Mercatino komentáře u knih
Rozkošný zajíček, kterého jsem si zamiloval. Jedna akce střídá druhou a příběhy navazují a prolínají se s minulými díly. Postavy se opět trošku rozvinuly, dozvěděli jsme se o každém něco zajímavého. Nejoblíbenější postavy. 1-Usagi 2- Slepé prase 3- Nosorožec Gen 4- Tomoe- samurajka a doufám, že se dají s Usagim někdy dohromady.
Usagi a jeho cesta z malého kluka v samuraje, tak by se dal podat hlavní díl tohoto komiksu. V tomto díle je všechno ještě lepší, než v prvním díle. Příběh má novou energii a postavy získávají zcela jasné obrysy. V tomto díle se ukázalo, že laťku pan Sakai postavil hodně vysoko, jsem zvědavý jestli některý díl v mých očích tento překoná, protože tento komiks má silný nádech dokonalosti.
No po této knížce se již jen těším na další díly. Prvních pár stran jsem si říkal, že to není pro mě. U těch posledních jsem měl pocit, že ten komiks je stvořený mě na míru. První kontakt s Japonským zajíčkem na jedničku. Líbí se mi zpracování postav do světa zvířatek samuraj- zajíc, Hroch- Válečník, Ninja-Krtek, Ještěrky-Polodinosauři. Jednoduše je to fantazie se vším všudy a někdy jsem se nestačil divit.
Vzhledem k tomu v jaké době komiks vznikal, je neuvěřitelné, že vůbec něco takového vzniklo a kdybych se nepřesvědčil, tak by jsem tomu stejně nevěřil. Brutálně nadčasové. Osobité emotivní kresby mluví sami za sebe i bez jakýchkoliv slov. Určitě se chci dozvědět více. První knížka od Saudka a Macourka a přímá trefa mezi oči.
Když knížku otevřete usmějete se, v polovině ukápne slzička a na konci se budete přemáhat aby jste nebrečeli jako malé děti. Pavel Čech dokáže přehodit výhybku Vašich pocitů na tu zapomenutou dětskou kolej a na té krásné cestě Vám stihne ukázat, že svět je stejně krásný jako Vaše sny. Pavle Čechu jsi skvělý, děkuji :)
Knížka z které mám pocit, jakoby jsem jel v chladném vlaku dlouhým temným tunelem bez světel a věděl, že nemá žádný konec. I když kniha neměla moc veselých okamžiků, bavila mě. Dozvěděl jsem se mnoho o smutném osudu mnoha Litevských intelektuálu, kteří byli jako všude v Evropě v období 2. sv. války nespravedlivě odsouzení k nekonečnému utrpení, bohužel které neskončilo ani po konci druhé světové války a poté začalo nanovo.
Kniha mi přišla krátká, ale zase proč se dlouze rozepisovat o tak šílených věcech? Kniha skončila tak jak začala. Smutným osudem, který mi přijde neuvěřitelný, nespravedlivý. Co udělat pro to, aby se toto nestalo znovu? Dost možná prvním krokem by bylo přečíst tuto knihu a jí podobné.
Tento komiks má svou krásnou českou depresivní sílu. Klement Gottwald jako zlý vlk a prezident Beneš jako ubohá stará ovce, která se nedokáže vzpamatovat z minulosti. Vedlejší příběh mi přišel jako hororová vsuvka nepovedeného dobrodružství rychlých šípů, vsunutá už do tak dost depresivního příběhu. Člověka kterého to napadlo musím pochválit. Příběh dětí je naprosto zbytečný, ale přesto s příběhem jde v ruku v ruce, takže nepřekáží, ale doplňuje atmosféru.
Přečteno a nejsem si úplně jistý kam tento komiks vlastně zařadit. Postavy jsou fajn, je škoda, že nemám po ruce další díly. Zatím mi to přijde slabší s nerozvinutými charaktery a absolutně nezajímavým příběhem. Pořád jsem měl pocit, že tento komiks příliš tlačí na pilu, snaží se být něčím čím ani vlastně není a to hodně drsným a stylovým komiksem.
Připadám si jako Alenka v říši divů. Žánr doposud mě zcela neznámý se pomalu ale jistě stává mou novou posedlostí, vášní. Tento komiks a tyto tři příběhy mě naprosto přesvědčili, že už není cesta zpět. Noir žánr je konečně to, co jsem dlouhou dobu hledal, to co jsem dlouhou dobu tušil, že mi v životě mezi knihami chybí. Mám pocit jakoby jsem začal nacházet sám sebe. Tak na mě knihy Eda Brubakera působí. Nejvíce mě rozebral příběh Tracyho Lawllese, který měl svůj příběh i v první knize. Do této doby jsem měl problém i s hudbou, když po mě někdo chtěl vědět co poslouchám, tak jsem odpovídal, že všechno(takže vlastně nic). No a zároveň s touto knihou jsem zjistil, že mi je velmi sympatický Jazz. Ta kniha mě posunula úplně do jiné sféry a jsem rád, že jsem měl tu čest ji číst. Je to jedna z nejlepších věcí co jsem kdy četl :)
Tato knížka udělala čest všem Českým sklenářům a dokázala, že český sklenit ještě žije. To byla jízda. Kniha chytne a nepustí. Pokud jí nepřečtete najednou, budete na ní myslet před spaním, i když ráno vstanete a nakonec i během celého dne. Největší silou této knihy je myšlenka a děj, který se točí kolem sklenářů. Největší slabinou je plochost a povrchnost, jakoby spisovatelka někam spěchala a spoustu věcí jen tak bez rozmýšlení tam napsala, což je škoda, protože kniha má potenciál energie čirého sklenitu.
Každopádně cítil jsem, že knize chybí pár věcí. Jasnější vysvětlení charakterů a motivů postav. Dále při takovéto knize, kdy celá družina cestuje v průběhu knihy po vymyšleném světě, by jsem uvítal MAPU, aby jsem alespoň s družinou mohl cestovat společně prstem po mapě.
Japonsko a Sandman? Spojení, které si padlo do oka. Každopádně v tomto příběhu se s nikým nedá identifikovat, k nikomu se přiblížit, postavy zůstávají od čtenáře vzdálené ve svém snovém světě a čtenář se jen marně snaží s nimi ztotožnit.
Je to jedna z mála knih s tak vysokým hodnocením, která je v podstatě o ničem. Autor obstřeluje různá témata spoustou cizích myšlenek a citátů. Na mě to působilo tak nějak jako rychle prosmažený fastfood. Mínusem u této knihy je, že to nemá start ani cíl, dokonce ani nějakou tažnou myšlenku, která by se táhla knihou. Je to také tím, že kniha si protiřečí a nemá jasně dané priority co vlastně je pravdou. Kniha si určitě stojí sama za svým názvem a to doslova.
Kdo v rukou drží Sandmana, drží také v rukou kus ryzího umění. Skrze Neila Gaimana v podobě Sandmana k nám přichází poselství z vyšších sfér, o tom nikdo nemůže pochybovat.
Kupec Benátský je lahůdka. Shakespeare 400 let nadčasový autor a mě to nepřekvapuje. Jeho motivy jsou tak skutečné a pochopitelné.Důležité je podle mne pochopit motivy jak záporných tak i kladných postav a uvědomovat si jejich lidskost. Shylock byl pro mě těžko pochopitelná, ale také uvěřitelná postava ve vší své temnotě. Rozhodně doporučuji, třetí kniha od Shakespeara a pokaždé mi to vyrazí dech.
Kniha je plná moudrosti, doporučuji sám sobě postupné dávkování a opakování jako prevenci jednou ročně. Autor má vlastní zkušenosti ze kterých čerpá. Utrpení a smysl svého života v koncentračním táboře si docela hezky obhájil a zdůvodnil, až mi to chvílemi přišlo, že na tom přece nic nebude. Je to rozhodně jedna z nejlepších knih co jsem kdy četl !!!
"Vždy jsem si myslel a také jsem to říkal, že člověk ví obvykle až po pěti nebo deseti letech, k čemu bylo to nebo ono dobré. Koncentrační tábor mě poučil lépe: už po pěti minutách nebo deseti minutách jsme tam často věděli, k čemu bylo to nebo ono dobré"
" Většina se starala o otázku: Přežijeme lágr? Neboť nepřežijeme-li ho, pak nemá toto utrpení žádný smysl. Naproti tomu mne trápila otázka: Má celé toto utrpení, to umírání kolem nás, nějaký smysl? Neboť nemá-li jej, pak by nakonec ani nemělo přežití lágru smysl"
"musíme se učit(a zoufající lidi poučovat), že naprosto nezáleží na tom co my ještě očekáváme od života, jako spíš na tom co život očekává od nás. Filozof, profesionál, by řekl, že zde běží o Koperníkovský obrat, že už se totiž neptáme po smyslu svého života my, nýbrž se mi sami cítíme jako dotazování, jako ti, jimž život den co den a hodinu co hodinu klade otázky; otázky, které máme správně zodpovídat, a to ne mudrováním nebo řečí, nýbrž činem, správným chováním"
"Heslo, pod nímž nutně probíhala všechna psychoterapeutická a psychohigienická péče o vězně, vyjádřil nejtrefněji Nitzsche: Kdo má ve svém životě nějaké proč, ten snese i každé jak"
Tak tato knížka by bez těch obrázku byla jak tělo bez duše. Rozhodně v knížce najdete všechno co jste četli již někde jinde, ale nevadí. Tato knížka má vlastní IMaGE a dá se říci i vlastní duši. Svádi k tomu aby jsme jí dali doma na čestné místo, kde se k ní budeme často vracet. Hodně mi pomohla. Rozsvítila mě mysl, rozzářila mi duši, rozehřála mi srdce a myslím, že to udělá s každým ke komu se dostane :) Je to jedna z nejlepších věcí co jsem kdy četl. Rozhodně doporučuji.
Kdo není zvyklý na tento žánr a je v něm nováčkem jako já, bude mírně šokovaný a překvapený příběhem, koncem. Hledal jsem v tomto komiksu nějaký smysl a našel jsem. Život není černobílý a někdy prostě nemá dobré konce. Každý příběh je jedinečný, a skončí úplně jinak než jsem si přál (a žil šťastně až do smrti). Jestli je to pro mě vstup do světa Noir žánru, tak hurááá, protože lepší vstupní bránu jsem si přát nemohl. Jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy vůbec četl :) Rozhodně doporučuji.
Ten příběh je nadčasový. Má to grady, hloubku, inteligenci. Sice Buck je přemýšlivý pes, ale to nic neubírá na tom, že mu věřím každé psí štěknutí. Nevím jestli to dělá každý čtenář této povídky, ale po celou dobu jsem se Buckem ztotožňoval. Říkal jsem si, že ten příběh je o mě, že to mám stejné a tak. No Jack London věděl jaké pocity zní v duši každého člověka a skrze Bucka se dokázal na ně naladit.
Vždy jsem věděl, že dělám chybná rozhodnutí. Mnoho takových věcí, kterým jsem nepřikládal velký význam. Tato kniha mi jasně ukázala, že pokud děláte špatná a chybná malá rozhodnutí, tak takové chyby se můžete dopustit i při rozhodnutí velkém a důležitém pro život. Kniha je přínosná i přesto, že nedává konkrétní návod JAK, ale řeší otázku PROČ. Experimenty jsou opravdu zajímavé a docela dost pobaví. Shrnutí poté v jedné větě nebo odstavci bylo zcela jasné a říkalo jednoduše, že chyby pokud si uvědomíme, můžeme napravit a můžeme na nich pracovat. Proto se mi tato kniha líbí. Pan Ariely nám ukazuje v této knize směr, ale cestou musíme jít sami.
Každé svědectví, každý počin na toto téma je pro mě alespoň částečnou útěchou za bezpráví způsobené. Kresba si mě podmanila. Výrazy tváře malé holčičky mě přesvědčily o tom, že při čtení budu trpět spolu s ní. Na konci se nedá ubránit slzám. Kráso smutné. Kdo tento komiks má, ten se má - je to poklad.