mi-380 komentáře u knih

Falconer skloubil dva konflikty:
Irský samorost, alkoholik, samec, přímo Nadsamec, versus nejkrásnější dívka ostrova, nevinná, hrdá, s pohledem sice chladným, ale pozor - s hlavou plnou hříchu. Zatím v okolním Pacifiku Japonci dobývají vše, na co se podívají (smrtelný pohled má zejména nadporučík Tashiro). Britské asijské kolonie podléhají jedna za druhou, začíná bitva o Guadalcanal, bránu do Austrálie. Jenže vše bystře pozorují i domorodci a domorodkyně Šalomounových ostrovů a ti mají také své představy a plány.
Autor připomíná neokázalé válečné hrdinství, obětování jednotlivců pro dobro celku, ale zároveň si nedokáže odpustit několik zásahů v pravou chvíli, zde přímo v posledních sekundách. Kniha zaujme, ale… od tohoto autora jsem už četl působivější příběhy (Nezničitelná, Hedvábná stezka, Ostrovy přízraků, Zloba, Zmizelí).
75 % (27 hodnocení s průměrem 84 %).
…
Ten, který se jmenoval Tashiro, seskočil na palubu, lehce dopadl na bříška chodidel a přitom nespustil ruku z meče za pasem. Vykročil ke Corriganovi a zpod čapky zíraly jeho černé a studené oči.
„Vítejte na palubě,“ řekl Corrigan.
Kurosawa seskočil vedle Tashira. „My jménem císaře nyní přebírat vlastnictví tohoto ostrova. Nyní vy Japonsku podřízeni.“
„To mě fakt dojímá.“...

54 14.08.2022

Autora po přečtení téhle sbírky mezi oblíbené nepřidám, mám ho tam už dávno. Jeho vidění světa je mi blízké, sbírky Anděl na kolečkách a Žít v New Yorku považuji za skvělé, přesné a originální umělecko-dokumentární pohledy na Spojené Státy šedesátých let.
Tehdy, v svým způsobem úžasné době probouzení národa, se v té obrovské nové kulturní československé vlně tahle knížečka básní lehce ztratila, ale její hodnota trvá. Autorovy nápady, náhledy na svět i způsob interpretace, to vše zestárlo jen minimálně, a to včetně několika bizarních ozvěn let padesátých.
80 % (zatím 50 hodnotících s průměrem 76 %).
…
Alexander Veliký
Alexander Veliký plakal,
když se dozvěděl, že existují ve
vesmíru ještě jiné světy
Neplač.
To máš z těch těžkooděnců,
to máš z toho impéria,
to máš z té čtrnáctikarátové,
mezikontinentální
slávy.
Neplač.
…
Neplač.
Stačí, když nebudeš
Veliký.

54 21.05.2022

Když jsem ve středu před třemi dny z výšky 192 m sledoval z horní plošiny vysílače Olympiaturm město, velikostí srovnatelné s Prahou, cvakal zrcadlovkou do všech stran a dole pod sebou pozoroval areál olympiády, vzpomněl jsem si na Spielbergův film Mnichov, a hned v pátek po návratu se pustil do četby. Pomsta ve stylu oko za oko, zub za zub, vražda za vraždu, je tu popsána velice zevrubně, skoro polopaticky, občas až monotónně, ale s přesvědčivě znázorněnou přeměnou odhodlaných mstitelů v unavené a pochybující štvance. Izrael – svérázný a jedinečný stát, pro jehož politiky byli, a stále jsou, jeho lidé vždy na prvním místě. Kromě spletitého pátrání a nebezpečných akcí agentů autor popisuje i vztahy uvnitř izraelské společnosti a také křehkou pozici tohoto kousku země přeplněného historií, nuceného nepřetržitě obratně lavírovat mezi velmocemi, a to za stálého nepřátelství nejen všech svých sousedů, ale i většiny levicových i pravicových aktivistů po celém světě.
85 % (zatím 26 hodnotících s průměrem 88 %).
…
„Piloti bombardovacích letadel se nemusí koukat vpravo vlevo,“ říkával Carl, „a dělostřelectvo se taky nemusí koukat vpravo vlevo. Dokonce se můžou i splést. Ale my nesmíme.“
Avner a Hans chápali, jak to myslí, ale Stevea a Roberta to jenom popouzelo. „Proboha,“ říkával Robert, „když mechablim vyhodí do vzduchu autobus plný židovských dětí, mají z toho škodolibou radost. Postřílejí samopalem těhotné Židovky a jsou na to pyšní. A nedělají to omylem; jdou po ženách a dětech schválně. Schválně, proboha! Tak o čem to tady furt žvaníme?“...

54 26.03.2022

Autor má stále o čem psát. Příběhy jsou opět svěží, zábavné a originální. Navíc i literární kvalita je díl od dílu vyšší a četba tím stravitelnější. Doufám, že další díly na sebe nenechají dlouho čekat, poučení z dějin je nekonečné.
90 % (zatím 13 hodnotících s průměrem 94 %).

54 15.03.2022

Velmi krátké kapitoly, těch několik úvodních jsem se nestačil divit. Pohádky ovčí babičky, švandrlíkovská parodie, nebo něco jako mé středoškolské slohové práce, kdy jsem neuměle napodoboval detektivky a myslel si, že jednou budu slavným spisovatelem? Podle hodnocení mých přátel jsem se tentokrát o mnohá potěšení ochudil, ale trpělivost mi došla už na straně 25. Pěkně to vyjádřil uživatel Koňadra: „Najmä ma neustále zmáral pocit, že autorka nemá ani vzdialenú predstavu o práci advokátky a polície všeobecne.“

Kozáci mi v Gogolově pojetí svou umanutostí, netolerancí, nezdravým sebevědomím a naprostou nesnášenlivostí a nenávistí k lidem jiných národů i vyznání, připomínají jednoho z mých příbuzných. Toho, s kterým se už nebaví ani jeho nejbližší. Umíš pít, umíš se rvát, pak jsi správný muž. Nesedli mi tentokrát jak hrdinové, tak autorův styl vyprávění.
Plusy: seznámení se s klasikou a poučný pohled do života a myšlení téhle starobylé ukrajinské komunity někdy v osmnáctém století.
70 % (zatím 114 hodnotících s průměrem 78 %).

54 27.01.2022

To se samozřejmě normálně číst nedá, pokud tedy nemáte vysněnou fotografickou paměť. Ta mi chybí, zato mi nechybí touha poznávat historii, tak si občas toho obra položím na stůl, pročítám, a nechávám ho na stole další den a další a další, až se manželka rozčílí a odnese ho na místo v knihovně. No, a tenhle proces se čas od času opakuje. Oproti informacím na internetu je to tu pěkně všechno pohromadě a navíc s dokonalou časovou osou, souběžně porovnávající vývoj na všech světadílech.
100 % (aktuálně 12 hodnocení s průměrem 90 %).

54 19.09.2021

Holčičko zlatá, kam se to řítíš? To je otázka, která mě tentokrát celou dobu knihou provázela. Na rozdíl od četby, která je utěšeně plynulá a příběh pěkně navazuje a ubíhá, s obsahem duševních pochodů hlavní postavy se nedokážu ztotožnit. Takže kousek výš nad průměr mi pomáhají podrobnosti ze života na palubě dopravních letadel a popis lokací (Bournemouth, Poole, New Forrest), které jsou mi důvěrně známé, potuloval jsem se tam (pěšky, vlaky, autobusy, lodí) před deseti lety celý měsíc, a pěkně jsem si je spolu se zarputilou letuškou Juliette, jejíž pohled na obálce je dokonale výstižný, připomenul.
70 % (aktuálně 156 hodnocení s průměrem 72 %).

54 04.09.2021

Bosch v roce 2009, skládanka tří rozdílných částí:
1. L.A. - policejní rutina dodávající případu mrtvého čínského obchodníka na věrohodnosti. Bosch neustále naráží na spoustu protokolů, povolení, nedůvěryhodných kolegů, advokátů a soudců a z toho vyplývajících zdržení a podrazů.
2. Hong Kong - zběsilá akční jízda ve stylu Jacka Reachera. Dolary ani náboji se nešetří.
3. L.A. - dramatické závěrečné dějové kotrmelce. Očekávaná několikanásobná pointa.
Bavilo mě to, ale padl na mě při čtrnácté části pocit mírné „přeboschovanosti“ - tak jen 80 % (zatím 151 hodnotících s průměrem 88 %).
…
Natáhl ruku a narovnal šikmo visící rámeček s diplomem z Jihokalifornské univerzity. Přitom si všiml, že Li absolvoval studium s vyznamenáním. Chvíli přemýšlel o tom, že zatímco Robert Li vystudoval univerzitu a dostal příležitost převzít otcovu firmu a proměnit ji v něco většího a lepšího, jeho starší sestra musela školy zanechat, vrátit se domů a stlát postele.

54 28.05.2021

Sisyfovská práce. Angličtinu se učím stále, mám dojem. Výsledky neodpovídají snaze. Stále čtu i tuhle knížtičku, ale s lepším výsledným pocitem. Má totiž krátké kapitoly a je vtipná. Mám i druhý díl, kdypak na něj dojde?
100 % (aktuálně 173 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Vidíte, že váš přítel nese kbelík s vodou a zeptáte se k čemu. On vám odpoví „I´ll wash my car“. Což znamená, že asi potřebuje naléhavou psychiatrickou pomoc. Znamená to, že si vzal kbelík, naplnil ho vodou a vůbec nevěděl, proč to dělá. Umýt auto se rozhodl až ve chvíli, kdy jste se ho zeptali, na co má ten kbelík.
Normální by totiž bylo odpovědět „I´m going to wash my car“.

54 16.04.2021

Mé první setkání se starou dobrou Anglií. Kdysi, při čtení Mahlerovy knihy, se mi zdála úžasná. Teď, když už mám za sebou dost cest do tenkrát vysněné země, vidím, že ta nová Anglie je sice jiná, časy se prostě mění, ale lidé jsou tam příjemní, památky velkolepé, stavby úžasné, muzea a galerie skvělé (a zadarmo), tradice viditelné na každém kroku. A Londýn se stal po Praze mým druhým nejoblíbenějším městem. Doufám, že po loňské absenci se tam letos zase na pár dní podívám.
100 % (aktuálně 9 hodnotících s průměrem 82 %).

54 18.03.2021

Ve dvou časových rovinách popsaný způsob, jak se stát bezdomovcem, tulákem, nebo jak zmizet od manželky. Věřím, že pro dost mužů občas lákavá představa, jenže to, co tu předvádí Simon, je pro mě nepřijatelné, nepochopitelné. Vlastně celou knihu jsem čekal na motivaci jeho jednání a pomalu a s nedůvěrou se seznamoval s jeho životem a tím i s pravými důvody jeho jednání. Vyprávění Catherine naproti tomu kontrastně naplňuje jednu z fabulí červené knihovny. Četbu jsem skoro vzdal, ale byly dva důvody pro pokračování:
1. Kniha je plná překvapivých zvratů.
2. Audiokniha je kvalitně načtená (Jarmila Švehlová, Tomáš Pavelka a Jiří Schwarz).
75 % (aktuálně 245 hodnotících s průměrem 81 %).

54 16.02.2021

Pokračuji v mé opakovací anabázi, průměrné tempo jeden Marlowe za měsíc. Tohle je pátá zastávka, beru to na přeskáčku (zatím jsem si s úspěchem zopakoval Případ naruby, Sestřičku, Hluboký spánek a Sbohem buď, lásko má). Spolu s hlavním hrdinou se znovu dostávám mezi skvěle charakterizované figury a figurky, nasávám vůni a chuť západního pobřeží válečných čtyřicátých let a užívám si, na Chandlera neobvykle promyšlený, detektivní příběh. Jenže tentokrát poprvé s přibývajícími stránkami pátá hvězda bliká, slábne a bledne. Setkání a dialogy se občas podivně protahují, ostré postřehy a vtip jsou nahrazovány zvláštní potměšilostí… a hvězda je pryč…
Ne, nakonec ji vracím, zařídily to nečekané dějové kotrmelce, co předváděly mizející a objevující se tři Grácie - Crystal, Muriel a Mildred.
90 % (220 hodnotících je právě na průměru 85 %).
…
Smutně pokračoval: „Jenomže, víte, jak to chodí v manželství - v každým manželství. Nějakej čas to dělá dobrotu, a pak chlap jako já, obyčejnej parchant chlap jako já, začne mít trhání na nějaký maso. Na nějaký jiný maso. Je to asi sviňárna, ale tak to je.“
Pohlédl na mě a já prohlásil, že tuhle myšlenku jsem už slyšel z úst jiných filosofů.
…
Slečna Fromsettová si sedla do křesla, přehodila si nohu přes nohu a rozhlédla se po cigaretách. Jednu našla, zapálila si ji pomalým, nedbalým ornamentálním gestem a smutně se usmála někam do kouta ke stropu.
…
„Policejní služba,“ řekl skoro něžně, „je sakra problém. To máte skoro jako s politikou. Vyžaduje nejlepší lidi, a není v ní nic, co by nejlepší lidi přitahovalo. A tak musíme pracovat s tím, co seženeme - a seženeme tohle.“...
…
V dřevěné lenošce, s nohama zapuštěnýma do prken, která vpředu a vzadu přečnívala jako lyže, seděl nějaký muž. Hned vedle pravé nohy měl plivátko, tak velké, že by se do něho dala stočit hadice.

Tak tohle je pro mne klasika. Asi proto, že je to první velký případ Philla Marlowa. Nebo proto, že jsem tu knihu pro její neopakovatelnou atmosféru a trefné popisy a hlášky přečetl už potřetí? Nebo snad že se mi ještě pořád dělají hvězdičky před očima z jiskření mezi Humphrey Bogartem a Lauren Baccall ve filmu z roku 1946? Nebo pro skutečnost, že tímto románem Chandler navázal na Hammetta a odstartoval zlatou éru jednoho literárního stylu a jako první autor detektivek byl kritiky přijat mezi spisovatele tvořící „vysokou“ literaturu? To všechno jsou pro mě dobré důvody a méně podstatná zůstává krkolomná zápletka, podobně jako předválečný rok vydání originálu.
95 % (aktuálně 233 hodnotících s průměrem 81 %).
…
Nevadí mi, že mi předvádíte nohy. Jsou to parádní nohy a těší mě, že jsem se s nimi seznámil. Nevadí mi, že se vám nelíbí mé chování. Je mizerné a za dlouhých zimních večerů se tím rmoutím. Ale nemařte čas tím, že se ze mě pokoušíte tahat rozumy.“...

54 27.12.2020

Nesmrtelné příběhy, archetypy hrdinů a vztahů. Autorův ponor do světa bohů a lidí podle starověkých Řeků je podrobnější a důkladnější než ten známější Petiškův. Je také temnější, málokterý z těch příběhů má šťastný konec, zavražděnými se plní Hádovo podsvětí. Malým dětem bych to nečetl.
95 % (zatím 122 hodnotících s průměrem 88 %).

54 15.12.2020

Ač jde o dobrodružství z Francie druhé poloviny dvacátého století, připadá mi tahle road movie jako z jiného světa. Alespoň co se týče vyprávění hlavní hrdinky, které je dlouho zmatené, plné nelogičností a zvláštních slovních obratů. Zároveň se ale spolu s ní zamotáváme do absurdního dramatu, do kterého je postupně vtaženo několik mužů, napětí hlavní pavučiny příběhu se nenápadně stupňuje a pár stránek před koncem už je k prasknutí.
75 % (aktuálně 52 hodnocení s průměrem 80 %).

P.S.
Autor musel být velká hvězda sedmdesátých let, tenkrát se podle jeho knih točil jeden film za druhým (Cestující v dešti, Vražedné léto, Past na Popelku, Zločin v expresu, Dáma v autě…). Byly plné slavných tváří a navíc o něco srozumitelnější než jeho originálně pojaté literární předlohy. V roce 2004 se povedlo i zfilmování románu Příliš dlouhé zásnuby.

Celoživotní soupeření dvou kamarádek z neapolské periférie. Nikdy by mě nenapadlo, že mě to bude takhle bavit, ale popis vztahu vypravěčky a její nevyzpytatelné přítelkyně mi připadá opravdu geniální. Čas jako by se v této druhé knize zastavil, zážitky z věku dospívání jsou mnohem intenzivnější a podrobnější než ty z první části, z dětství.
Přede mnou napsalo komentáře už 156 čtenářů, není moc co dodat, takže s poděkováním několik citací:
- Čtivost tohoto dílu je skryta v protikladech; ten mezi Elenou, taktní a upozaďující se, a Lilou, někdy povýšenou a manipulující, jsem nevnímala tak silně jako dvě extrémní stránky Liliny povahy. (kap66)
- Kdo se chce poučit o absolutní nestálosti života, nemusí studovat filozofické a duchovní knihy, stačí sáhnout po Geniální přítelkyni. (Elsinor024)
- Oproti prvnímu dílu možná méně dějové, ale o to hutnější a mnohem intenzivněji pronikající do labyrintu lidské psychiky. (marlowe)
- Nutila jsem se číst pomaleji, vychutnávat si každou scénu, jen abych mohla strávit s Lilou a Lenů delší dobu. (Toffee)
95 % (zatím 735 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Byla jsem zklamaná, strašně zklamaná. Obětoval dceru profesorky Galianiové kvůli hrátkám s lahůdkářovou ženou.

54 07.06.2020

Stáří, podivné úmrtí, pozůstalost, dělení majetku. Jako v Agátě. Jenomže tam, kde A.Ch. spřádá jemné pavučinky intrik a vymýšlí elegantní zločiny, tam nám D.D. hodí jako kost psovi temný středovýchodoevropský lakotný naturalismus a místo Poirotova geniálního mozku případ řeší vulgární machistická parta hulvátů, zahalená v cigaretovém kouři, se sklony k alkoholismu.
Přesto, nebo možná právě proto, jsem se na každou další knihu této série těšil a také si ji užil. Začal jsem v prosinci 2018 a za rok a půl jsem se prolétl Bratislavou let 1988 až 2009. Autor si na pozadí případů bedlivě všímá politické situace, takže jde i o poučnou kroniku doby, jenže! Při vydávání svých knih skáče časem dopředu, dozadu, a tak mé systematické já pro mne a pro ty, kdo by chtěli číst chronologicky, zapracovalo, a na profilu autora vytvořilo nový přehled (který se už objevil i na wikipedii):
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210
Když jsem začínal, trochu jsem se bál toho množství textu, což vystihuje citát kolegy:
„Vydal jsem se na dlouhou cestu, kterou je knižní série Naše Mesto, jež má v tuto chvíli 27 zastávek.“ (Eicherik)
Mezitím dvě zastávky přibyly, už je jich 29 a všechny mají něco do sebe: jsou drsné, vtipné, čtivé, uvěřitelné a jsem rád, že jsem se v každé z nich na pár hodin zastavil. V některých doslova - před rokem jsem si udělal výlet do Bratislavy, navštívil některá popisovaná místa a byl se podívat i na budovu U dvou lvů.
Už si ale začínám připadat jako reklamní agent, takže raději končím, hodnotím a doufám, že číslo 29 nezůstane poslední.
95 % (zatím 125 hodnotících s průměrem 92 %) za knihu, 90 % za celou sérii.

P.S.
Oba hlavní hrdinové vyzráli, začínali jako pětadvacetiletí (narozeni 1963?), v tomto (zatím) posledním dílu je jim už šestačtyřicet.

54 23.05.2020

Pátek odpoledne, budova U dvou lvů, kancelář 141, zvoní telefon:
“A čo my s tým?” spýtal sa Váňa.
“Nič, ja len, že či ste to už počuli. Volal operačný, že vraj bola zbitá ako žito a krvácala. A niečo mala omotané okolo zápästia…”
“Bola mŕtva, alebo živá?”
“Kedy?”
“Keď odkráčala.”
“Viem ja? To v hlásení nebolo...”
Autor umí skvěle popsat smutné osudy krásných mladých žen na cestě vedoucí přes peníze, sex, drogy a nakonec přes ještě větší peníze, až do zatracení. Tentokrát musí Krauz a Chozé spojit své síly s čertem i ďáblem, jde totiž o velkou politiku, podivnou policii i špičky podsvětí.
…
Jednou si tu autor zavtipkoval i na svůj účet:
“Ty by si nenašiel vydavateľa, ani keby si začal písať detektívky, s tvojimi výrazovými schopnosťami… to by bolo samé kurva, chlapi, serme na robotu, poďme doboha na pivo! Kto by to čítal?“
85 % (245 hodnotících s průměrem 90 %).

P.S.
Zatím jediný díl, kde rok vydání (2009) se časově shoduje s dějem v knize. Autor rychle reagoval na situaci před prezidentskými volbami. Podle vydání jde o číslo 9, podle chronologie příběhů číslo 27 z dosavadních 29. Zbývají mi poslední dva.
P.S.2
Autor často vychází ze skutečných událostí, tohle připomíná dobu, kdy ve funkci byl prezident Ivan Gašparovič, že by tu šlo opravdu o kauzu jeho syna?

54 01.04.2020

Do třetice všeho zlého a smutného. Jeden den vidím zoufalé, neschopné, překrmené a pomalé americké dělníky v čínské továrně v oscarovém dokumentu Americká fabrika, druhý den sleduji v dokumentu Heroin: Cape Cod kdysi nadějné mladé vysokoškoláky z Nové Anglie zasažené heroinovou „epidemií“ a dnes Adler-Olsen zatlouká třetí hřebíček do rakve mého pohledu na západní civilizaci názorným předvedením takzvaných „uchazečů“ o práci, kteří od svých osmnácti let do nekonečna čerpají milióny z fondů štědrých dánských sociálních dávek. Během (jako obvykle u tohoto autora) zábavné a napínavé četby se objevuje jedno originální řešení…
85 % (zatím 748 hodnotících s průměrem 79 %).

P.S.
Býval jsem optimistou na 95%, teď mám často pocit, že mi těch procent optimismu zbývá už jen 51. Že by opravdu platila poučka: Optimista je vlastně jen špatně informovaný pesimista? Musím se podívat po něčem veselejším.

54 14.02.2020