micha-ella
komentáře u knih
Nevlastní sestra
Sandie Jones
Odložila jsem nedočtené. Divný styl, neobratný sloh, zbytečné dialogy, nebavilo mě to.
Jessičin slib
Jill Childs
Hodně rozvláčný příběh, ve kterém je dost malých chyb i překlepů, možná neobratně přeložené věty (např. - halenka, ze které jí vykukuje výstřih). Chyby ve vyšetřování policie - rozhodně by starší dceru vyslýchali hned, atp. A konec je opravdu naivní - tolik dní by tříleté dítě nevydrželo býrt samo. Zkrátka celé je to takové dost amatérské. Ale četlo se mi to dobře, názory chůvy se mi líbily, bylo to odpočinkové.
V zajetí klamu
Suzy K. Quinn
Mně se tahle knížka nelíbila. Nemám ráda, když je skoro celý děj příběhu v podstatě lživý a jeho konec má čtenáře usvědčit, jak na to naletěl. Zkuste se pak vrátit zpátky a číst některé kapitoly znovu a přesvědčit se, jak jsou určité věty nesmyslné. Přímá řeč i dialogy se mi taky zdály neobratné, nepřirozené, například rozhovor u zlámané nohy! Slovní spojení "koleno se klene vzhůru"... "pozvednu klouby ruky"... a podobně nevhodně zvolená slova jsou snad jen chyby překladu. Tolik pochvalných komentářů nechápu.
Vysněná smrt
Leena Krohn
Tento typ knížek mám ráda, přesto mi tahle neseděla, nevím proč. Asi stylem psaní nebo nevhodnou dobou, kdy jsem jí četla.
Ať zemře
Sarah Pinborough
Pro mne tohle bylo trochu jako cukrová telenovela s přehnaným množstvím dílů - dlouhé, moc dlouhé vyprávění o jižanských paničkách a jejich ,,hrozných" problémech. Dvě zlatokopky - no, ta jedna prý k bohatství přišla nevinně - se nenávidí a pak si rozumějí, užívají si bohatství a kují pikle. Místy jsem se zasmála a sem tam pochytila i moudro.
Malá tajemství
Jennifer Hillier
Dva náměty pěkně pomíchané - ztracené dítě a nevěra -, to by mi stačilo k výbornému počtení. Ale tady je přidáno plno vedlejších příběhů, popisů, vztahů a málo souvisejících událostí, že tím děj až příliš nakynul a na mnoha místech mě nudil.
Odpusť mi
Ida Hegazi Høyer
Je to zvláštní příběh, neotřelý sloh, četla jsem s velkým zájmem, protože téměř celou knížku se k něčemu schyluje a autorka vás natahuje v napětí, co to bude. Nevynechávala jsem nic, i když mi hodně vadily popisy zraněných zvířat, ale nakonec jsem přece přeskočila dvě stránky - co se děje, když se člověk upíjí k smrti. To už bylo moc, i hodně stránek před tím bylo morbidních, divní, hodně divní lidé, příběh vlastně začíná až na straně 135 a to předtím je vygradovaná příprava. Katko, nečti to!
Dokonalá zrada
Lauren North
Bavilo mě to až do poloviny, pak už se děj dost vlekl a opakoval. No a konec - už si zvykám - postavil příběh na hlavu a nedalo se mu věřit. Tyto nepravděpodobné zvraty jsou teď divně módní. Kdyby autorka dovršila to, kam směřovala, líbilo by se mi to mnohem víc.
Zažehnutá jiskra
Kristine Barnett
Až neuvěřitelné osudy jedné rodiny. Autismus mě zajímá, jen mi to vyprávění matky přišlo občas trochu přibarvené. Na několika místech si odporuje - na str. 145 říká, že její syn ve třech letech nemluvil, nekomunikoval s okolím, jen vykonával autostimulační stereotypní pohyby. A předtím na str. 130 říká, že ve třech letech při návštěvě hvězdárny mluvil dlouho a souvisle - mimo jiné vysvětloval těmito slovy návštěvníkům: ,,Měsíce Marsu nemohou mít tvar koule, protože jsou malé a mají nízkou hmotnost. Jejich gravitační účinky jsou tedy příliš slabé." Takových rozporů je v knížce víc, je psaná hodně na efekt.
Zatímco jsi spala
Kathryn Croft
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři, protože se to fakt dobře četlo. Ale ten konec! Nic z předchozího děje mu neodpovídalo, což by u detektivky mělo být žádoucí, ovšem tady to bylo krajně nepřirozené, něco jako pěst na oko, důkazy naprosto mizivé, prostě mi ten závěrečný zvrat přišel hloupý.
Zničím tě a vezmu si, co je mé
Jane Lythell
Konečně knížka psaná v minulém čase a s pevnou konstrukcí vystavěnou velmi chytře! Bavilo mě to. Ano, bylo tam pár míst, o kterých se dalo pochybovat, například motivace jednání Markuse, ale celkově to byl výborný odpočinkový kus.
Společenství
Bentley Little
Až skoro do poloviny mě to bavilo, dokonce jsem občas souhlasila s pravidly Společenství a byla zvědavá, kam to povede. A ono to vedlo do naprostých blbostí, konec se vůbec nedal strávit, ten jsem přeskákala. Takže jsem například nezjistila, jak se živil Pahýl, možná to tam ani vysvětlené nebylo jako spoustu jiných věcí, blbina střídala volovinu, no ubohost!
Země divů
Zoje Stage
Tak tohle se mi na rozdíl od Dětských zoubků moc nelíbilo. V podstatě je to duchařina, pro vyznavače esoteriky asi dobrá, pro mne rozvleklá a nepřesvědčivá.
Poslední, kdo zůstal
Riley Sager (p)
Tajemství, to je moje! Duchařinu nemusím, ale hlavní postava v knížce taky ne, takže mi děj vyhovoval. Víc se mi líbila autorovo kniha Zamkni poslední dveře, tak proto hodnotím o kousek míň. Hlavně kvůli konci, tady bylo několik míst přitažených za vlasy.
Na špatném místě
Joy Fielding
Protahované rozhovory a manželské hádky mě hodně nudily. A to, že policie ani po šestnácti činech není pachateli na stopě (setkání v kavárnách plných lidí, každý z nich něco vidí, někdo tu kterou ženu třeba i zná, že jo...) je nedomyšlené.
Já smekám před autorkou za to, kolik knížek už napsala, ale tahle je opravdu nudná.
První chyba
Sandie Jones
První chyba - moje chyba, že jsem tuto knížku vydržela číst až skoro do konce. Ta ufňukaná hrdinka, která se pořád něčeho obávala mi šla na nervy, dokolečka rozpatlávané vztahy mě nebavily. A pak bum, všechno naopak... Až tak? No, je asi opravdu jen moje chyba, že se mi to nelíbilo, když tady to čtenářky vesměs chválí.
Ta druhá
C. D. Major
Zajímavé téma, ovšem příliš rozvleklý děj a některá místa jsem musela přeskočit - popisy šikany, popisy ,,léčení" a další krutosti. To v knížkách nezvládám, natož ve skutečnosti.
Sníš o druhé Zemi?
Temi Oh
Sci-fi, to je moje kafe! Ale kde je to, co mě přitáhlo ke čtení, tedy průzkum nové planety? Bude až v další knížce? Ani já nepochopila, proč autorka použila letopočty, které příběh znehodnotily. Nebo proč tak krutě přísná příprava na let do vesmíru nekončila těsně před startem izolací posádky v karanténě místo volného pobíhání mezi spoustou lidí, poskakováním v trávě, na schodech a ve vodě. A potom, během toho dlouhého letu jsem ještě nepochopila to i ono, pořád jsem čekala, kdy už ,,Dorazí na sluncem vyhřáté pobřeží Terry-Dvě“ (str. 322) jako v nějaké počítačové hře. Bohužel.
O minutu později
Susan Lewis
Nemám ráda, když se v knížce střídají dva odlišné příběhy a spojí se až někde v polovině. A tolik postav! Cvičím si paměť tím, že si poctivě snažím zapamatovat, kdo se jak jmenuje a kdo ke komu patří a tady to skoro nešlo. Když houf postav zmizel a nahradil ho jiný, tak už jsem rezignovala. I pro autorku muselo být složité se nesplést a jistě nebylo snadné takový román napsat. Příběhy z farmy mě moc nebavily a dlouhatánské rozhovory taky ne. Škoda, že tajemství dopadlo jinak, než bylo naznačováno, protože celý ten konec vyzněl divně.