mi-380 komentáře u knih
Anglický venkov s nadprůměrným množstvím léčitelů a pohřešovaných bytostí. K tomu samozřejmě patří taková ta detektivní klasika: pozvolna se rozjíždějící pátrání, kvalitní charakteristika postav, jednoduché logické zakončení.
U autorů detektivek obdivuji jejich neustálou snahu o vymýšlení originálního řešení, i na konci tohoto vyšetřování se dočkáme pořádného překvapení. Ovšem v jiném stylu, než je obvyklé.
75 % (zatím 14 hodnotících s průměrem 90 %).
Král Šumavy II, tentokrát jde ale o schizofrenický horor se zaměřením na krysy.
„Panu učiteli začíná jebat“, řekl by můj kamarád Václav.
60 % (zatím 292 hodnotících s průměrem 84 %).
Originální název Kamp Knox by se mi líbil víc. Vina? V detektivce je vždy nějaká vina, název staré americké vojenské základny na Islandu, kolem které se tu všechno točí, je mnohem výstižnější. To je ale celkem nepodstatná výtka, kdo má rád trpělivé islandské nostalgické pátrání komisaře Erlendura, ten si přijde na své.
80 % (aktuálně 36 hodnotících s průměrem 83 %).
Někdy před deseti lety, obklopen několika svými dětmi, jsem po večerech předčítal a zároveň prožíval tohle napínavé novodobé dobrodružství v benátské laguně. Od té doby se tam chystám. Dnes mám konečně sbaleno, následující čtyři dny toho moc nepřečtu. Čeká mě jiný druh kultury.
80 % (aktuálně 69 hodnotících s průměrem 86 %).
Na hlavní hrdinky alkoholičky mám poslední dobou štěstí (Dívka ve vlaku, Ostré předměty, Vůně ďábla) nebo možná naopak smůlu. Hysterická švédská Harrynka Malin Holeová, závislá navíc ještě na svém gigolovi, po psychické stránce troska, po fyzické vysportovaná gazela, zde kráčí (často se i potácí a padá) Bangkokem po stopách svého norského slavnějšího kolegy (Švábi) a řeší daleko od domova bestiální (jakou jinou) vraždu. Chová se nevyzpytatelně, neprofesionálně, nespolehlivě, hloupě, sebedestruktivně.
… Pokouší se nepít, ale přesto pije…
… U dveří se válí prázdná láhev od whisky. To jsem ji vypila celou? …
Do další četby mě poháněla zvědavost, jaký že to zázrak jí dokáže pomoci. Autorův styl je originální, většina jeho vět jsou výkřiky a povzdechy. Některé posouvají děj, další přecházejí ich formou do myšlení hlavní postavy, ale nejčastější výkřiky vyjadřují zoufalství. Z aktuální situace, z horka, z žízně, z nedostatku lásky, z nevyřešených případů, ze života, ze všeho…
Řešení trochu zvedá celkový dojem.
65 % (zatím 10 hodnotících s průměrem 84 %).
Po pěti měsících (10.9.2019) hodnotilo 51 čtenářů a celkový průměr kolaboval na 64%.
Jedna z mých oblíbených učebnic z doby studií. Právě jsem ji po létech znovu prolistoval, mezi stránkami našel spoustu miniaturních taháků, které už by mi bez lupy nebyly nic platné, a také vlastnoručně podepsanou černobílou fotku mladičké Marty Kubišové, kterak hladí koně.
Nakonec jsem na straně 331 znovuobjevil básničku, která mi uvízla v paměti, protože krásně a jednoduše vysvětluje tzv. „kontrakci délek“:
... Bol raz jeden šermiar, postihla ho smola
Lorentzova kontrakcia osudnou mu bola
Bol až taký rýchly, až tak pracoval
Že mu rapír hrubol a sa skracoval.
100 % (jsem první hodnotící).
Tak už také koukám na Prahu webkamerou na pražské mazací tramvaji, „Mazačka“ je vánočně vyzdobená, právě zatáčíme z ulice V Olšinách do Starostrašnické. Originální nápad, když už webkamera, tak rovnou na tramvaji, a ještě k tomu nám pěkně propojí zajímavé příběhy několika postav z Krakova a Prahy. Ich formou se stále dokola vžíváme v rychlém střihu do Adama, Anity, Marty a Erika, žádný z nich mi k srdci moc nepřirostl. Co ale umí autorka skvěle, to je vyjádření vzájemného neporozumění. On si myslí: to jsme si spolu pěkně užili. Ona si myslí: to bylo hrozné, příšerné. Nahlas nic neřeknou. A v podobném stylu častého a výstižného nepochopení druhého se brodíme od začátku až...
80 % (141 hodnotících s průměrem 83 %).
Pokud začneš o sobě, tedy přesněji o našem národu, o Češích, pochybovat, přečti si tuto knihu. Polský autor právě dokázal dostatečně dobít mou kapacitu vlastenectví. Bez podbízení, kriticky, ale citlivě, s úsměvem a hlavně maximálně přátelsky.
100 % (167 hodnotících, 83 %).
Autor je originální bloger s kvalitním historickým i politickým přehledem. Příběhy nám vypráví jasným, jednoduchým, popisným jazykem, k dokonalému čtenářskému požitku mi chybělo trochu víc spisovatelského řemesla. Těch příběhů je dvanáct, některé jsou zajímavé, jiné překvapivé, všechny ukazují nečekané souvislosti a stojí za přečtení. Základní témata příběhů: tulipány, trest smrti v Anglii, kaučuk, napadení Finska, křižník Hood, výpravy kapitána Shackletona, původní obyvatelé Kanárských ostrovů, neštovice, Španělská výprava do severní Ameriky, sopka St. Pierre, vánoční klid zbraní v roce 1914, útok na Oslo.
85 % (jsem šestý hodnotící, dosavadní průměr je 90 %).
Autor se strefil do mého vrozeného vltavotýnského jihočešství i do vykreslení porevolučních podnikatelských (i jiných) aktivit probuzeného národa.
90 % (277 hodnotících, průměr 81 %).
Ladislav stále příjemně vtipný, občas originálně filosofující. Doufám, že časté příběhy o pití alkoholu jsou přehnané, pokud ne, pak je to na protialkoholní léčebnu. Ilustrace roztomilé, popisy Gruzie a Gruzínců, Arménie a Arménů zajímavé a poučné.
80 % (jsem hodnotící s pořadovým čísle 340 a zatím jsme tu na průměru 85 %).
Podivuhodná filosoficko-pornograficko-prognostická směs s občasnými humornými okamžiky. Autor je známý provokatér, takže jeho zajímavý popis celkem pravděpodobné vize islamizace Evropy v blízké budoucnosti je občas potlačován do pozadí drsnými choutkami vypravěče a bohužel ještě častěji jeho sáhodlouhými rozbory díla J. K. Huysmanse, francouzského spisovatele 19. století. Zhruba polovina knihy je věnována právě jemu, což působí víc jako autorova fóbie, než jako plnohodnotná součást výpovědi.
65 % (zatím 264 hodnotících je na průměru 76 %).
Zkusil jsem cestu zpátky do pohádky.
Můj oblíbený mistr meče a vládce Marsu se ale bohužel stává navíc mistrem chvástání, přivádějícím sebe i své druhy dětinským jednáním do malérů, které mu pomáhají řešit jen náhody srovnatelné s výhrou první ceny ve sportce. Nejen, že zapomíná na opatrnost a strategii, zapomíná bohužel i na jeho kdysi hlavní marťanské trumfy: skoky a telepatii.
50 % (zatím 26 hodnocení, modrý průměr 78 %).
…
Bylo jasné, že si ten člověk o sobě myslí, že je nepřekonatelný šermíř. Mohl jsem ho vyvést z míry tím, že bych mu odhalil svou pravou identitu, neboť každý marťanský válečník by ztratil odvahu, kdyby se dozvěděl, že stojí proti Johnu Carterovi, Vládci Barsoomu. Neřekl jsem mu to. Zkřížil jsem svou čepel s jeho mečem a zkoušel Uldakovo umění, abych se ujistil, jaké opodstatnění má jeho vychloubání. Byl samozřejmě vynikající šermíř, a přesně jak jsem očekával, též záludný a bez sebemenších ohledů…
Po dlouhé době jsem si připomněl oblíbený žánr jedné etapy mého čtenářského vývoje - sci-fi horor.
Našel jsem nový originální pohled na zombie tématiku, navíc plno nápadů, výstižných charakteristik, občasného napětí a dokonce i příjemně odlehčujícího humoru.
80 % (zatím 49 hodnotících s průměrem 81 %).
…
Stařenka mlčela a jen se na mě zkoumavě dívala.
Vůbec, ale vůbec se mi nelíbila! Když už se nějaká žena zapojí do něčeho nezákonného, tak se do toho zapojí naplno. Chlapi to často udělají z blbosti a dají se snadno přesvědčit, aby toho zase nechali. Ale jakmile si ženská jednou stoupne na šikmou plochu, už ji z ní nedostanete ani párem volů. Platí to jak pro holky na základní škole, tak i pro stařenky v domově důchodců.
A tahle na sobě ještě ke všemu měla teplákovou soupravu.
Povídky nostalgicky popisující dobu, kdy většina dospívajících se místo v kavárnách scházela venku na plácku, v rourách, v ulicích. Životní zkušenosti nezískávali na internetu, ale v partách a od světaznalejších kámošů. Legendární vypravěč Péťa nám tu názorně popisuje paradoxní mix naivity, vyplývající z normalizační nevědomosti, kombinované s pragmatismem života mezi lidmi v ulicích a v hospodách. Témata i délka povídek je předurčuje k využití ve filmu, v naší porevoluční kinematografii se určitě neztratily (tady jsem identifikoval Šakalí léta a U mě dobrý).
80 % (193 hodnotících s průměrem 80 %).
Devadesátá léta, fenomén Středozemě se teprve rozbíhal, vycházely knihy, neexistovaly filmy, s výjimkou ne moc povedeného napůl animovaného „Hobita“. V té době jsem objevil a koupil dvě knihy: „Tolkienovy říše“ a „Svět J. R. R. Tolkiena“ plné úžasných ilustrací a citací z knih, které pro mě v té době byly absolutním čtenářským zážitkem. Tyhle obrázky mi dokonale doplnily můj pohled do Tolkienových světů a mám dojem, že mnohé z nich pomohly i filmařům při pozdějším natáčení.
100 % (aktuálně 67 hodnotících, průměr 91 %).
Za co bojoval učitel národů? Porovnejte si naši současnost s dobou před skoro 400 lety.
Několik citací: "Co říci o žácích škol?... předně jsou sklíčení hustou jakousi mlhou ducha i srdce, že jas pravé a plné vzdělanosti nemohou prohlédnouti... mají dále leností obtíženy uši... když poslouchají, jako by neslyšeli... také oči zabírá lenost a naplňuje slepotou, takže s nechutí čtou knihy... co se má říci o jazyku?... většinou je svázán, řídce se dotazuje, mdle odpovídá, výmluvnost zanedbává... což vnitřní smysly?... i zde je vše omrzelé, netouží ducha napásti potravou moudrosti... tím méně mysl povzbudit vlastním přemýšlením... ruce mnohých jsou tak loudavé, že ani dobrá pravidla nevypisují... zahálka těchto částí potáhne celé tělo i duši malátností a strnulostí, takže zapomínaje na své poslání, proč jsou studenty... oddáni líné zahálce, ničí nejkrásnější jaro svého věku, léta mladosti... jestliže nějaká cvičení podstoupí, bývají nečistá... kostky, malované karty, atletický nebo pěstní zápas, neužitečné toulky, daremné povídačky, nemírné pitky, noční potulky atd., atd...."
Veselé i smutné čtení. 90 %.
Napínavé, dokonale promyšlené, přesvědčivě naservírované mystery dobrodružství. Obdivuhodná je příprava a znalosti autorky, to se týká jak místa děje, tak i doby před více než 100 lety, kde se odehrává hlavní příběh. Navíc jde o moc pěkně vyrobenou knihu a přesný a čtivý překlad. 95 %.
Kvalitní americká drsná škola se vším, co do ní patří: nekompromisní sympaťák - soukromý detektiv, velcí padouši ovládající město, zkorumpované úřady, krásné ženy. A zamotaný příběh, který nás nenechá vydechnout. 85 %.
Z nekonečné série o doktorce Kay jsem vybral na DK nejlépe hodnocený díl a nakouknutí do jejího světa mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Běžná skupina osob: policista/policistka, doktor/doktorka, právník/právnička, umělec/umělkyně. Autorka s nimi míchá celkem šikovně, zajímavou informací pro mě byl způsob přípravy senzačních biografií v kukaččím stylu. Stručný popis říká: obratně napsaný thriller určitě nezklame milovníky tohoto žánru. Protože jsem už dávno ustoupil z milovníka tohoto žánru na občasného uživatele, jsem spokojen na 80 % (92 hodnotících je na průměru 85 %), ale chytře vymyšlená zápletka a zručně odvedené řemeslo mi nechávají mírně pootevřená vrátka pro další díl.