mi-380 komentáře u knih

1799, nahlédnutí do doby, kdy Anglie ovládala skoro polovinu světa. Je tu i návod, jak na to.
Statečnost, chytrost? Ne, to měli i jejich nepřátelé. Zbraně? I ty často dokázali získat jejich nepřátelé. Promyšlená organizovanost, železná disciplína, protestantská neokázalost a krutost, a to i k vlastním lidem? Ano, v tom byli tehdy Angličané mistři.
Proto Sharpe a jeho spolubojovníci ve jménu panovníka, boha a obchodu dobývali svět. V současné době se tohle snaží realizovat jiné civilizace.
Dobrodružný příběh, založený na skutečné události - bitvě o Seringapatam, je dobře promyšlený, se ctí, vírou a vlastenectvím se to tu moc nepřehání. Hlavní hrdina není žádný vzorný voják, přesto si dokáže získat dostatek sympatií, takže prvním dílem určitě nekončím.
90 % (aktuálně 157 hodnocení, průměr 88 %).
…
„A proč jsi dezertoval?“ zeptal se Lawford.
„Kvůli žoldu, kvůli čemu jinýmu? Možná je Típú černej muslimskej bastard, ale dělostřelce platí dobře.
…
Típú mohl být desetkrát muslim a muslimští kněží mohli kázat proti alkoholu od rána do večera, ale většina města byla hinduistická, takže sultán se řídil zdravým rozumem a krčmy povolil.

51 17.11.2020

Autor mě znovu dostal. Člověk čte střídavě všechny možné žánry, tři hvězdy, čtyři, pět, a najednou BUM.
BUKOWSKI.
Co to je?
Jiná planeta?
Ne, jen nekompromisní pohled do temných koutů našich životů. Razantní, nekorektní a vtipný přímo ďábelsky. Asi to nebude pro každého, já se ale dobře bavil skoro celou cestu. Charles Bukowski svými nápady a Zdeněk Loníček svou důraznou četbou (a neměl bych zapomínat na překlad Tomáše Piňose) mi příjemnou služební cestu do Liberce udělali ještě příjemnější.
90 % (aktuálně 365 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Ukázka textu, kdy se autor drží hodně při zemi:
„Sergi, je na tebe moc mladá.“
„Je jí třicet.“
„A tobě šedesát. To je o třicet víc.“
„Třicet je moc?“
„Samozřejmě.“
„Co takhle dvacet?“ zeptal se Serge a podíval se na Arlene.
„Dvacet ujde. Třicet, to je obscénní.“
„Proč si oba neseženete ženský svýho věku?“ zeptala se Arlene.
Oba se na ni podívali.
„Ráda žertuje,“ poznamenal Jorg.
„Jo,“ souhlasil Serge, „je s ní legrace…“

51 23.09.2020

Když se řekne baroko, naskočí mi:
- bohatě zdobené velkolepé chrámy plné barev, světla a oblouků,
- olomoucká Trojice,
- rozměrné obrazy, plné energicky se pohybujících tělnatých postav, které mi nejvíc připomínají dobře živené americké baseballisty právě startující na metu.
A jsme u Rubense.
Malou galerii, svazek 44 jsem si vychutnával pomalu, vlastně celé léto. Ty zářivé reprodukce (většinou) spoře oblečených (většinou) mytologických postav k této době přesně pasují. Je jich tu neobvyklých 53 (namísto běžných pětačtyřiceti) a navíc mě potěšilo i celkové závěrečné chronologické shrnutí života této úžasné osobnosti univerzálních schopností. Překvapila mě informace, že procestoval polovinu západní Evropy a stal se velvyslancem, který se několikrát zasloužil o podepsání mírových smluv. Byl povýšen do šlechtického a rytířského stavu, promován v Cambridgi, jmenován čestným členem římské Akademie sv. Lukáše. Byl dvorním malířem mnoha vládců, pracoval i pro pražské Augustiány (originály jsou dnes v NG).
Malá kniha, ale nabitá informacemi a příjemné zjištění, že ne všichni géniové umírají v bídě, mladí, nebo končí jako šílenci.
95 % (zatím 5 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Navštívili jsme také slavného malíře Rubense. Zastihli jsme ho v plné práci, přičemž si navíc ještě dal předčítat z Tacita a diktoval dopis. Poněvadž jsme se chovali tiše, abychom ho nerušili, začal s námi mluvit sám a přitom pokračoval v práci, nechal si dále předčítat, nepřestal diktovat a odpovídal na naše otázky… Potom poručil sluhovi, aby nás provedl po nádherném paláci plném starožitností a řeckých a římských soch. Viděli jsme tam i rozlehý sál bez oken, osvětlený velkým otvorem ve stropě. Sedělo tam mnoho mladých lidí pracujících na různých obrazech, které pan Rubens předkreslil křídou a tu a tam umístil barevnou skvrnu. Mladí malíři je museli celé provést v barvě, až je nakonec pan Rubens několika tahy štětce dokončil.
(Výňatek z líčení návštěvy lékaře Oty Sperlinga v Rubensově domě v roce 1621.)

P.S.
V celé edici vidím stejný jediný problém jako Renek – obrazová příloha je podivně rozházena, takže čtenář stále zoufale hledá, listuje a listuje.

51 02.09.2020

První stránky – pocit daleké mizející minulosti a podezření, že mladší generace tohle snad nikdy nemůže pochopit. Co není prožito, jako by nebylo.
Bude mě to ještě bavit? Zbytečné obavy, skvělý vypravěč Péťa mě velmi brzy vtáhl do děje a ty tragikomické scény mi ve spojení s povedeným filmem rychle a působivě běžely před očima. Jako mé vzpomínky, jako kus mého života.
95 % (zatím 687 hodnotících s průměrem 83 %).
…
„Tak čti, vole!“ řekli sme my ostatní Alešovi. „My to chcem taky slyšet…!“ A Aleš teda čet:

„My stavíme stavbu, stavba staví nás

Když na Orlíku lámal skály, když řvaly sbíječky,
smála se na něj dívka z dáli, tak plaše, tak nedětsky.
Sešli se spolu pak po směně v šeru u stěngazety,
ona se dívala zasněně, on kouřil cigarety.

Utichly stroje, měsíc pak ozářil přehradu,
děvčeti štěstím se zrosil zrak, když ji vzal za bradu.
Chtěla se s ním hned milovat, však pevně zazněl jeho hlas:
Musíme stavět, budovat, teď není čas na žádný špás…

A když pak řece z kamene hráz v cestu postavili,
řekl jí tiše: Ještě ne, počkejme ještě chvíli.
Až vyrobí na přehradě stotisící kilowatt,
pak se teprv budem spolu, moje milá, milovat.

Četla teď denně v Rudém právu a proudu bylo víc a víc.
Konečně spatřila v tisku zprávu s prostinkým názvem ,Sto tisíc‘.
Večer se spolu zas setkali jak tenkrát: Na Orlíku.
A když se z trávy zdvíhali, v očích jí čet slova díků.“

Tuhle básničku sme si tenkrát všichni opsali a nějak se dostala i mezi pedagogickej sbor gymnázia, kam Aleš chodil, s tím, že se jedná o promyšlenou provokaci, ale pak si ji přečet i ředitel školy, kterýmu se kupodivu líbila natolik, že ji s doporučením Přepracovat závěrečnou sloku! zaslal do soutěže mladejch literátů.
…
V roce 1968 se policajti chovali téměř lidsky. Krátce po jednadvacátým srpnu nosili na klopách trikolory a stali se z nich málem „naši hoši“. To byl jedinej rok, co sme se jich nebáli. Říkali nám sice občas věci jako:
„Kuci, neblbněte…“, ale spíš tak jako starší bráchové.
...
Na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce stál vlasatej kluk, kterej prodával losy Mony Lisy, a v týhle loterii představoval první cenu zájezd do Paříže a tenhle kluk tam každej den vyřvával: „Kupte si los! Poslední možnost emigrace!“

P.S.
Jak jsem v roce 2012 na čsfd hodnotil film:
Koncentrát dramatických osudů naší normalizace. Citlivě rozvrženo: bezstarostná veselost základní školy se s blížící se vojnou mění v zoufalý odpor. Dokonalé figury: máničky, hippies, práskači, pologramotní policajti, zlomení tátové, manželky ruských oficírů, nepřátelští celníci. Hudba, která léčila: folk, rock, blues, dylanovky, zakázaní muzikanti. Přesné reálie, nějak moc alkoholu. Něco z toho jsem si stačil prožít a bylo to krásné, protože jsem byl mladší, a bylo to tak hnusné, že jsem rád, že už je to pryč. Nespokojencům, kteří si neuvědomují, že právě prožíváme několik šťastných let v době mezitotalitní, bych přál jako lék na naivitu pár měsíců husákovského života na vlastní kůži. 95 %.

51 31.05.2020

Přesvědčivá česká gangsterská historka. Policista Miko se i tentokrát přimotá v roli soukromého detektiva k problémům, které souvisejí s někým z jeho blízkých. Na to už jsme si zvykli, to je klasický výchozí bod této série. Znovu putujeme s hlavním hrdinou na skok do zahraničí, znovu balancujeme na hranici zákona, tentokrát je ale celý případ v porovnání s minulým výletem do Jižní Ameriky kompaktnější a uvěřitelnější. Nechybí nostalgie, napětí, trefná přirovnání, jen humoru trochu ubylo.
90 % (zatím 99 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Ta žena mi připadala jako tenká uschlá větev, která poztrácela všechny své květy a listy. A já najednou věděl, že bych ji tou otázkou už dočista zlomil.
...
Kameny mě studily a já se musel pousmát, když jsem si vzpomněl na to, jak jsme se jako kluci v tuhle dobu už koupávali. Dnes už studenou vodu nesnáším, snažím se jí vyhýbat stejně jako advokátům, koprové omáčce nebo písničkám U2.

51 11.03.2020

Je první máj, sahám po této klasice. Když jsem byl velký romantik, Máchův Máj mě nebavil. Teď, když jsem stále ještě romantik, ale přiměřeně obroušený realitou, zkouším si tuhle milostnou zbojnickou historku rehabilitovat. Jde to těžko, ale je to lepší než v dobách mé povinné četby. Nacházím roztomilé archaismy a básnické výrazy, znovuobjevuji dodnes široce používaná slovní spojení, oceňuji nápadité oxymórony, polozapomenuté vlastenectví, velkolepé rozvržení básně, popisy přírody i jednoduchý romantický děj: 80 % (aktuálně 4221 hodnotících s průměrem 72 %).

… Rychlý to člůnek! Blíž a blíže!
To on, to on! Ty péra, kvítí,
Klobouk, oko, jenž pod ním svítí…
… Po oudu lámán oud, až celé vězně tělo
u kolo vpleteno nad kůlem v kole pnělo,
i hlava nad kolem svůj obdržela stán;
tak skončil života dny strašný lesů pán…
… takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit…

… Je pozdní večer – první máj –
večerní máj – je lásky čas…

51 01.05.2019

736 stran, vadí? Nevadí, ani trochu! Víceméně známá historická fakta kolem druhé světové války autor zabalil do napínavé kroniky vzdálených, ale zároveň i blízkých rodin ze zemí, které v té době tahaly za nitky světových událostí (USA, Velká Británie, Německo, Sovětský svaz). Jeho politické smýšlení zůstává i v druhé části epopeje v mantinelech: američtí demokraté – britští labouristé – němečtí sociální demokraté. Empatie s lidmi mimo elitu je u autora zřejmá, stejně jako jeho časté výlety do světa erotiky a sexu. Hlavní klady vidím nejen v dokonalých popisech významných politických událostí a osobností (například Hitler v Reichstagu, Pearl Harbor, reje tajných služeb, vývoj atomové bomby, válka ve Španělsku, bitva o Anglii, obrana Moskvy, řádění Němců v Sovětském svazu a podobné řádění Sovětů v Německu a Rakousku, Marshallův plán, Masarykova smrt atd.), ale i v dovedně (často až neuvěřitelně:) propletených osudech mnoha důležitých postav (ty jsou pro jistotu stručně charakterizovány hned před první kapitolou, takže čtenářův přehled je zaručen), no, a navíc autor umí psát a překladatelé umí překládat.
95 % (aktuálně 739 hodnotících s průměrem 93 %).
…
„Ovšem tvůj milovaný prezident Roosevelt,“ zasáhl Victor, „návrh zákona proti lynčování nepodporuje, co?“
„Ne, a to je velké zklamání,“ připustil Woody. „Vím, proč se tak rozhodl: obával se, že rozhněvaní jižanští kongresmani budou sabotovat Nový úděl. Přesto bych byl rád, kdyby je poslal k čertu.“...

50 08.09.2024

Dokonalá směs historie, dobrodružství a sci-fi. Autor ani ve třetí části neztrácí tempo, po třech letech od přelomu přihazuje jako další trumfy nové nevyzpytatelné komunity, chrlí originální nápady, účelně komplikuje děj, a drží čtenáře v trvalém napětí. Mezi nekonečnými konflikty jasně prosvítá jedna zásadní otázka: Je lepší umanutými politiky pochybně řízená demokracie nebo nekompromisní diktatura chytrého a osvíceného panovníka?
95 % (234 hodnotících s průměrem 92 %).
…
„A prosím: říkejte mi Ali.“
„Ali?“ podivila se Toňa.
„Vím, fádní jméno,“ pokrčil rameny Aaronson. „Mí předkové byli přistěhovalci a matka mi pro jistotu dala nejběžnější francouzské jméno. Jako by tím mohla změnit moji bílou kůži na hnědou,“ usmál se Aaronson

P.S.
Přehled významných postav:
- Karel – náčelník kmene z doby kamenné
- Generál Laudon - Rakušan, 1755
- Jonathan Neville – Brit, 1900
- Antonie – současnost, 2015
- Bůh a jeho Mongolové
- Viktor – černý android
- Serena - ovládá válečný stroj, 2330
- Ali Aaronson – Paříž, 2510
- Neffi – Číňan, 2731
- Lee – dítě z elipsoidu

50 15.08.2024

Od Spadu, přes Poločas rozpadu, až k neméně razantní Rázové vlně jsem se, společně s legendárním plukovníkem Michálkem a jeho nejvěrnějšími, prohnal Euroasií, pobil tisíce nepřátel, našel doupě zla a zařídil konečné řešení. Četba vtipná, rychlá, krvavá, bez velkých nároků na mozek.
70 % (936 hodnotících s průměrem 86 %).

50 11.05.2024

Napůl běloška, napůl indiánka.
Napůl město, napůl divočina.
Napůl realita, napůl sny a mýty.
Napůl úvahy a rozhovory, napůl akce.
Napůl dobrá četba, napůl skvělá.
80 % (aktuálně 19 hodnotících s průměrem 88 %).

50 23.06.2022

Vracím se sem s druhým komentářem. To se mi stává jen po pořádném mentálním úderu do hlavy, což kniha Lustrum (něco jako oslava po pěti letech nebo obecně pětiletka) dokázala. Všechny ty osoby a děje v Římě těsně před koncem republiky se mi stále honí myslí, nutí mě nahlížet do dalších zdrojů a pustit si na HBO TV seriál Řím. Postavy slavných jmen (Cicero, Catilina, Caesar, Sulla, Cato, Pompeius, Lucullus, Augustus, Hybrida, Crassus, Clodius, Céler, Antónius, Catulus, Rufus, etc.) se mi zhmotňují před očima a s nimi i jejich nekonečné souboje parlamentní, právní i násilné. Bojuje se o demokracii, o čest, o život, v první řadě ale o moc a tím hlavně o majetek. Bojuje se málokdy čistými metodami, rány pod pás převažují. Střetnutí Cicero vs. Catilina, Cicero vs. Clodius a Cicero vs. Caesar autor podává úchvatným způsobem. Těším se na třetí část.
Zvyšuji hodnocení na 100 % (zatím 41 hodnotících s průměrem 89 %)
…
Stále ještě si nejsem jist, jestli Cicero tehdy nepřemýšlel, kolik z Clodiových zákonů by mohl zarazit. Měl jednoho poslušného tribuna, Ninnia Quadrata, který byl připraven použít kvůli němu veto, a přišla by mu na pomoc i spousta úctyhodných občanů v senátu a mezi jezdeckým stavem. Byli to muži, kteří věřili, že bude-li se chléb rozdávat zdarma, stanou se chudí závislí na státu a zkazí to i jejich morálku. Státní pokladnici to přijde na sto milionů sesterciů ročně a sám stát bude pak závislý na příjmech ze zahraničí. Mysleli si rovněž, že místní veselice podporují nemravné kratochvíle a že organizování skupinové činnosti je nejlépe ponechat na oficiální náboženské obřady. V tom všem možná měli pravdu. Jenže Cicero byl přizpůsobivější. Poznal, že časy se změnily. „Pompeius zaplavil republiku snadno vydělanými penězi,“ řekl mi, „na to oni zapomínají. Sto milionů pro něj nic neznamená. Chudí buď dostanou svůj podíl, nebo naše hlavy – a v Clodiovi našli vůdce.“
Cicero se tedy rozhodl...

50 17.11.2021

Červenec 1812, Poloostrovní válka, bitva u Salamanky. Wellington pokračuje ve svém tažení proti Francouzům a Sharpe u toho nemůže chybět, navíc dostává speciální úkol. Náš hlavní hrdina obvykle začíná každou novou knihu ve špatné náladě, což zde výjimečně neplatí. Zato špatnou náladu dostávají osvoboditelé Pyrenejského poloostrova (Britové, Portugalci a Němci) z laxního přístupu španělské armády. Prestiž Španělů zachraňují jen partyzáni. I tentokrát, už po čtrnácté, jsem spokojeně prošel s hlavními hrdiny kus světa, ocitl se uprostřed historie, intrik, dobrodružství, milostných hrátek a nebezpečné hry o čest a slávu.
85 % (zatím 68 hodnotících s průměrem 93 %).
…
Válka nabývala na rozměrech, šířila se přes Poloostrov do Evropy a už se ozývaly pověsti o tom, že se Američané chystají proti Anglii, zatímco Napoleon, cirkusový ředitel toho všeho, pohlížel na sever do prázdných map Ruska.
…
Možná trochu spoiler:
Zdálo se, že Francouzi jsou uvnitř tohoto širokého ohybu skutečně jako v pasti, ale přesto se jim během noci podařilo uniknout na východ. Stovky jich řeku přebrodily, většina však pokračovala k jedinému mostu, který mohli použít. Děla a vozy s bagáží a raněnými, to vše směřovalo do Alby de Tormes k mostu střeženému španělskými děly.
Jenomže Španělé tam nebyli. Uprchli tři dny předtím, aniž vůbec zahlédli nepřítele. Věděli, že Francouzi postupují k jihu, a protože se báli porážky Britů, sbalila si španělská posádka bagáž a odtáhla na jih. Španělé opustili své strážní stanoviště, most zůstal pro Francouze otevřený a Marmontovi vojáci unikli během noci na východ. Tím bylo velké Wellingtonovo vítězství znehodnoceno.

P.S.
Počty zabitých a zraněných u Salamanky (wikipedie):
Francouzi – 13 000
Britové a Němci – 3 129
Portugalci – 2 038
Španělé – 6

50 19.09.2021

Mám vydání z roku 2007, tenkrát jsem ho držel v ruce každý den. Postupně ho ale všelijaké překladače a aplikace vytlačily do pevné police nad pracovním stolem, kde zaujal čestné místo. Je ale tak podrobný (váží 2 kg), že občas po něm přeci jen sáhnu.
100 % (5 hodnotících s průměrem 100 %).

50 08.06.2021

Nedovedu si představit, že bych měl (kromě miliónu mých aktivit a pasivit) čas na čtení a při tom i na hry. Paní Uršula od sousedů mi to svým Erebosem výjimečně umožnila zvládnout.
75 % (zatím 965 hodnotících dává průměr 84 %).

50 01.04.2021

Tradiční předvánoční nadílka Dominika Dána, už jedenatřicáté pátrání Krauze a spol. a s ním léty prověřené ingredience: drsné násilí, charakteristický policejní humor, porevoluční nárůst kriminality, souběh několika případů. Vracíme se na začátek roku 1991, časově se v sérii autorových knih dostáváme na šesté až sedmé místo, děj probíhá souběžně s Bestií, před Mucholapkou. Mladý Kraus upevňuje pozici, hraje si na velkého detektiva, mazácky školí kluky v uniformách a nadřízení s uznáním sledují jeho exhibice. Burger má zatím plíce v pořádku, kouří jednu za druhou, Váňův žaludek je v nejlepší formě, Ivan Kanis využívá své estébácké známosti. Pro věrného autorova followera radost z očekávaného doplňku příběhů z Našeho Města, ale… s přibývajícími stránkami ve mně sílil pocit, že něco není v pořádku. To něco bych nazval hromadou zbytečné výplně. Sáhodlouhé rozhovory s minimální hodnotou pro vývoj případu a děje, spousta zdlouhavých příprav a nezáživných popisů. Čeho je naopak méně než obvykle, to je humor, napětí a promyšlenější děj. A nejvíc mi asi chyběla audiokniha, všichni tři interpreti (Jozef Vajda, Marián Geišberg a Martin Mňahončák) mi vždy dokázali přidat k zážitku z DD minimálně půl hvězdy. Těším se na Naše Město 32 a doufám, že z příští nadílky se budu radovat o něco víc.
70 % (zatím 12 hodnotících s průměrem 87 %).
…
„Idem do bufetu, padám od hladu. Chceš niečo, Rišo?"
„Dvadsať deka tresky, tri rožky, cigarety, radšej dvoje. Prachy nemám, aj tak si mi dlžný."
„Za čo!?"
„Neviem, kým sa vrátiš, niečo si vymyslím."...

P.S. Úvod série, chronologické řazení po vydání titulu „V tieni“ (v závorce datování hlavního příběhu):
01. Uzol (1988)
02. Básnik (1988)
03. Nežná fatamorgána (1989)
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Mucholapka (1991)
09. Rudý kapitán (1992)
10. Krv nie je voda (1992)

50 22.12.2020

Konečně i mě (po nekončící vlně kladných komentářů spřízněných uživatelů DK) okouzlil autorův zábavný mix dobrodružství, historie a fantasy. Spolu s Iljou Muromcem a aplikací mapy.cz jsem se čile pohyboval širými pláněmi, daleko na východě, kolem řek Oka a Itil (Volha), a zažíval dramatická střetnutí se směsicí národů a kmenů toho místa a doby. Vikingští Varjagové, islámští Bulhaři a Muromci, křesťané z Kyjeva, Kypčakové, Čeremisové, slovanští Drevljané, Mokšové, Chazaři, Byzantinci, Pečeněhové a samozřejmě čarodějové, rusalky, draci a strigy z dávných časů, ti všichni oživují román svými plány, které se nepřetržitě kříží s plány těch ostatních a zároveň už se jedni z nich začínají prosazovat a míchat všechny do jednoho velkého pytle – do nového, rodícího se národa Rusů. Utěšeně čtivá bohatýrská legenda podle starých pověstí se skutečnou historickou postavou, kyjevským knížetem Svjatoslavem z rodu Rurikovců - švédských Varjagů, v jedné z hlavních rolí. Zase jedna kniha, co mě souběžně přinutila pročítat doprovodné informace o osobnostech a říších té doby a připomněla mi tehdejší obrovskou kulturní propast mezi divokými dobyvačnými barbary ze severu a východu a vyspělými civilizacemi jihu, které už ale byly za vrcholem svého vývoje a hroutily se pod tlakem Normanů, Germánů, Mongolů, Turků a Slovanů jedna za druhou.
Vysvětlující dodatky nevídaného rozsahu dokazují autorovy dějepisné znalosti a kompletně doplňují čtenářský zážitek.
85 % (aktuálně 271 hodnocení s průměrem 88 %).
…
Svjatoslav hodil na přikrývku vedle Ilji měch s vínem a strčil mu pod nos šťavnaté labutí stehno. “Na, jez.”
Muromec zamrkal. Kyjevský velekníže mu vlastníma rukama podává jídlo a pití?...
…
Řeknu ti, co vidím já, když se rozhlížím z věže kyjevského dvorce - Chazarskou říši, Východní Řím, arabský kalifát. Velká, silná mocnářství. A já se musím postarat, aby jim byl Kyjev rovnocenným soupeřem, aby nás už nepovažovali jen za špinavé barbary ze severu, kteří čas od času přijedou loupit a vraždit.

50 09.12.2020

Forsyth, jak ho máme rádi. Široce pojaté vyprávění silných příběhů, zeměkoule není dost velká, autor je všude jako doma. Plynule se přemísťujeme z vietnamských tunelů mezi jugoslávské a panamské gangy, do italských hor, arabských emirátů, a dál do kanadských těžebních lokalit a amerických soudních síní, až do jihoamerické džungle. Je tu přesvědčivý popis zákulisních tahů tajných služeb i akcí poloprofesionálních specialistů a mstitelů, a také postupujících změn v americkém přístupu, kdy plíživě se vkrádající politická korektnost (kdysi v Číně západem vysmívaná) a neschopní idealisté, nahrazující ve vedoucích pozicích staré zkušené vlky, jim hází čím dál tím větší klacky pod nohy. A samozřejmě jsme svědky krutých zločinů, jenže ke každé akci patří odpovídající reakce, jak pravil Isaac Newton. Hlavní hrdinové tento zákon plní s pomocí dolarů, dobrých přátel z mládí a špičkových schopností, občas pomůže štěstí a náhoda.
85 % (aktuálně 310 hodnotících s průměrem 90 %).
...
všichni ti abúové nikdy netrpěli hladem. Většina z nich měla univerzitní vzdělání.
Podle Devereauxovy teorie měli ti, kteří dokázali nařídit druhým, aby nastražili bombu do jídelny, a pak se radovat z fotografií zkázy, jednu věc společnou. Vyznačovali se děsivou schopností nenávidět. Ta byla předurčena jejich geny. Prvotní byla nenávist; cíl si hledali později a obvykle jej našli.

P.S.
Zaujaly mě některé názory a informace:
Vietnam - upevňování moci komunistických vůdců po válce i tam probíhalo podle nám dobře známé šablony. Likvidace bývalých spojenců z Vietcongu a tvrdá perzekuce čínské menšiny.
Bosna - jugoslávské gangy, které byly už za Tita tolerovány, pokud působily v zahraničí, začaly naplno řádit při rozpadu Jugoslávie a byly strůjci velkých etnických čistek a loupeživých nájezdů.

50 30.09.2020

Mám rád ich formu, vědu i hrdinu, který je o něco chytřejší, než je obvyklé. Vyhovuje mi i autorův styl, kdy newholmesovské pátrání prokládá příklady z historie vědeckých objevů. Takže je to kniha pro mě.
Občas sice sklouzneme do bondovské nepravděpodobnosti, zabalancujeme na hraně sci-fi, ale se ztrátou pouhých 10 % se na pěti hvězdách udržíme.
90 % (aktuálně 765 hodnotících je s průměrem 80 % o něco více kritických).

50 15.06.2020

Zlatý drak, Červená Karkulka, Mořská víla, Ledová královna. Další pohádky mistrně převedené do fantasy. Mutant Geralt, zaklínač a hlavní postava ságy, se projevuje stále více sympaticky. Zabiják příšer, který zabíjí stále méně, pro ženy neodolatelný alfa, který svou přitažlivost používá stále méně. Autor laskavým způsobem vysílá poselství o likvidátorské povaze nejnebezpečnějších vesmírných dravců – lidí. Tu a tam dostáváme i účinnou lekci z předmětů Tolerance, Náboženství, Rasismus.
Poslední příběh je milá a rozverná fraška, v níž se sejdou všechny významné postavy z obou povídkových knih.
95 % (2798 hodnotících je na průměru 93 %).
…
„Modlí se nebo medytuje. Říká, že to musí, poněvadž má přikázání od bohů, aby lidi od zlýho ochraňoval.“
„U nás v Crinfridu,“ poznamenal Boholt, „držíme takové jako on v kleci anebo na řetězu. Když se jim hodí kus uhlu, čmárají po stěnách nevídané věci…

P.S. Souběžně s opakovanou četbou jsem sledoval nový seriál na Netflixu. Ten mě svou nevyrovnaností a přeházením povídek občas rozčiloval, až jsem narazil na epizodu 6 – Vzácný druh, v knize je to povídka Hranice možností. Zde došlo konečně k vyrovnání kvality, tento díl seriálu je podle mých představ: velkolepý, vtipný, dramatický, úspěšně brnkající na city.

50 05.01.2020

Chronologicky se tato dánovka překrývá s třemi dalšími: Hriech náš každodenný, Knieža Smrť a Kožené srdce. Vyšetřování se neobvykle protahuje a znovu se dočkáme spojení více případů.
Už po dvaadvacáté si kladu stejnou otázku: Co mě na románech z Nášho Mesta tak baví? Těžká otázka, nesnadné hledání odpovědi, ale pokusím se.
Hlavní je asi prostředí, postavy, historické pozadí – je to opravdu Naše Město a jsou v něm Naši Lidé. Prostě tomu všemu rozumím, ta místa i tyto typy lidí znám, politické změny posledních desetiletí jsem prožil, je mi to všechno povědomé, blízké a pochopitelné. Skandinávie, Amerika, Evropa, Svět – o všem čtu rád, jsem zvídavý a zvědavý, beru to jako poučení, rád vše vidím na vlastní oči, ale je to stále nějak vzdálené, zprostředkované, cizí. Naopak, ač rodilý Jihočech, v Našem Mestě se cítím jako doma.
A za druhé: humor a dialogy. Přesně odposlouchané, třaskavé, pohotové, cynické, někdy přehnaně drsné. Ale opět živé, skutečné, přiléhavé, nezbytné koření dotahující většinu příběhů k dokonalosti.
A za třetí a za čtvrté a… dalo by se toho najít mnohem víc, ale to bych musel opakovat něco, co už napsali ve svých komentářích jiní čtenáři, kteří mají práci Dominika Dána rádi stejně jako já.
90% (zatím 135 hodnotících s průměrem 86%).
…
Mala dvanásť. U žien je to trestné, ale pre whisky požehnaný vek.
…
„Nííč, ja len, že Oto si dnes ráno nečistil revolver, a keď si prišiel, podával si mu ho zo svojej skrine. Nenápadne, ale podával. Ak si dobre pamätám, tak naposledy dal svoj revolver z ruky v roku tisícosemstošesť po víťazstve Napoleona v Ulánbátare.“ „Napoleon v Ulánbátare nikdy nebol.“ „Ale s tým ostatným súhlasíš, čo?“ „Ty vieš človeka nasrať takto ráno o ôsmej, to treba uznať!
…
„Bystrica je vybavená,“ zahlásil Chosé. „Čakajú nás. Ako dlho to trvá do Bystrice?“ „Tebe dva dni, lebo po ceste je sedemnásť motorestov a v každom robia čašníčky.“

50 08.09.2019