Melic
komentáře u knih

Knihu jsem četl až snad rekordně dlouho. Ale nebylo to tím, že by mě nebavila. Naopak, byla zajímavá a poučná. Seděla mi až tak, že jsem si mohl dovolit vynechávat čtení po delší dobu, aniž bych zapomněl na myšlenky dříve zmíněné. Nejedná se totiž o učení, které je potřeba nějak memorovat, stačí jej pochopit. Další krok bude cesta osvobozování od ega, která může být kratší nebo delší, ani se nemusí povést, ale to není důležité :-)
PS: Jsem přesvědčený, že knížka se dá číst opakovaně a věřím, že některé myšlenky za pár let teprve objevím nebo mi budou dávat jiný smysl.


Pozor, bude obsahovat pár SPOILERŮ:
Musím přiznat, že k zamyšlení a inspiraci do oblastí sportu, stravy, zdraví i myšlení. Ale... Osobně mám problém s uvěřitelností. Přijde mi, že autor hledá odpovědi stylem, že tahle cesta se mu líbí a není to přímo vyvratitelné. Ale rozhodně bych to nebral, jako že je jediná správná. Uvádí případy, kterým to či ono funguje, například ze sportovců. Ale vsadím se, že spousta jiných špičkových sportovců jede tréninky na vyšší tepové frekvenci a živí se sacharidy (samozřejmě typu rýže, nikoli bílé rohlíky). Takže komu se cesta líbí, ať si ji zkusí, třeba mu fungovat bude, třeba ne.
Ale i přes trochu nepřehlednost jmen a skoků v čase se díky knize seznámíme s pro mě neznámou akcí únos generála a dá se říci až alternativními názory na trénink a stravu. Za sebe si beru k srdci tyto myšlenky - zvýšit příjem bylinek ve stravě, zvýšit komplexnost cvičení a zařadit více věci jako protrahování, rovnováha. A líbí se mi autorův názor na kulturistiku, člověk co vytlačí v dresu 200 kg na benči a pak nedokáže vyjít pár pater schodů, fit prostě není.


Po delší době jsem zase nějakou knížku zhltal za pár jízd busem, skvěle mi sedla, ač jsem odchovaný spíše devadesátkami a pubertu jsem strávil u počítače commodore amiga, takže většinu her jsem neznal a hudbu a filmy tak ze 40%. Film jsem viděl první a je to asi můj vůbec nejoblíbenější film z posledních několika let. Dovolím si uklidnit lidi, kteří váhají, zda má cenu číst i knížku - určitě jo, zápletka je sice stejná, ale průběh jak z alternativní reality.


Pro mě snad i lepší než první díl. Zatímco dvojka mě nebavila, tady jsem asi až na 1 kapitolu doslova hltal stránky. Ale pozor, ne každému se bude líbit, spíše multižánrovým čtenářům. Mezi díly 1 a 3 už je poměrně rozdíl. Zatímco v jedničce jsem pociťoval určitou sci-fi mysteriózní atmosféru, zde měly vyjma akce samotné dominantní roli filozofie, sociální psychologie a politologie.


Nevím, jestli to bylo knížkou samotnou nebo mou sníženou chutí číst, ale trvala mi dost dlouho. Ne a ne se začíst. Když vše bylo za mnou, nemohl jsem se zbavit pocitu, že většina knihy byla vleklá a konec naopak až zrychlený. Ale třetí díl si přečtu také.


Mně autorčin styl sedl, někde sice mohla lehce ubrat na řádcích a je pravda, že popis experimentů pro mě byl vrcholem, ale možná jej právě to ukotvení do reálného světa ještě pozdvihlo.


Další kniha - životabudič. Inspirativní, dobře se čte a zajímavé je i doplnění recepty na jídlo. Tedy inspirativní nikoli ve smyslu, že bych plánoval něco podobného napodobit, ale po přečtení se člověku snáze vítězí nad vlastní leností a vybíhá častěji nebo na delší běhy než obvykle. (A už jsem si uvařil to minnesotské chilli z fazolí a paprik, akorát ho jím při psaní komentáře a chutná mi.)


Precizním a vyčerpávajícím způsobem sesbíraná fakta o událostech, které nepatří všeobecně známým. Líbilo se mi jak autor, ačkoli by se kniha dala napsat vysloveně jako protiturecká, udržoval nadhled a krotil emoce čtenářů příklady "dobrých" Turků, kteří se snažili Arménům pomoci. Nemáme tak tendenci odsoudit všechny dohromady. Taky se mi líbilo celé uchopení práce, kdy je rozebírána stránka historická, geografická, politická i psychologická, že na vině nebyla jen samotná zášť, ale celkové geopolitické podmínky. Z hlediska čtivosti se přiznám, že bych radějil kratší knihu, pokud však někdo shání zdroj informací a podrobnosti, doporučuji.


Tuším, že jsem od Francise ještě nic nečetl, takže to, co přijde znalejším jako povědomé schéma autorova vyprávění, pro mě bylo nové. A knížka se mi líbila, docela mi sedí jeho pozvolné odhalování skutečnosti. Dávám mu přednost před neustálým naváděním na falešnou stopu a následným dějovým zvratem u jiných autorů. Hlavní hrdina mi byl sympatický, ve víně ani koních se nevyznám, takže i prostředí působilo svěže.


Skoro by se dalo označit jako antiutopistické sci-fi povídky. Dobré nápady, uvěřitelný svět. Nedá se říct, že v průběhu čtení by děj člověk úplně hltal a nemohl se napětím odtrhnout, ale téměř po každé povídce jsem se zastavil a musel vstřebávat, kam že se to ten svět ubírá. Kniha, která rozhodně má co říct.


Tyhle knihy mě baví a motivují, není pak divu, že jsem ji přečetl během dvou dnů.
jen jsem litoval, že jsem ještě nečetl Born to run, jinak bych asi porozuměl kapitole o Měděném údolí lépe.


Filozofický pohled autora úplně nesdílím, ale knížka je rozhodně nápaditá a poměrně čtivá.


Kniha má určitě praktický přínos pro lidi, co se chystají podniknout něco obdobného. Mně jako nezaujatému čtenáři vadilo opakování takové té každodenní rutiny, jako nákup bagetky k jídu. Ale zase chápu, že to asi jinak nejde, ty evropské země jsou přeci jen už takové neexotické a pokud mají zápisky vydat na knihu, asi se tomu člověk neubrání. Myslím si, že vhodnější formát pro prezentaci této cesty je přednáška nebo blog na pár desítek stran. Ale musím ocenit design knihy a pak taky kapitola z Afriky mě bavila, přeci jen to už je pro mě taková ta neznámá. Celkově hodnotím za 2 hvězdy, ovšem kdo se chystáte na takovou kolotúru, klidně si 2 hvězdy připočítejte.


Knihu bych označil jako pohádku pro muže, což myslím v dobrém slova smyslu. Její přečtení doporučuji. Je osvěžující sledovat Musašiho vývoj, poučovat se spolu s ním ve světě, kde čest je svatá (ten kontrast s tím, co sledujeme v dnešních událostech). A i když jako celek je příběh spíše nereálný, dovolím si tvrdit, že jsem po přečtení o kousek vnitřně vyspělejší a uvolněnější.


Styl autora mi prostě sedne. Obdobně jako v sérii hlídek, sledujeme hrdinu, který dokáže mnohé, ale řeší určitý problém, na který prozatimní zkušenost nestačí. Mám rád zamýšlení, tu samomluvu hrdinů Lukjaněnkových knih, s filozofickým přesahem. (Trochu mi to připomíná kreslený seriál se spidermanem, který jsem tak rád sledoval v televizi nejen jako teenager a kde Peter Parker řešil morální a osobní dilemata.)


Povídky, které by mě jako mladšího neoslovily vůbec. Chybělo by mi tam nějaké větší dobrodružství. Dnes už dokážu ocenit i příběhy z "běžného" života a tak přečtení rozhodně nelituji. Nemůžu říct, že by mě nějak více zaujala, ale ke čtení jsem se taky nutit nemusel. Ze tří povídek mi nejvíce vyhovovala poslední, lehce jsem si při ni vzpomněl na šachovou novelu od Zweiga. (Ale zároveň jsem v sobě spatřoval jednoho z vězňů, kteří potřebovali kratší přímočaré povídky, aby se v nich neztratili..)


Jedině Steinbeck ve mně dokáže vyvolat pocit, že tahle banda budižkničemů a postrachů lidí holdujících spořádanému a smysluplnému životu, jsou nějací mí přátelé.


Kladivo na čarodějnice mě zasáhlo, tudíž jsem sáhl i po zpovědi. A jsem rád, události byly historicky upřesněny a navíc jsou zde zmíněny vztahy ve společnosti a mocenský boj, které v podstatě umožnily rozjezd procesů.
Mám-li shrnout, pokud vás kladivo oslovilo natolik, že chcete vědět více podrobností, rozhodně si knihu přečtěte. Těžko říct, jak by mě zpověď oslovila, kdybych kladivo nečetl, asi bude lepší začít Kaplickým a pak uvidíte.


Po této knize jsem sáhl v rámci výzvy, zaujala mě totiž obálkou. S radostí jsem zjistil, že se jedná o typ literatury, který píše Lovecraft a dokonce jde o jeho inspiraci. A skutečně mě knížka oslovila. Děj se pěkně stupňuje, od pohodové atmosféry přes první náznaky podivností, stísňující pocity až přímo k děsivosti.
K tomu se musím pochvalně vyjádřit i o designu knížky, ilustrace jen naznačující, nechávající otevřené dveře čtenářově představivosti a formát knihy, který mi velmi příjemně padne do dlaně.


O tomhle tématu můžu bohužel velmi zasvěceně prohlásit, že na něm něco bude. A knížka problematiku myslím výborně shrnuje. Doporučím ji jak podobně zdeformovaným mužům, aby to měli černé na bílém, tak i těm, kdo moc nevědí, o co jde. Neboť kdo nezná hrozící nebezpečí, těžko si ho třeba u svého syna může všimnout. A to já vyrůstal ještě v devadesátkách, kdy nebyly smartphony, takže jsem žil aspoň napůl v realitě, dneska to musí být, řečeno tématicky, vyšší level.
