mi-380 komentáře u knih

Přišli jsme ze školy, z brigády nebo z hospody, sešli se na koleji na jednom pokoji, vytáhli zásoby, poslouchali hudbu, občas při pokusech o zrod kapely něco zahráli. A hlavně: vyprávěli jsme si příběhy, nasávali jeden od druhého zkušenosti, hodnotili události z různých úhlů. Tohle všechno mi knihy Jaroslava Rudiše připomínají. Berlín je moje čtvrtá přečtená, autorova prvotina, v níž už tehdy odkryl svůj nezaměnitelný styl: českoněmecká setkávání těsně před a těsně po. Stěžejním bodem je tu rok 1989 a spojovacími pavučinami síť berlínského S-Bahnu a U-Bahnu, lásky a muzika.
Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když si vzpomenu, jak jsme během bourání Zdi projížděli Checkpoint Charlie, absolvovali nedůstojnou, tehdy ještě stále východoněmeckou, celní prohlídku a poté se poprvé ocitli ve světě, který mi celý předchozí život připadal jako nedosažitelná, vzdálená, skoro až snad neexistující fata morgana.
95 % (aktuálně 466 hodnocení s průměrem 78 %).
…
Mapy občas lžou, jak si to přejí dějiny. Třeba mapy endéer. Ty přece ukazovaly místo Západního Berlína jen bílý flek. Jako by uprostřed města civěl kráter nebo obrovské jezero.
…
Díváme se na hemžení pod pódiem. Pere se jen pár lidí, pět nebo šest, ale v té polotmě to vypadá na celou rotu křičících divočáků. Pancho Dirk říká, že poznal dva rváče, že patří k Lennonový mírový mafii, k těm zastydlejm hipíkům, který se rádi řežou, aby nastolili světovej mír, což se jim nedaří, a proto jsou čím dál agresivnější…
…
Katrin se nakloní dopředu: „Jestli to není zajímavý, kolem čeho se ten náš svět točí. Babička mýho kluka byla Němka, která se zabouchla do Čecha v Jägerndorfu, Němci pijou Jägermeistra, vy a tenhle kluk, co chce zabít toho dědka, milujete Micka Jaggera, a Češi s Američanama milujou Jágra Jaromíra. Nepřijde vám, že svět je skutečně malý a spojený, když se všechno důležitý jmenuje podobně? Že ta globalizace už dávno je?...

63 19.11.2020

Okolo čísla 2117 se točí dva případy, z toho ten větší nám konečně naplno odhaluje doposud tajemného Asada. Je to kniha hlavně o něm, ale také o nesmiřitelných náboženských a etnických konfliktech, které politici západu svými hokus-pokusy s multikulturalismem a násilným vývozem demokracie přenesli z rozvrtaného a ropou nasáklého Orientu přímo mezi své spoluobčany a díky otevřeným hranicím nakonec asi i do celé EU.
Jsem rád, že případy oddělení Q drží stále svůj vysoký standard, i když obě popisovaná vyšetřování jsou postavena na programově vykalkulovaných bizarních a atraktivních základech.
90 % (zatím 365 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Celá země se nacházela v podivném záchvatu paniky. Vůbec se nevědělo, odkud kluk volá, takže mohl být kdekoliv. Jestliže se policisté předtím neměli čeho chytit, tak teď to bylo ještě horší. Jestli předtím klesli na dno, teď klesali na dno Mariánského příkopu.

63 21.06.2020

Řecká mytologie - jeden ze základů vzdělanosti, je prospěšné občas si ji připomenout. Najdeme tu vlastní jména a příběhy, s nimiž se potkáváme celý život. Četli jsme ještě na základní škole a dost si pamatuji, ještě víc jsem ale zapomněl (nebo mi matně bliká někde v nedobytné části mozku). K druhému čtení mě postrčil El Greco se svým dramatickým Laokoónem. Kdo to byl Laokoón? Petiškovo zjednodušené převyprávění jsem si znovu užíval, je poučné, dobrodružné, stručné, dramata vyplývají přímo z bájí, autorův styl je učesaný, dramatičnosti zas tak moc nepřidává.
A Laokoón? Zajímavá postava, ale podrobnosti jsem musel zjistit někde jinde…
85 % (1863 hodnotících je aktuálně na průměru 87 %).
…
Původ pojmu „zlatý déšť“ z příběhu Perseus, aneb jedna z možností, jak se nad někým slitovat:
Nářek a vzdechy vězněné královské dcery se donesly až k sluchu vládce bohů Dia. Zeus se nad osamělou dívkou slitoval, snesl se do sklepení v podobě zlatého deště a rozzářil podzemní temnotu. Zamiloval si Danaé a netrvalo dlouho a princezně se narodil synáček. Dostal jméno Perseus.

63 12.04.2020

Rakouský mistr světa v lyžování a také příslušník SS vypráví. Na začátku války zajat Angličany před horolezeckou výpravou v Indii, postupně absolvoval několik pokusů o útěk a pak už nastal ten jeden VELKÝ útěk, napínavé putování, a tím také zdroj pro neméně velký cestopis z krajů pro Evropany dlouho odlehlých a neznámých. Cestopis zajímavý, přibližující svéráznou tibetskou společnost a její zvyky, časem ovšem (po zakotvení autora s přítelem Peterem Aufschnaiterem ve svatém městě) sklouzávající k popisné monotónnosti s minimálními dramatickými amplitudami.
Film mě minul, asi se po něm podívám.
75 % (zatím 477 hodnotících s průměrem 88 %).

62 08.12.2023

Kronika dobrodružného úseku jednoho života, kronika dramatické a pro mnohé kruté doby deseti poválečných let.
Stožec, Nové Údolí, Soumarský Most, Lenora, Kvilda, Borová Lada, Dobrá, Boubín, České Žleby, Trojmezí atd. atd. Ano, tady všude jsem byl, dokonce jako student - brigádník při stavbě jezu ve Stožci ještě před revolucí, kdy jsme byli pod stálou kontrolou mladých mužů se samopaly přes rameno. Každoročně na Šumavě strávím alespoň jeden týden, přečetl jsem pár Klostermannů, ale že jsem tam nezažil divoká poválečná léta, která autor tak pečlivě na příkladu Josefa Hasila popsal, to mi vůbec nevadí. Kdoví jak bych dopadl. Sám hlavní hrdina knihy, skutečná postava, v jednom z rozhovorů přiznal, že takových Králů bylo mnohem víc, on je výjimečný tím, že přežil, přestože jeho vývoj po čáře: příslušník SNB - pohraničník - převaděč - vězeň - agent chodec moc nadějí na přežití nenabízel. Po cestách mezi pomníčky obětí z obou stran, s partou přátel, kteří všichni knihu četli, si každoročně tuto postavu i dobu připomínáme a nezapomínáme.
...
„Myslíš, že to všechno mělo nějakej smysl?“
„Jo, určitě jo.“
„Já ti nějak nevím. Převedli jsme fůru lidí, to je pravda, zachránili jsme jim krky. Ale spočítej si, kolik našich zavřeli, kolik jich popravili. To jsou, kamaráde, jasný počty. Odsralo to daleko víc přátel, sousedů, bráchů a sester, než kolik lidí bylo zachráněnejch. Američani nás masírovali, že bude třetí světová, a ono zatím velký kulový. Vždyť jenom proto jsme pro ně začali pracovat. Chtěli jsme se domů vrátit. A teď jsou z nás emigranti. Dva blbci, co nedovedou pořádně anglicky.“
90 % (zatím 426 hodnocení, aktuální průměr 92 %).

P.S.
Slyšel jsem i vyprávění samotného Josefa Hasila, kde, už v pokročilém věku, smutně komentuje a vyvrací většinu scén ze známého filmu, některé části Žákovy knihy, a dokonce pochybuje i o významu svého tehdejšího počínání.

62 13.11.2023

Patřím do cílové skupiny, přiznávám. Mé hudební zájmy i pokusy šly, stejně jako u autora, jen s x-letým zpožděním zcela mimo hlavní proud, od trampských písniček, přes country, k folku (s bigbítem a rockem na pozadí, to ale nebylo Juppovo pódium). I já pamatuji dobu, kdy Hutka a Nohavica byli na jedné lodi, a Porta, Krumlov, Plzeň, Jindřichův Hradec byly plné nadšených diváků, takové pocity sounáležitosti jsem od té doby nezažil. Autor na to vše útržkovitě vzpomíná, jeho krátké kapitoly připomínají internetové články, informace se překrývají, systematičnost se objevuje až v přehledech na konci. Kniha je plná černobílých fotografií, bohužel s minimálními popisy, a ještě větší bohužel - na obyčejném papíru, takže jejich kvalita většinou připomíná dávné poloamatérské výtisky fandovských časopisů, o kterých Jupp často vypráví. Vše je pojato velice subjektivně, z pohledu autora a jeho aktivit. Jenže, ten toho dokázal v oboru naplánovat, zorganizovat a udělat tolik, že je až neuvěřitelné, co se dá za jeden život stihnout. I když nejde o důkladné a přesné zmapování našeho folkového bujení, u většiny toho podstatného Jupp byl, a za jeho „průlety“, které jsem objevil pod stromečkem, jemu i Ježíškovi děkuji.
85 % (jsem druhý hodnotící s prvním komentářem, průměr 70 %).

62 03.01.2023

Cesta za snem. Urputná, napínavá, bez humoru, plná zrady, násilí a dobové rasové segregace.
90 % (zatím 79 hodnocení s průměrem 84 %).
…
Potápěči jsou vždycky špatně naložení a vzteklí, když je čeká práce. Mnohé z nich neustále trápilo „revma“, mírné či chronické bolesti kloubů. Trpívali hroznými křečemi v ramenou a prakticky permanentní bolestí hlavy, která jim často po několik nocí bránila usnout. Bolest obvykle nepolevila, ani když se znovu ponořili pod hladinu. Nedalo se s tím nic dělat. Nejlíp se jim klidit z cesty a jít si po své práci.
…
Zemře tak, jak žil. Jako chudák. Jako kluk si přísahal, že to v životě někam dotáhne, že porazí osud, který mu Stvořitel přichystal, když ho poslal na svět v chatrčích v Glasgow. Jedna jediná perla mohla změnit jeho osud.
…
„Tady a tady,“ ukázal malé černé tečky, „jsou kazy. Nelze říct, jestli jdou až k jádru. Možná vyděláte jmění, možná odejdete s prázdnou.“
„Co bych měl podle vás udělat, Tome?“
„Není to má perla, pane McKenzie. Rozhodnutí je na vás. Za tohoto stavu bych mohl najít kupce… řekněme za čtyři sta až pět set liber. Ať nese riziko on. Pokud by se mi ji podařilo vyčistit, mohla by mít cenu pět, možná i deset tisíc liber.

62 14.11.2022

Autor si mě znovu svým thrillerovým bludištěm povodil jako na niti, co zapůjčila Ariadna Theseovi. Podezřelí se během četby rozmnožovali geometrickou řadou, padouši se dělili na hlavní a vedlejší, a dohromady jich bylo překvapivé množství. Z dějových kotrmelců a nepravděpodobností jsem občas vrtěl hlavou, ale… napětí, čtivost, zvažování morálních dilemat, několikanásobné pointa, to vše mi potvrdilo, že hledáček, zaměřený na autorovy knihy, je nasměrován správně.
85 % (zatím 238 hodnocení s průměrem 84 %).

62 08.11.2022

Isola, léto 1981, teplota i zločinnost na vzestupu. Autor znovu na malém prostoru rozehrál tři příběhy, jen mírně propojené. Všechny začínají celkem nevinně, žádná vražda, ovšem atmosféra postupně houstne, dramata se stupňují, a vypadá to, že dojde na nejhorší možné scénáře. McBain i v pětatřicáté návštěvě 87. revíru udržuje svůj (nad)standard a do 220 stran dostává vše důležité: břitké dialogy, trpělivé pátrání, bystré postřehy, náhledy do osobních životů hlavních postav, nakonec i překvapivé rozuzlení. V dnešním podzimním, temném a deštivém dni rychle ubíhající, osvěžující četba.
90 % (zatím 134 hodnotících s průměrem 83 %).
…
Halloran byl tu noc venku jako jeden z mála bělochů v Diamondbacku. Běloch, který chtěl ve městě přežít, se musel držet zásady nebýt v Diamondbacku po setmění na ulici. Pokud se tam po setmění objevil, byl to buď narkoman shánějící drogu, nebo běloch odjinud hledající černou holku. Jak ten první, tak ten druhý se stávali snadnou kořistí mnoha zdejších domorodců.

P.S.
V hlavních rolích Carella a Kling.

62 04.11.2022

Úvod rozpačitý, kdybych se chtěl seznamovat s drsnými členy speciálních jednotek, pustil bych si znovu začátek Predátora. Naštěstí autor brzy roztáčí přiměřeně akční a krvavý, mírně popisný, ale hlavně dobře promyšlený vesmírný mlýnek na maso. Při tom nenápadně ukazuje i na původ velkých aktuálních pozemských problémů:
• těžko porazitelná temná síla zbrojních firem
• boj mocných o suroviny - taktický, politický, občas i otevřený.
85 % (zatím 364 hodnocení s průměrem 90 %).

62 21.08.2022

Neoriginální název, každá detektivka je hlavolam, ale přesto, pozor, originální děj. Tohle není běžná detektivka. Kdo byl spokojen s nevšední poetikou a zvláštním rakousko-uhersko-německo-dánsko-beneluxským prostředím předchozích dvou knih (Síť a Čtvrtá oběť), musí být spokojen i tentokrát. Pohledy do myslí a rodin hlavních postav jsou tak všedně nevšední, a pátrání, včetně nečekaného zakončení, tak neobvyklé, že pro čtenáře hledajícího stravitelnou originalitu (jak jednou příhodně zvolala kap66: já chci detektivku, ale ať to není detektivka), jde o poklad, který má naštěstí celkem deset částí a tahle je teprve třetí.
85 % (239 hodnotících je na modrých 69 %).

62 07.07.2022

Vánoce 1972. McBain tentokrát staví do hlavní role jednoznačně Steva Carellu a zároveň vede jeho vyšetřování stylem poručíka Columba. Čtenář má tedy celkem brzy jasno, a tak napětí obstarávají hlavně otázky kdy a jak dojde k odhalení. Autor si pěkně pohrál s klidem před bouří závěrečné akce, kdy vtipně popisuje předvánoční krádeže a řádění opilců, a naopak bez humoru smutné peripetie kolegy Berta Klinga. Své příběhy z revíru 87 rozvíjí přísně chronologicky a já stejně poctivě jdu v jeho stopách. Blížím se k polovině (26/57) a zatím mě to pořád baví.
90 % (76 hodnocení s průměrem 80 %).
…
A přestože měl v kapsách zlaté plnicí pero, platinové hodinky, zlatou svorku na bankovky, náhrdelník z falešných drahokamů, pěknou sbírku náušnic a prsten s černým onyxem a monogramem, nepřestával protestovat a tvrdit policistovi, který ho zatkl, že ty věci koupil někde jinde a zahodil účtenku a nese si je domů, aby si je sám zabalil, protože se mu nelíbí nedbalost, s kterou to dělají v obchodě.

62 10.04.2022

Dnes už klasika, autoři dokázali rozveselovat generace čtenářů, diváků i posluchačů. Nekritický obdiv a nadšení z mládí u mě při listování ohmatanou knížtičkou vystřídal lehký spokojený úsměv a úprava nálady o stupínek nahoru.
85 % (zatím 25 hodnocení s průměrem 95 %).
…
Někdy však i sebelepší prevence selže. Jako onehdy u mne. Snad jsem své tělo ošidil o vitamíny, či snad mi v krámku podala pekařka housku umolousanou rukou, jisté je, že jednoho dne jsem se probudil ne zcela ve své kůži. Pravda, 42,6 není žádná teplota, zvláště pro člověka, který má rád léto, ale fakt, že mi chvílemi netlouklo srdce, mě nutil k zamyšlení.

62 07.01.2022

Evoluce, energie, logika.
Biologie, chemie, fyzika.
Masivní palba argumentů.
100 % (14 hodnotících, průměr 91 %).
…
Ani jeden jediný z vašich předků nespadl z mořského útesu, neumřel na rakovinu nebo se nenechal sežrat lvem dříve, než stihl mít aspoň jedno dítě. Pochopitelně že je to samozřejmé, když se nad tím zamyslíme. Ale je to opravdu, opravdu důležité. Znamená to, že jeden každý z nás, každé zvíře, rostlina, houba a bakterie, každý jednotlivec ze sedmi miliard lidí na celém světě má v sobě geny určující, že úspěšně přežije a stane se z něj předek někoho dalšího.
…
Už když mi bylo asi devět let, s konečnou platností jsem si uvědomil, že kdybych se byl býval narodil vikinským rodičům, býval bych pevně věřil v Ódina a Thóra. Kdybych se býval narodil ve starém Řecku, klaněl bych se Diovi a Afroditě. Kdybych žil v současnosti, ale narodil se v Pákistánu nebo Egyptě, věřil bych, že Ježíš byl pouhý prorok a nikoli Syn Boží, jak mě učili křesťanští duchovní. Kdybych se narodil židovským rodičům, čekal bych stále ještě na mesiáše, dlouho slíbeného spasitele, místo abych věřil, že tím mesiášem je Ježíš, jak mi říkali v křesťanských školách. Lidé vyrůstající v různých zemích napodobují své rodiče a věří v boha nebo bohy své země. Tyto víry si navzájem protiřečí, a proto nemohou být všechny pravdivé.

62 10.09.2021

Tahle četba mě přiváděla k zoufalství ze dvou důvodů. Určitě to není nekvalita, četba je plynulá, přehledná, jednoduchá, poučná. Smutek na mě padal jednak z tragických osudů autorovy rodiny v sevření fanatického režimu, hlavně ale z cesty, kterou, zdá se, aktuálně kráčí naše západní společnost - cesty k bájné absolutní spravedlnosti, tedy v praxi do totality. Krásnými myšlenkami to vždy začíná (příklad Severní Koreje je typický, i my máme své zkušenosti), zoufalou chudobou a umlčením většiny obyvatel to končí, často navíc likvidací nepohodlných. A přežívající zoufalci jen zpoza ostnatého drátu závistivě a se strachem pokukují po společnostech, které svým občanům tolik nelžou a které své bohatství nepromrhaly v utopistických experimentech, pokud se k nim vůbec nějaké relevantní informace dostanou. Těch příkladů by mohli Evropané i Američané vidět ve dvacátém století desítky, jenomže tahle naše sebestředná civilizace, kde skoro polovina mladých si dnes myslí, že Země přece musí být placatá*, protože jim to říkají jejich hudební a basketbalové hvězdy a ty to přeci musí vědět nejlépe, když vydělávají milióny, si snad ani jiný osud nezaslouží.
Musím si teď přečíst něco pozitivního, abych tady přestal strašit.
95 % (aktuálně 65 hodnocení s průměrem 90 %).
...
„Chodím teď do práce jenom dva dny v týdnu, jenom na povinnou sebekritiku a na stranické schůze,“ řekl otec znenáhla, zrovna když jsem chtěl říct, že je pozdě a že půjdu spát. Zastavil jsem se jako ochromený a pomalu se k němu otočil. Otec upřeně hleděl do ohně. Musel vědět, že se na něj dívám, protože hned pokračoval.
„Stejně tady nedostáváme žádné příděly. Chodit do práce denně by bylo jen mrhání časem.“...

P.S. * https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/stale-vice-lidi-veri-ze-zeme-je-placata-40308174

62 03.06.2021

Plukovník se svou jednotkou po boku, s koltem v jedné ruce a s doutníkem v té druhé (čímž mi připomíná režiséra Marhoula nebo ekonoma Pikoru), jde nezadržitelně za svým cílem. Mrtví, a ještě více mrtvé, se nedají spočítat, popis drsného postapo světa je krutě přesvědčivý, rozhovory náležitě ostré, ženských vnad přebytek, akce téměř nekonečná, hlášky většinou úderné a vtipné, zabíjení mrazivě naturalistické. Japonské zprávy z první části tu nahrazují japonská přísloví. Chlapácká četba Borka Kapitančika mi oživovala renovaci dřevěných částí naší domácnosti. Broušení, nátěry, broušení, nátěry, rychlost četby je ale mnohem svižnější než rychlost mého úsilí. Potřeboval bych ještě minimálně deset dalších pokračování, než tu práci dokončím.
Jak se tahle permanentní akce blížila ke konci, naskakoval mi v hlavě jeden kdysi populární text: „A náhle už není kam spěchat. I cesta může být cíl, i cesta může být cíl…“
85 % (zatím 682 hodnotících generuje průměr 88 %).

P.S.
Přetlačování s Ruskem je, zdá se, nekonečné a občas mám strach, že od naplnění autorových vizí nejsme daleko. Počet pracovníků našeho velvyslanectví v Moskvě se aktuálně blíží nule...

62 22.04.2021

Přízračný svět: mládí, hudba, přátelství, knihovna, láska, sex, podobenství, smrt. Podivuhodná směs žánrů. S autorem se ocitám daleko na východě, v jiných krajích, v jiných dobách, ale se spoustou západních ingrediencí – s odkazy od antiky až po současnost. A také s přebytkem otázek. Kafka? Padající ryby nebo pijavice? Ztráty vědomí? Johnnie Walker? Plukovník Sanders? Kočičí mluva? Podivné vztahy? Podivná úmrtí! Co tím vším chce autor říct? Můj třetí Murakami, textem se probíjím proměnlivou rychlostí a spolu s Kafkou Tamurou, panem Óšimou, slečnou Saeki, dívkou Sakurou, panem Nakatou a mladým Hošinou hledám odpovědi.
Ta cesta byla dlouhá, ale znovu dojemná, napínavá, občas vtipná, záhadná, tu a tam neuchopitelná, nezapomenutelná.
90 % (aktuálně 2014 hodnotících s průměrem 88 %).
…
“Račte odpustit, pane Hošino, ale Nakata je prosím tak hloupý, že ani neumí číst.”
“Hmmm,” zahučel uznale Hošino, na kterého to udělalo opravdu dojem. “Ty brďo, neumět číst, to už je teda dneska fakt vzácnost.“

62 26.01.2021

Bylo mi potěšením sledovat tu nekompromisní vědeckou mysl, která bez smyslu pro humor (čímž pro mne humorné situace vznikaly) a bez zbytečných odboček rázně směřuje k cíli. Tím je tentokrát shodou okolností hledání vraha, a ne jen tak ledajakého. To jsou plusy. K mínusům bych zařadil postupnou přeměnu vědce na nezastavitelného transformera, zabedněnost většiny policistů, těžko uvěřitelné monstrum a úžasnou paní Náhodu, která se umí objevit v pravou chvíli.
Ale bavilo mě to, takže 85 % (zatím 1318 hodnocení, průměr je 76 %).

62 28.01.2020

V kategoriích Čtivost a Záhadologie autor potvrdil i tentokrát svou výjimečnost a má to za jedna, tedy pět hvězd. V kategorii Pravděpodobnost je to za tři, což je asi u podobných thrillerů standard. Hlavní padouch/černý anděl strážný se mi zjevil a vyjasnil poměrně brzy, stejně mě ale autor i potom dokázal udržovat v pozoru, ať už svým typickým stylem: ich forma zloducha v kombinaci s přítomným časem hlavního vyprávění, nebo důsledným budování napětí s klasickým finálním zásahem v pravou chvíli, to znamená v posledních sekundách. A ten otazník s vykřičníkem na konci?! Tak ještě dva díly, rád se do Joeova světa znovu podívám.
…
Další tajemství, pomyslí si Marnie. Kdo je Ryan Coleman? Přítel? Zoe už s ní nemluví. Je to jako bydlet se studentkou na výměnném pobytu, která neumí anglicky nebo předstírá, že anglicky neumí, aby nemusela odpovídat na otázky.
Marnie zavře notebook.
85 % (zatím 152 hodnotících s průměrem 91 %).

61 05.05.2024

Znovu (už po šestnácté) mě svět Harryho Bosche dokázal hned od začátku chytit na 100 %. Odhalování dvacet let starého zločinu je dobře promyšlené a prostředí LA znázorněné jako bych šel prstem po plastické mapě, s nejednoznačnými postavami po obou stranách zákona navíc. Bál jsem se jen autorem obvykle přepáleného konce, i tentokrát oprávněně, takže za plný počet to nebude, ale i tak – Bosche jsem se nebál doporučit nikdy a platí to i tentokrát.
85 % (zatím 203 hodnotících s průměrem 88 %).

P.S.
V důležité roli tentokrát i Harryho dcera Maddie

61 15.12.2023