metalic komentáře u knih
Je to tak, tahle kniha má volnější tenpo, než na jaký jsme zvyklí z Kingových knih. Ale proč ne. Mě se tohle moc líbilo... Klasická duchařská zápletka spíš nadchne skalní fandy tohodle odvětví. Hodně se mi líbil odlišný styl psaní než King používal... Jen děj, žádný zbytečný informace a okecávání, vždy mě bavily knihy psané v první osobě... Hodně jsem váhal ale nakonec dávám pět hvězd
Tahle kniha mě na sebe lákala ze všech stran. V diskuzích, sociálních sítích a knihkupectvích až jsem neodolal. Ani se nedivím, že po ní byl takový ohlas. Tahle kniha má hodně promyšlený děj a prostředí. Řeknete si, jak tohle mohl někdo vymyslet, ale je to tak a baví vás to. Ať se jedná o propracovanost smrtek a techniky zabíjení, nebo vývoje obou hrdinů. Celou dobu čtení kniha říká: tak komu budeš na konci fandit? Kdo bude novou smrtkou a kdo zemře? Nakonec je jasné že, nemůže umřít Rowan ani Citra. Konec je hodně překvapující a já se docela hodně těším jak tenhle příběh bude pokračovat.
Abych řekl pravdu... Nevím co si mám o téhle knize myslet. Nevím, zda se mi líbila či ne. Je to jedna z prvních knih co jsem si koupil, když jsem začínal číst, ale dlouhá léta ležela u mě v polici a já se přemlouval k tomu si ji přečíst. Protože už mám přečteno hodně knih od Kinga, tak jsem věděl, že to bude zdlouhavá kniha patlající se v množství detailů... Ale nakonec jsem se přemluvil. Sice se v knize celý děj vyvíjí příšerně pomalu, ale zároveň se skvěle propojuje minulý a přítomný čas minimálně sedmi lidí a čtenář se v tom vůbec neztrácí. Postavy jsou skvěle popsané do posledního detailu až to člověka doslova nutí tohle dílo hodnotit kladně. Nicméně, já musím jednu hvězdu ubrat za již zmíněné zdlouhavé patláni se v detailech. Vím, že tohle je Kingův styl psaní, ale zde s jeho smyslem pro detail exceloval a já si nejsem jistý, jestli v tomto případě není "méně vlastně více". Čtenáři vlastně bere možnost pracovat se svou vlastní fantazií. Určité pasáže mě přímo naváděly k tomu, abych se do čtení nutil. Ale i tak je to kult, děj je precizně vymyšlen a nenechám na něj dopustit a to jak v knižním i filmovém zpracování.
Tohle je první kniha od českého autora, co jsem kdy četl. No, můžu říct, že jsem si musel hodně zvykat na domácí scenérie a hlavně české jména, ale kniha mě nakonec nadchla. Při čtení jsem si vždy říkal, že je to VELKÝ PŘÍBĚH V MALÉ KNIZE. Podle mého měl Miroslav Pech v tomhle příběhu velký potenciál a mohl z toho udělat velké monstrum o 500 stránkách, ale nakonec je super, že to nacpal do poloviční verze. Příběh je přímočarý a nikam zbytečně neodbíhá. Doopravdy zde platí, že méně je více.
Co se stylu psaní týče, tak děj je prolínán všedními dny dvou kamarádů a brutálními scénami plnými hnusu a krve. Kniha hned na prvních stránkách šokuje, ale na konec je hodně smutná a depresivní. I tak se ale u ní člověk zasměje. A jako třešnička na dortu, Miroslav Pech je v mé věkové hranici a do knihy vnesl atmosféru z devadesátých let, což se mi hodně líbilo.
Tahle kniha je kombinací mých oblíbených žánrů... Od mých mladých let mám rád horory a metalovou hudbu poslouchám už taky nějaký ten pátek. Tahle kniha není normální duchařský dílo jako například knihy od Darcy Coates. Tenhle příběh je o mnoho drsnější, chladnější a nadpřirozenější. První třetina knihy parádně popisuje hlavní postavu příběhu (povahou mi hodně připomíná Big Lebowskiho) a první setkání s duchem starého chlápka. Tahle část je hodně temná a strašidelná. Druhá třetina knihy se může zdát taková hodně zdlouhavá a nudná, patlající se ve vzpomínkách, ale bez téhle části by nebyla poslední třetina knihy tak překvapivá (když Jude zjistí pravý důvod proč ho duch mrtvého chlapa nemám tolik rád...) Závěr knihy je trošičku víc přitažený za vlasy, ale myslím si, že by to ani jinak nešlo, když si vezmete, že se jedná o knihu Kinga juniora.
Jiří Sivok jedním slovem překvapil. Na knihu jsem narazil, protože poslední dobou sjíždím knihy od Golden dogu. Světový autoři mají své strašidelné příběhy takové uhlazené, aby byly vždy na úrovni. Proto se mi poslední dobou líbí tenhle hrubý, drsný styl psaní, co předvádějí čeští spisovatelé. Tento příběh je brutální v tom správném slova smyslu. Je to psycho, je to duchařina a hlavně je to gore. Příběh rychle plyne a nenudí. Na to, že se odehrává v různých časových pásmech, tak je naprosto přehledný.
Stejně jako každá kniha od Kinga (Bachmana) i tato za přečtení rozhodně stojí. Je to úplně jiný příběh, úplně jiná skladba děje, než na co jsme zvyklí u jeho novějších knih. Zde totiž King neztrácí čas (stránky) zdlouhavým popisováním, ani vyprávěním proč se ten závod koná, co je jeho výhrou, proč se ho zúčastňují jen mladí kluci... Těžko říct proč. Možná proto, aby měl děj určitou úroveň brutality. Jedná se o mladé kluky „na odstřel“ a přece jen když zhasne mladý život, člověk to bere vždycky hůř, než když zemře člověk, který už má víc za sebou než před sebou. Celý děj se drží pouze silnice a pochodu po ní. Člověku se může zdát, že to není moc prostoru ke kreativitě, ale opak je pravdou. King se zde totiž věnuje lidské psychice, kamarádství, lidskosti a příběhům těch nejzásadnějších postav. Co se týče závěru, tak mě osobně zklamal, ale i zároveň nadchl. Abych to sečetl a podtrhl... S touto prvotní tvorbou Kinga jsem byl velice spokojený, překvapený a čtenářský uskojený.
Touhle knihou jsem fakt nadšen. Hodně mě to bavilo a ani nevím, kde mám začít. Děj knihy byl zasazen do 60.let a i když jsem poměrně mladší (80.-90. léta), tak jsem si u knihy zavzpomínal na mé mládí a o to víc jsem měl k příběhu blíž.
První třetina knihy se nese v mírném tempu, ale za to v dobré atmosféře. Je to takové představení místa děje, doby a všech hlavních postav. Tato část knihy představuje, jak se dřív žilo na maloměstech a vesnicích.
SPOILER: Děj se dostane na pořádné otáčky po Duanově smrti a pak zbylé dvě třetiny knihy de facto čtenář neodpočine. Kniha je nabitá akcí a hororovými scénami, dokud celý děj neskončí epickou bitvou. (Mimochodem padla zde taková hláška, že 12tiletí kluci nejsou tak vynalézaví... Ano, je to tak, dnešní kluci doopravdy ne, ale dřív byla jiná doba a když nebylo s čím si hrát, tak si každý musel poradit.)
Dále si neodpustím říct svůj názor o tom, že se tahle kniha hodně přirovnává ke knize „To“ od Kinga. Tak nějak se mi to sešlo, že jsem obě knihy četl v malém časovém úseku od sebe. Knihy mají stejně zařazený čas děje do 60.let a děj se ve zkratce točí okolo tématu děti vs. zlo, ale to je tak vše. I když chovám ke knize „To“ velkou účtu, tak musím přiznat (co jsem také psal v komentáři ke knize), že je kniha přes příliš zdlouhavá a zaplácaná zbytečnými fakty, které čtenáři nic nepřinesly. Děj téhle knihy byl jiný. Veškerá zdlouhavá fakta byla přiřazena k vysvětlení původu zla a zbytek knihy byla jen akce, akce a akce.
Pro mě je to jedna z těch knih, u které vás mrzí, že jste ji už přečetli. Ale jedno vím jasně, řadím si ji na svůj seznam, co si chci za nějakou dobu přečíst znovu.
Od téhle knihy jsem z anotace a komentů níže čekal docela hodně, ale nakonec jsem byl lehce zklamaný. Kniha ve vás ze začátku budí dojem dobře promyšleného děje, ale nekonec zjistíte že opak je pravdou. Začátek knihy je v skutku dobrý, dozvíte se v ní princip a pravidla stříbrné bitvy a první vraždy jsou docela šokující. Ale to je vše, další děj je hodně omezený a kniha chrlí jednu vraždu za druhou. Na konec je toho tolik, že vás to přestane bavit.
Mám rád duchařiny, takže bylo jasné že se tahle kniha ke mě dříve nebo později dostane. Moc jsem od ní neočekával, ale byl jsem příjemně překvapen. Prakticky vás hned vtáhne do děje, žádné zdlouhavé okecavání a děj rychle plyne. K tomu musím přidat pár nečekaných zvratů a ten fakt, že do poslední chvíle nemůžete předvídat o čem v tomto příběhu jde a jak to zakončí. Pět hvězd dávám knihám od kterých jsem se nemohl odtrhnout, ale téhle bych dal něco málo přes čtyři hvězdy.
Po přečtení Dítěte tmy se u mě Miroslav Pech ihned katapultoval do přední linie českých autorů a povídkou Milenci že snů se v ní nadobro utvrdil. Od té doby vyhlížím a když vidím další jeho počin ihned objednávám, ani si nečtu o čem kniha je. Prostě vím že to bude pecka. Budu se opakovat, ale i zde můžu říct, že tahle malá kniha v sobě skrývá ohromný příběh. Děj a atmosféra vás nenechá knihu položit. Miroslav Pech vyrůstal v devadesátých letech a je to v jeho knihách hodně znát a proto i já se při čtení jeho knih vracím do dětských let. Jo a hodně se mi v této knize líbil odkaz na knihu Dítě tmy :)
Tak tohle bylo NĚCO... Jsem fakt nadšený a zároveň mě mrzí, že jsem knihu už dočetl. Jak jsem již psal u prvního dílu Alexander G. Smith se netají kým se nechal inspiroval. Darren Shan ve svých sériích vždy vzal hlavní postavu a změnil ji život k tomu nejhoršímu co si mohl představit a tak zásadním způsobem, který se nedal vzít zpět. Tyto příběhy psané v první osobě čtenáře přímo nutí při čtení soucítit a trpět s hlavním hrdinou. A to se povedlo i v tomto případě.
SPOILER: když jsem prvotně četl recenze na tuhle knihu, trochu mě zarazily názory, že tahle kniha je slabší oproti první. Já si myslím opak. Je dobré, že se dej posunul někam jinam z hlavního vezenskeho "dvora" protože by se scény pořád opakovaly. Vezensky dvůr tedy vystřídala ještě větší brutalita a samotka. Mohlo by se zdát, že děj v samotce trochu celou akci zpomalil, ale za mě byl opak pravdou. Podle mě byly Alexe myšlenky a pocity napsané tak, že si čtenář prošel tou hrůzou co tam zažil ať to byl pocit naděje, beznaděje, totálního šílenství i samotným přesvědčením, že jediné správné východisko je sebevražda. Nechybí zde ani silný emoční konec a jak je na závěr zde už zvykem ani ta naděje toho že se jim konečně podařilo utéct.
Musím jen říct, že se nemůžu dočkat poslední knihy.
(SPOILER) Jak už to tu někdo psal. Miroslav Pech mě dostal svou knihou „Dítě tmy“. Tato kniha mě zatáhla zpět do krásných devadesátých let, ale hlavně mě oslovila svým hrubým stylem psaní. To znamená, že Pech prostě nešetří drastickými scénami, ani krví. Ale od této knihy jsem tolik nečekal a dostal jsem od ní hodně. „Milenci ze snů“ nezklamali. Jak už to u Pecha pomaličku bývá pravidlem i zde byl v malé povídce ukryt velký příběh. Prostě snový psycho příběh o chlápkovi, který se nikdy psychicky nedostal ze svého traumatu z dětství. Opět se zde krásně prolíná kvalitní děj a drastické scény. Člověk, který má rád horory bude určitě nadšen. „S Meluzínou lízat sůl“, popravdě řečeno pod tímto názvem jsem si nedokázal představit žádný děj. Vojtíška jsem až do této doby neznal, ale hned jsem si ho zařadil do kolonky autorů, které prostě chci sledovat a číst. Jeho povídka je oproti již zmíněné povídce „Milenci ze snů“ úplně jiná, a to je moc dobře, protože vás celá kniha baví jako celek. Oproti první povídce má tahle trochu zdlouhavý začátek, přes který se musíte prokousat, ale když se rozjede, tak se už nezastaví. Od nic neříkajícího názvu vás provede parádním a překvapivým vývojem příběhu až do samotného závěru. Jak už to zde bylo někde psáno... je potřeba mít nějaký časový odstup, protože tyto příběhy vám uvíznou v hlavě a budete nad nimi přemýšlet. Tedy aspoň já jsem to tak měl a četbu jsem si náramně užil. Závěrem samozřejmě musím ocenit neotřelé a hodně nápadité provedení knihy. Člověk, který chová určitou úctu ke knihám z ní prostě musí mít radost.
(SPOILER) Tohoto autora jsem vůbec neznal a popravdě jsem si knihu koupil, protože mě v knihkupectví navábila svým vzhledem. Nějakou dobu se mi válela v knihovně, než jsem po ní sáhl a hned litoval, že mi to tak trvalo. Už z prvních stran jde cítit, kde autor bral inspiraci při psaní téhle knihy. Takže si myslím, že každý fanoušek Darrena Shana si zde přijde na své... Mě osobně kniha bavila od samého začátku, děj nemá slabých chvil. Kniha je psaná prostě tak, že člověk prožívá každou chvilku s hlavní postavou téhle knihy. Kniha končí dost otevřeným koncem, tak se člověk může těšit na další díl.
Hehe, co na to napsat. Tahle kniha je prostě Magořina. Nic smysluplného, ale je to sranda :) určitě od autora zkusím další knihy.
U této knihy jsem docela narazil. No spíš jsem doplatil na vlastní nepřipravenost. Knihu jsem si koupil bez jakéhokoliv pátrání, kdo ji napsal a jakým stylem je napsána. Nechci ji úplně hanil, ale zároveň můj pohled na tuto knihu nemůže být objektivní. Nesedlo mi, ba i vadilo její poetické zpracování. Takže jediné, co mohu napsat je, že zde bylo až moc zbytečného tlachání, které mě nudilo a zastínilo tak samotný děj knihy. Prostě sto lidí sto názorů.
Ani nevím, jak mám tuhle knihu hodnotit. Musím uznat, že to nebyla typická duchařina o domu kde straší a to se mi docela líbilo. Ale tím můj výklad kladů asi končí. Do dotčení této knihy jsem se musel doslova nutit. Podle mě je dobrých 80% textu jen vata.. takový popis nudného děje, kde se vlastně nic neděje. Asi bych to ani neřadil do žánru hororů. A to hlavní na konec, co mě vysloveně na téhle knize vadilo byly postavy. Zámožná rodinka s přespříliš arogantním a neosobním stylem jednání není moje silná káva, prostě mi tahle kniha asi nesedla.. A tak dávám alespoň ty dvě hvězdy za originální nápad.
(SPOILER) No, tak tohle není moc náročné čtení. Kniha má dva časově děje. První byl z roku 1764, zde si asi najdou své milovníci vlkodlačích hororů. Celý děj je věnován příchodu bestie do vesnice, šíření nákazy a honu, při kterém se lidi snažili zastavit masové vraždění svých krajanů. Pomaličku se zde odkrývá provázání s druhým přítomným dějem z roku 2004. No, co o něm napsat... Tato druhá část knihy je pro mě absolutní peklo. Doopravdy jsem v této knize nečekal akční střílečky a boje s vlkodlaky jako z amerických filmů současnosti. Kvůli tomu jsem si říkal, že více jak dvě hvězdičky si kniha nezaslouží. Nakonec jsem si ale řekl, že první dějová linka byla naprosto v pohodě a když jsem se pak ještě dočetl, že v místech kde bestie řádila vybudovali vlčí rezervaci, tak jsem dal hvězdičky tři. Druhý díl knihy mám doma a asi bude dlouho ležet ladem.
První díl Ságy Lartena Hroozleyho, není tak napínavý, jako knihy ze ságy Darrena Shana jak si tady každý myslí, ale není to vůbec špatná kniha. Obzvlášť pro všechny, kdo máte příběh upířiho knížete už dávno dotčený. Tento příběh je jako vrátit se na své oblíbené místo... Je zde spoustu známých postav, míst a dějových linek.
Jak už tu někdo psal, Hellraiser je kult, ale kultem se stal až filmem... Na tuhle knihu jsem se hodně těšil a hodně moc mě zklamala a to ani nebudu mluvit o té druhé povídce... Já bych to definoval jako červená knihovna a horor, vím, že povídka Hellraiser je na tom postavena, ale Barker pořád rozebírá city a touhy a při tom postavy byly chabě popsané (tam, kde se mohl vyřádit nejvíc), další věc, která by zde měla mít víc prostoru jsou Gore scény (vím, že povídka je stará) za mě byly taky hůř popsané... Je to moje první kniha od Barkera a přemýšlím, zda si vůbec budu kupovat další.