Mercatino komentáře u knih
Nádherná kniha. Překvapila mě, obejmula mě, oslovila mě a nakonec mě políbila svou moudrostí. Jená z mála knih u které jsem si přál ať je delší.
Jsi li šťastný, dej palec :)
Herriot vzor šlechetnosti, laskavosti, cituplnosti. Kdyby bylo více podobných knih, bylo by i více takových lidí. Z každé povídky je v této knize cítit kus životní poctivosti a radosti ze života, což čtenáři dodá sílu, klid a mír :)
Na tuto malou knížečku jsem narazil snad jen díky prozřetelnosti ve své knihovně. Díky knížce jsem pochopil, proč jsem tak školu nesnášel, proč jsem se jí celou svou bytostí vzpouzel. Je to takový malý klenot tato knížka, malička vzhledem, ale obrovská svým rozsahem a velikosti svých myšlenek.
Škola
Lidské bytosti určitého věku ( většinou ve věku od 6 - do 16 let ) tam musí se zákona strávit značnou část svého času, a zatímco tam jsou, musí dělat to, co je jim řečeno a tyto příkazy jsou obvykle vymáhány. Nemají téměř žádný vliv na pravidla, která musí dodržovat. Vězení - podle běžné definice - je každé místo nedobrovolného omezení svobody.
Nutit dítě jít do školy je v souladu se zákonem, dokonce je protizákonné nenutit dítě jít do školy, pokud jste rodič a vaše dítě jít nechce.
Škola = nucené vzdělávání. Stejně jako vězení, tento výraz zní krutě. Ale znovu, pokud máme povinné vzdělávání máme nucené vzdělávání. Výraz povinné, pokud má vůbec nějaký význam, znamená, že člověk neá na výběr.
Abychom mohli uvěznit dospělého, musíme u soudu dokázat, že spáchal zločin nebo že je hrozbou pro sebe nebo pro ostatní. Přesto vězníme děti a dospívající do škol na základě věku. Toto je jeden z nejočividnějších hříchů nuceného vzdělávání.
Jsem tichý a pokorný ve svém srdci. Mám za to, že celá historie kolem Ježíše je krasná ať je smyšlená, nebo nikoli. To není vůbec důležité, protože pokud tuto knihu pozorně dočtete, uvěříte.
Nenadchla. V Respektu vyšel článek o spánku od tohoto autora a podle mě, pokud někdo chce ušetřit čtyři stovky, tak je úplně dostačující. Na mě až příliš hodně omáčky v podobě různých výzkumů. Každou kapitolu bych klidně vyměnil za jednoduché shrnutí na pár stránek. Za mě zklamání za zvolenou formu, ale kvalitě obsahu se nemůže nic vyčíst. Proč spíme mě každopádně v mnoha věcech posunulo a kvalita spánku půjde určitě nahoru. Takže dikec Matthew Walker a možná někdy příště.
Tento komiks je prdelní vytrhávač. Ať budete v jakékoliv prdeli, tak tento komiks vás z ní dostane. Nebudete se třeba cítit potom nějak lépe, ale vytáhne vás z prdele do přítomnosti. Parádní jízda.
Skromné dílo, které mě dostalo do situace ve které jsem na konci knihy zadržoval slzy :) Tolik lásky v tak malé knížečce, že se to nedá ani vypovědět.
No tak při čtení a prohlížení této knížky jsem měl pořádnou husí kůži. Jsem asi přecitlivělý, ale mě se prostě tato knížka dotkla dost hluboko. Ilustrace jsou dech vyrážející a to myslím doslova.
Příběhy jako Přání, Hvězda a Ještě Něco dokážou lidem ukázat tajemství, které je v nás samotných tak hluboko, že je ani sami nevidíme. A tyto příběhy nás tam dovedou. Dokonalé.
Největší smutek u této knížky jsem prožíval,když jsem zjistil,že autor,kromě této trilogie nenapsal nic jiného.
Kniha vlastně nabádá k vegánstvi. Bohužel, v dnešní době je přiznat se k veganství velmi nebezpečné. Lidé pojídající maso se jen těžko přenesou přes to,že veganství je jim němou výčitkou k hromadnému týrání a vraždění. Knížka shrnuje základní zacházení se zvířaty,no pokud se to dá ještě tak nazvat. Kniha popisuje zacházení se živými mrtvolami. Knížka jasně ukazuje na našem postoji k zvířatům, že jsme se vlastně odpovědného postoje vůči zvířatům vzdali. Pan bůh s námi.
Příběh,který už nikdy žádný spisovatel nikdy nepřekoná,nebo spíš by neměl překonat,nedokážu si to představit a asi ani nechci,aby bylo něco lepšího,prostě mi to nějak neleze do palice. Příběh nese nejkrásnější,nejvznešenější poselství v dějinách literatury.Příběh,který byl psán rukou spisovatelského boha. Pán prstenů se nenapsal, ten se rodil skrze čas a prostor,je to poselství samotných bohů Valar ;)
Připadám si jakoby mě někdo střelil a ta velká rána mě překvapila. Tento komiks mě úplně odrovnal, protože jsem to jednoduše nečekal. Tomu říkám první díl.
Překvapilo mě to jak je to dobré, nečekal jsem to. Příběhy sice kratší, než jsem si myslel, ale o to tvrději vás udeří svou skutečností. Při čtení mě napadaly hrozné myšlenky, byl jsem lapen v strachu. Bylo mi líto, těch kdo tak trpěli. V komiksu bylo třináct příběhů, ale ve skutečnosti podobným způsobem trpělo u nás mnohem větší množství lidí a jejich příběhy jsou zapomenuty. Takže velké díky tvůrcům za odvahu, statečnost a snahu vytvořit něco co má skutečně smysl.
Toto je kniha u které bych nečekal to, co jsem od ní dostal. Absolutní překvapení. Skvělý pocit z dobře stráveného času, kterému sekundují spoustu otázek na které si po dočtení nedokážu tak narychlo odpovědět. Kniha je na hodinku čtení a dá se říct, že to není nic jiného než superluxusní jednohubka. Jsem rád, že jsem na ní v poličce narazil.
Je to fajn kniha, kterou napsal samotný ďábel jako svou vlastní obhajobu. A nevypadá ten Zimbardo tak? Jako opravdový Lucifer. Kniha je velice mocná, když pomocí jednoduchého argumentu, dokáže obhájit i ty největší zločiny spáchané na zemi.
Magické-zdlouhavé-krásné a co mě mrzelo nejvíce-nezodpovězené.
Již u první knihy jsem měl pocit, že knihu, kterou čtu, tak nějak moc úplně nechápu a čekal jsem, že v této knize najdu odpovědi na mé otázky.
Bohužel naopak otázek mi přibývalo :)
Jakou roli vlastně hráli Little people v knize?
Kdo bušil na dveře jménem NHK ?
Jaký smysl měli umrtí obou Aomaminych kamarádek?
Jaký je skutečný příběh Tamarua a jeho paní?
Co to byl ve skutečnosti za svět se dvěma měsící?
A jaký byl konec Fukaeri, Komacua a spousta dalších?
A spoustu dalších otázek na které si nyní nevzpomenu.
Knihu asi by jsem nikomu nedoporučil :) Jedině lidem, kteří nevědí co se svým časem.
Každopádně Murakamiho nezavrhuji, právě naopak. Jelikož se mi ještě nestalo, aby jsem četl cca. nějakých 800 stran, kterým nerozumím a vydržel u nich.
Kniha je přitažlivá jak magnet, nutí čtenáře rozprostřít svou fantazií do všech směru :) Autor dokázal navodit pocit, že sám se podílím na příběhu a jsem jeho součástí.
Ne jednou jsem se podíval na nebe, jestli tam nejsou náhodou dva měsíce :)
Je to pětihvězdičkový relax. Eduard Štorch má vlastní styl psaní a opět mě překvapilo hlubší poselství knihy. Stejně jako u Lovců mamutů, kde se poukazuje na důležitost ohně. V této knize je vykreslena moc zlata, která dokáže změnit osud všech.
Očekávání byla u tohoto komiksu obrovská, dlouhou dobu jsem se nemohl dočkat až se v knihovně uvolní a o to větší bylo moje zklamání po dočtení komiksu. Téměř tento komiks považuji za ztrátu času. Film se mi líbil mnohem více.
+ hlavní hrdina s jeho neobvyklým vystupováním byl pro mě největším plusem komiksu
+ znázornění koncetráku a vězně na cele číslo 5 mě také se mi líbilo
- kresba mě nenadchla, těžko jsem rozlišoval postavy komiksu
- v příběhu jsem se ztrácel jak kvůli kresbě, tak i kvůli velkému množství postav, které mi nepřišli tak důležité
- občas mi tam chyběla přímočarost
Kniha je plná moudrosti, doporučuji sám sobě postupné dávkování a opakování jako prevenci jednou ročně. Autor má vlastní zkušenosti ze kterých čerpá. Utrpení a smysl svého života v koncentračním táboře si docela hezky obhájil a zdůvodnil, až mi to chvílemi přišlo, že na tom přece nic nebude. Je to rozhodně jedna z nejlepších knih co jsem kdy četl !!!
"Vždy jsem si myslel a také jsem to říkal, že člověk ví obvykle až po pěti nebo deseti letech, k čemu bylo to nebo ono dobré. Koncentrační tábor mě poučil lépe: už po pěti minutách nebo deseti minutách jsme tam často věděli, k čemu bylo to nebo ono dobré"
" Většina se starala o otázku: Přežijeme lágr? Neboť nepřežijeme-li ho, pak nemá toto utrpení žádný smysl. Naproti tomu mne trápila otázka: Má celé toto utrpení, to umírání kolem nás, nějaký smysl? Neboť nemá-li jej, pak by nakonec ani nemělo přežití lágru smysl"
"musíme se učit(a zoufající lidi poučovat), že naprosto nezáleží na tom co my ještě očekáváme od života, jako spíš na tom co život očekává od nás. Filozof, profesionál, by řekl, že zde běží o Koperníkovský obrat, že už se totiž neptáme po smyslu svého života my, nýbrž se mi sami cítíme jako dotazování, jako ti, jimž život den co den a hodinu co hodinu klade otázky; otázky, které máme správně zodpovídat, a to ne mudrováním nebo řečí, nýbrž činem, správným chováním"
"Heslo, pod nímž nutně probíhala všechna psychoterapeutická a psychohigienická péče o vězně, vyjádřil nejtrefněji Nitzsche: Kdo má ve svém životě nějaké proč, ten snese i každé jak"
Kdo není zvyklý na tento žánr a je v něm nováčkem jako já, bude mírně šokovaný a překvapený příběhem, koncem. Hledal jsem v tomto komiksu nějaký smysl a našel jsem. Život není černobílý a někdy prostě nemá dobré konce. Každý příběh je jedinečný, a skončí úplně jinak než jsem si přál (a žil šťastně až do smrti). Jestli je to pro mě vstup do světa Noir žánru, tak hurááá, protože lepší vstupní bránu jsem si přát nemohl. Jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy vůbec četl :) Rozhodně doporučuji.