mi-380 komentáře u knih

Kozáci mi v Gogolově pojetí svou umanutostí, netolerancí, nezdravým sebevědomím a naprostou nesnášenlivostí a nenávistí k lidem jiných národů i vyznání, připomínají jednoho z mých příbuzných. Toho, s kterým se už nebaví ani jeho nejbližší. Umíš pít, umíš se rvát, pak jsi správný muž. Nesedli mi tentokrát jak hrdinové, tak autorův styl vyprávění.
Plusy: seznámení se s klasikou a poučný pohled do života a myšlení téhle starobylé ukrajinské komunity někdy v osmnáctém století.
70 % (zatím 114 hodnotících s průměrem 78 %).

54 27.01.2022

To se samozřejmě normálně číst nedá, pokud tedy nemáte vysněnou fotografickou paměť. Ta mi chybí, zato mi nechybí touha poznávat historii, tak si občas toho obra položím na stůl, pročítám, a nechávám ho na stole další den a další a další, až se manželka rozčílí a odnese ho na místo v knihovně. No, a tenhle proces se čas od času opakuje. Oproti informacím na internetu je to tu pěkně všechno pohromadě a navíc s dokonalou časovou osou, souběžně porovnávající vývoj na všech světadílech.
100 % (aktuálně 12 hodnocení s průměrem 90 %).

54 19.09.2021

Holčičko zlatá, kam se to řítíš? To je otázka, která mě tentokrát celou dobu knihou provázela. Na rozdíl od četby, která je utěšeně plynulá a příběh pěkně navazuje a ubíhá, s obsahem duševních pochodů hlavní postavy se nedokážu ztotožnit. Takže kousek výš nad průměr mi pomáhají podrobnosti ze života na palubě dopravních letadel a popis lokací (Bournemouth, Poole, New Forrest), které jsou mi důvěrně známé, potuloval jsem se tam (pěšky, vlaky, autobusy, lodí) před deseti lety celý měsíc, a pěkně jsem si je spolu se zarputilou letuškou Juliette, jejíž pohled na obálce je dokonale výstižný, připomenul.
70 % (aktuálně 156 hodnocení s průměrem 72 %).

54 04.09.2021

Bosch v roce 2009, skládanka tří rozdílných částí:
1. L.A. - policejní rutina dodávající případu mrtvého čínského obchodníka na věrohodnosti. Bosch neustále naráží na spoustu protokolů, povolení, nedůvěryhodných kolegů, advokátů a soudců a z toho vyplývajících zdržení a podrazů.
2. Hong Kong - zběsilá akční jízda ve stylu Jacka Reachera. Dolary ani náboji se nešetří.
3. L.A. - dramatické závěrečné dějové kotrmelce. Očekávaná několikanásobná pointa.
Bavilo mě to, ale padl na mě při čtrnácté části pocit mírné „přeboschovanosti“ - tak jen 80 % (zatím 151 hodnotících s průměrem 88 %).
…
Natáhl ruku a narovnal šikmo visící rámeček s diplomem z Jihokalifornské univerzity. Přitom si všiml, že Li absolvoval studium s vyznamenáním. Chvíli přemýšlel o tom, že zatímco Robert Li vystudoval univerzitu a dostal příležitost převzít otcovu firmu a proměnit ji v něco většího a lepšího, jeho starší sestra musela školy zanechat, vrátit se domů a stlát postele.

54 28.05.2021

Sisyfovská práce. Angličtinu se učím stále, mám dojem. Výsledky neodpovídají snaze. Stále čtu i tuhle knížtičku, ale s lepším výsledným pocitem. Má totiž krátké kapitoly a je vtipná. Mám i druhý díl, kdypak na něj dojde?
100 % (aktuálně 173 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Vidíte, že váš přítel nese kbelík s vodou a zeptáte se k čemu. On vám odpoví „I´ll wash my car“. Což znamená, že asi potřebuje naléhavou psychiatrickou pomoc. Znamená to, že si vzal kbelík, naplnil ho vodou a vůbec nevěděl, proč to dělá. Umýt auto se rozhodl až ve chvíli, kdy jste se ho zeptali, na co má ten kbelík.
Normální by totiž bylo odpovědět „I´m going to wash my car“.

54 16.04.2021

Mé první setkání se starou dobrou Anglií. Kdysi, při čtení Mahlerovy knihy, se mi zdála úžasná. Teď, když už mám za sebou dost cest do tenkrát vysněné země, vidím, že ta nová Anglie je sice jiná, časy se prostě mění, ale lidé jsou tam příjemní, památky velkolepé, stavby úžasné, muzea a galerie skvělé (a zadarmo), tradice viditelné na každém kroku. A Londýn se stal po Praze mým druhým nejoblíbenějším městem. Doufám, že po loňské absenci se tam letos zase na pár dní podívám.
100 % (aktuálně 9 hodnotících s průměrem 82 %).

54 18.03.2021

Autor mě ani tentokrát nezklamal. Dojemná a smutná „komunikace“ dvou botaniků v Turecku u Gallipoli. Povídka plná soucitu a pochopení pro lidi různých kultur, kteří si přes všechny možné jazykové, náboženské i materiální překážky dokázali udržet svou hrdost a smysl pro lidskou sounáležitost.
95 % (aktuálně 16 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
V hlavě mám stále mé dvě nedávné nezapomenutelné cesty po Turecku, plném milých a ochotných lidí, krásné krajiny, přeplněných tržnic, moderních měst, chudých vesniček, nových dálnic, úžasných památek. Z paměti nikdy nevymažu prolézání přírodních zázraků v Kappadokii a Pamukkale, teplé moře, sníh v horách, nové tramvaje Škoda v městě Konya. Jenže ta současná Erdoganova politika mě straší. Make Türkiye Great Again za každou cenu? V Kurdistánu, v Sýrii, v Arménii, kolem řeckých ostrovů? Vzdalování se Evropě… Co by tomu řekl tatíček Mustafa Kemal Atatürk?

54 01.03.2021

Ve dvou časových rovinách popsaný způsob, jak se stát bezdomovcem, tulákem, nebo jak zmizet od manželky. Věřím, že pro dost mužů občas lákavá představa, jenže to, co tu předvádí Simon, je pro mě nepřijatelné, nepochopitelné. Vlastně celou knihu jsem čekal na motivaci jeho jednání a pomalu a s nedůvěrou se seznamoval s jeho životem a tím i s pravými důvody jeho jednání. Vyprávění Catherine naproti tomu kontrastně naplňuje jednu z fabulí červené knihovny. Četbu jsem skoro vzdal, ale byly dva důvody pro pokračování:
1. Kniha je plná překvapivých zvratů.
2. Audiokniha je kvalitně načtená (Jarmila Švehlová, Tomáš Pavelka a Jiří Schwarz).
75 % (aktuálně 245 hodnotících s průměrem 81 %).

54 16.02.2021

Pokračuji v mé opakovací anabázi, průměrné tempo jeden Marlowe za měsíc. Tohle je pátá zastávka, beru to na přeskáčku (zatím jsem si s úspěchem zopakoval Případ naruby, Sestřičku, Hluboký spánek a Sbohem buď, lásko má). Spolu s hlavním hrdinou se znovu dostávám mezi skvěle charakterizované figury a figurky, nasávám vůni a chuť západního pobřeží válečných čtyřicátých let a užívám si, na Chandlera neobvykle promyšlený, detektivní příběh. Jenže tentokrát poprvé s přibývajícími stránkami pátá hvězda bliká, slábne a bledne. Setkání a dialogy se občas podivně protahují, ostré postřehy a vtip jsou nahrazovány zvláštní potměšilostí… a hvězda je pryč…
Ne, nakonec ji vracím, zařídily to nečekané dějové kotrmelce, co předváděly mizející a objevující se tři Grácie - Crystal, Muriel a Mildred.
90 % (220 hodnotících je právě na průměru 85 %).
…
Smutně pokračoval: „Jenomže, víte, jak to chodí v manželství - v každým manželství. Nějakej čas to dělá dobrotu, a pak chlap jako já, obyčejnej parchant chlap jako já, začne mít trhání na nějaký maso. Na nějaký jiný maso. Je to asi sviňárna, ale tak to je.“
Pohlédl na mě a já prohlásil, že tuhle myšlenku jsem už slyšel z úst jiných filosofů.
…
Slečna Fromsettová si sedla do křesla, přehodila si nohu přes nohu a rozhlédla se po cigaretách. Jednu našla, zapálila si ji pomalým, nedbalým ornamentálním gestem a smutně se usmála někam do kouta ke stropu.
…
„Policejní služba,“ řekl skoro něžně, „je sakra problém. To máte skoro jako s politikou. Vyžaduje nejlepší lidi, a není v ní nic, co by nejlepší lidi přitahovalo. A tak musíme pracovat s tím, co seženeme - a seženeme tohle.“...
…
V dřevěné lenošce, s nohama zapuštěnýma do prken, která vpředu a vzadu přečnívala jako lyže, seděl nějaký muž. Hned vedle pravé nohy měl plivátko, tak velké, že by se do něho dala stočit hadice.

Tak tohle je pro mne klasika. Asi proto, že je to první velký případ Philla Marlowa. Nebo proto, že jsem tu knihu pro její neopakovatelnou atmosféru a trefné popisy a hlášky přečetl už potřetí? Nebo snad že se mi ještě pořád dělají hvězdičky před očima z jiskření mezi Humphrey Bogartem a Lauren Baccall ve filmu z roku 1946? Nebo pro skutečnost, že tímto románem Chandler navázal na Hammetta a odstartoval zlatou éru jednoho literárního stylu a jako první autor detektivek byl kritiky přijat mezi spisovatele tvořící „vysokou“ literaturu? To všechno jsou pro mě dobré důvody a méně podstatná zůstává krkolomná zápletka, podobně jako předválečný rok vydání originálu.
95 % (aktuálně 233 hodnotících s průměrem 81 %).
…
Nevadí mi, že mi předvádíte nohy. Jsou to parádní nohy a těší mě, že jsem se s nimi seznámil. Nevadí mi, že se vám nelíbí mé chování. Je mizerné a za dlouhých zimních večerů se tím rmoutím. Ale nemařte čas tím, že se ze mě pokoušíte tahat rozumy.“...

54 27.12.2020

Nesmrtelné příběhy, archetypy hrdinů a vztahů. Autorův ponor do světa bohů a lidí podle starověkých Řeků je podrobnější a důkladnější než ten známější Petiškův. Je také temnější, málokterý z těch příběhů má šťastný konec, zavražděnými se plní Hádovo podsvětí. Malým dětem bych to nečetl.
95 % (zatím 122 hodnotících s průměrem 88 %).

54 15.12.2020

Ač jde o dobrodružství z Francie druhé poloviny dvacátého století, připadá mi tahle road movie jako z jiného světa. Alespoň co se týče vyprávění hlavní hrdinky, které je dlouho zmatené, plné nelogičností a zvláštních slovních obratů. Zároveň se ale spolu s ní zamotáváme do absurdního dramatu, do kterého je postupně vtaženo několik mužů, napětí hlavní pavučiny příběhu se nenápadně stupňuje a pár stránek před koncem už je k prasknutí.
75 % (aktuálně 52 hodnocení s průměrem 80 %).

P.S.
Autor musel být velká hvězda sedmdesátých let, tenkrát se podle jeho knih točil jeden film za druhým (Cestující v dešti, Vražedné léto, Past na Popelku, Zločin v expresu, Dáma v autě…). Byly plné slavných tváří a navíc o něco srozumitelnější než jeho originálně pojaté literární předlohy. V roce 2004 se povedlo i zfilmování románu Příliš dlouhé zásnuby.

Celoživotní soupeření dvou kamarádek z neapolské periférie. Nikdy by mě nenapadlo, že mě to bude takhle bavit, ale popis vztahu vypravěčky a její nevyzpytatelné přítelkyně mi připadá opravdu geniální. Čas jako by se v této druhé knize zastavil, zážitky z věku dospívání jsou mnohem intenzivnější a podrobnější než ty z první části, z dětství.
Přede mnou napsalo komentáře už 156 čtenářů, není moc co dodat, takže s poděkováním několik citací:
- Čtivost tohoto dílu je skryta v protikladech; ten mezi Elenou, taktní a upozaďující se, a Lilou, někdy povýšenou a manipulující, jsem nevnímala tak silně jako dvě extrémní stránky Liliny povahy. (kap66)
- Kdo se chce poučit o absolutní nestálosti života, nemusí studovat filozofické a duchovní knihy, stačí sáhnout po Geniální přítelkyni. (Elsinor024)
- Oproti prvnímu dílu možná méně dějové, ale o to hutnější a mnohem intenzivněji pronikající do labyrintu lidské psychiky. (marlowe)
- Nutila jsem se číst pomaleji, vychutnávat si každou scénu, jen abych mohla strávit s Lilou a Lenů delší dobu. (Toffee)
95 % (zatím 735 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Byla jsem zklamaná, strašně zklamaná. Obětoval dceru profesorky Galianiové kvůli hrátkám s lahůdkářovou ženou.

54 07.06.2020

Stáří, podivné úmrtí, pozůstalost, dělení majetku. Jako v Agátě. Jenomže tam, kde A.Ch. spřádá jemné pavučinky intrik a vymýšlí elegantní zločiny, tam nám D.D. hodí jako kost psovi temný středovýchodoevropský lakotný naturalismus a místo Poirotova geniálního mozku případ řeší vulgární machistická parta hulvátů, zahalená v cigaretovém kouři, se sklony k alkoholismu.
Přesto, nebo možná právě proto, jsem se na každou další knihu této série těšil a také si ji užil. Začal jsem v prosinci 2018 a za rok a půl jsem se prolétl Bratislavou let 1988 až 2009. Autor si na pozadí případů bedlivě všímá politické situace, takže jde i o poučnou kroniku doby, jenže! Při vydávání svých knih skáče časem dopředu, dozadu, a tak mé systematické já pro mne a pro ty, kdo by chtěli číst chronologicky, zapracovalo, a na profilu autora vytvořilo nový přehled (který se už objevil i na wikipedii):
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210
Když jsem začínal, trochu jsem se bál toho množství textu, což vystihuje citát kolegy:
„Vydal jsem se na dlouhou cestu, kterou je knižní série Naše Mesto, jež má v tuto chvíli 27 zastávek.“ (Eicherik)
Mezitím dvě zastávky přibyly, už je jich 29 a všechny mají něco do sebe: jsou drsné, vtipné, čtivé, uvěřitelné a jsem rád, že jsem se v každé z nich na pár hodin zastavil. V některých doslova - před rokem jsem si udělal výlet do Bratislavy, navštívil některá popisovaná místa a byl se podívat i na budovu U dvou lvů.
Už si ale začínám připadat jako reklamní agent, takže raději končím, hodnotím a doufám, že číslo 29 nezůstane poslední.
95 % (zatím 125 hodnotících s průměrem 92 %) za knihu, 90 % za celou sérii.

P.S.
Oba hlavní hrdinové vyzráli, začínali jako pětadvacetiletí (narozeni 1963?), v tomto (zatím) posledním dílu je jim už šestačtyřicet.

54 23.05.2020

Pátek odpoledne, budova U dvou lvů, kancelář 141, zvoní telefon:
“A čo my s tým?” spýtal sa Váňa.
“Nič, ja len, že či ste to už počuli. Volal operačný, že vraj bola zbitá ako žito a krvácala. A niečo mala omotané okolo zápästia…”
“Bola mŕtva, alebo živá?”
“Kedy?”
“Keď odkráčala.”
“Viem ja? To v hlásení nebolo...”
Autor umí skvěle popsat smutné osudy krásných mladých žen na cestě vedoucí přes peníze, sex, drogy a nakonec přes ještě větší peníze, až do zatracení. Tentokrát musí Krauz a Chozé spojit své síly s čertem i ďáblem, jde totiž o velkou politiku, podivnou policii i špičky podsvětí.
…
Jednou si tu autor zavtipkoval i na svůj účet:
“Ty by si nenašiel vydavateľa, ani keby si začal písať detektívky, s tvojimi výrazovými schopnosťami… to by bolo samé kurva, chlapi, serme na robotu, poďme doboha na pivo! Kto by to čítal?“
85 % (245 hodnotících s průměrem 90 %).

P.S.
Zatím jediný díl, kde rok vydání (2009) se časově shoduje s dějem v knize. Autor rychle reagoval na situaci před prezidentskými volbami. Podle vydání jde o číslo 9, podle chronologie příběhů číslo 27 z dosavadních 29. Zbývají mi poslední dva.
P.S.2
Autor často vychází ze skutečných událostí, tohle připomíná dobu, kdy ve funkci byl prezident Ivan Gašparovič, že by tu šlo opravdu o kauzu jeho syna?

54 01.04.2020

Hned tři imaginární, ale velmi bolestivá bodnutí nožem – takhle se Nesbø věrnému čtenáři odvděčí na začátku dvanáctého pokračování příběhů nejslavnějšího detektiva celé Skandinávie a blízkého okolí. Autor je mistrem čtivosti, horší už je to s uvěřitelností šíleně zamotané zápletky, neproniknutelných operací speciálních agentů, a také Harryho geniality. Mezi podezřelé se postupně dostávají všichni, skoro všichni mají motivaci, málokdo má čisté svědomí. Občas mě vývoj pátrání rozčiloval, naléhavost autorova stylu, záplava zajímavých informací, prokombinovanost a rozvrstvenost příběhu, to vše mě ale udrželo u knihy až do obvyklého, překvapivého, ale samozřejmě ne vše řešícího finále.
Harry, ty ďáble, rád jsem se s tebou znovu setkal. Doufám, že to nebylo naposled.
85 % (aktuálně 378 hodnocení s průměrem 92 %).

54 11.12.2019

Kvalitní kriminální zápletka, ano. Co mi ale vyneslo tuhle knihu mezi nejlepší v posledních několika letech, je úžasný popis prostředí. Drsný, studený, větrný ostrov Lewis se svými rašeliništi, jezery, starými kamennými domy, náboženstvím a hlavně svéráznými obyvateli - gaelsky mluvícími potomky Keltů, s nimiž prožíváme ve vzpomínkách hlavního hrdiny i během pátrání dramata, která by vydala na několik románů. Skála je jedna z těch knih, která mě současně se čtením přinutila pátrat na internetu - počínaje googlem earth a konče wikipedií - a už mi vrtá hlavou, jak a kdy a zda se na Hebridy podívám: 95 %

54 27.12.2015

Krátké, čtivé, úderné. Signál déjà vu mě upozornil na podezřelou podobnost s filmem Jiřího Svobody Cesta do tmy z roku 2023. Goffův smutný příběh byl vydán už v roce 2020, takže jeho neuvedení jako předlohy scénáře (na ČSFD) považuji za… noo?! Autor každopádně znovu dokázal, že patří mezi naše nejlepší současné autory sociálních dramat s detektivní zápletkou.
85 % (zatím 337 hodnocení s průměrem 87 %).

53 19.09.2024

Autor nezklame. Čtivost, napětí, sympatický hendikepovaný hrdina, nečekaný padouch - dostáváme přesně to, co jsme očekávali. Včetně blockbusterového amerického finále, kdy závěrečný souboj probíhá v kruté bouři a ještě k tomu na strmém útesu.
75 % (zatím 131 hodnotících s průměrem 93 %).

53 07.06.2024

Další příjemné setkání se starým prolhaným kámošem, co má instinkt jako Harry Hole a tah na bránu jako James Bond. Je to ale Ota Biggles Fanfán Fink, co nám dokáže přes ty své věčné detektivní peripetie pěkně přiblížit naši pražskou a středočeskou realitu let šedesátých, tentokrát s přesahem až do čtyřicátých.
...
Seděli jsme na zápraží, debužírovali, popíjeli vlažný pivo, občas někdo utrousil bezvýznamnou poznámku o chystaný čtvrtý pětiletce, třetí Spartakiádě nebo nekonečný válce ve Vietnamu, a pramínek modrýho kouře ze strážmistrova cigára stoupal k bledejm nebesům.
...
„Slečno Šindelářová,“ hučel jsem do ní a skládal její náklad na zadní sedadlo, „já lžu skoro pořád. Kdybych nelhal, nedověděl bych se nic.“
85 % (zatím 43 hodnotících s fanouškovským průměrem 93 %).

53 11.04.2024