mi-380 komentáře u knih

Zajímavě napsaný válečný román, podle osnovy:
1. Úvod
2. Plujeme na Maltu a představujeme členy posádky
3. Plujeme na Maltu a představujeme členy posádky
4. Plujeme na Maltu a představujeme členy posádky
5. Námořní bitva a představování členů posádky
6. Závěr
Během plavby na Maltu nás autor seznamuje s životopisy členů posádky a jejich myšlenkovými pochody, to je hlavní výplň, cca 80%. Nezbývá moc dalšího prostoru, ale pokud se najde, pak dostáváme lekce z taktiky, technického vybavení lodi, vlastností střeliva, britské statečnosti a samozřejmě vlastenectví. Poblíž stále krouží italská flotila, má převahu, osudové střetnutí je nevyhnutelné. Dramatická zápletka minimální, kniha je určena přednostně zájemcům o život na bitevních lodích a dokumentuje akci, která pomohla těžce bombardovanému ostrovu (tenkrát v roce 1942 šlo o britskou kolonii) přežít drsné válečné sousedství s fašistickou Itálií.
65 % (18 hodnotících s průměrem 81 %).

29 26.03.2020

Prvotní nadšení z knihy časem vystřídala občasná ztráta čtenářské pozornosti. Svízelný postup výprav na sever diamantovými poli, Oranžským svobodným státem a Transvaalem cestovatel Dr. Holub komentuje zevrubně, jeho popisy zvířat, rostlin, neživé přírody, osad, měst, domorodců a farmářů jsou podrobné, časté a zabírají nějak moc prostoru na úkor dobrodružství a dramatických zápletek, kterých muselo být určitě mnoho. Pozorovatel a lékař Holub měl jiné priority, s nimiž chtěl Středoevropany seznámit. Ale i tento odborný pohled očima vzdělance konce 19. století na oblast, která je zajímavá i dnes, je poučný a často překvapivý.
80 % (zatím 6 hodnocení s průměrem 90 %).
…
Nyní pak vzpomenu ještě třídenního loveckého výletu, který podniknul jsem o vánocích roku 1872 ve spolku se střelci pavianů z polí diamantových na blízké vysočiny západní části Svobodného státu Oraňského.
…
Na začátku roku 1877 dovolil jsem si vydati brožuru ve příčině domorodců jihoafrických. Měl jsem na zřeteli zejména Koranny... Ve spisku tom navrhoval jsem anglické vládě, aby nedovolila prodávati jim lihových nápojův, aby přidržovala je k orbě, jakož aby týdenními obhlídkami policistů zvykala je na čistotu a větší úpravnosť jejich vesnic a příbytkův.

29 19.03.2020

Poslech.
Skvělý Miroslav Moravec zajišťuje této komplikované konverzační šarádě podstatně vyšší srozumitelnost a uchopitelnost. Jako by se do hlavní postavy – cynického, odpudivého, nevyzpytatelného, zlomyslného génia – převtělil. Příběh je tu na druhém místě, je jednoduchý a podivně vypointovaný.
Od autorky jsem již přečetl Strach a chvění, na to mám vzpomínky jako na „příjemně ujeté“ dílko, Vrahova hygiena je také „ujetá“, jen slůvko „příjemně“ sem nepatří.
80 % (82 hodnotících je na shodném průměru).

29 10.01.2020

Po přečtení příjemně nečekaně poutavého Issacsonova životopisu Alberta Einsteina jsem si horké léto odlehčil překlenutím mezery mezi Lacey 1 a Lacey 3. Bolton umí psát. Škoda, že se pouští do tak šílených zápletek. Čtení mě bavilo s občasnými výkyvy, kdy mě tu a tam rozčilovalo nelogické až hysterické chování hlavní hrdinky a také polopatické nápovědy při odhalování hlavního padoucha.
70 % (zatím 516 hodnotících s průměrem 89 %).

29 31.07.2019

Podivná knihovna – podivná směsice. Alenka v říši podzemních labyrintů se tu potkává s Mistrem bez Markétky a s mou noční můrou.
60 % (zatím 1004 hodnotících s průměrem 67 %).

29 15.04.2019

Máme doma těžko opravitelný rozpadlý salát. Není se co divit, četly ho generace naší rodiny. Nebo jim bylo čteno, těm malým. A všichni tu skvěle ilustrovanou knihu milovali. Už kdysi dávno se mi zdála veselá Francie téhle party kluků kouzelná, ale vzdálená a nedosažitelná, prostě neskutečná. Poválečný svět, úplně jiný než ten dnešní. Skromnost, činorodost, podnikavost, rošťáctví, kluci byli kluci, holky byly holky. Ale ono u těch malých je to vlastně pořád stejné.
100 % (894 hodnotících s průměrem 93 %).

… Nebyl jsem nijak nadšený, když mi maminka řekla, že k nám přijde na čaj jedna z jejích přítelkyň se svou dceruškou. Nemám holky rád. Je to protivné, neumí si to hrát na nic jiného než na prodavačku nebo s panenkou, a pořád to brečí. Já samozřejmě někdy taky brečím, ale vždycky jen z vážných důvodů...
… Večer jsem nedostal moučník, ale to nevadí, Lojzička je správná, až budu velký, vezmu si ji za ženu. Má senzační šupy!

Začátek roku 1990. Další lekce z historie od Dominika Dána.
Téma: Rekonstrukce československých policejních sil.
Otázka: Vyházet všechny komunisty a nahradit je novými lidmi, kteří nebyli spojeni se starým režimem?
Autor na několika propojených kriminálních případech nachází odpověď. Díky amnestii prezidenta Havla došlo k tak prudkému nárůstu násilné kriminality, že každý zkušený policajt byl dobrý. Dříve nebo později odevzdali stranické knížky, súdruhovia sa premenili na pánov, a práce bylo, že nestačily přesčasy.
90 % (zatím 92 hodnocení, průměr 91 %).

PS: Chronologicky zatím čtvrtý díl.
PS2: Na časové skoky jsme u Dána zvyklí, tady jsem ale musel být velmi obezřetný, abych se neztratil.

29 02.01.2019

Svou předchozí knihou (Popol všetkých zarovná) autor vystřílel spoustu vtipných průpovídek, tady jich je podstatně méně, nebo už nejsou tak třaskavé. I rozjezd je díky úvodu ve stylu „v minulém dílu jste se dočetli“ mnohem pomalejší. Ale i tak je to kvalitní detektivka z (skoro) našeho prostředí. Takže blízká a uvěřitelná. Čteno/posloucháno v originále.
80 % (zatím 260 hodnotících s průměrem 87 %).

Jen by mě zajímalo, zda (anti)reklama fakulty architektury má reálné základy. O reálných základech propojení podsvětí s politikou asi pochybuje málokdo:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Sýkora_(1964)

29 17.12.2018

Mistr vypravěč posbíral snad všechny informace o tragických osudech Franklinovy výpravy a s pomocí eskymáckých legend vytvořil dokonalý příběh, při jehož čtení postavy i příroda ožívají před očima. Nepředstavitelně nepřátelská ledová země a proti ní dokonale vycvičené posádky na nejlepších lodích své doby, přesto v nerovném střetnutí. Terror je jedna z těch knih, k nimž jsem potřeboval spoustu dalších informací a map, do kterých jsem se zahloubal stejně intenzivně jako do Simmonsovy knihy.
95 % (zatím 236 hodnotících, 92 %).

29 03.02.2015

Můj první Harry. Připadal mi jako Phil Marlowe přesazený do současného Osla. Včetně chandlerovsky vykonstruovaného a překombinovaného příběhu. Čtivé a napínavé. 75 %.

29 07.10.2011

Naroubováno přesně na první díl. Ke dvěma původním dějovým liniím přibývají další dvě a všechno se to začíná utěšeně míchat a proplétat. Od pokusu vojenské laboratoře, který se vymkl kontrole, se tak dostáváme k dobrodružství několika nedobrovolných nešťastníků a jejich konfliktům s náhlými záblesky druhohor, měnící se přírodou a zabijáckými (jak jinak) monstry. Pravděpodobnost přežití: padesát na padesát. Souboje začínají být trochu monotónní. Dinosaurus, střelba, vrtulník, armáda, dinosaurus, střelba, policie, nějaká potvora, střelba…
Prostě, standardní akční sci-fi - rychlý spád a v rámci žánru přiměřená logika děje. Jen ta panika v Las Vegas zatím není tak hrozná, většina děje probíhá v poušti mimo město a kolem čerpací stanice na jeho okraji. Možná zkusím i třetí sešit.
70 % (zatím 24 hodnotících s průměrem 83 %).

28 20.05.2020

Kniha mě nadchla hned na začátku. Holubova odvaha a touha po poznání a dobrodružství hraničila až se ztrátou pudu sebezáchovy, ale jeho poznatky jsou kouzelné. Přečetl jsem prvních 10% knihy a už se musím podělit o citace.
xx% (doposud 5 hodnocení s průměrem 92 %).
…
Ač jsem byl na smrť unaven, přece cítil jsem, že údy mé novou zotavují se silou, když zaslechl jsem ve druhé kajutě volati „země“; neodvratně pozoroval jsem obzor a neustoupil jsem dříve z místa svého, dokud neležela přede mnou v celé spoustě své – hora Stolová a oba její soudruzi Lví hlava na pravici a Čertova hora na levici, jakož i Dvanáct apoštolů, připojujících se k této skupině na jihu.
…
Teprve za několik hodin možno dojíti pláně, balvany skalními poseté, která dala hoře jméno, a když přijdeme nahoru, jest nám míti pozor největší, abychom nezbloudili. Proto jest radno, spolehnouti se na některého obyvatele Kapského Města, aby nás vedl; takových pak dobrovolných průvodčích není nedostatek, neboť obyvatelé převalné části měst jihoafrických vyznamenávají se svou přívětivostí, hostinností a bodrou úslužností.
…
V samé pak zátoce Stolové spatřujeme plochý ostrov Tulenní, znalý po hvězdárně se skupinou domů, na němž nyní nachází se blázinec a státní vězení pro vynikající politické vězně z tmavých plemen.

28 18.03.2020

Variace na „bondovky“, ale bez technického vybavení od majora „Q“. Na scéně je Bill Clinton, John Major, vrcholní politici, generálové, umělci. Cestujeme po Spojeném království, Irsku, USA, Libanonu. Vše řeší jeden hlavní agent, při němž stojí věrný anděl strážný, a několik agentů vedlejších. A nejzajímavější je skupinka marxistických záškodníků s ještě zajímavějším cílem. Higginsův styl je jednoduchý, přímočarý, žádná velká psychologie, děj se svižně valí vpřed, přibrzďují ho jen občasné porady politiků a řídících pracovníků, kteří toho ale moc nevymyslí, protože tady se problémy řeší násilím a ne nějakými řečičkami.
65 % (aktuálně 11 hodnocení s průměrem 85 %).

28 28.11.2019

Mladý Reacher dával přednost akci před rozhovorem, ten starší si rád popovídá, na to jsme si museli zvyknout. Co mě ale vždy překvapí, to je čtivost, přímo rychlopalba, kterou čtenáře pomocí svých úderných vět Lee Child s pomocí Ivy Harrisové skoro každým dílem zasypává. Přestože mám Reachera nejraději v armádě, i tento civilní příběh mě bavil vysoce nadprůměrně, zvlášť, když zjistíme, že není Reacher jako Reacher.
Nechybí (až na jednu výjimku*) nic z očekávaného: ponurá záhada, originální humor, svižné dialogy, příležitostná akce, několikanásobná převaha záporáků, překvapení na závěr, ale hlavně ten neohrožený, chytrý, zvědavý a drsný velký chlap se smyslem pro nemilosrdnou spravedlnost.
85 % (zatím je nás jen 33 hodnotících s průměrem 88 %).

… Dveře se o minutu později otevřely a za sítí proti hmyzu se objevil muž. Štíhlý, s rozumným výrazem ve tváři a s nakrátko ostříhanými šedivými vlasy. Měl na sobě džíny z obchodu pro farmáře a obyčejné šedivé tričko. Byl dost starý na to, aby dostal slevu v kině, ale ne natolik, aby potřeboval hůl.
…
„Jsme příbuzní?“
„Každý je někoho příbuzný, když se vrátíme dostatečně daleko do historie.“

P.S.
*Spoiler: Žena v Reacherově posteli.

28 11.06.2019

Na pozadí manželské krize nahlížíme do britského soudního systému. Ten náhled je tak ostrý, přesvědčivý a zdá se, že zcela kvalifikovaný, až mě to přinutilo podrobněji zjišťovat, kdo že je vlastně Ian McEwan. Aha, Betonová zahrada, která mě kdysi tak fascinovala. Autor se prostě zabývá dětmi a jejich možnostmi a omezeními v různých společnostech, ať už sociálních nebo náboženských a věrohodně popisuje opatrné, složité, někdy zdánlivě neřešitelné našlapování soudů v britské multikulturní společnosti.
90 % (183 hodnotící generují průměr 81 %).

28 08.04.2019

Kladivo na čarodějnice na Islandu v roce 2005, první případ Tóry a Matthewa. Pěkně to během pátrání mezi nimi jiskří a my při tom můžeme nahlédnout do magické historie islandského středověku, do nekonečných třenic mezi katolíky a protestanty, a také do neméně zajímavé ostrovní současnosti s podivným spolkem vysokoškoláků.
Přidávám 85 % (aktuálně 309 hodnotících s průměrem 83 %).
…
„Jako matka s matkou? To si jako budeme vyměňovat názory na výchovu dětí?“ Tóra neměla sebemenší chuť se s tou ženskou setkat.
Matthias pokrčil rameny. „To nevím. Já nejsem matka.“

P.S.
Yrsa se snaží dělat zdravotní osvětu. Před nedávnem jsem četl čtvrtou část (Led v žilách), ta byla ostře protialkoholická. Tato první část je zase otevřeně tvrdě protikuřácká.

28 18.03.2019

Autor se rafinovaně snaží vyvolat u čtenáře pocit rovnováhy a zadostiučinění. Na jedné straně vah je mužův zločin, na druhé domýšlivost unesené dívky. Zakřiknutost, malost a staromódnost versus vzdělanost, arogance a progresivita. Jedna strana prohrává, pro mne je však vítězná. I když s ní v mnohém nesouhlasím.
80 % (aktuálně 542 hodnotících s průměrem 87 %).

28 27.01.2019

Autor zamíchal do předrevoluční reality trochu víc fantazie ve stylu světoznámých detektivních autorů, včetně pouček, že „bez náhody by to tedy nešlo“ a „bez hororového konce už vůbec ne“. Přesto tento zatím chronologicky druhý díl (po úvodním Uzlu) považuji za vysoce nadprůměrnou detektivku s přesně vystiženými postavami i atmosférou předrevoluční Bratislavy.
85 % (307 hodnotících s průměrem 87 %).

28 23.12.2018

Tak tady mezi forbínami jsem našel tu sice známou, ale stále svěží Werichovu poučku:
„Vyskytoval jsem se ve formách organických i anorganických, dělil jsem se, štěpil jsem se, ale přišel jsem na jednu zkušenost, a totiž tu, že z ničeho se nemá dělat věda. Ani z vědy ne, natož ze života. Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má koukat, aby byl to, co je, a nemá bejt to, co není – jak tomu v mnoha případech je. To je celý.“
A je jich tu mnohem víc, třeba tahle:
„Střed věku… Já sám tedy nemám technologické vzdělání, jsem ještě oběť humanistické blbosti, ale i tak bych se mohl filozofickou cestou dobrat definice středu, laicky ovšem… řekl bych, že střed je bod, který je od obou konců stejně vzdálen – ovšem za předpokladu, že ty konce jsou konstantní, tedy neměnné. Ovšem u našeho věku se to říct nedá. Náš věk nemá oba konce konstantní, a to proto, že nevíme, kdy to vlastně začalo. Kdežto ten novověk, tam se ten konec neustále mění, tam na vteřinu navazuje nová vteřina, nová minuta, nová hodina, nový den, nový týden, nový měsíc, nový rok… nové desetiletí, století, tisíciletí – to letí, letí, letí. Takže ten středověk, aby se udržoval pořád ve středu, ten taky musí pořád kupředu. Středověk si vymysleli lidé žijící v novověku, aby si odreagovali svůj Minderwertigkeitskomplex…“ (poslední megaslovo jsem musel prohnat překladačem: komplex méněcennosti)
Chybí tomu jen to audio, jak už zde mnozí upozornili.
90 % (je nás jen 27 hodnotících s průměrem 94 %).

28 21.11.2018

Slečna Marplová se objevuje na scéně jen minimálně, řeší případ na dálku. Dříve u nás vyšlo pod titulem To je vražda, řekla. Se stejným názvem byl v roce 1961 natočen film (http://www.csfd.cz/film/85389-to-je-vrazda-rekla/), kde slečna Marplová dostává mnohem větší prostor. 70 %.