memphisz komentáře u knih
Už je to vcelku obehrané, takže teď si dám od Cartera na čas pauzu. Opět další brutální vraždy s opravdu chorým vrahem. Opět se Hunter musí poprat s cílevědomou ženou, která mu zasahuje do vyšetřování. Opět každá druhá kapitola končí cliffhangerem, který se odhalí až o několik kapitol dál. A opět exploatace násilí, tentokrát výhradně na ženách. Carter dodává drsné krimi staré školy, kde není pro ohleduplnost místo. Jakmile se to ale okoukalo, začalo to rychle působit poněkud zastarale.
Velké překvapení! Fascinující je i celý příběh kolem vzniku knihy a jejího dopadu. Bartolomé de las Casas byl mnich pocházející z rodiny, která byla jednou z prvních, jež vkročila na půdu Nového světa a jako jedna z prvních u sebe měla indiánské sloužící. Vnímavý Bartolomé tak z první ruky poznal, že jsou stejně lidskými bytostmi, jako Evropané. A když přišla řada i na něj a vydal se do španělských kolonií v Karibiku a střední Americe, našel tam u svých soukmenovců něco, co nečekal - nelidskost a brutalitu jen těžko spojitelnou s křesťany.
O hrůzách, které spatřil - zuřivé masakrování, mučení, znásilňování, zotročování a degradování domorodých obyvatel -, napsal v znechucení zprávu španělskému králi. Popisoval v ní, že hamižní španělští dobyvatelé Nového světa hnáni touhou po zlatě zradili krále i Boha, a dopouštěli se jménem obou nepředstavitelných zvěrstev.
To vše píše již v roce 1542, tedy jen pouhých 50 let po "objevení" Amerik Kolumbem. Španělům však již tou dobou dává za vinu smrt 12 milionů původních obyvatel. Emocemi nabité dílo sice není historicky úplně přesné (např. nejsou zohledněny epidemie evropských nemocí), ale přesto je unikátním svědectvím. Tak silným, že král ihned poté prosadil nové zákony, které měly indiány více chránit (často však marně).
Je pro mě neuvěřitelné zjistit, že i v 16. století byl někdo tak statečný a oduševnělý a dokázal jednání kolonizátorů (oproti představě většiny) správně pojmenovat.
Je velmi zvláštním a svým způsobem unikátním čtenářským zážitkem číst tuto knihu v době pandemie covidu-19. Existenciální dílo se náhle proměňuje na jakousi věštbu, u které si člověk říká: "tehdy stejně jako dnes". Camus to popsal velmi dobře a obdivuji, co všechno dokázal domyslet a představit si. Bohužel zhruba v polovině to začně být poněkud rozvláčné, zvláště oproti silnému začátku knihy.
"Mor nikdy úplně nezmizí, čeká a čeká, a možná přijde den, kdy - k neštěstí i poučení lidstva - probudí své krysy a pošle je umírat do nějakého šťastného města."
"Možná nejsem teplej, ne tak jak jsem si myslel, možná mám od narození tělo měšťáka, jen omylem jsem se ocitl ve světě svého dětství."
Skoncovat s Eddym B. je úžasná autorská výpověď 22letého kluka, který celý svůj raný život cítil, že do svého okolí nezapadá. Narodil se do dělnické rodiny žijící ve vesnici v chudém regionu Francie. Do rodiny, ve které se už po generace dědí neměnná představa chlapáctví, rolí mužů a žen, opovržení vzděláním, jemností a jinakostí.
Silná sonda do stále existující třídní podmíněnosti prostředí, ve kterém člověk vyrůstá a žije. V podstatě beletrizace myšlenek Didiera Eribona, kterému je kniha věnována.
Název knihy trefně vystihuje, že řešením je jedině skoncování. Buď se svou individualitou (přijetí představ okolí), nebo naopak s přetvářkou hranou kvůli okolí (únik a vybudování si vlastního světonázoru). Autor se po útěku do jiné třídy (přijetí na uměleckou školu) přejmenoval a začal být víc sám sebou. Když ho přijalo okolí, přijal i sebe. Z Eddyho B. se stal Édouard Louis.
Captain America se vrací zase v plné síle v komiksu, který je psán v žánru akčního politického thrilleru plného mocenských zájmů a špionů, tedy v žánru, který kapitánovi sluší nejvíce. Přesto komiks úplně nefunguje.
Proč? Protože působí děsně ukecaně. Není problém v délce textu, ale faktu, že si čtenář říká, že občas jsou proslovy až přehnaně nafouklé. Druhou obtíží komiksu je, že vyžaduje po čtenářích znalost kontinuity a marvelovských událostí roku 2016, zejména eventů Standoff! a Civil War II, právě ty totiž popisuje z úhlu Rogerse coby agenta Hydry. Čtenářům, kteří kontext neznají musí přijít, že se v ději hrozně přeskakuje a nějaké stránky musely být vynechány.
Provázanost komiksů samozřejmě českým vydavatelům stěžuje vydání samostatných sérií, ale poté je nutné o to spíše vybírat, kterou se hodí vydat. Tedy při jiném kritériu, než že jde o známou postavu. Vzít sérii, kterou píše autor tehdejších hlavních eventů a nevydat ty eventy, na které pochopitelně bude ze všech nejvíce odkazovat je poněkud nešťastné. Tak uvidíme, jestli bude tato série završena vydáním eventu Secret Empire z roku 2017, který je skutečným zakončením zde nastíněného příběhu.
Vše, co jim řekli, není pravda. Vše, co vidí, není jaké se zdá. Vše, co se děje, nemusí být skutečné. V Oblasti X se ocitnete v totální dezorientaci: hranice jsou zkreslené, čas není stabilní, rozum se pomalu vytrácí a nahrazuje ho paranoia. Vše kolem je organismus, který by neměl existovat. Vše je jednota, totalita.
Atmosféra knihy by se dala krájet a na konci knížky si je čtenář vším méně jistý než při vstupu do Oblasti X.
Šindelka v této kníze píše krásně o ošklivých věcech. Kniha vyčerpává z fyzických i duševních útrap protagonistů, trefně to shrnul sám autor v rozhovoru pro Radio Wave: „Mým cílem bylo zprostředkovat skoro až fyzický pocit z toho, co tito lidé zažívají, všechny starosti o tělo, které můžou nastat." Oproti předchozím knihám se Šindelka pustil do ožehavého společenského tématu, což může, i přes názorové souznění a učarování básnickým jazykem, znamenat místy problematické pasáže... Opět přenechám slovo autorovi: „Psát o něčem, co se děje v současnosti, je vždycky risk, není to dopečená, polarizovaná historie. Hrozí velké nebezpečí, že z toho vzejde něco naivního, povrchního." A s tím nelze než souhlasit.
Strhující kniha s perfektně vykreslenou atmosférou. Přečetl jsem ji jedním dechem a prožíval každý kousek cesty. Otec se synem nesou na své cestě malý zbytek lidskosti (nositelé ohně) uprostřed krutého a mrazivého světa plného strachu a beznaděje.
Celou dobu jsem si říkal, že autor je určitě takový ten padesátiletý chlap, který už nerozumí nové době a vzpomíná, jak za jeho mládí bylo ještě vše v pořádku. A taky že jo. Minierovi bylo v době vydání knihy 51. Kniha vyšla v roce 2011, ale působí i starší. Minier si Servazovými ústy stěžuje na všechny ty internety, nové technologie a nové mravy a výstřednosti. Moc se mu nelíbí, že policistky mají tetování, nebo má někdo netradičně nabarvené vlasy, ale to mu nebrání doslova každou kolegyni okamžitě sexualizovat a svlékat pohledem. Servaz je tak toxický polda, že dokonce nechá kolegu sledovat svou teenage dceru, které se sice vůbec nevěnuje a nechápe ji, ale rozhodně nechce, aby dělala něco, s čím jeho omezená macho nátura nesouzní.
Co se týče případu, tak jeho tempo je velmi pozvolné. Jde o poctivou kriminálku o policajtech, korupci, zatajené minulosti a pomstě; a jako taková se čte dobře. Není tam přemíra brutality ani překombinované zvraty. Některé části knihy jsou sice natahované a místy to vykrádá jiné příběhy (například Mlčení jehňátek), ale pro fandy kriminálních románů to stojí za přečtení. Nic moc originálního zde ale nenajdete.
Rok 1938 - dvacet let od světové války, probíhá krvavá španělská občanská válka a zbývá rok do druhé světové války. Miliony mrtvých za panovníky, ideje a národy. Ultimátní obětí jsou podle Čapka matky. Ty přicházejí o manžely a syny, kteří umírají pro velkou věc, se kterou prosté matky nemají nic společného.
Matce v této protiválečné hře padne manžel v koloniální válce v Africe za panovníka a čest, nebo snad pro špatný rozkaz velitele? První syn zemře pro vědu při výzkumu léčby tropické nemoci. Druhý syn zemře pro technický pokrok. Dvojčata, jeden radikální komunista, druhý fašistický nacionalista, padnou ve vzájemné občanské válce za nový, lepší, svět. Posledního syna však už matka vydat nechce. Nestály ji vyšší principy a velké ideje už dost? Země je však napadena a rozhlas volá všechny občany do poslední bitvy. Ale matka snad nemá právo na svého posledního syna?
Aktuální a výstižné. Uvěřitelný mezigenerační dialog z pohledu roku 2020. Chlapácký děda, který si nikdy nedovolil emoce a stud, má strach z migrantů a věří v blízký konec západní civilizace. Otec, který uvěřil v pozlátko neoliberální revoluce, obětoval svůj život práci, vydělal peníze, prolétal svět a svou dceru zahrnul materiálním blahem, po kterém sám jako dítě toužil, za což by očekával trochu vděku. Dcera, která trpí klimatickým žalem, bourá hodnoty a normalitu západního patriarchátu. Kašpárek ukazuje, jak moc si jsou tyto generace od sebe vzdálené. Jak nedokážou pochopit, že to, co má hodnotu pro ně, pro druhé nic neznamená. Že zasypání dary nestačí, že někdy je nic více než vše. Nerůst, neplýtvání, neprodukování, nereprodukování. A v tomto je kniha geniální.
Škoda závěrečné části, která dala zapravdu jedné z hlavních postav. Bez ní to mohlo být hezké a kousavé zamyšlení o tom, že se svět neustále vyvíjí a že "normální" je zákonitě prchavé a dané jen dobou a životní zkušeností.
Krimi thriller, který je zajímavý zejména díky zasazení do reálií současné Ameriky. Autor dává postavám motivace vycházející z problémů Američanů (velké množství zbraní ve společnosti, hádky konzervativců s liberály v televizi, rozdělená společnost, rasismus, domobrany, militarizace policie). Když jsou postavy rasisté, objeví se jejich světonázor i v jazyku knihy, což může být matoucí, ale ve skutečnosti je to velmi neotřelá forma. Stejně tak je zajímavá hlavní postava - detektiv s polovinou končetin a protézami. Ten se navíc projevuje až magickou matematickou schopností, která ale až tak moc využívaná není. Mělo to své mouchy, zejména v zaměření se padoucha na hlavního hrdinu, ale jinak super čtení napsané jakoby hned pro zpracování do seriálu. V daném žánru vcelku originální kousek.
Napadl sníh a před domem se objevil sněhulák. Když se manžel vrací domů, zjistí, že jeho žena zmizela a dětem zůstaly oči pro pláč. A mezitím někde v lese staví "něco" nového sněhuláka. Pečlivě vše aranžuje, přikládá kouli na kouli, a jako závěrečnou tečku úplně navrch pokládá hlavu sněhuláka. Obličej ale netvoří uhlíky, štěrk nebo mrkev. Jsou to sešité rty a vyděšené oči - je to lidská hlava. Monstrum je spokojeno, alespoň pro dnes.
Jo Nesbo servíruje mrazivou severskou detektivku, kde si v každé kapitole řeknete: "aha, vrah je on... dobře není, tak on... tak tedy ona?" zvraty a falešné stopy pokládá za sebou ve snaze zmást čtenáře. A daří se mu to vcelku dobře, i když na konci je z toho dost překombinovaná zápletka.
Harry Hole je vcelku stereotypní postava tohoto typu detektivek. V podstatě obdoba Dirty Harryho (podoba jmen náhodná?) - nešťastný macho samotář zdánlivě bez emocí, který se v depresivním prostředí severu utápí v alkoholu, ale nikdo proti němu nic nezmůže, protože je to zatraceně skvělej detektiv. A proti němu se postaví prototyp sériového vraha - inteligentní misogyn s traumatizujícím dětstvím... Napadl první sníh. Hra začíná...
Tam kde byl první díl zajímavý a volil neokoukané téma, tam druhý bohužel pokulhává. První půlka o tahanicích mezi Československem a Polskem je ještě zajímavá, druhá ovšem přináší vcelku okoukaný příběh z druhé světové války. Chápu, že to tak tehdy prostě bylo, ale kniha zde nepřináší nic jiného než stovky před ní. To stejné, ale s českými Němci, bylo nedávno v kinech s filmem Krajina ve stínu, u čehož se nemůžu zbavit srovnávání. Děj bohužel navíc, kvůli své prodloužené délce, již neplyne tak hladce, jako v prvním dílu a někdy se stává rozvláčným a jindy se děje jen pro to, aby autorka mohla dospět k "dějinně zajímavějším" rokům. Ovšem stále se to obecně čte dobře, jen je to méně inovátorské než první díl.
Využil jsem příležitosti a poslechl si to jako audioknihu na Českém rozhlase. Snyder ve svých padesáti letech musel v USA na operaci a jeho vlastní zážitek z prostředí nemocnic pro něj byl tak šokující, že o tom musel napsat. Neodhaluje při tom ovšem nic, co by se nevědělo již desetiletí. Veřejné nemocnice v USA jsou podfinancované a soukromé sledují jen zisk. To má za následek nedostatek péče, odlidštění lékařů i pacientů a nedostupnost kvalitního zdravotnictví. Dalším problémem je lobbingem farmaceutických firem rozvinutý styl léčby v podobě: "Co vás bolí? Aha! Tady máte předpis na prášek a už běžte. Další!" A opiátová krize je na světě. Zdravotnictví v USA je na tom špatně a jak Snyder ukazuje, je to hlavně tím, že desítky let neoliberalismu zakotvilo zdravotní péči jako privilegium, když přitom musí jít o právo.
Snad ještě víc utrpení než v Hroznech hněvu od Steinbecka. Sinclair představuje strašlivé poměry dělníků, zejména imigrantů ze střední a východní Evropy, v Chicagu počátku 20. století. Všudypřítomnou bídu, bezpráví, vykořisťování, nemoci a smrt, staví v kontrastu s mocí, ziskuchtivostí, korupcí a leskem paláců boháčů, velkokapitalistů a politiků. Vybral si přitom příběh jedné rodiny z Litvy přežívající nelidské poměry v jatkách a přidruženém průmyslu. Popisuje naprosté fyzické i morální vyšťavení dělníků jejich zaměstnavateli. Popisuje život, ve kterém je hlad, zima, strach o budoucnost a smrt na denním pořádku.
Sinclair, sám přesvědčený socialista, ovšem podává tento obraz velmi osobně. Oproti zmíněnému Steinbeckovi, kterému se podařilo udržet od svých postav odstup. I proto se Sinclairův román místy - a hlavně na konci - změní v román idejí propagující socialismus, zejména centrální plánování, družstevnictví, ale také osvobození žen od domácí práce robotizací, nebo změnu jídelníčku v podobě podpory vegetariánství. Jeho myšlenky tím v některých oblastech předběhly dobu o víc jak sto let. Dnes by pořád byly platné.
Celkově se, zejména co do popisu určitých praktik ve velkovýrobnách, ledacos nezměnilo. Chvilemi není rozluštitelné, jestli člověk čte 100 let starý román, nebo reportáže Hrdinové kapitalistické práce (nebo sleduje dokument Hranice práce) popisující levnou práci v drubežárnách, prádelnách apod., kterou vykonávají hlavně přistěhovalci z východu nebo agenturní pracovníci rovněž ve velmi nedobrých podmínkách.
Román Džungle ve své době pobouřil Američany. Ovšem spíše než soucit s dělníky v nich vyvolal zděšení nad strašlivou hygienou v jatkách. V reakci tehdy byly rychle přijaty zákony na ochranu zákazníka co do kvality a složení produktů. Rozesmutnělý Sinclair se nechal slyšet, že mířil na čtenářovo srdce, ale místo toho zasáhl jeho žaludek...
Čtivý román o dospívání dívky v Neapoli, která zápolí se svou pubertou a pokrytectvím dospělých. Dobře popsaný je zejména její přerod z tatínkovy hodné holčičky v rebelujíci skoro dospělou. A pěkně zakomponovaný střet kultur intelektuální vyšší třídy s prostou, ale lidsky přímočarou nižší třídou. Stojí za přečtení, i přesto, že místy je to roztahané, opakující se a občas ty dialogy nezní moc jako z úst puberťaček.
Výborná kniha o hudbě, která přináší chytrou publicistiku, ve které autor propojuje vývoj hudby se společenským a politickým děním.
V posledních dekádách přibývá smutné hudby plné negativity, smutku, beznaděje, deprese nebo úzkosti. Stejně tak v posledních desetiletích roste počet lidí s neurotickými poruchami, s depresemi, uživatelů prášků na předpis coby utlumováků v zahlcené informační době, ale i sebevražd teenagerů. Hudba tyto proměny společnosti reflektuje a nabízí posluchačům odraz, ale i prohloubení vlastních pocitů.
Karel Veselý rozpracoval svůj podcast a napsal velmi čtivou a komplexní knihu. Promítl do ní nejen svou znalost hudebních scén, ale také skvělý socio-politický přehled.
Temný origin příběh přerodu doktorky Harleen Quinzel v maniakální Harley Quinn. K tomu také retelling zrodu padoucha Two-Face z čestného prokurátora Harveyho Denta, který slouží jako vedlejší parafráze celkové myšlenky nemožnosti čelit propadání do šílenství.
Příběhy Black labelu se snaží o temnou a realistickou notu, což je vždycky příjemná změna od často prostých zápletek masových sérií superhrdinů. Občas se to ale už opakuje - ono také, co pořád vymýšlet. Na Harleen je kouzelné, jak pozvolná celá proměna je. Autor nikam nespěchá, nevkládá do děje nesmyslné akce a celkově odvypraví příběh jen v malém počtu exteriérů - byt Harleen, univerzita, Arkham. Bylo to jako sledovat film. Scéna za scénou na sebe navazovala a díky tomu má čtenář pocit, že je v příběhu zcela přítomný.
Jedenáct let od první knihy v češtině, téměř 200 sešitů, 32 knih. Nekonečná telenovela došla svého konce. A ten je perfektní. Napínavý, smířlivý a srdceryvný.
Loučení se ságou o Ricku Grimesovi a jeho činech. Z maloměstského poldy hrdinou a zakladatelem nového světa. "Všichni, kdo jste naživu, za to vděčíte právě jemu!"
Epilog je také skvělý! Nový svět už zapomíná na život v nebezpečí. Nová společnost znovu upadá do pohodlí. Poslední přeživší z éry zombie apokalypsy jsou už jen stárnoucími podivíny. Dinosaury ze staré doby. Odkaz Ricka Grimese připomínají již jen sochy a trochu strašidelné pohádky na dobrou noc.