Mi--LADA komentáře u knih

Nebavilo mi to, nějak jsem se nedokázala začíst, autorčin styl mně nesedl, příliš suchopárné. Nejslabší historická romance, kterou jsem v poslední době četla. Knížku jsem ani nedočetla.

Chemie mezi milenci funguje. Odkrývání tajemství příběh oživuje. Hrdinové jsou celkem sympatičtí. Po úraze tělesně postižený Malcolm Sinclair se musí smířit se svým osudem, časem je připravený přijmout vše, co na něj v životě čeká. I přes svůj handicap aktivně žije a pomáhá ostatním, touží najít v životě konečně mír, štěstí a klid. Za své přehmaty už dříve tvrdě zaplatil a teď už by si zasloužil hezký rodinný život. Rose umí být za jeho pomoc a lásku vděčná. Těmto dvěma prostě štěstí přejete a držíte palce, aby nakonec vše dobře dopadlo.

2 04.08.2020

Pro knihovnice a knihomolky jako dělané, láska ke knihám je prostoupená všemi stránkami. Příběh mi přišel jinak jako průměrný oddechový románek pro ženy a dívky. Na chvilku pobaví, ovšem do hitparády svých nej jí i přes svojí lásku ke knížkám nezařadím. Ještě tisíc! čtenářek zde na databázi čeká na přečtení, tak jsem docela zvědavá, kolik z nich bude z tohoto hitu trošičku zklamaná. Milé to je, ovšem žádné terno, nemůžu si pomoci, to není.
Každopádně to byl od autorky dobrý nápad a market.tah, napsat slaďák o nezadané knihovnici.

4 04.08.2020

Jako oddechová historická detektivka pro ženy je to celkem Ok, ovšem kdo čeká romanci, bude zklamán.
Většinu času se zde vyšetřovatelé hrabou v účetnictví a záhadných financích, prvních pár desítek stran je méně záživných, ale pak se vyšetřování celkem napínavě rozjede, objeví se vraždy... Není to špatné, na dovolenou jako oddechovka to ujde, ale rozhodně čekejte více pátrání v bank.výpisech než zamilované vzdychání.
Nevšední je na knize i to, že vyšetřovatelům ze S.Yardu pomáhají jejich manželky. Byť bylo jejich chování poněkud naivní a nelogické, oživovalo to alespoň děj.
Knihu jsem si půjčila v knihovně kvůli štítku literatura pro ženy, v domnění, že se jedná o zamilovanou historickou romanci, byla i v ženském oddělení, kde jsou pouze knihy o lásce nebo maximálně o rodině. To je omyl, až naprosto druhořadé zde jsou vztahy a to zejména rodinné. Pár větami je zde zmíněn rodící se vztah milenecký, ale ten je braný opravdu velikým hopem: "Violet má krásné oči, zamiloval se do ní," ovšem chemie mezi milenci není žádná a naznačení vztahu je jen popsaný dvěma odbytými, chladně holými větami.
Líbilo se mi vylíčení komplikovaných rodinných vztahů lady Halsteadové. Měla čas pouze na svého manžela a obětovala mu vše, veškerý čas, lásku i energii. Na výchově dětí se nepodílela a tato chyba se podepsala na rozháraných charakterech potomků a jejich neuspokojivých osudech. Člověk by měl mít čas na vše, na práci, na zájmy, na to, co ho naplňuje a mít čas a srdce pro svojí celou rodinu, ne jen pro jednoho příbuzného, jinak se toto zanedbání všem vymstí. Ano, člověk by měl mít čas v životě na vše podstatné a najít při rozdávání rodinné péče a lásky potřebnou rovnováhu. A uvědomit si to včas, než bude pozdě.

2 04.08.2020

Napínavé. Detektivka zabaví natolik, že se dá přečíst na jeden zátah, za jeden den a jednu noc. V tomto směru spokojenost.
Nevím, jestli má smysl komentovat další nepatřičnou obálku. Celý příběh se odehrává ve vánici, kruté zimě a v období, kdy je všude led, mráz a ve špatně vytápěných domovech zima. Hlavními i vedlejšími postavami jsou hlavně ženy a dívky. Proč se na obálce objevil chlapeček v letním oblečení a to zelené pole, to je mi záhadou. Asi se zatoulal z jiného příběhu a jiného ročního období. Myslím, že obálka by měla vystihovat obsah knihy a uvozovat její náladu, včetně shodného období.

10 25.05.2020

Dvojdílný Jih proti Severu jsem podědila od babičky, ve Slovenském jazyce pod názvem Odviate vetrom, přebal už mám skoro roztrhaný a knihy dávno zažloutlé stářím. Nic to nemění na faktu, že tato kniha už téměř století uchvacuje nové a nové čtenářky a čtenáře a kdysi uchvátila i mě. Byla to jedna z prvních dospěláckých knih, které jsem přečetla a nejobsáhlejší román, který se mi podařilo přečíst tajně v noci s baterkou pod peřinou, i když mě druhý den ve škole čekala písemka a potřebovala jsem se vyspat. :) Jenže od příběhu se nešlo odtrhnout.
V románu je skvělej děj, dobře popsaná občanská válka i postavy. Všichni zmiňují Scarlett, ale mně se třeba velmi líbily a zasáhly i vedlejší postavy, nejvíc asi Melanie Hamilton. Určitě si knihy přečtu znova.
Jen některým dílům se podaří, že dostanou významné literární ceny, jsou ceněné u kritiků a přitom potěší i četné čtenáře, kteří upřednostňují spíše nenáročné, jednodušší žánry. Tento román patří mezi ty, které jsou napsané skoro pro každého a toho si cením nejvíc. Knihy mají být čteny a mají být srozumitelné pro každého a napsat takové dílo, to je pak skutečné, živé umění!

7 08.05.2020

Od autorky S. Mallory jsem nedávno četla" Jak svést gardedámu" a ta se mi líbila hodně. Doufala jsem, že by se tato autorka mohla stát mojí oblíbenou a na další harlekýnku od ní jsem se vysloveně těšila. "Nepolepšitelného sukničkáře" jako by napsal někdo jiný. Banální, nevýrazné, mdlé, splývá to s ostatními harlekýnkami, podobných už, myslím, bylo napsáno víc. Docela nudný příběh a o ničem, méně vtipu, hravosti nebo napětí a naivnější než první kniha. Tohle nemělo tu správnou šťávu ani atmosféru, která by mě přesvědčivě vtáhla do děje a tak jsem spíše zklamaná. Čekala jsem intenzivnější, méně povrchní zážitek nebo alespoň větší zábavu. Ani to jiskření mezi hrdiny tu už tolik nefungovalo, bez náznaku psychologie postav, zjednodušené a odbyté charaktery.
Je mi líto, že knihu od Mallory takto kritizuju, ale minulým textem prostě nasadila laťku docela vysoko, takže jsem čekala něco víc extra (i když samozřejmě stále na úrovni Harlequinu). Tak snad příště...
(Pátá přečtená kniha z nakladatelství Harlequin).

08.05.2020

Příběh plný záměn a předstírání. Společnice Aelfhild se vydává za svojí paní Sigrun, zmrzačený a zjizvený válečník Gui za svého lenního pána, rytíře Gilberta. Gui je velký sympaťák, který si hodně vytrpěl a snaží se smířit s traumaty, bezprizorností a krutým osudem. Tajně touží po harmonickém rodinném životě. Hašteřivá Aelfhild se chovala celou dobu dost dětinsky, naivně a hlavně útočně (zaťaté pěstičky plné vzteku, neustálé stížnosti apod., tady teda "ach jo," já tohle až agresivní, popudlivé chování nemám ráda. Ta hádavá ženská snad svému ochránci neřekla jedinou nekonfliktní větu, kromě poslední stránky :)).
Naopak jsem uvítala, že se po delší době zase nějaká harlekýnka odehrává v opravdu dávných dobách, až v drsném středověku. Je to vítané zpestření.
Mohlo tam být více děje a méně planého mudrování (stále dokola jak se kdo cítí, jak Aelfhild ta divokost sluší a že má Gui noční můry, po čase to opakování podobných myšlenek začalo být nadbytečné a nikam to nevedlo). Naštěstí v poslední třetině příběhu dostane kniha dramatický spád a děj tím oživí. Navíc mezi postavami je přesvědčivá touha a vášeň.
Harlekýnky jsou pro mě speciální žánr a tak je budu hodnotit naprosto jinými měřítky (a hvězdičkami) než klasické knihy, které jsou samozřejmě úplně jiný level. V rámci toho, co v tomto nakladatelství vzniká, si myslím, že je to spíše lepší průměr a tak hlavně za sympaťáka Gue dávám poněkud nadsazené 3,5 hvězdičky. Už kvůli té fúrii, jejíž hysterii musel, chudák, pořád zvládat, korigovat, omlouvat se jí za něco, uklidňovat jí, no, měl s ní prostě očistec, který zvládl se ctí. Ten si jí musel opravdu pracně dobývat. :)
A také pro to, že hodnotím jako první čtenářka a zrovna od téhle oddechovky nechci nikoho odrazovat.

1 04.05.2020

Není to tak špatná oddechovka. Já jen obecně hodnotím přísněji, proto dávám pouze dvě hvězdy. Mým hodnocením se nenechte odradit, na harlekýnku to není zlé.
Postavy spíše sympatické, až na jednoho jasného záporáka a budižkničemu, Pandořina bratra, ale bez něho by to byla zase větší nuda, takže i ten do příběhu patří. Za mě trošičku nevýrazná, jednodušší harlekýnka, ale existují jistě i horší.
(Třetí přečtená).

01.05.2020

Nejlepší sbírka povídek o lásce a mezilidských vztazích, jakou jsem dosud přečetla a jakou znám. Čtivé, snadno k pochopení, přitom nesmírně moudré příběhy ze života. Ve vší kráse, vášni, upřímnosti, proradnosti, pokrytectví, nečestných úmyslů, prostě ve všech možných barvách, jakým se dá vykreslit náš skutečný svět.
Dávám si to do knížek, které doporučuji, protože tyhle historky snad musí potěšit skoro každého.

27.04.2020

Z obsahového hlediska je to dost slabé. Laura je tu líčená jako slušná ženská, která nestojí o flirt, jak o sobě sama tvrdí, akorát za svobodna porodila dítě a často se na večírcích "vykrádá mezi keře a nechává se tam líbat a laskat tak, jak by to žádná poctivá dívka neměla připustit." :) D
K její postavě jsem si neuměla udělat dobrý vztah, o její dítě, domnělého sirotka, se stará příjemný muž ze strany příbuzných jejího milence, který její dceři Alici odkázal jmění, rozdal by se pro to děcko, dal mu domov i budoucnost, ale Laura lorda Wykehama šmahem odsoudí jako bezohledného sobce, je plná výčitek, chvíli mu třeba vyčítá, že "je mezi nimi sexuální pnutí," jak poznamenal, pak mu zase vyčítá, že s ní odmítá dotyčný flirtovat, no, docela jsem z ní rostla. Tenhle tip dlouho nevděčných a hašteřivých postav nemám ve slaďácích ráda. Příběh je příliš naivní, Laura mi byla od samého začátku protivná (nejdřív šmíruje druhé, snaží se vetřít do dceřiny rodiny, nechová se laskavě, je celkem panovačná..).
Možná jsem byla v hodnocení moc přísná, nicméně mně ta hrdinka prostě nesedla ani jsem se s ní nedokázala ztotožnit.
Za naprosto otřesný pak pokládám název knížky "Vykřičená panna", to je děs, když jsem ho říkala kamarádce, začala se nad názvem dlouze smát, nevěřila. Kdo tohle vymýšlel? :)

Druhá harlekýnka, kterou jsem dosud přečetla. Tento příběh mě nezaujal.

Sympatická romantická knížka, milé postavy.
Harlekýnka má dvě hlavní postavy. Krásného Richarda se zkaženou pověstí, který se ovšem k našim hrdinkám chová jako vcelku solidní a sympatický gentleman a s dámami si jen občas decentně zahrává. :) Původně stál o atraktivní krásku Ellen, o níž se muži perou, ovšem začal si postupně všímat i její plaché, nejisté a nezkušené jen o málo starší nevlastní matky, nyní vdovy Phyllidy, která je trochu ňoumovitá, nezkušená, vzhledově nenápadná a citlivá gardedáma, jíž se atraktivní muž vždy líbil. Dokonce trochu žárlí na svojí jinak milovanou Ellen. Díky tomu je však mladá vdova i realističtější než dokonalé hrdinky bez chyb, kterým všechno padá samo do klína a nikdy nemají pocit studu nebo výčitky svědomí. Gardedáma není zlá, nemám ráda agresivní, "nezkrotné" a nevděčné hrdinky, které své nápadníky napadají, políčkují apod. a oni přesto tyto dračice kdovíproč musí pracně dobývat a zachraňovat je ze svízelných situací. Phyllida je alespoň normální. Některé její reakce jsou i uvěřitelné, někdy má zkrat a před okouzlujícím mužem se zachová až trapně nebo má chaos v emocích , takže skoro ze života.:)
A postava bystré, veselé, energické a společenské Ellen? Ta má svoje priority a chce pro svojí osamocenou "macešku", jak své nevlastní matce říká, dopřát jenom to nejlepší.
Harlekýnka, která se alespoň trochu snaží na určitých místech nepůsobit přehnaně naivně a přesto je to pohodovka.
Patří to mezi kvalitnější harlekýnky, příběh sice patří mezi pohádky, ale ty zdařilejší. Díky velkému věnu sváděné gardedámy Phyllidy a špatné finanční situaci Richarda vypadá její svět i uvěřitelněji, více ze života, i když milovníkovi samozřejmě ve vztahu nejde o peníze, ale především o srdce a skrytou vnitřní krásu zmíněných žen, prostě z jeho strany upřímná náklonnost. :)
Mohlo to být živěji napsáno, je to trochu sušší styl, jinak mě to jako celek příjemně překvapilo, navíc zde jsou vtipné a chvilkami i duchaplnější dialogy. Nejvíc se mi líbily části, kdy si hrdinka nebyla ničím jistá, pak to vzalo najednou prudký zvrat a víte, jak to v harlekýnkách chodí. To tápání je na tom vždycky to nejlepší.
Hodnoceno v rámci žánru - harlekýnky. Kdo je čte rád, konkrétně toto by neměl vynechat. Alespoň já tuto nenáročnou knížečku z edice doporučuju fanynkám historických milostných romancí. :)
Protože jsem se rozhodla, že na harlekýnky budu mít jiný metr než na klasické, nelaciné knihy, zvyšuji hodnocení a dávám jí v rámci harlekýnkovské řady dokonce 4,5 hvězdy (tedy jí řadím mezi top - nejlepší brožurky z trafiky:)).

21.04.2020

Z obsahového hlediska jeden z nejkvalitnějších, nejpřínosnějších a nejlepších společenských a milostných románů, jaké kdy byly napsány. To, že tento příběh o různých podobách lásky a vášně není zrovna pro milovnice červené knihovny, asi není třeba podotýkat. Realistická kniha plná intrik, z které by asi milovnice harlekýnek dostaly infarkt (pokud by to vůbec dočetly). Kniha nesnadná na čtení a možná i pochopení, u které prostě musíte zapnout mozek. :)

13 19.04.2020

Obsáhlejší historický román s mnoha postavami, který se čte velmi dobře. Před první kapitolou je umístěný seznam postav, skutečných i fiktivních, obsahuje jejich jména včetně toho, zda se jedná třeba o kněze nebo v jaké je příbuzenském poměru k hlavním postavám. Zpočátku to usnadní orientaci.
Myslím si, že kniha potěší zejména mužské čtenáře, ale v pohodě jí přečte i čtenářka, která si pod pojmem historická kniha nepředstavuje jen zaláskovanou oddechovku. Dobrodružné, zajímavé, poučné, moc jsem od toho nečekala a nakonec byla překvapená. Jen těch hutných 655 stran, navíc psaných malým písmem, chce trochu víc času a trpělivosti.

8 16.04.2020

Údajně autentické svědectví z "pracovního" tábora v Severní Korei. Kdo ví, co se v KLDR doopravdy děje a jak se tento konkrétní příběh ve skutečnosti odehrál. Každopádně se tam asi odehrávají naprosto nepředstavitelné věci, takhle krutě a otřesně to v některých gulazích asi zhruba může vypadat. Na druhou stranu mohou být i některá fakta z různých důvodů poupravována (různá svědectví se rozcházejí, někteří utečenci se časem přiznávají, že si něco poupravili nebo dali dohromady několik příběhů najednou). Mám to brát jako naprosto spolehlivou, nijak neupravovanou literaturu faktu? Nevím.
Ať je to jak chce, kolika lidem se podařilo utéct z tábora, kde měli skončit nadosmrti? I proto je to víc než zajímavé čtení z prostředí, o kterém máme pořád minimum věrohodných informací a které se zhltne jedním dechem. Je to velice zručně napsaná knížka, při níž jsem opravdu sotva dýchala.
Tento utečenec měl velké štěstí i díky tomu, že se ho po útěku z KLDR ujmula organizace, která ho začlenila do společnosti. Taková pomoc se všem uprchlíkům bohužel neposkytuje.

5 16.04.2020

Pacientka doktora Hegla? Oblíbený film, hezká kniha. Nevím, jestli je to zrovna červená knihovna, ale rozhodně je to povedenější, originálnější, psychologicky prokreslenější a z obsahového hlediska se mi zdá i inteligentnější než řada zamilovaných německých, amerických nebo anglických románků, které jsem tento rok četla. Dávám palec nahoru a budu si více všímat naší literatury a knihovničky své babičky.:) Češi umí psát taky a často velmi dobře, i když se starší autoři dnes často znovu nevydávají. Ani moc nečtou, což je škoda.

2 16.04.2020

Hotel se líbil mému otci, mně jako čtrnáctileté a myslím, že je to kniha skoro pro všechny generace. Nechybí tam nic, co by měl správný nenáročný román mít. Jsem ráda, že se na Hotel nezapomnělo v záplavě jiných bestsellerů, protože tenhle si tu několikagenerační pozornost určitě zaslouží. Srozumitelné, zajímavé, četlo se to samo a teď už má toto dílo v sobě i nádech nostalgie a povzdechů po letech dávno minulých. Ti, co tu dobu zažili, rádi vzpomínají a my ostatní si jí možná idealizujeme, možná ne, každopádně osloví. A o to jde.

Je to zajímavá a působivá knížka, nedá se na ní zapomenout, ale docela jsem z ní měla depku. Někde jsem četla, že by to snad mělo být podle skutečné události. Tomu se mi nechce věřit, ačkoli občas se vážně najde někdo vězněný ve sklepě, na půdě či na jiném temném místě. Dítě či děti týrané členem (nebo členy) vlastní rodiny! Neuvěřitelné, čeho jsou lidi schopní. I kdyby to byla fikce, je to silný příběh. Do dalších dílů už jsem neměla sílu jít. Není to špatně napsáno, ale nebylo mi z toho zrovna dobře. Dětí mi bylo hodně líto. Nezapomenutelné.

Selekci jsem četla poctivě. Nepřišla jsem na to, v čem je tahle totálně prázdná, prostoduchá a povrchní knížka o ničem alespoň trochu zajímavá. Nevím, možná mám nějaký zvláštní vkus, ale já tu obrovskou popularitu nechápu. Tohle se vážně drží v žebříčcích mezi nejlepšími knížkami? Proč a za co, proboha? Nevím. Sorry. Podle mého názoru tenhle textík pochybné kvality kazí vkus čtenářkám.
Pár příhod za všechny: America se s princem prvně setká tehdy, když se ubrečená psychicky zhroutí u dveří do zahrady, stráž prince informuje o tom, že dotyčná kandidátka psychicky zkolabovala, Maxon jí jde tedy utěšovat na lavičku a ona tomuto laskavému princi akorát hystericky vynadá, že to je povrchní snob, křičí na něj docela nahlas a hudruje docela dlouho. Při druhé schůzce ho tato dáma bolestivě nakopne, protože si mylně myslí, že jí chce políbit. Pro Maxona se rázem stává nepostradatelnou kamarádkou, která má jeho důvěru a sympatie, stává se jeho favoritkou a její protivné slípkovité chování je z jeho úhlu pohledu nesmírně zábavné a roztomilé. Pokud vím, muži obvykle agresivní a protivný holky nemají rádi, ale America je prostě správná hvězda, vhodná ujmout se důstojné role budoucí královny. Tedy podle autorky, její činy tomu totiž neodpovídají ani náhodou. V reálu by jí ze soutěže přinejmenším vyloučili, ale spíše by skončila někde v blázinci na pozorování jako sobě i ostatním lidem nebezpečný pacient. Sympatie davu si získá tím, že pár lidem na nádraží dá svůj autogram, neodmítne se jim podepsat! Napadlo jí to totiž jako jedinou ze všech kandidátek a stává se díky tomu miláčkem davů. S princem pak manipuluje jako s loutkou, čím ho okouzlila, to je mi záhadou.
Strašné. Do knihy jsem šla bez předsudků. Po prvních stránkách jsem už rozčarovaná čekala ledaco, ale každá další stránka pak předčila mé očekávání. Jsem sice abstinentka, ale z tohohle literárního šoku si nakonec, prvně v životě, musím dát panáka. :)

Panebože, to je rozdíl!!! Přehrabovala jsem se právě v různých románech pojednávající o láskách a mezilidských vztazích, setkala jsem se s různým autorským přístupem a tohle realistické ztvárnění citů vyčnívá nad tím vším jako Mount Everest. Krásná kniha, která se dobře čte a vypovídá o lidech, o tom, jací mnozí z nás skutečně jsou. Spisovatel dokázal psát o milostných peripetiích jako málokdo, ačkoli to samozřejmě není autor jen jednoho tématu. Klobouk dolů. Maupassante, já tě prostě miluju. A žeru.

8 13.04.2020