micha-ella komentáře u knih
Od téhle autorky už jsem zkusila knížku Než jsem tě poznala a odkládám obě, červená knihovna!
Třetí knížka kterou nechci číst a během pár dnů odkládám, nevím proč tuhle hned po několika stránkách. Asi reakce na bezvadnou (Chůva), kterou jsem přečetla před nimi.
Detektivka, ty už nemusím. Mám tady ve větším množství najednou doplněné nedočtené knihy a tak to asi vypadá, že mě nic nebaví. Nenechte se odradit.
Spletla jsem se. Myslela jsem, že je to román, jsouto bláboly o horoskopech.
Zase série, zjistím to vždy až z komentářů. Pro mě zdlouhavé, nebavilo, odloženo.
Přečetla jsem to do půlky a to zdlouhavé pátrání mě nebavilo, navíc zase střídání minulosti a přítomnosti, ač by to šlo napsat v jedné časové ose! Jděte už se s tímhle protivným móresem vycpat!
Taky jsem se nedokázala začíst. Možná, kdybych vydržela pár dalších stránek, tak bych se v ději a postavách vyznala, ale nešlo mi to. Už asi detektivky opravdu nezvládám, jen se mi pořád dostávají do ruky, tak nějak proti mé vůli.
Dost rozvláčná detektivka s velkým týmem vyšetřovatelů. Jejich vztahy, spory a dohady mě vůbec nebavily číst. Navíc nevím, proč autorka použila vzájemně si podobná jména a příjmení postav, to je pro čtenáře matoucí a jen k naštvání : Noman - Nyman, Ellen - Elna, Randy - Ronny, Ina - Inga, Marie, Marian. A zcela nepravděpodobná scéna, kdy někoho mechanicky tlučou do hlavy dřevěnou baseballovou pálkou (pořád, pořád, pořád) a on se pak zvedne a běží s těžkým břemenem, tak ta byla na dovršení přepísklá a hloupá. Znovu bych to určitě nečetla.
Další knížka z půdy, vydaná v roce 1930. (Už zase jsou zavřené knihovny.) Autor jí označil jako Románek. Je to čistokrevná červená knihovna se vším všudy i s archaickým jazykem.
Přečteno během jednoho dne. Baťovo cvičky - tak já říkám knížkám nasekaným a ušitým na toto téma. Tentokrát jen v jiné barvě , ale šablona a obuvnický stroj stejný.
Na začátku jsem si říkala, že to bude na pět hvězdiček, moc hezký sloh. Ale děj se vleče, je samá negace, těžko se dá v tom příběhu věřit, že dcera se nesmířila s osudem otce i po takové době. Sympatická a uvěřitelná byla pro mne matka, a vlastně i otec. Dcera je sebestředný sobec, který se zabývá jen svými problémy a ostatní kolem ní jí v podstatě nezajímají.
Hodně dlouhé (398 stran), pro mne nepochopitelně zpřeházený čas, množství holých vět, dost tiskových chyb. I děj je zvláštní - slušná rodina, hodné děti, studující, s kulturními zájmy - a takový obrat? No, možná, ovšem konec značně nepravděpodobný.
Na můj vkus je ta knížka moc akční, je v ní zbytečně moc surovostí a přemíra vulgárních výrazů, škoda toho bezvadného nápadu!
Mám opačný dojem než někteří komentující - až do poloviny příběhu mě to bavilo, potom už nudilo. V ději totiž postupně narůstá nepravděpodobnost, mnohdy chybí logika. Ale možná jsem četla nepozorně, zeptám se v diskuzi.
Styl života, africká kultura, zvyky, politické třenice v těch státech - to jde zcela mimo mne. Začátek knížky se mi líbil, ale když došel děj k dětem, nemohla jsem číst dál a ta místa jsem rychle přeskákala. Kdo o takových situacích čte rád? Knížka je to určitě výjimečná.
Příběh této dějové konstrukce vás donutí se po přečtení vrátit na určitá místa v knížce a připomínat si, co která z postav řekla a hlavně - co si kdo myslel. Aspoň já to tak mám a někdy jsou mé pochyby, že tak to probíhat nemohlo, zcela oprávněné. Četla jsem víc knížek na toto téma a v některých to fakt hodně skřípalo. Tady jen trochu, spíš jsem se divila, jaké řešení své situace kdo zvolil.
Dobrá oddychovka.
Přítomný čas, už ten mě dokáže spolehlivě odradit. Dost nechutné popisy, ačkoliv vím, že tak to v pečovatelských domech skutečně chodí, zdálo se mi leccos zbytečně opakované a protahované. Ta knížka mě nebavila a byla jsem ráda, když jsem jí dočetla.