jeho vtipnými malůvkami.
Vybrala jsem tři:

Prostředí: Cirkus
Postavy: Dva králíci

Ten jeden se vzhlíží ve velkém zrcadle a nacvičuje si, jak se bude chovat, až vyskočí z klobouku a bude mít velkolepý nástup.
Pacičky má roztažené do stran, na tlamičce široký úsměv, vyceněné zuby a hrudička se mu dme pýchou a užívá si mohutných ovací a aplausu.

Druhý králík, který ho pozoruje, mu říká:
"Zapomeň na nějaký teatrální výstup. Kouzelník tě vytáhne z klobouku za uši a budeš vypadat jako úplnej blbec.."

. . . . . . . . . . . . . .

Kočka sedí pohodlně opřená o stěnu domku a čte si noviny. Kousek od ní je v domku, až úplně u země díra, ze které vykoukne myš:
"Prosím Vás, mohla byste se podívat, co je večer v televizi..?"

. . . . . . . . . . . . . . .

U pultu ve zverimexu stojí paní ověšená pěti kočkama a ty kočky hladově zírají na ptáka, který je v kleci a tu klec drží prodavač zverimexu, který se paní ptá:
"Smím se zeptat..na co chcete toho ptáka?.."

. . . . . . . . . . . . . . . .

A ještě něco přidám:

Pejsek a kočička sedí na zahradě před domkem, u kterého je otevřené okno.
Pejsek má před sebou vrchovatou misku. Kočička nic.
Pejsek:
"Tys to neslyšela? Oni tě už třikrát volali k večeři."
A z otevřeného okna letí konzerva a otvírák..

25 15.01.2022

Knihu jsme koupili hned, jak vyšla. Teď nevím, zda to bylo to první vydání v roce 1976, nebo další, v roce 1981. Moc se mi to líbilo. Bohužel detaily si už nepamatuji.
I když.. slovo líbilo se sem moc nehodí. Spíše jsem byla vyděšená, jak to autor popsal, co se kde děje.

25 06.01.2022

Já myslím, že chyba je už v názvu. Kočka pochází z kočky plavé (Felis silvestris lybica).
Se lvem má málo společného. Zato s tygrem má v devadesátipěti procentech společné znaky. Kočka je velice chytrá, inteligentní a má svoji hlavu. Neporučíte ji jako psovi. Je to ona, co tu poroučí. Zrovna teď na mě chce, abych s ní šla do kuchyně, tam si sedla ke stolu, něco si tam četla, nebo psala a ona by u mě seděla, nebo podřimovala. Ale já chci být v pokoji u počítače. Tak ječí na celý panelák. Ale když vejdu do kuchyně, je ticho. Je spokojená. Odejdu a naříká..
Žiju s kočkou už dlouho - sedmnáct let - mám ji ráda, sleduji ji a rozumím ji. Zvláště v posledních letech, kdy jsme spolu samy. A tak vím, co je možné a co ne. Ale..zase si říkám, každá kočka je jiná. Moje se třeba nenechá pochovat. A hladit ji mohu jen jednou rukou. Dvě ruce jsou hrozba, že ji zvednu. Je to taková..opravdu malá šelma. Nepřístupná. Kdybych to uměla, napsala bych o ní knížku.

Ale obálka knihy je moc hezká. Miluju koťátka a tohle je navíc mourovaté, jako moje kočička. Kolikrát jí říkám: "Tak copa bys chtěla, ty můj kožíšku proužkovanej."

25 28.12.2021

Vím, že jsem tuhle knížku četla, ale bohužel už si nic nevybavuji. Až Eicherik pode mnou mi připoměl pejska Kociána a kocoura Rozuma. Ale, že parta dětí zachrání pilota, to už ne. Ale..to se dá napravit. Prostě si knížku opět přečtu.

25 08.09.2021

Já nevím.
Je to takové.. ano.. a ne.
Myslím, že jsem tomu jako malá nerozuměla. Líbily se mi ty krásné obrázky Zdeňka Milera.
Ale to strašidlo mě děsilo..
Mám tu knížku, která byla vydaná v roce 1959.

25 26.07.2021

Tak takový skvost bych ve své knihovně chtěla mít.

25 05.12.2020

Opět stará, dobrá detektivka z doby.. kdy.. když chcete někomu něco sdělit... rodičům, kamarádovi, kamarádce, Policiii, že musíte vyhledat telefonní budku a néé sáhnout do kapsy, kde se vám rýsuje obdélníček, že tam máte mobil.

Kombinace Ed McBain a Jiří Zavřel je naprosto bezchybná.
Dnes v noci jsem knihu doposlouchala.

Jiří Zavřel: Jako vždy - naprosto parádní, úúžasný.
Bohužel . . příběh . . no.. nerada něco kritizuji, ale pořád jsem měla takový divný pocit, že to šlo nějak jinak vyřešit. Ale.. nechci sem dávat to, co si o tom myslím. Byl by to spoiler a to nechci.

Ale... člověk v té situaci nebyl, že? Kdyby byl, tak by viděl, že to fakt nešlo jinak..

25 29.08.2020

Ani nevím, kam se můj Slabikář poděl. Ale dlouhá léta jsem ho opatrovala.
Milovala jsem ho a hladila.. I když jen pohledem..
Kdo by také nemiloval: Máma mele maso. Ema má mísu..
Pak přišlo pár stěhování a teď už vůbec nevím, kde je mu konec.. Je mi to líto..

25 04.03.2019

Já jsem tuhle knhu četla někdy v roce . . no . . 1987.
Ano.
Bylo to na chalupě. Všichni spali a já to hltala. Hrozně se mi to líbilo. Bohužel si z toho pamatuji jen takový malý útržek.
Jo! A ještě si pamatuju, že jsem si k tomu udělala šálek kávy a dala si k tomu oplatku.

No . . tak to vidíte: že jsem si ke knize dala kávu a oplatku, to si pamatuju. A děj knihy si nepamatuju.
Může to být se mnou ještě horší?

24 05.12.2021

Hezké básničky a krásné ilustrace Zdeňka Milera.

Alenka, užaslá všecka,
viděla prvního šnečka.
- Maminko, maminko, mámo,
co to tu ujíždí samo?
Autobus pro pány mravence?
To jsme se nasmáli Alence!

Hezké, ale . .
Nejdříve bych měla vysvětlit dětem, že posmívat se někomu není hezké.

24 20.10.2021

Příběh jsem poslouchala, asi před dvěma roky a moc se mi líbil.
Zajímavé úvahy a moudra. Něco jsem si z toho vzala, něco ne. Líbily se mi ty měsíční kameny. Jeden bílý, druhý černý. Urim a Thummim. Miluji kameny a tak si je pořídím.
A příběh si poslechnu ještě jednou.

24 01.09.2021

Já jsem se u knihy perfektně bavila. Řekla bych, že ze všech knih, které Irving napsal, je tahle nejvtipnější.
Do práce jsem se dopravovala trolejbusem a tramvají. Z práce také. Celkem jsem strávila na cestě sto minut a tak jsem si ji brala sebou a četla. Pokud jsem si teda sedla.
Když už jsem měla vystupovat, knihu jsem zaklapla a poslepu ji strčila do tašky. Doma jsem zjistila, že knihu nemám. Zřejmě jsem minula přihrádku tašky a kniha spadla na zem. Nevím. Tak jsem druhý den šla koupit novou.

Kniha má zvláštní obálku.

24 01.09.2021