Mercatino komentáře u knih
Představení Sandmanovi rodiny, které nám bylo předloženo v podobě příběhů ke každému sourozenci mi pomohlo si urovnat role postav Sandmanova universa. U tohoto dílu se mi stalo, že jsem některým věcem a sourozencům nerozuměl, ale nevadí, ten příběh má tak dokonalý obraz a kresbu, že někdy je lepší se jen dívat než číst.
Sandmanuv sourozenec Delirium mi dal zabrat a myslím, že bez potíži LSD si jen málokdo v tom najde smysl, ale obrazově to byla jízda bez zábran.
Sandmanův sourozenec Zoufalství mě uhranul svou kresbou tak, že jsem odložil čtení a jen jsem pozoroval, kresbu, protože čtení už nebylo důležité. Někdy je lepší se pouze dívat ...
Opětovný problém mistrovské série se vyskytl i zde. Už je konec?
Tato knížka asi splňuje definici pohádek, ale jsou tak odlišné, že jsem si připadal jako v úplně jiném světě ve kterém jsem se těžko orientoval. K této knížce se můžete kdykoliv vrátit a tyto báje a pohádky vám budou připadat možná pokaždé úplně jiné. Nevím pro koho ta knížka je, jestli pro děti nebo dospělé, ale chtěl bych je vidět v těch padesátých letech jak se tvářili, když tu knihu četli.
Jinak mi tu knihu doma je jako mít doma poklad z jiného světa, naprostý unikát. Knihu doplňuji nádherné moderní ilustrace, které zapadnou do kontextu celé knihy.
Tak u tohoto komiksu jsem nemohl odtrhnout oči. Přečteno doslova jedním dechem. A přitom jsem se k němu dlouho nemohl dostat. Ležel tak nějak opuštěné na poličce a nějak jsem se k němu musel přinutit. Jenže co se stalo poté je už pro mě takové klišé. Nechápal jsem, jak jsem ten poklad na té poličce mohl nechat jen tak bez zájmu ležet.
Komiks je působivý tím, že je celý postavený na skutečných událostech. Jsou to události, které svět se snaží zapomenout, ale mně se zdá, že se že se snaží zapomenout příliš rychle. Každé ztvárnění hrůz, které se děly v Yugoslavii je statečným počinem. A pokud se to udělá takovým způsobem jako tady, pak je to počin i geniální.
Tento komiks jsem si opravdu užil a nechal jsem se jim unášet. To se mi strašně moc líbilo :) Malý Hellboy je tak roztomilý, a ten cirkus, to byla úplná paráda. Asi jsem se zamiloval. Super, daleko lepší než jsem čekal, vlastně jsem si nevšiml, že je to komiks s malým Hellboyem dokud jsem jej neotevřel, ale velice příjemné překvapení.
Přímočará jednohubka. Je to opravdu za hodinu přečteno, ale dojem ve vás zůstane hodně dlouho. Příběh je silný ve své jednoduchosti. Stojí za přečtení, protože ukazuje, že v životě se můžete stát čímkoliv aniž o to budete vlastně stát.
Po dočtení knihy jsem se cítil tak nějak svěžejší, moudřejší a šťastnější. Připadal jsem si tak nějak odlehčený od starostí světa. Pane Hiltone, za to, co jste se mnou provedl, mi nezbývá nic jiného, než vám hezky poděkovat. Ve svém životě jsem podstatně zpomalil a po dlouhé době jsem začal uvažovat nad slovem umírněnost s láskou.
Je libo luxusní komiksovou jízdu? Technokněží jsou sázkou na jistotu. Záleží jak čtenář k tomuto dílu přistoupí a jak hluboko s hlavním hrdinou v příběhu sestoupí. Protože při čtení tohoto komiksu můžete brouzdat jen tak lehce na povrchu a užívat si to, a nebo se pokusit dostat pod povrch.
Chválím tento komiks, který opravdu je dílem, které mi chybělo. Kniha-komiks mi pomohla ujasnit podstatné události našich dějin a to zcela jasně a velice srozumitelně. Čtená část mě bavila stejně jako komiks a myslím si, že tento tip knih u nás chyběl. Po celou dobu jsem si říkal, že číst to na základní škole, tak bych měl mnohem větší přehled, než za mnoho hodin učení.
Co mi trošku chybělo, byla nějaká třetí část, která tam nebyla a místo které jsem používal wikipedii. Myslím tím různé dodatky a vysvětlivky, které by čtenáři pomohli pochopit souvislosti úplně dopodrobna.
Jak já se bál, že to bude jenom porno a ono to mělo nakonec dokonalý metafyzický příběh. Každopádně Druuna mě dostala a co si budeme povídat, celý ten komiks čtu jen kvůli ní, protože mám o ní strach. Bezmocná, ve světě který nemá žádná morální pravidla. Celý komiks je úžasně zvrhlý tím nejlepším možným způsobem.
Při čtení bylo nejtěžší si přiznat, že podobná věc se může stát úplně kdekoliv a kdykoliv :( Nakresleno opravdu poutavě, na ty obrázky jsem se nemohl vynadívat.
V tomto díle se dozvíte, že zombie jsou zcela v POŘÁDKU, jen lidé se ZBLÁZNILI :) Je to NEUVĚŘITELNÉ, ale krutě zábavné a o to přece jde. Že to nemá logiku? No a co, hlavní je, že krev stále stříká a magoru přibývá.
Druhý díl nám ukazuje opět jasný cíl- sehnat si další díl, protože tento je neúprosně krátký a skvělý. Černobílá kresba je zásadní !!! Protože to co se nám vybarvuje jsou charaktery našich hrdinů, které ČERNOBÍLE rozhodně nejsou!!!
Když jsem Nevyžádané rady dočetl, měl jsem pocit, jakoby jsem jí už četl nejméně tisíckrát. Tolik opakované téma znovu a znovu. Kniha nepřekvapí, ale povzbudí, vleje čerstvou krev a probudí dávno zapomenutý smysl pro život.
Čapek ten musel mít ve svém oku užasný pozorovací smysl, který dokázal proměnit v pohlazení pro duši i mysl. Nádhera, vrátím se k tobě ještě knížko :)
Toto je jeden z nejsmutnějších komiksů a i vlastně příběhů, který jsem četl. Kresba mi přišla jako vítr a hlas blížícího se konce příběhu.
Plakat a za své slzy se nestydět. Hrdinové, kteří přes své rozdíly najdou k sobě cestu je vždy něco mezi zázrakem a pohádkou. Věřím, že je to možné, kéž by jsem něco takového prožil také... Nádherný konec.
Ze začátku docela nuda, ale jakmile dorazil do Ishafánu tak to tempo nabralo takové obrátky, že jsem ty dojmy a emoce nestíhal zpracovávat. Závěr byl důstojným zakončením, které mě naplnilo hlubokým vnitřním mírem a pocitem, že se zavřením knihy se ve mě něco muselo změnit.
+ závod chatir, kde zavodník běžel podle mě snad 100 km, tak byl skvělý a měl jsem chuť hned potom si zaběhat
+ líbilo se mi vylévaní vařícího oleje do otevřených ran, to bylo super
- roztahaná,
- hrdina se choval i po vystudování jedné z nejlepších škol tehdejšího světa jako blbec
Je to další rychlokvaška, nebo není? Je, ale dobře napsaná i udělaná. Jsou to takové ty rady do začátku podnikání, které by asi mohli v knize pokračovat do nekonečna. O knize můžu říct, že je přínosná, ale že by jsem to četl znovu? To asi ne. Aby jsem řekl pravdu, čekal jsem mnohem více. Každopádně za přečtení to stojí.
+ knížka je velmi lehce stravitelná
+ je opravdu stručná dá se přečíst na posezení
+ je výstižná, snaží se říct vše jednoduše
- občas si protiřečí, čtenář je pak trošku dezorinetovaný
- z knihy jde opravdu cítit, že je to rychlokvasný produkt určený poptávkou masám lidí
Každý svět knížek Pavla Čecha má své kouzlo, ale všechny mají jedno společné. Jsou nám blízké, povědomé, jako by nás provázeli celý život od narození. Neuvěřitelné, že takové knížky se vydávají v 21. století. Kdyby byly padesát sto let staré, tak by jsem to pochopil. Každopádně myslím, že dnešní čtenáři mají obrovské štěstí, stejně jako já.