mi-380 komentáře u knih

Bosch se znovu vrhá do zdánlivě předem prohraného dobrodružství, případ je složitý a stále se zamotává, počet dějových zvratů je vysoko nad běžným standardem.
Noční ptáci Edvarda Hoppera se vracejí a s nimi (to by ale byl spoiler).
75 % (117 hodnotících s aktuálním průměrem 88 %).

P.S. https://www.youtube.com/watch?v=j24uh8cZ3wA

31 05.05.2020

1942, Pouštní liška Rommel zdánlivě nezadržitelně postupuje Egyptem, jeho přední jednotky jsou 15 mil před Alexandrií. Arabští muslimové se chystají uvítat Němce jako osvoboditele (podobně jako neruské západní národy SSSR). V Káhiře se zatím rozehrává napínavá šachová špionážní partie, v níž jde o nejdůležitější informace britského štábu. Arabskoněmecký špion, jeho anglický protihráč i jejich motivace, to vše je vykresleno dokonale, podobně jako okupovaný Egypt se svými různorodými obyvateli, nočními podniky, úplatnými policisty a spojeneckými vojáky z celého světa. Kupodivu nechybí ani dostatek šampaňského a sexu. Obálka knihy nedává smysl.
80 % (79 hodnotících čtenářů je na průměru 85 %).
…
Všichni na ni upřeně hleděli. Nikdo z nich by jí nepomohl, protože nebyla Egypťan, byla egyptská žena a ženy jako velbloudi musí být čas od času bity.
…
„Ano.“…
Ishmael by řekl ano, ať ji má nebo ne, přemýšlel Wolff, byl to arabský způsob. Ishmael se vůbec nepohnul, aby přinesl kufřík. Nebyl schopný spěchat. „Rychle“ znamenalo „během několika málo dní“, „ihned“ znamenalo „zítra.“...

31 15.10.2019

Povedlo se. Kniha, která mě zatáhla do fantastických světů Miroslava Žambocha, je čerstvě zfilmovaná. Premiéra tohoto díla nadšenců proběhla v jihlavském DKO 5.10.2019 před plným sálem.
Tenhle Spasitel je víc než drsný a jeho akční cesta postapokalyptickými českými a moravskými kraji se dá přirovnat ke krvavým dobrodružstvím nezničitelných šílených hrdinů fantasy knih mistrů Kulhánka a Kotlety.
90 % (aktuálně 455 hodnocení s průměrem 84 %).

31 10.10.2019

Simmons už mě párkrát přesvědčil, že je skvělým vypravěčem fantastických příběhů. Tentokrát překvapil přepálenou cynickou brutální gangsterkou, kde kromě násilí nechybí sex, drsná mluva, humor a hlavně přímočarý spád děje jako z ranných reacherovek.
80 % (114 hodnotících je aktuálně na stejném průměru).
…
Právník Leonard Miles sledoval ty miliony tun vody, jež se hypnoticky řítily přes modrozelený okraj nekonečna, a myslel u toho na slova, která na adresu Niagarských vodopádů pronesl Oscar Wilde: „Pro většinu lidí je to druhé největší zklamání jejich líbánek.“ Nebo něco takového. Miles nebyl žádný velký znalec Wilda.
…
Dalších pět výstřelů zdola v těsném sledu za sebou, hlasité zaštěkání devítky s dunivou ozvěnou. Čtyři z kulek se prohnaly těsným prostorem velína. Jedna po odrazu zasáhla Docův obličej, znělo to, jako když člověk praští kladivem do melounu. Další roztrhla vycpané rameno Kurtzova kabátu. Tohle není zrovna nejlepší úkryt, pomyslel si.
…
Došla si do lednice pro pivo. Jemu nenabídla. Nalila si trochu do čisté sklenice a zapálila si cigaretu. „Uvědomuješ si, co tohle věčné půjčování auta napáchá na mém společenském životě, Joe?“
„Ne,“ zarazil se Kurtz ve dveřích. „Co?“
„Vůbec nic.“

31 24.05.2019

Hutné vyprávění podivného pišišvora, bystrého pozorovatele, chytré a zlomyslné figurky, kterou autor nechal záměrně fyzicky i duševně zdeformovat, aby mohl jakoby bezelstně a beztrestně podávat nevázaná svědectví o svérázných postavách, zajímavých místech a originálních vztazích pod tlakem temných let dvacátého století. Četba veselá i smutná, snadná i obtížná, v každém případě naprosto originální.
90 % (aktuálně 280 hodnotících s průměrem 84 %).

31 29.04.2019

Působivé popisy zimní aljašské pustiny, samoty a zoufalství v zapadané chatě a nekonečného beznadějného pátrání. A pak je tu výrazná postava lovce jako ze starých dobrodružných románů. Tenhle lovec má myšlením i životním stylem daleko k civilizaci, ale bohužel ještě dál ke kladným hrdinům oblíbených příběhů Jacka Londona.
90 % (11 hodnotících s průměrem 84 %).

A těch posledních 55 stran, které v komentářích každý druhý odsuzuje? To už je jiný příběh, takové pokračování formou novely, kde se sice dozvíme leccos nového o oblíbených postavách, zažijeme velkolepé vysvětlení v Poirotově stylu, ale … jen za 3 hvězdy, 65%.

31 25.02.2019

Když mi před lety kamarád Karel přinesl tenhle žlutý paperback s poloobnaženou ozbrojenou blondýnkou na obalu, netušil jsem jaké to bude mít následky. Řetězová reakce způsobila, že dnes mám jednu čestnou polici v knihovně plnou Chandlerů, Hammettů, Macdonaldů, k tomu je tam nějaký Chase, Cain, Spillane a samozřejmě biografie. Všechno poctivě přečtené, seřazené, a většinou vysoce ohodnocené. Drsná americké škola mě stála kus života. Nelituji a občas se k ní vracím, i když logika příběhů je často podivná. Ta atmosféra je ale nepřekonatelná, stejně jako humor.
95 % (131 hodnotících, průměr 82 %).
...
„Některý den už se zkrátka takhle vydaří. Kam se člověk vrtne, všude narazí na nějakého kreténa. Nakonec začnete po sobě pošilhávat do zrcadla a nevíte, co si máte myslet.“

Po dvou lekcích zeměpisu (Netopýr a Švábi) přišel tentokrát na řadu dějepis. Nesbø má pozadí svých detektivek dobře promyšlené a to je (mimo jiné) to něco navíc, co mě na něm baví. Tentokrát jde o důkladnou exkurzi do myšlení tvrdého vikingského jádra Norů, od fašistických bojůvek až po idealisty. Od mužů, kteří šli kdysi dobrovolně bojovat proti komunismu až po nespokojence se současnými změnami, usilující o zastavení ivaze imigrantů. Harryho, a tedy vlastně spisovatelovo, politické přesvědčení je více než zřejmé, zajímalo by mě, zda si ho Nesbø udržel i po dramatických událostech v Evropě roku 2015. Wir schaffen das. Opravdu to zvládli?
90 % (aktuálně 1065 hodnotících, 87 %)

31 21.01.2016

Úžasně čtivé a napínavé, až se na úkor dramatičnosti a napětí bohužel vytrácí humor oživující úvodní díly. Je neuvěřitelné, jaký dánská společnost udělala za půl století skok. Tvrdost až krutost namířená státem proti sociálně nepřizpůsobivým Dánům se po několika desetiletích mění v obrovskou toleranci k daleko méně přizpůsobivým imigrantům.
90 % (477 hodnocení, 93 %).

31 17.09.2015

Švejkovy hlášky jsou plné hodně černého humoru a nebezpečně nekorektních vyjádření. To se snad nedá popsat jinak než citacemi.
...
"Vás tedy nezajímá ani ta vražda v Sarajevu?" "Mne vůbec žádná vražda nezajímá, ať je třeba v Praze, ve Vídni, v Sarajevu, nebo v Londýně. Od toho jsou úřady, soudy a policie. Jestli někdy někde někoho zabijou, dobře mu tak, proč je trouba a tak neopatrný, že se dá zabít." To byla jeho poslední slova v této rozmluvě. Od té doby opakoval jen hlasitě v pětiminutových přestávkách: "Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej."
...
"Jednou se pamatuji, jedna ženská byla odsouzena, že uškrtila svoje novorozená dvojčata. Ačkoliv se zapřísahala, že nemohla uškrtit dvojčata, když se jí narodila jen jedna holčička, kterou se jí podařilo uškrtit docela bez bolesti, byla odsouzena přece jen pro dvojnásobnou vraždu. Nebo ten nevinnej cikán v Záběhlicích, co se vloupal do toho hokynářskýho krámu na Boží hod vánoční v noci. Zapřísáh se, že se šel vohřát, ale nic mu to nepomohlo. Jak už něco soud vezme do ruky, je zle."
...
"Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.` A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach."

Během přečtení prvních dvaceti stran jsem se zasmál víc než za celý poslední rok.

31 29.03.2015

Prvotní nadšení z knihy časem vystřídala občasná ztráta čtenářské pozornosti. Svízelný postup výprav na sever diamantovými poli, Oranžským svobodným státem a Transvaalem cestovatel Dr. Holub komentuje zevrubně, jeho popisy zvířat, rostlin, neživé přírody, osad, měst, domorodců a farmářů jsou podrobné, časté a zabírají nějak moc prostoru na úkor dobrodružství a dramatických zápletek, kterých muselo být určitě mnoho. Pozorovatel a lékař Holub měl jiné priority, s nimiž chtěl Středoevropany seznámit. Ale i tento odborný pohled očima vzdělance konce 19. století na oblast, která je zajímavá i dnes, je poučný a často překvapivý.
80 % (zatím 6 hodnocení s průměrem 90 %).
…
Nyní pak vzpomenu ještě třídenního loveckého výletu, který podniknul jsem o vánocích roku 1872 ve spolku se střelci pavianů z polí diamantových na blízké vysočiny západní části Svobodného státu Oraňského.
…
Na začátku roku 1877 dovolil jsem si vydati brožuru ve příčině domorodců jihoafrických. Měl jsem na zřeteli zejména Koranny... Ve spisku tom navrhoval jsem anglické vládě, aby nedovolila prodávati jim lihových nápojův, aby přidržovala je k orbě, jakož aby týdenními obhlídkami policistů zvykala je na čistotu a větší úpravnosť jejich vesnic a příbytkův.

30 19.03.2020

Robert Sheckley – mistr humorných SF. Ve většině povídek se odráží poválečný americký optimismus, lidská činorodost a hlavně nekompromisní tah na branku, co se týče vydělávání peněz. Padesátá léta, satiricky idealizovaný svět, pohybujeme se vesmírem všemi směry a všemi časy, povídky jsou buď přímo skvělé nebo jen výborné, plné originálních nápadů a humoru všech možných kategorií. Od satiry přes parodie, krátké vtipy, ironii, až k humoru černému. Před pár lety mě autor okouzlil sbírkou Bláznivý vesmír, Lístek na Tranai mě pobavil ještě o něco víc.
90 % (25 hodnotících je na průměru 84 %).
…
Každý přece ví, že bez chapadel se žádný tvor nemůže vyvinout v inteligentního. To byl Etlibův zákon a ten se ještě nikdo neodvážil zpochybnit.
…
“Dobře. Myslím, že máme dost času - počkat! Co je dnes za den?”
Hum tiše počítal a pak řekl: “Pátý den luggatu.”
“Zatraceně,” povzdechl si Kordovir. “Tak to musím jít domů a zabít manželku.”
“Do západu slunce ještě pár hodin zbývá,” namítl Hum. “Myslím, že stihneš obojí.”
Kordovir si nebyl tak jistý. “Nerad bych přišel pozdě.”
“No tak dobrá. Víš, jak jsem rychlý,” řekl Hum. “Jestli se zdržíme, poběžím napřed a zabiju ji za tebe. Co ty na to?”
“To je od tebe velice laskavé.” Kordovir svému mladšímu příteli poděkoval a společně začali klouzat dolů po strmém svahu.

30 25.12.2019

Z knihy sálá Škvoreckého laskavá moudrost podepřená bohatými zkušenostmi (okupace, osvobození, komunismus, druhá okupace, emigrace). Jeho pohled na kanadskou a celkově severoamerickou realitu sedmdesátých let je díky tomu poučný, ostrý i obezřetný, dokáže se kriticky a zároveň shovívavě dívat na lidičky, kteří se jako mravenci protloukají všemi možnými i nemožnými režimy, chápe jejich motivace a s typickým přívětivým humorem popisuje jejich činorodé hemžení. Důraz klade na nostalgické vzpomínky a na českou emigraci, která se v několika vlnách rozlila po celém světě. A samozřejmě nesmí chybět Dannyho velký koníček, který s ním kráčí od puberty – vřelá náklonnost k druhému pohlaví.
95 % (52 hodnotících je aktuálně na průměru 87 %).
…
„A Jirouškovou v tom necháš, jo?“ mistr na mě hleděl s opovržením. „Ty skaute! Když se vytratíš, gestapo sebere jí. Už jen ze msty. A asi taky mě. Hrdinství, kerý vodserou druhý,“ ocitoval, aniž to věděl, pana doktora Labského, „neni podle mě hrdinství, ale lumpárna. A ty se eště chceš pověsit někomu na krk, aby až tě čajznou, pověsili nejenom tebe, ale taky toho milosrdnýho samaritána.“...
…
Blížíme se k rozzářené křižovatce. Blikají neony. Zastavím.
Frank si zapaluje cigaretu. Do noci svítí výklad knihkupectví, plný výtisků bestselleru v lesklé hlazené obálce. Jako v eisensteinovské montáži zlatá písmena hlásají: ANGELA DAVIS: THE LIFE OF A REVOLUTINARY. Naskočí zelená, jedeme dál.
„Kterýs to myslel programy?“
„Na Univerzál tývý si nevybereš. Všechny sou uhnutý doleva, někerý až za roh. Ženský práva, indiánský práva, černošský práva, buzerantský práva. Akorát jim eště schází Rudý právo.“
Zařadím rychlost, rozjedeme se rychle po Yongu. Je půl...
…
„Já?“ pan Pelikán zvážní, pokývá hlavou. „Dybych byl tenkrát věděl, co sem se naučil vědět pozdějc, nebyl bych mu to bejval řek. Řek jsem mu: ‚Koukni, Steine, já se od strachu pochcal, jak jsem utíkal vodtamtuď. Ale ty, Steine, se tam jednou od strachu posereš a utýct vodtamtuď už nebudeš moct.‘ Jo,“ pan Pelikán smutně pokývne hlavou. „Ani ne o čtyři roky pozdějc ho pověsili.“

30 02.11.2019

Neradostné putování odvrácenou stranou poválečného Západního pobřeží. Plastický popis nočních podniků vysávajících lidskou energii, peníze i charaktery, a stejně přesný popis narušených vztahů na cestě do zatracení.
Detektiv Lew Archer je důstojným pokračovatelem Philla Marlowa - umístěním děje, ich formou, neústupnou poctivostí a hlavně břitkou sebeironií.
Po letech přečteno podruhé, odebírám jednu hvězdu, ale stále jsem na slušných 80 %, Macdonald bez problémů drží krok se současnými autory.
(24 hodnotících je na průměru 81 %).
…
Muž v zrcadle byl velký, měl placaté čelo a vychrtlý obličej. Jedno jeho šedé oko bylo větší než druhé, rozšiřovalo se a kolísalo jako oko svědomí; druhé oko bylo malé, tvrdé a prohnané. Stál jsem chvíli nehnutě, upoutaný vlastním zkresleným obličejem, pokoj se proměňoval jako pomocná kresba při psychologickém testu. Byl jsem na chvíli ten člověk v zrcadle, stínová postava bez vlastního života, která jedním velkým a jedním malým okem zírala špinavým zrcadlem do špinavých lidských životů ve velice špinavém světě.

30 26.10.2019

Příběh se rozbíhá pomalu a váhavě, stejně jako z vody vyzdvižený parník kapitána Marlowa. Autor nás námořníkovým prostřednictvím, kromě dramatického koloniálního dobrodružství, zahrnuje temnými filozofickými úvahami, přičemž upozorňuje na velký rozdíl mezi (relativně ušlechtilými) kolonizátory a krutými dobyvateli, které pokládal za vrahy a zloděje. Není to snadné čtení.
80 % (je nás 251 hodnotících s modrým průměrem 76 %).
…
„Obyvatelstvo se odtud vystěhovalo už před dávnou dobou. Ovšem, představte si, že by houf záhadných černochů, vyzbrojených všemi možnými strašnými zbraněmi, náhle začal cestovat po silnici mezi Dealem a Gravesendem a že by chytali napravo nalevo venkovany, aby jim nosili těžké náklady - myslím, že by se všechny dvorce a chalupy v okolí brzy vyprázdnily.“

30 13.09.2019

Reacherovky mám přečtené, Simmonsovy drsné akční jednohubky s Joe Kurtzem jsou mi plnohodnotnou náhradou. Autor dokáže na celkem malé ploše popsat souboj dvou geniálních mozků a ještě do toho zamotat několik důležitých postav s podivnou motivací. Hlavního záporáka známe a jen čekáme na jeho neslavný konec, v napětí nás ale udržují otázky: O co vlastně Kurtzovi jde? Co chce udělat? Jak to všechno vyřeší?
80 % (88 hodnotících, jejich průměr je 87 %).

30 05.06.2019

...
Trochu se jí chvěla víčka.
Malá, bílá katolička.
Já se cudně díval na ni
dle šestého přikázání.

Tomu jsme se smáli oba.
Byla vlažná noční doba.
Od cihelen zlí psi vyli,
že jsme se jim nelíbili.
...
Až tady jsem zjistil, že Karel Plíhal zhudebnil také Fráňu Šrámka.
A že Šrámkovy básně jsou překvapivě tak krásně současné.
95 % (8 hodnocení, 98 %).
https://www.youtube.com/watch?v=WCCg5aeHGtM

30 28.05.2019

Koho by napadlo, že sturmbannführer (něco jako major) SS by mohla být sympatická literární postava? Zde spolu s ním klopotně pátráme po největším tajemství Třetí říše, ohrožováni nebezpečnými soukmenovci mnohem vyšších hodností. Bohužel pro nás, kteří žijeme v jiné paralelní realitě (Němci v této fikci v roce 1964 ovládají Evropu) tohle tajemství není taková senzace jako pro dva hlavní osamělé bojovníky této knihy a hlavně pro vládu USA, která se chystá normalizovat s Hitlerem vztahy. Harrisův styl (nebo snad překlad) je nepřívětivý stejně jako svět, ve kterém se spolu s policistou pohybujeme, nenechal mě se do knihy pořádně „položit“ a čtení se neúnosně protahovalo.
70 % (aktuálně 271 hodnotících s průměrem 84 %).

30 19.02.2019

Máme doma těžko opravitelný rozpadlý salát. Není se co divit, četly ho generace naší rodiny. Nebo jim bylo čteno, těm malým. A všichni tu skvěle ilustrovanou knihu milovali. Už kdysi dávno se mi zdála veselá Francie téhle party kluků kouzelná, ale vzdálená a nedosažitelná, prostě neskutečná. Poválečný svět, úplně jiný než ten dnešní. Skromnost, činorodost, podnikavost, rošťáctví, kluci byli kluci, holky byly holky. Ale ono u těch malých je to vlastně pořád stejné.
100 % (894 hodnotících s průměrem 93 %).

… Nebyl jsem nijak nadšený, když mi maminka řekla, že k nám přijde na čaj jedna z jejích přítelkyň se svou dceruškou. Nemám holky rád. Je to protivné, neumí si to hrát na nic jiného než na prodavačku nebo s panenkou, a pořád to brečí. Já samozřejmě někdy taky brečím, ale vždycky jen z vážných důvodů...
… Večer jsem nedostal moučník, ale to nevadí, Lojzička je správná, až budu velký, vezmu si ji za ženu. Má senzační šupy!

Svou předchozí knihou (Popol všetkých zarovná) autor vystřílel spoustu vtipných průpovídek, tady jich je podstatně méně, nebo už nejsou tak třaskavé. I rozjezd je díky úvodu ve stylu „v minulém dílu jste se dočetli“ mnohem pomalejší. Ale i tak je to kvalitní detektivka z (skoro) našeho prostředí. Takže blízká a uvěřitelná. Čteno/posloucháno v originále.
80 % (zatím 260 hodnotících s průměrem 87 %).

Jen by mě zajímalo, zda (anti)reklama fakulty architektury má reálné základy. O reálných základech propojení podsvětí s politikou asi pochybuje málokdo:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Sýkora_(1964)

30 17.12.2018