messi@h
komentáře u knih

Opět jedna z prvních knih, kterou jsem od Neffa četl a také se přidala k mým oblíbeným. Celý cyklus románů a povídek z měsíčního habitatu mám moc rád.


Jedna z nejlepších válečných knih, co jsem četl.


Praotec všech knih o upírech. Kdo má rád tento žánr, je to pro něj něco jako povinná četba.


V rámci Martinovy tvorby je kniha spíš podprůměr (což v porovnání s ostatními SF autory ale stačí pořád na slušný průměr). Výchozí zápletka je zajímavá (klonoloď s nepřebernou zásobou různých nestvůr), první povídka je slušná (hlavně mě bavila právě různorodost příšer, Martin má opravdu bohatou fantazii) a Tuf je opravdu netypický hrdina, což považuji za plus. Ale bohužel mi samotný Tuf moc k srdci nepřírostl, je to takový podivný asociál, sice velmi inteligentní, ale nijak zvlášť sympatický. Jednotlivé povídky jsou docela zajímavé, ale jedno přečtení stačí, vracet se ke knížce určitě nebudu.


Snad můj nejoblíbenější díl HP a pokud ne úplně nejoblíbenější, potom první ze série, který mě bavil se vším všudy a po kterém jsem věděl, že musím dočíst celou sérii až do úplného konce. Teprve po přečtení HP a Ohnivého poháru jsem si přestal klást otázku, co na tom HP všichni mají.
První 3 díly jsou víceméně pořád knihy pro děti, od čtvrtého dílu ale můžu s klidným svědomím říct, že už nejde o pohádku, ale o kvalitní fantasy knížku jak pro děti tak pro dospělé. Vzpomínám si, že když jsem 4. díl četl poprvé, občas jsem si říkal - dočtu do konce kapitoly a jdu spát - jenže konec kapitoly skončil většinou tak zajímavě, že jsem si přečetl ještě několik dalších kapitol :)
Snad jen jako poznámku pod čarou uvedu, že mě svět knih Harryho Pottera okouzlil snad i ještě jednou věcí - tzn. jak moc mi připomínal studentská léta. Ale tím nemyslím studentská léta na střední škole, ale na vysoké, kde jsem bydlel na koleji a užil si studentský život se vším všudy :)

Některé povídky jsou spíš takové nenáročné hříčky, ale titulní Dolanův cadillac stojí za to!


4. Kniha krve se mi četla ze všech Barkerových knih krve asi nejlépe. Zdálo se mi, že tady už konečně vystupují postavy z masa a krve, které mají své problémy, úzkosti a obavy. V předchozích knihách krve postavy spíš připomínaly nereálné archetypy, které jednají tak, jak autor potřebuje, ale jejichž motivace je neznámá. I tak ale Barker zůstává Barkerem, nic příliš nevysvětluje, na všechno se dívá nezúčastněným pohledem pozorovatele.


Po řemeslné stránce se nedá knížce nic vytknout, je čtivá, zajímavá. Chápu, proč Viewegh patří mezi naše nejčtenější autory. Ale přesto mi chybí nějaká hlubší myšlenka, hlubší poselství, protože hlavní hrdina je až příliš ironický, až příliš negativní a jeho osobnost se nijak nevyvíjí.


V porovnání s konkurencí na poli SF v ČR jde samozřejmě o velmi povedenou knihu. Navíc patří do mého oblíbeného měsíčního cyklu. Přesto mě ale několik věcí na knize mrzelo. Místy působila jako ušitá horkou jehlou, na několik místech se bohužel stalo, že Neff odporuje svému textu napsanému o několik stran dříve (to bohužel svědčí i o nízké úrovni našich nakladatelů, na podobné kiksy by měl nakladatel autora upozornit). A úvod mi přišel až příliš upovídaný a to mám upovídané knihy rád. Přesto pořád dobré čtení.


Taky si Pána modrého meče pamatuju ze Sedmičky, velká nostalgie :)


Podobně jako tsal, i já jsem byl zklamaný. Také jsem se k Frankensteinovi dostal až po Drákulovi a také jsem byl díky Drákulovi natěšený na skvělé čtení, kterého se mi ale nedostalo. Kniha je rozvláčná, nijak zvlášt působivá. Námět není špatný, zpracování ano. Divím se, že se z Frankensteina stal časem takový kult.


Nedoporučuji pouze příznivcům SF, ale každému, kdo má rád chytré knihy s filozofickou hloubkou. Naopak lidem, kteří mají rádi akčnější kousky, bych spíše nedoporučil číst.
