mi-380 komentáře u knih

V úvodním dílu zahnal autor do neřešitelné situace psychologa Joea, nyní provedl něco podobného jeho drsnému policejnímu rivalovi, který zde Joea odsouvá na vedlejší kolej. Spolu s ním je skoro hmatatelně ve významné roli opět můj oblíbený Londýn s jeho tajemnými podzemními přítoky Temže.
Amnézie, to je vděčné, spisovateli i filmaři zdánlivě nadužívané, téma. Před několika lety jsem uklouzl při bowlingu, lehké ťuknutí do zátylku, a ten trvalý dvouhodinový výpadek paměti, během něhož jsem podle svědectví přátel v pohodě dohrál a výjimečně i vyhrál, mi dokazuje, že si ti autoři zase tak moc nevymýšlejí.
80 % (aktuálně 156 hodnotících s průměrem 76 %).
...
Nějakej hajzl mě postřelil! Mělo se mi to vrýt do paměti. Měl bych být schopen to prožívat znovu a znovu jako ty kňourající oběti v odpoledních televizních talk show, které přitom mají na rychlé předvolbě v telefonu právníky specializující se na nemajetkovou újmu. Ale já si nepamatuji nic. A bez ohledu na to, kolikrát pevně zavřu oči a pěstí si budu tlouct do čela, se na tom nic nezmění.

34 06.10.2019

Prostřednictvím vývoje hlavních postav jako by chtěl autor upozornit na jeden historický předěl: konec puritánství a ctihodnými bílými muži ovládané demokracie a nástup nové doby s dravým mládím, emancipací a pozitivní diskriminací.
Není to tak veselé, jak jsem čekal, humor je jemný, vychází hlavně z absurdních situací, do kterých se naši dva profesoři dostávají. Docela ale milé a příjemné srovnání Anglie a Ameriky šedesátých let. Doby, kdy au pair v Anglii dělaly chudé dívky z Irska, v USA jela volná láska, boje za práva žen a menšin, studentské stávky a na univerzitách se rozbíhal nezastavitelný proces, kdy do popředí se dostávají společenskovědní humanitní studijní směry a počtem studentů i profesorů, a samozřejmě také vlivem na politiku, začínají válcovat klasické obory: inženýry, lékaře, přírodovědce, biology, matematiky… Až jsme po padesáti letech s překvapením zjistili, že nějakou vysokou školu (nebo alespoň maturitu) si může udělat každý a řemeslníci, technici, zdravotníci a pracovníci dalších praktických oborů jako by mizeli v propadlišti dějin.
80 % (283 hodnotících je aktuálně na průměru 83 %).
…
„Jo takhle kdybys byl Afričan, to by bylo něco jiného. Nebo ještě líp Ind. Co já bych dal za takového pravého Inda s doktorátem,“ zasténal toužebně, jako by na pustém ostrově snil o bifteku s pomfrity. K výdobytkům nedávné studentské stávky totiž patřilo, že univerzita se zavázala zaměstnávat víc učitelů z rozvojových zemí, jenže většina ostatních univerzit je sháněla taky, a poptávka proto převyšovala nabídku.

34 24.09.2019

Dopřál jsem si ještě jeden ponor do minulosti.
Je to asi jediný román Otakara Batličky, ve skutečnosti jde ale znovu o povídku, proloženou desítkami dalších povídek, vyprávěných postupně jednotlivými členy výpravy. Batlička byl prostě mistrem krátkých povídek a také mistrem v ovládání předchůdců našich mobilů – vysílaček. Tenhle jeho velký koníček, který mu byl nakonec osudný, v knize dostává jednu z hlavních rolí. Samozřejmě kromě nebezpečného pralesa, přítoků Amazonky s mohutnými vodopády, nevyzpytatelných domorodců, vražedných zbraní a letadel, a hlavně dobrodruhů rozdělených jasnou tlustou čarou na foglarovsky šlechetné dobré a ziskuchtivé zlé. Mezi těmi druhými vyniká přízračná postava muže se zelenýma očima. Postava, která mě před lety, kdy jsem v nějakém časopise četl tuto maxipovídku na pokračování, strašila ve dne v noci.
75 % (58 hodnotících s průměrem 86 %)
…
Muži u vedlejšího stolu se uklidnili. Považují nás za cowards — zbabělce. Nejsme hodni jejich jediného pohledu.
Nakláním se k Redovi: „Proč, proboha, jste si to nechal líbit?“
„Podívejte na moje ruce,“ usmál se hořce. „Pro ně mi sportovní reportéři říkají Železný Svěrák. Myslíte, že bych je mohl vztáhnout na toho křiklouna? Když při zápase přehodím soupeře přes hlavu a odhodím ho na tři metry, že kosti praskají, O. K., je to sportovní zápas. Oba víme, na čem jsme. Ale tady to udělat nemohu. Mimo ring neukazuji nikdy svou zápasnickou převahu. Ten políček, který mi uštědřil? Příteli, dnes večer jich dostanu mnohem víc, uvidíte. A také budu muset zachovat chladnou krev.“
Během řeči vytáhl z kapsy plnicí pero. Pro Reda záležitost skončila. Klidně se pouští do psaní pohledů.

34 18.09.2019

Je to tak trochu jako návrat domů, přečíst si další detektivku od Dominika Dána.
Hned v úvodu nám autor připomene, že nejkrásnější ženy světa na podpätkoch nemáme hledat nikde jinde než v Našom Meste; nejkrásnější ředitelka gymnázia Kristina, nejkrásnější policistka Petra a nejkrásnější módní návrhářka a redaktorka Zorka.
Za dveřmi číslo 141 v budově U dvoch levov se zatím čeká na vraždu. Krauz píše hlášení, tlstý Váňa se cpe tlačenkou, Burger kouří a čte noviny, krpatý Kuki vtipkuje, Hanzel čistí zbraně, Chozé vyspává probdělou noc.
Zpočátku se rozbíhá několik zajímavých, ke konfliktu evidentně mířících příběhů, takže vůbec nevadí, že na první pořádnou práci pro Krauze a spol čekáme přes polovinu knihy. Pak už jde ale opravdu do tuhého, a to bez krásy a bez humoru.
90 % (aktuálně 125 hodnocení s průměrem 84 %).

34 07.03.2019

Březen 1994, první autorův případ po rozdělení federace.
Zábavná složka opět na výbornou: napětí, spád i humor jako obvykle, stejně jako dramatická četba Mariána Geišberga. Slabší se mi tentokrát zdá uvěřitelnost. Hlavní postavy Krauz i Burger se pouštějí do podivných mafiánských her, které jsou nějak moc na hraně.
80 % (aktuálně 198 hodnotících s průměrem 88 %).
...
Ešte raz sa (Krauz) obzrel, ani nevedel prečo, premeral si vykopaný, teraz už prázdny hrob. Pohľad mu padol na druhý breh.
„Všimol si si tú ceduľku?" spýtal sa kolegu.
„Všimol. Kilometrovník," prikývol Chosé. „Je na ňom veľká štvorka."
„Určuje dĺžku rieky od ústia. To znamená, že sme štyri kilometre od ústia Moravy do Dunaja."
„To som nevedel."
„Tak za trest tlačíš fúrik, tupec! Inteligencia predsa nebude manuálne pracovať!"

PS: Chronologický seznam:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

34 01.02.2019

Helenka na gymplu v Praze. Už to není taková legrace, ale normalizační výpověď je stále přesná a poučná. Dospívání v partě, básně, zvýšená vnímavost na kulturu i dospělé, první velké lásky, rebelie, provokace, tragédie. To byly, jsou, a doufám stále budou znaky tohoto věku v každé době, v každém režimu. Autorka to všechno, včetně smutného farizejství dospělých a jejich ne vždy účinných konexí, dokáže citlivě a pravdivě popsat.
90 % (aktuálně 635 hodnotících s průměrem 87 %).

... Když už je nějakej dům zničenej natolik, že to začne bejt nebezpečný pro kolemjdoucí, vyřeší se to tím, že se kolem něj postaví ohrada nebo lešení, na kterým ale nikdy nikdo nepracuje a který už tam zůstane stát navždycky.
Antoša má jednoho spolužáka, co je takovej technicky založenej, prej je to tak trochu magor, jmenuje se Šíma, ale říkaj mu kvůli tomu inženýr Šíma, a ten má kromě jinýho takovou úchylku, že ty lešení počítá a vede si o nich záznamy, kdy a kde nějaký postavili a tak. A tenhleten Šíma jich jenom na Starým Městě napočítal čtyřicet osm. A tak je to všude, ve všech čtvrtích kromě sídlišť, ale ty jsou i bez lešení ještě mnohem hnusnější.

34 29.01.2019

Zvládnout knihu ve slovenštině za jeden den, to se mi povedlo poprvé, pravda, byla to kombinace rychločetba/rychlopočúvanie. Dán umí pěkně promíchat svou policejní praxi s napínavým příběhem a ten vždy přesně orámuje datováním, včetně dnes už historických událostí a politických souvislostí. Svými knihami skáče v čase, takže mé systematické druhé já muselo vytvořit v DK další sérii s názvem „Naše Město – chronologicky“, a v ní je tento díl sice desátý vydaný, ale chronologicky pátý.
Rok 1990, opět se rozbíhají současně dva případy, opět tu máme jako obvykle nějak moc vodky, cigaret, pekných bab a chlapských žertů, nejvíc mě tentokrát ale zaujaly naturalistické metody při paralelním výslechu tří podezřelých. Předposlední věta knihy mě trochu rozladila, sériový vrah už se u Dána vyskytl před revolucí.
85 % (317 hodnotících, 87 %).

34 30.12.2018

Bláznivé podobenství (a také trochu bajka, fantasy, magický realismus, pohádka, parodie, horor, apokryf, satira a kdovíco ještě), prostě neuvěřitelná a určitě nezapomenutelná směs a smršť nápadů a šíleného děje. A je tu nepříjemný pocit, že k správnému pochopení mám (i přes svých 1065 zářezů na DK) nějak málo načteno.
80 % (aktuálně 1543 hodnotících s průměrem 89 %).

34 11.02.2018

Uf, silný zážitek, občas až na hranici snesitelnosti. Dějově typická seversky temná, přijatelně překombinovaná detektivka, která má ale jedno velké plus: Ten navenek protivný, morousovatý, nemocný, drzý policajt je uvnitř plný břitkého pohotového humoru, kterým dokáže přesně charakterizovat jakoukoli postavu nebo situaci.
90 % (820 hodnotících, 88 %).

34 27.07.2015

Slečna Marplová a její první velký případ. Paní Christie dokazuje své výjimečné schopnosti: ich forma a ještě k tomu z pohledu muže - duchovního. Kromě mobilů a počítačů tenhle venkovský život Anglie roku 1930 působí nádherně současně. Stejně tak i charaktery postav a vztahy mezi nimi. 85 %.

34 27.11.2010

Kříženec dobrodružného románu s velkolepou technologickou katastrofickou sci-fi. Velké ego, velký předmět, velké peníze, za které by se měl vyřešit i ten největší problém. No, není to tak jednoduché…
75 % (zatím 197 hodnotících s průměrem 83 %).

33 14.07.2020

Tak mi asi letenky propadnou, což se mi ještě nestalo. V neděli prvního března máme letět, příroda formou koronaviru (a hlavně potencionální karantény a podobných obstrukcí) nás ale varuje. Z Itálie aktuálně turisté naopak prchají.
Průvodce je kniha podrobná, vyčerpávající, na cesty s batohem trochu objemná. Další mírná chyba je datum vydání 2013, naštěstí internet uvádí vše na pravou míru.
80 % (zatím 4 hodnocení, průměr 90 %).

P.S.
Nakonec jsme odletěli. Dnes (17.3.) nám bez následků končí naše soukromá, dobrovolná karanténa. Skvělý zážitek, Řím poloprázdný, stejně jako Vatikán, navíc adrenalin při sledování dramaticky se měnící situace. Knihu jsme měli s sebou, byla svými podrobnými informacemi velmi prospěšná. Zajímavá byla situace na letištích: při příletu do Říma zakuklenci a důkladné měření teploty, při návratu do Prahy se nedělo vůbec nic, normálně nás vypustili mezi ostatní cestující. Řím byl, na rozdíl od severu Itálie, začátkem března ještě koronavirózně bezproblémový.

33 27.02.2020

…a stejně žádná Vídeň není, není, není,
dyť i ty báry, ty valčíky, ten Strauss, dyť je to vymyšlený…
Doba, kdy Slávek Janoušek tohle zpíval, už je naštěstí dávno za námi, před rokem jsem se o tom znovu přesvědčil, když jsem za pár korun a relativně rychle a pohodlně vlakem dojel do bývalého centra našeho mocnářství, několik dní pobyl v hotýlku u Hauptbahnhof, prolezl město křížem krážem a plný zážitků se stejnou cestou vrátil domů. I ve Vídni jsem se cítil jako doma: životní styl, architektura, spousta českých jmen a cedulí. Autor nám připomíná v jednoduchých strohých příbězích mnoho našinců, kteří byli s Vídní spjati, kteří tam nechali svou stopu a kteří pomohli šířit slávu jedné z nejvýznamnějších světových mocností své doby.
80 % (jsem jedenáctý hodnotící, průměr je zatím 75 %).

33 26.01.2020

Podnikatelský záměr se vydařil. Autorka stvořila atraktivní postavu: geniální krásku s poloavengerskými schopnostmi, a co je podstatné – čtenáři si přejí další díly. Vanessa je nejen drsná holka a motorkářka, umí být také něžná romantička, která má ráda muže a jako nebojácná lovkyně se stává pro čtenáře zkušenou průvodkyní tajemnou a nebezpečnou Afrikou. Autorka má kouty černého světadílu kolem Guinejského zálivu nedobrovolně procestované a zažité, a tak místo cestopisu sepsala tuto dobrodružnou, zašmodrchanou, místy drhnoucí, ale celkem zábavnou historku s cenným, ostře kritickým pohledem na kleptokratické standardy místních vládců.
70 % (320 hodnotících je aktuálně na průměru 81 %).

33 18.01.2020

Kvalitně vystavěná dobrodružná SF robinsonáda. Zároveň ale plná otázek o vývoji vztahu lidí a ostatní přírody. V současnosti, v době sílícího Zeleného hnutí, velice aktuální téma, i když jde o knihu z roku 1980.
Pět hvězd i po druhém přečtení: 95 % (54 hodnotících je aktuálně na průměru 88 %).
...
„Větší naději na přežití má osada lovců,“ řekla matka.
„Větší naději na přežití by měla vesnice s takovými lidmi, jako je Oleg,“ řekl stařec. „Bude-li naši skupinu ovládat Dick a jemu podobní, za sto let si nikdo ani nevzpomene, kde jsme, odkud jsme sem přišli, proč jsme na světě. Začne panovat právo silnějšího, zákony prvobytně pospolné společnosti.“
„A budou se rodit noví, budou se rozmnožovat,“ řekla matka. „A bude jich spousta. A vynaleznou kolo, za dalších tisíc let parní stroj.“ Rozesmála se, ale vypadalo to, jako když pláče.

P.S.
V roce 1981 vycházela novela na pokračování v časopisu Sedmička pionýrů v číslech 1 - 19 pod názvem Průsmyk, což je přesný překlad (Перевал).

33 03.11.2019

Během krvavých událostí (WW2 a vznik státu Izrael) a sektářských konfliktů mezi chasidy a sionisty, sledujeme vývoj jednoho úžasného neobvyklého přátelství.
Uprostřed svobodomyslného amerického velkoměsta, v době nejhoršího válečného konfliktu, mohou příslušníci židovského národa po útěku z Evropy vydechnout a nebezpečí už nehrozí od Němců, Poláků, Ukrajinců a dalších evropských sousedů, omezení už si kladou sami. Naplno tu ožívají pojmy jako chasidismus, talmud, kabala, mizrachim, gematrie a spousta dalších, pro góje málo známých nebo přímo neznámých - požitek z četby je doplněn vydatným zdrojem poučení.
Žádný rychlý střih, naopak pouze několik důkladně propracovaných scén, které nám dávají možnost vstoupit do tohoto tajemného světa a něco málo z jejich myšlení i pochopit. Nuda se nekoná, naopak, každá scéna, každé setkání je plné vnitřního napětí a přirozené gradace.
Jen se mi nezdá, že se ti patnáctiletí chovají jako by jim bylo třicet. Ale možná, že díky vážné době a důsledné výchově to tak tenkrát opravdu bylo…
95% (115 hodnotích generuje průměr 92%)
…
„Sakra,“ zabručel. „Samá smůla. Celej život.“ Položil kartu do jedné z řad na dece. „Vypadals, že si s tím tvým odstřelovačem nějak rozumíš, chlapče. Ty se s ním chceš skamarádit?“
„Je to příjemný člověk,“ řekl jsem.
„Jo? Hm, na takovýhle by sis měl dát bacha, chlapče. Dej si na ně opravdu pozor, slyšíš? Když tě jednou někdo sejme, tak má určitě něco za lubem. Starej Tony to zná. Buď opatrnej.“
„To byla vážně nehoda,“ řekl jsem.
„Jo?“
„Mohl jsem se tomu míči uhnout.“...
Pan Savo se na mě podíval. Tvář měl zarostlou tmavým strništěm a levé oko měl trochu oteklé a podlité krví. Černá páska, která mu zakrývala pravé oko, vypadala jako veliká krtčí kožešinka. „Když ti chce někdo jednu vrazit, tak nechce, aby ses mu uhejbal, chlapče. To znám.“
„Takhle to vážně nebylo, pane Savo.“
„Dobrá, chlapče. Dobrá. Starej Tony nemá rád fanatiky. To je všechno.“
„Myslím, že on není fanatik.“
„Ne? A proč chodí takhle oblečenej?“
„Oni se tak oblékají všichni. Patří to k jejich náboženství.“
„Dobrá, chlapče. Ale poslouchej. Ty seš hodnej kluk. Na tyhle fanatiky si dej pozor, to ti povídám. Ty sou nejhorší.“ Podíval se na kartu v ruce a zahodil ji. „Mizerná hra. Samá smůla.“ Sebral karty, sklepal je do balíčku a položil...

33 02.09.2019

Ota Fink mi trochu připomíná majora Zemana. Pevná ruka mocné strany je tu znát a Ota a jeho kamarádi z chudých poměrů ji vcelku uznávají. Některé reálie roku 1956 se mi ale moc nezdají: třeba kovomat - samoobsluha, banány, výhra 60 tisíc v Sazce, pivo dvanáctka v každé hospodě, atd. Já to nezažil, těžko tedy hodnotit. Příběh je ale jako vždy u Velínského napínavý, čtivý a valící se rychle vpřed.
75 % (66 hodnotících s průměrem 86 %).

33 01.09.2019

Potěmkinovy vesnice. Stavěly se, staví se, budou se stavět. Autor podlézání univerzálnímu „inspektoru“ Chlestakovovi dokázal vtipně a přesvědčivě popsat už před (skoro) 200 lety.
80 % (aktuálně 1933 hodnocení s průměrem těsně pod červenou 79 %).

… ŠPITÁLNÍ RADA Ó, pokud se léčení týče, to my s Kristiánem Ivanovičem jsme zavedli vlastní metodu: čím blíž k přírodě, tím lip — nákladné léky my nepoužíváme. Člověk je tvor jednoduchý: když má umřít, umře stejně, když se má uzdravit, tak se stejně uzdraví. On by se stejně Kristián Ivanovic s nimi těžko dohadoval, když neumí rusky ani slovo. Lékař ze sebe vyloudí zvuk poněkud připomínající hlásku „i“ a trochu hlásku „e“,...

33 30.08.2019

Mé druhé setkání (Volavku jsem omylem přeskočil) s nekonvenční policistkou Lacey. Její role tentokrát není zdaleka tak výrazná jako v úvodní knize, některé další postavy se jí tu významem minimálně vyrovnají, stejně jako ponuré prostředí kolem noční Temže s jejími nekonečnými přílivy a odlivy.
Na posledních stránkách dostaly prostor pro sebeuplatnění i paní Náhoda s paní Nerozumnou. Bohužel.
75 % (zatím 407 hodnotících to vidí v průměru mnohem lépe, aktuálně jsme na 92 %).

33 10.07.2019

Jsme v roce 2001 a jde mi proti srsti, zvlášť u kriminalistů (ale i spisovatelů), neomluvitelná absence v té době už běžných mobilů a počítačů. Stále si něco po někom vzkazují, nechávají si lístečky na stole a výsledkem je, že s informacemi jsou pozadu jako v detektivce z doby předrevoluční, kdy hlavními pracovními nástroji vyšetřovatele byl psací stroj, telefonní budka a hrst drobných v kapse.
Krauz a jeho kolegové se znovu zdánlivě neochotně pouštějí do vyšetřování několika postupně se propojujících případů. Nešťastná smrt v parku a tragédie v partě ze sídliště nenápadně směřují k daleko závažnějším kauzám.
Tentokrát jsem se ale nedokázal začíst jako jindy, děj je podivně rozevlátý, jsou tu případy z minulých dílů i případy, které se teprve někdy příště snad dořeší, navíc celkem průhledná záhada s Krausovou manželkou. Možná jsem ale jen rozmazlený četbou Mariána Geišberga, bez níž jsem se tentokrát musel obejít.
65 % (je nás zatím 99 hodnotících s průměrem 86 %).
…
„Viete dobre, ako u nás funguje program na ochranu svedkov. Je inak koncipovaný ako vonku a...“...
„Stojí celý za h…o,“ doplnil ho Chosé.
„Asi tak. Teda čo s ním? Musíme sa oňho postarať sami.“

P.S. Devatenáctý vydaný díl a také zatím i chronologicky devatenáctý (po knize Žiješ iba dvakrát a před Sárou).

33 20.06.2019