Medunkavera komentáře u knih

Krásný a také smutný příěh lidí z malé vesničky. O malém chlapci, kterému říkali Prdelko, o jeho tatínkovi a mamince, o jeho bratřích, o strejdovi Hoškovi a jeho krásném vlčákovi jménem Holan, o začínající válce, o milované řece, rybách a úhořích.
Tak, jak to umí jen Ota Pavel.

23 12.06.2018

Tak..na tuto knihu jsem narazila čistě náhodou, protože jsem projížděla knihy, které četl uživatel, co mě ohodnotil a uvědomila jsem si, že tohle byl skvost v naší knihovně. Četla jsem ji nějak..v roce 1978.
Bohužel, všechno si člověk nemůže pamatovat, že? Ale tak nějak to bylo. To jsem byla na mateřské dovolené.
Podle toho to zvažuji.
Z té knihy jsem byla úúplně paf. Strašně se mi to líbilo. Opravdový skvost.
A říkala jsem si, že si ji přečtu ještě jednou.
Bohužel, kniha je pryč a tak těžce vzpomínám na všechny knihy, co jsem četla.
Když to nemáte na očích, těžko se vzpomíná.

22 25.07.2024

V léčitelském časopise Meduňka jsem vždy pečlivě sledovala,
kdy Ph.Dr. Marta Foučková zavítá do Plzně a vždy jsem na její přednášku šla. Dokonce jsem si i třeba vyměnila směnu, nebo si dokonce vzala i volno, protože její přednášky jsem se chtěla zúčastnit.
Paní doktorka je moc milá, příjemná a hezky k nám promlouvala. Už během přednášky jsem v sobě cítila klid a vyrovnanost.
Už ani nevím, kdo mě na paní doktorku upozornil, ale jsem za to ráda, že jsem se s ní mohla setkat. Protože to bylo v době, kdy jsem to moc potřebovala.
A v knize mám od paní doktorky hezké věnování.

22 04.12.2021

Přelet nad kukaččím hnízdem a nebo.. Lepší už to nebude, patří mezi mé nejmilejší filmy a když to viděla moje dcera, tak mi knihu koupila.
Ještě jsem ji nečetla. Ale když ji oprašuji, tak říkám: Neboj, někdy . . až budu mít čas . .

22 17.10.2021

Protože nejsem mistr slova, mohu jen napsat, že souhlasím ve všem, co napsala paní Snoopi pode mnou.

22 09.10.2021

Knížku sem četla já, jako malá a četla jsem ji i svým dětem.

22 03.08.2021

Jednou jsem jen tak seděla, neměla jsem chuť nic dělat a říkala jsem si, že bych si poslechla nějakou hezkou rozhlasovou hru, nebo prostě čtení.
Prolistovala jsem počítač a našla tohle: Deníček moderního fotra.
Říkám si: Hmm, zajímavý název, zkusím to.
A navic! Namluvil to ten dabér, kterýho mám ráda.
Poslechla jsem si to jednou a pak jsem si to pustila zas. Moc jsem se pobavila. (Jenomže to jsem ještě nevěděla, že je to zkrácené a vybrané jen to nejlepší)
A v tu chvíli mně napadlo: A! Mám dárek!
Nemyslela jsem sebe, ale kamaráda, kterému se narodila krásná holčička.
(To je divný, co? . . . narodila se mu krásná holčička.
Nikdy jsem si to neuvědomila, až teď, když jsem to napsala. Že to zní, jako že ta holčička se narodila tomu kamarádovi a né jeho paní. Ále . . . prostě to takhle říkáme.)
A tak, když jsem u nich byla na návštěvě, tak mu říkám: "Víš něco o knížce Deníček moderního fotra?"
Vstal a mlčky odešel do vedlejšího pokoje a knížku přinesl. A s ní i další knížky autora, které mu jeho paní koupila.
A ta řekla: "Mně nevadí, že v noci svítí a čte si, ale vadí mi, že se u toho chechtá a tím mě vzbudí.."

(Podle mně ten Návod na použití dítěte není vůbec vtipný. S ním vlastně skončila veškerá legrace.)

Dala jsem čtyři hvězdičky, protože jsem se u knihy i tak bavila. Bohužel ty hvězdičky tu nejsou vidět.

29.2.2020 A..! Už jsou tady. Děkuji. Protože... to bych byla nespravedlivá,
kdybych dala jen tu jednu hvězdičku. U knihy jsem se bavila. Akorát ten návod mně trochu naštval, ale už je to pryč.

22 05.11.2019

Ano, tohle je ta kniha, která mi utkvěla v paměti. Občas mi na ní problesknou myšlenky. Říkala jsem si, že jí musím vyhledat. Bohužel jsem zapoměla její název a tak jsem si musela pročíst několik anotací románů Remarque, abych našla tento příběh.

[Spoiler]
Na konci jsem brečela a vyčítala mu: "Proč jsi byl tak nesmírně zodpovědný a čistý a vracel ses do tý hnusný a nesmyslný války."

(Nejdříve jsem knihu četla ve slovenštině.)

Dnes jsem si vyzvedla tvoji knihu na poště. Nemohu odtud přece odejít bez tvé knihy. Překvapilo mě, že je tak silná. Vlastně jsem se ani nepodívala, kolik má stran. Tak nějak jsem si myslela, že to bude útlá knížka. Nevím, proč jsem si to myslela. Tak to budu číst do vánoc...Já... když čtu knihu, tak ji čtu pomalu a každé slůvko si vychutnávám. (Navíc mám problém s ocima) Takhle to prostě mám, no. Strašně moc se těším, až knihu otevřu a začnu číst. Teď to ještě nejde, protože na mě moje kočička dotírá a chce, abych se jí věnovala. Ale zítra začnu. Tohle je poslední kniha, kterou jsem si koupila. V mém malém bytě už není jediné místečko. Navíc si můj syn ke mě navozil nějaké věci a tak tu mám jen cestičku k posteli, cestičku k balkónovým dveřím a ke dveřím z pokoje. Ale nevadí mi to. Strašně moc se na knihu těším.

Ozzy, jsi takové mé antidepresivum. Když je mi blbě, tak si tě pustím a hned je mi lépe.
Mám tě ráda.

Když už jsem několik let na téhle knížce oprašovala prach z její horní části, jak knížka stojí,
otevřela jsem jí a začetla se. Přečetla jsem tři stránky a moc mě zaujal nejen obsah, ale i styl psaní. Takový styl mám ráda.
Takže jsem si ji přečetla. Líbilo se mi to.

21 13.11.2021

Hezká a zajímavá kniha. Ukáže každému zanamení jeho vlastnosti a kdo se k němu hodí a kdo se k němu nehodí. Třeba . . když jste Blíženec, kdo se k Vám hodí a kdo ne.
Třeba takový dokonalý Kozoroh, ten by mě naprosto nesnesl. Ale já ho obdivuji.
Kdežto on mě nesnáší a opovrhuje mnou.
Nezlobím se na něj.
Takhle to prostě v životě chodí:
S nějakým člověkem se setkáte, je vám okamžitě sympatický. Pak se setkáte s někým jiným a cítíte, že vám ten člověk nesedí. Takhle to prostě je..

21 09.10.2021

V roce 1999 jsem dostala k vánocům všech sedm dílů herbáře. Měla jsem z nich velkou radost. A stále mám. V bytě mám knihy na pěti místech a jedna knihovnička těmito herbáři začíná.

21 15.09.2021

Jak teď dávám dohromady knihy, které jsem přečetla, tak koukám na tuto knihu a říkám si: Vždyť tuhle knihu mám. Dívám se na ni, ale ona nemá tu obálku, jak je tady.
Je mi to divný. Dívám se na tiráž a tam je vše, co je tady napsané: Počet stran 336, První vydání originálu: 1966, Jazyk český: to je jasný. ISBN souhlasí...
No jasně... někdo mi tu knihu prodal bez papírového obalu.
Ale to je fuk. Nezlobím se. Hlavně, že tu knihu mám. Je to skvost.

Ale schválně... sundejte ten papírový obal. Na té tvrdé obálce je linka zeleného trojúhelníku a v něm malý bůžek obkvetlý nějakou rostlinou a pod jeho rukama je velkými písmeny B H

21 12.09.2021

Když moje dcera viděla, jak ulítávám na Davidu Kollerovi, darovala mi tuto knihu.
Poslouchala jsem ho pořád. A stále poslouchám. A když vyšla Daniela..tak jsem ji poslouchala celý den..
A dnes má Daniela svátek..

V neděli 5.září tu byla Lucie v DEPU, úúžasná příležitost na ně jít, ale já jsem bohužel nemohla..

21 09.09.2021

Broučci se nám líbili. Jak mně, tak dětem.
Také Večerníček. Hlavně ten díl, kdy takový velký brouk (bohužel teď zrovna nevím, co to bylo za brouka) se jim vloupal do domečku a mlsně prohlížel jejich zásoby. Vždycky vzal jednu skleničku medu, pak vzal další a další a další - ale on nevěděl, že je to med - a bručel si pod vousy: "Samý sádlo, samý sádlo, to je ale divná rodina!"
A dětem se to tak zalíbilo, že pořád opakovaly: "Samý sádlo, samý sádlo, to je ale divná rodina."

21 17.08.2021

Krtek hrozně toužil mít autíčko. A jedno našel. Takové, po kterém toužil. Úplně se nad ním rozplýval, ale autíčko bylo rozbité. Muselo se opravit.
Tak teda pod autíčko zalezl a teď z autíčka začaly lítat všechny ty součástky..
To se mi líbilo. I dětem. Vždycky se tomu děsně smály.

21 15.08.2021

Tohle lepolero je prostě úúžasné. Milovala jsem ho já - jako malá holka a mají ho rády i mé děti. A stále ho mají ve své knihovně.

21 12.07.2021

I když jsem celou dobu cítila, že to tak dopadne . . prostě . . celou dobu jsem měla takový divný pocit, že to . . fakt tak dopadne a ono to tak dopadlo. A to jsem se bránila, zaháněla to . . bylo to tak.
Pak jsem z toho byla dva dny špatná. Tak moc mě ten příběh zasáhl.
Líbilo se mi, jak spolu komunikovali a dokázali si o sobě všechno povědět. .

Včera jsem vešla do antikvariátu a hned k písmenku V. Hledám, hledám, nic.
Tak jsem oslovila paní: "Prosím Vás, na internetu je, že máte od Velinského knihu Tmavá studnice."
"Ano, ano, to bude tady. Detektivky máme zvlášť, tady na tomhle stole."
Paní hledala, hledala, ale nenašla.
"Ta bude ve skladu. Jdu se tam podívat."
"Jdu do skladu!" řekla zvýšeným hlasem a hned na krám vyšla její kolegyně.
Zatím jsem si tam prohlížela knihy. Když se paní vrátila z toho skladu, už jsem v ruce držela čtyři úlovky.
"Tak jsem jí nenašla." řekla úplně zbytečně, protože to jsem viděla, že má ruce prázdné.
"Ale . . . ještě se podívám pod pult.. a ještě tady.. a tady..
A! Už ji mám!" Srdéčko mé zaplesalo.
"Jste zlatá! Moc děkuju."
Přišla jsem domů a hned začala číst. Zase mi trvalo tři stránky, než jsem si na tu mluvu zvykla, ale četla jsem a četla a pak jsem si uvědomila, že mám rozečtený Tři kamarády.. Co teď? . . .

21 11.04.2019