mi-380 komentáře u knih

Proč jsem do toho šel? Tři důvody.
1. Verneovky, které mám od dětství pevně usazené v hlavě a nové nejsou a nebudou.
2. Aktuální nedostatek mých rádoby dobrodružných výprav (v posledních týdnech byla pro mne nejdramatičtější cestou jízda prázdnou pražskou tramvají číslo 22, která bývá obvykle přecpaná turisty směřujícími k hradu, a následně procházka hororově vymeteným centrem Prahy, kde jsem si alespoň mohl v klidu zkoušet mou novou zrcadlovku, fotit neobvyklý stav věcí a dát si tam oběd s pivem za čtyři eura).
3. Autor, který mě v několika rodokapsech přesvědčil, že svým stylem umí zaujmout.
A nelitoval jsem, klukovské dobrodružství z počátku dvacátého století je svižné, vztahy a konflikty mezi členy výpravy oživují děj, postavy jsou nejednoznačné a o překvapení není nouze.
75 % (zatím 57 hodnotících s průměrem 82 %).

40 31.05.2020

Vzpomínka na Podraz a Tucet špinavců. Pomsta čtyř džentlmenů je popsána staromilsky podrobně, čte se ale příjemně a je zakončena dvojitou pointou. Ze všeho vyzařuje milý pocit, jako bychom byli spoluúčastníky žertovné hry na spravedlnost, kde se nikomu nic nestane, a přitom o zábavu v duchu staré dobré Anglie bude postaráno.
80 % (zatím 83 hodnocení s průměrem 83 %).

40 28.05.2020

Veselé vyprávění o neveselé věci, originální bezdialogová evropská road movie. Hned bych jel s nimi, jen s tou sebevraždou bych jim musel už od začátku lhát. Suchý anglicko-finský humor mi většinou vyhovoval, vyznění mi udělalo radost. Jsme všichni smrtelníci, ale ve dvou (nebo dokonce s plným autobusem spřízněných duší) se to každopádně lépe táhne.
85 % (94 čtenářů s aktuálním průměrem 84 %).
…
Po několikadenních oslavách vinobraní a obřadech hojnosti si Finky ke svému údivu všimly, že místní ženy se k nim začínají chovat dost vyhýbavě, dokonce nepřátelsky. To jim připadalo poněkud přehnané, neboť všichni muži, s nimiž trojice přišla do styku, se dušovali, že jsou svobodní. Podle všeho se v alsaském kraji vyskytovalo enormní množství svobodných mládenců.
…
Švýcary sice někteří považují za poněkud prostoduché zástupce alpské rasy, ale ať už se říká cokoliv, bramborám rozumějí.
...
Paní zástupkyně Puusaariová s panem plukovníkem Kemppainenem šli na obhlídku hřbitova. Byl zbudován ve strmém svahu a rozvírala se odtamtud obdivuhodná vyhlídka do údolí Rhôny. Hřbitov byl plný zesnulých Bacherů; Josef, Maria, Adolf, Frida, Ottmar… Podle jmen na náhrobcích se dalo usuzovat, že v celé vsi kromě Bacherů nikdo další nebydlel.

40 18.10.2019

Více sci než fi. S textem jsem musel bojovat podobně jako „marlowe“.
Nejdřív názorná ukázka obrovské ničivé síly studentského davu v okamžiku, kdy se nechá zmanipulovat tentokrát extrémní levicí, ale ono to podobně platí pro extrémní pravici, agresivní náboženství nebo jakoukoli netolerantní ideologii. Davová psychóza užitečných idiotů se smrtícím účinkem. A nemusí to být jen studenti.
A pak už autor sáhodlouze zpracovává čtenáře pomocí vědeckých poznatků, počítačových her, citací, slavných osobností vědy a utajených projektů.
Pro mě, který ještě dobře ví o relativně nedávné době, kdy Čína byla rozvrácenou, rozvojovou zemí s krutou diktaturou, je otevřenost autorových postojů, které zřejmě v tom čínském kapitalistickém komunizmu může bez problémů hlásat, tím největším zázrakem z celé knihy.
65 % (582 hodnotících s průměrem 82 %).

40 10.06.2019

Mezi svéráznými postavičkami hříšné francouzské čtvrti New Orleansu se pohybuje chytrá dívenka Josie, stejně jako my milovnice knih, a ty jí pomáhají kormidlovat pryč za svým velkým cílem - vzděláním a vstupem do jiné společnosti. Poutavé emotivní vyprávění, kterému chybí naléhavost autorčiných válečných románů. Trochu mi připomíná styl Aleny Mornštajnové.
85 % (aktuálně 556 hodnotících se shodným průměrem 85 %).
...
Charlie je na mě hodný. Jednou, to mi bylo čtrnáct, jsem mu řekla, že matku nenávidím. „To nesmíš, Jo,“ řekl mi. „Měla bys ji litovat. Není ani zdaleka tak chytrá jako ty. Nenarodila se s kompasem v hlavě jako ty, a tak bloudí a každou chvíli narazí do zdi. Je to smutné.“...

40 13.05.2019

Kdo má rád Sagu Norén z Malmö, ten bude mít rád i Eleanor Oliphant z Glasgow. A naopak. Jejich jedinečnost autoři založili na kontrastu toho, co je vidět a toho, co vidět není. Jejich chování, které tu a tam přináší mimořádně vtipné hlášky, vychází z brilantního myšlení až nelidsky uvažujících mozků a z potlačených citů. Smutný a nepochopený vnitřní svět, poznamenaný… (nebudu spoilovat).
95 % (303 hodnotících s průměrem 89 %).
A že by to bylo jen pro ženy? To ne.

40 29.11.2018

Kronika kruté doby, popisy zmařených životů. První polovina je naprosto strhující, druhá vyznívá tak trochu do ztracena rozbitím formy, přenesením děje na různé vypravěče a nedotažením některých motivů. Přesto jsem tento zoufalý boj bezmocného jedince s nemilosrdným režimem dočítal se zájmem. Mladá autorka se pustila do nečekaně podrobně propracovaného díla, plného historických faktů a úvah o kolektivní vině, naší národní povaze i smutných letech fašizmu a komunizmu u nás. Jen se v knize na můj vkus málo ukazuje hlavní viník deformace našich dějin: pokud by v roce 1938 nepřišli Němci, pak by sotva v roce 1945 mohli přijít Rusové.
85 % (801 hodnotících, průměr 90 %).

40 09.10.2015

Napínavé, čtivé, dokonale zamotané v několika rovinách. Mnohem silnější zážitek než film, přestože jsem ho nestandardně viděl dřív, než jsem se pustil do knihy. A také jsem pochopil, kde vzali tvůrci seriálu Most (Bron) inspiraci pro Sagu Noren.
95 % (v tuto chvíli 2713 hodnotících, 93 %).

40 25.03.2015

Úžasný zážitek. Určitě pro milovníky drsné a chytré science-fiction. Dávám výjimečných 100 % a těším se na film (7.5.2010).

40 30.11.-0001

Plastický popis starých říší desátého století a příprav na velký konflikt mezi dvěma mocnostmi, prstem po mapě sjíždím na jih. Začátek očekávaný a zároveň vyvolávající spokojené předení - pokud bych se inspiroval u dvojice našich před zimou důkladně vypasených koček. Vyhovuje mi i autorův nekompromisní pohled na historii ve dvou dosud sporných teoriích: židovské náboženství Chazarů a vikingský původ Rusů. Parta kolem oslabeného Ilji Muromce a nevyzpytatelného Kostěje se dostává ke slovu jen občas, místo nich autor čtenáře seznamuje s několika výraznými osobnostmi mezi Chazary a jejich spojenci. Dobrodružný příběh je znovu náležitě spletitý, poutavě vyprávěný, s hlavními postavami to jde nahoru, dolů a vše je podřízeno heslu: drsná doba vyžaduje drsné prostředky. Mé čtenářské zájmy jsou široké, občas mám dojem, že zbytečně moc, ale tenhle speciální žánr - vyvážená kombinace historie, dobrodružství a fantazie, na mě působí jako aktivizační živá voda, a to ve dvou bodech: další četba Červeňáka a další pátrání v historických pramenech.
90 % (29 hodnotících je na stejném průměru).

39 06.01.2021

Burroughsův Pellucidar je třetí variantou jeho známějších světů - Tarzanovy Afriky a Carterova Marsu. Stejně je rozvržený i jednoduchý, nekomplikovaný, dobrodružný příběh. Do akce nás autor hodí už na prvních stránkách a hlavním hrdinům jde okamžitě o život, a to samozřejmě hned několikrát. Po úvodní smršti se situace mírně uklidní a nastává tradiční seznamování s neživou i živou přírodou nového světa, s rozličnými rasami a zvyky a samozřejmě nesmí chybět nevinná půvabná místní dívka s příhodným jménem Krásná Diana. Pokud tyto pohádkové vyprávěnky překousneme, dostáváme se ke kýženým peripetiím, kde hlavní hrdina David prokáže naplno své schopnosti a s ním andělé svou ochranitelskou náruč. Ovšem pozor: pokračování příště!
Krátké a úsměvné připomenutí průkopnických časů dobrodružné sci-fi, kterou by už asi dnes pro drsnou politickou nekorektnost znovu jen tak někdo nevydal.
65 % (zatím 8 hodnotících s aktuálním průměrem 80 %).
…
„Jejich způsob dorozumívání se mně jeví zcela jasný,“ říkával Perry. „Prostě promítnou své myšlenky do čtvrté dimense a pak již snadno ten, pro koho jsou určeny, je vnímá svým šestým smyslem. Rozumíte mému výkladu, Davide?“
„Ne, Perry, musím se vám přiznati, že nerozumím,“ odvětil jsem upřímně. Perry zoufale potřásl hlavou a hleděl si své práce.
…
Mezi nižšími větvemi stromů objevila se skupina živě gestikulujících a povykujících tvorů, podobných lidem. Povšechně vzato, podobali se divokým negrům z vnitra černé Afriky. Kůže jejich těla byla černá, tahy obličeje byly dosti úměrné, prozrazující nevalnou inteligenci; lebka se chýlila hned nad očima dozadu, takže netvořila téměř žádné čelo.

39 12.12.2020

„Krásné dílo nepotřebuje komentáře,“ řekl prý kdysi Renoir, můj jednoznačně nejoblíbenější impresionista. Tím je vlastně k malířskému géniovi řečeno vše. Komentář ale není jen o objektu, ale také o obsahu a formě. Renoir byl nadšeným optimistickým obdivovatelem přírody, barev, krásy a z jeho obrazů to vyzařuje. Nadšený obdiv Renoira a jeho díla zase vyzařuje z Neumannovy knihy, doplněné obligátním počtem pětačtyřiceti reprodukcí. Zmenšení a mírně vybledlá papírová kvalita dost ubírá na působivosti neobvykle zářivých barev originálů, jinak ale malá galerie znovu plní svou funkci: podrobnější než wikipedie, stručnější než katalog s podrobnou biografií.
90 % (zatím 10 hodnotícím s průměrem 84 %).
…
Již během druhé poloviny sedmdesátých let se začala proměňovat Renoirova barevnost. Jestliže na začátku sedmdesátých let převládala modrozelená harmonie, pak kolem roku 1876 vystupovaly více žluté a červené tóny. Uplatnily se bohatě v krásném obraze „Snídaně veslařů“ z roku 1881, který stojí na konci Renoirovy impresionistické periody jako její slavnostní závěr…
https://www.youtube.com/watch?v=qP3spQz3xcw

39 25.04.2020

Michael Connelly mě ani podruhé nezklamal. Vietnamský veterán Harry Bosch je naprosto přesvědčivá postava. Nejednoznačná, tvrdá, nekompromisní. Případ, který tentokrát řeší napůl v Kalifornii, napůl v Mexiku, je napínavý a uvěřitelný. Alespoň z pohledu středoevropana, pro něhož je velkým případem i zmizení tenisáku v keři skalníku.
Tady jsme ale v chandlerovském prostředí, v jiné době, v jiné zemi. Sice bez chandlerovského humoru, ale zato s chandlerovskou tečkou.
90 % (zatím 176 hodnotících s průměrem 85 %).

39 23.04.2020

Základ knihy sahá opravdu do roku 1993? Dnes jsme svědky naplňování většiny autorových předpovědí. Osm civilizačních okruhů (západní, slovansko-pravoslavný, islámský, hinduistický, konfuciánský, japonský, latinskoamerický a africký) spolu soupeří, hlavním problémem a rozdílem jsou kulturní odlišnosti. Buď se promícháme a ztratíme své historické kořeny, o což se snaží spousta současných politiků, nebo budeme soupeřit a soupeřit, a svoji identitu si, občas i za cenu konfliktů, obhájíme. Je tu ale ještě jedna cesta... Je reálná? Kniha se čte dobře, i když je přeplněná statistikami, historií, přehledy. Četl jsem ji s přestávkami rok, tohle prostě nešlo zhltnout za pár dní.
100 % (aktuálně 175 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Asijská asertivita má své kořeny v hospodářském růstu; muslimská do značné míry pramení ze společenské mobilizace a populačního růstu. Obě tyto výzvy mají na globální politiku silně destabilizační účinek (a budou jej mít i ve dvacátém prvním století), avšak povaha jejich vlivu se značně liší. Číně i dalším státům poskytuje pro suverénnější jednání ve styku s ostatními státy podněty i prostředky hospodářský růst. Ale v muslimských zemích vytváří populační růst, zejména pak ve skupině mladých ve věku patnácti až čtyřiadvaceti let, početné zálohy pro fundamentalismus, terorismus, rebelie a migraci, a tak zatímco hospodářský růst asijské vlády posiluje, demografický muslimské vlády ohrožuje a s nimi i nemuslimské společnosti.

39 17.03.2020

Kdo četl Zmizelou, ten už poznal, jak umí autorka čtenáře tahat za nos. Doleva, doprava, kdo je padouch, kdo je oběť? V této povídce se drží stejné šablony, jen je vše kratší a jednodušší, což považuji za plus. Většina pokusů o šokování čtenáře se ale u mě tentokrát minula účinkem.
65 % (zatím 730 hodnotících s průměrem 62 %).

39 10.03.2020

Tak tohle opravdu nebude pro každého, ale naposledy jsem se takhle nahlas zasmál, když jsem podruhé začal číst Švejka. Dokonalá razantní četba Zdeňka Loníčka pomáhá dělat z téhle bizarní, brutální a vulgární parodie na losangeleskou drsnou školu originální zábavu. Obdivovatelé autora tam nacházejí i něco víc.
85 % (589 hodnotících je aktuálně na průměru 81 %).
…
Býval jsem nadaný, jsem nadaný. Občas jsem si prohlížel své ruce a uvědomoval si, že jsem mohl být velkým pianistou nebo něčím takovým. Ale co s těma rukama dělám? Drbu se na koulích, píšu šeky, zavazuju si tkaničky, splachuju záchod atd. Nevyužil jsem svých rukou, promarnil jsem je. A svůj mozek také.
…
McKelvey se hrozivě zašklebil. „Dobře mě poslouchej, Belane. Tommy je tu jen za jediným účelem, a tím je pomalu tě rozmlátit na maděru. Že jo, Tommy?" „Jo," řekl Tommy. Vypadal na sto sedmdesát kilo. S oholenými chlupy by vážil možná sto šedesát.
…
Nebo možná našel nějaký způsob, jak zastavit proces stárnutí. Podívejte se na filmové hvězdy, vezmou kůži z vlastní prdele a nalepí si ji na tvář. Kůže na prdeli se vrásčí naposled. Ve svých pokročilých letech mají všichni herci prdelní ksichty.
…
Nasadil jsem si svůj hnědý klobouk a zapnul telefonní záznamník. Pak jsem šel pomalu ke dveřím a otevřel je. Stál tam McKelvey. Měl mohutný hrudník a vypadal, jako by měl v ramenou vycpávky. „Tvoje nájemní smlouva vypršela, smrade!" vyprskl. „Chci, abys votuď vypad!"
Pak jsem si všiml jeho panděra. Vypadalo jako hromada sraček a já mu do něj narval pěst. Chytil se za břicho a obličejem narazil do mého zvedajícího se kolena. Upadl na zem a pak se převalil na stranu. Strašný pohled. Překročil jsem ho a vytáhl mu peněženku. Fotografie dětí v pornografických pózách. Měl jsem chuť ho zabít. Ale vzal jsem si jen jeho zlatou kreditní kartu, kopl ho do zadku a sjel výtahem dolů.

39 24.01.2020

Příjemná bajka, oslava svobodného myšlení, svobodného podnikání, svobodného objevování, svobody obecně. Vše obaleno principem gándhíovského nenásilí.
85 % (19 hodnotících je aktuálně na průměru 82 %).
…
(Jonathan) Mluvil o prostých věcech, o tom, že racek se má naučit létat, že podstatou osobnosti je svoboda, že všechno, co tuto svobodu omezuje, musí být odstraněno, ať je to pověra, rituál nebo něco podobného.
„Odstranit, říkáš,“ ozval se hlas z davu, „a co když je to Zákon Hejna?“
„Pravé zákony jsou pouze ty, které vedou ke svobodě“ odpověděl mu Jonathan. „Všechny ostatní jsou falešné.“

39 19.01.2020

Mistrovsky navozená tíživá atmosféra poválečného slezského pohraničí, ale jen jako kulisa. Kulisa pro sledování vzniku i zániku jednoho nestandardního vztahu, pokřiveného lidmi přeplněnými nenávistí a podivnou dobou. Jednoduché, působivé, přesvědčivé.
90 % (227 hodnotících, průměr 81 %).

39 30.08.2019

Navazujeme na Celu číslo 17 a zdá se, že vraždári konečně nemají do čeho píchnout. Ale to se opravdu jen zdá. Autor pomalu rozjíždí nové případy současně na čtyřech frontách, které se jako pramínky jedovatých potůčků slévají do mohutné špinavé řeky. Častým tématem Dánových případů je násilí na ženách, i zde si ho užijeme v obzvlášť odporné podobě, i když hlavní problém je jinde. A tak další vážné tóny postupně přehlušují ten jako vždy drsný policejní humor.
Také tento díl jsem si užil s vydatnou pomocí Mariána Geišberga.
90 % (zatím 195 hodnotících s průměrem 90 %).

39 30.04.2019

Listopad 1992, těsně před rozdělením Československa. Vše se rozjíždí na Moravě. Dva ještě federální případy, propojí se, nepropojí? To u DD nikdy není jisté. Už takhle vysoký standard jeho policejních románů autor ještě překonává svými hlavními zbraněmi: znalostí prostředí, reálnými postavami, svérázným humorem, napínavým pátráním. A přednes Mariána Geišberga čtenářský zážitek posouvá ještě o kousek výš, až k pěti hvězdám.
90 % (aktuálně 265 hodnotících s průměrem 86 %).

PS: Naše Mesto chronologicky:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

39 24.01.2019