mekkejla komentáře u knih
Tak samozřejmě, že to není literární veledílo, ale opravdu jsem se pobavila a bylo zajímavé nakouknout do hereckého prostředí "zevnitř". Maruščina síla je především v upřímnosti a opravdovosti emocí, se kterými se můžeme ztotožnit i my " neslavní". Na léto je to ideální oddechovka.
Povinná četba pro všechny-bez debat! Je mi z toho vzhledem k výsledku voleb dost smutno...
Tak bohužel - ani tímto dílem mě autorka nepřesvědčila. Začatek byl velmi slibný, ale potom se příběh ze "součastnosti" začal čím dál tím víc nesmyslně zamotávat a bylo to pořád to samé dokola -chci tě, nechci tě, ach můj bože... Už jsem to psala u 2 předchozích autorčiných děl,které jsem četla-úplně bych se vykašlala na šroubované propojování s přítomností a radši bych si od ní přečetla čistokrevný historický román. Jo a dodatkovou povídku asi prozatím vzdám.
Jsem ateista a po přečtení jsem se jen utvrdila v tom,že to tak zůstane... Je fakt,že autorka mohla zařadit i nějaké pozitivnější příběhy,ale to je na jednu stranu ta tvář církve,která nám je většinou prezentována,takže proč to celé neukázat i z té druhé,méně líbivé. Každopádně doporučuji přečíst. Já budu o jednotlivých osudech určitě ještě dlouho přemýšlet...
Až na podle mě zbytečný románek Sage a Lea (omlouvám se za spoiler,ale to bylo taaak průhledné...) byla tahle knížka dokonalá! Moc se mi líbí,že autorka čtenáři předkládá skutečnosti,ale je jen na nás,jak s nimi naložíme,jak budeme problém viny a odpuštění chápat. Příběh Minky byl opravdu strhující a musím se přiznat,že tolikrát jsem u knížky ještě nikdy nebrečela. Určitě si chci od Jodi přečíst ještě něco dalšího,ale asi budu chvíli sbírat odvahu...
Přiznám se,že mi chvíli trvalo se začíst a chvílemi to na mě bylo hodně pubertální,ale i tak mě to nakonec dostalo. Několikrát jsem měla slzy na krajíčku. A věřím na druhé šance,takže paní spisovatelce děkuji.
Čteme se synkem každý večer a neustále dokola. :-)
Za čtivost dávám 3, za příběh by byly jen 2 hvězdy. Přijde mi,že formát "vše na sebe musí navazovat" hodně předčil obsah. Hrdinek bylo moc a žádné jsem se nestihla pořádně dostat pod kůži. Přitom paní Dobrovolná nebo Nikola s Lindou by mě hodně zajímaly. U všeho jsme se ale jen dozvěděli lehký nástin situace,něco se zamotalo a bez pořádného rozuzlení šup na další postavu. Mám od Radky doma ještě To prší moře,tak jsem zvědavá,jestli to bude lepší.
Jako jo, není to nic hlubokomyslného a je jasné, jak to dopadne, ale takový záchvat smíchu, jaký jsem měla u příběhu s fajitas, jsem u žádné knížky nikdy nezažila :-D Za slzy smíchu prostě musím dát 5 hvězd ;-)
Uuuf, tak z toho se teda vyklubalo dobré psycho! V pasážích, kde Judith byla mimo díky práškům a neustálému strachu jsem si taky připadala naprosto ztracená - Glattauer to popsal opravdu hodně živě a uvěřitelně.
Naprosto strhující čtení! Skvěle propracované postavy. Bylo to totální psycho. Celou dobu jsem byla napnutá a očekávala, s čím se ještě autorka vytasí. A že toho tedy bylo! Nemyslím si, že by to bylo slabší, než Květy z půdy - styl autorky je stále skvělý a nezaměnitelný a atmosféra je ponurá, i když je děj zasazen do slunného odpoledne...
Dokonale vymyšlené i napsané! Celou dobu mě nenapadlo, jak se děj nakonec vyvine a za to velký palec nahoru. Jediné "negativum" je to, že syn nastupuje do školky na podzim, tak snad to u nás nebude taková divočina jako v Austrálii :-D
Super námět, čtivě napsané. Wandě i Melanii jsem moc fandila, a tak i přes hodně sladký závěr jsem vlastně ráda, že to tak dopadlo. A jsem teda asi jedna z mála, které se líbily pasáže o jiných světech. A pro mě má knížka i jistý filozofický podtext a fakt mě donutila trochu se nad jistými věcmi zamyslet... A budu teda rebel a film vám na milion procent nedoporučím - už dlouho mě takhle filmová adaptace nezklamala a nenaštvala! Bylo to fakt peklo a nechápu, jak mohla být Meyerová v produkci...
Naprostá klasika. Knížka se mi moc líbila, ale nemůžu si pomoct, film se mi líbil více. V očích Keiry bylo podle mě mnohem více lásky než jak bylo popsáno v knížce, kde se cit k panu Darcymu objevil vlastně až ke konci, což mě trochu překvapilo...
Bylo to napínavé, četlo se to hezky, má to happy end, ale přesto nevím, jestli jsem ráda za to, že se autor nechal ukecat čtenáři a napsal to...
Asi se mi trefila do nálady nebo nevím, ale nadchla mě. Přečetla jsem ji rychle, bavila mě, zajímala, přemýšlela jsem nad ní a párkrát i zamáčkla slzu. Postavu Amy jsem si zamilovala a jsem ráda, že její příběh byl popsán až téměř do konce. Jestli byl šťastný, toť otázka...
Možná jsem podle všech recenzí čekala až moc a díky tomu jsem trochu zklamaná. Na druhou stranu na oddech to bylo fajn, takže další díl ještě zkusím.
Případ jsem rozlouskla poměrně brzo, ale to nic nemění na tom, že jsem si to skvěle užila a knihou jsem proletěla. Jsem ráda, že autor tentokrát vynechal sadistické scény.
První povídka byla nejlepší. Přišla mi jak koncentrovaný román od Julie Caplin. Zbytek mě moc nezaujal, něco byly vyloženě blbosti, u kterých jsem se divila, že je Jojo vůbec napsala a vydala.
Mrzí mě to, ale na víc než 3 hvězdičky to tentokrát nemělo. Možná to bylo i tím, že jsem na čtení poslední dobou neměla moc čas, a tak jsem ji četla pomalu a rozkouskovaně, takže gradace napětí trochu pokulhávala a určitě mi ušly nějaké důležité drobnosti. Každopádně to nic nemění na tom, že mi bylo vlastně jedno, co se s tou potvorou stalo a rozuzlení mi přišlo trochu nesmyslné. Další díl snad bude lepší, Falk se i přesto stal mým oblíbencem.