michalon komentáře u knih
Pouhých 150 stránek a přitom poměrně přísný zrcadlo vůči člověku jako druhu a navíc jako bonus dostanete mnoho otázek, co je vlastně ještě lidský a co už není... "Sci" ze "sci-fi" tam trochu hapruje, ale to vůbec nevadí. Btw má to jiný konec než film.
Soap opera zkombinovaná s (nepřesnou) naučnou stezkou. Postavy své sudičce Lednické nemohou utéct (ani se o to nepokusí) a děj je poměrně předpokládatelný. Důležitější jsou pro autorku dějinné události a snaha popsat místní život. Je otázka, zda by neudělala lépe, kdyby spíše vytvořila výstavu nebo zlepšovala články na Wikipedii.
Nejsmutnější je ale autorčino mentální vězení, do kterého knihu i sebe zamkla. Zde je povolen pouze speciální mix patosu a afektu. Povoleno je pouze zdůrazňovat tíži osudu a složitost života. Přísně se zakazují jakákoliv překvapení či dokonce ironie a humor. I popis děje a přístupnost odpovídá kombinaci Julesa Verna a Geralda Durrella.
Přečetl jsem do strany 80. A bylo to 80 stránek, které jsem si přečetl zcela zbytečně.
To je tak, když člověk chce být vtipný. A vyjde z toho křeč.
Budete litovat, že se hlavní hrdina na prvních stranách skutečně nezabil. I náhodný shluk písmen si chcete přečíst raději než tuto knihu.
Mlčenlivý oceán slizu nastavuje lidskému druhu zrcadlo. Lem má dobrou představivost, ale ne dokonalou - lidé používají neutrinový mikroskop, ale stále svítí starýma zářivkama. Každopádně dobrý pokus o upozornění, že život rozhodně nemusí mít nám známou formu.
Klasická žánrovka. Není tam naprosto žádný náznak odklonu od daného žánru, což lze hodnotit jak pozitivně (autor se naštěstí nesnažil o pseudoumělecký román, protože by ho nezvládnul a bylo by to rozpačitý), tak negativně (opravdu vás vůbec nic nepřekvapí, všechno je na svém místě a všichni ví, jak to dopadne). Autor píše stručně, jasně a docela i filmově.
Mornštajnová je velmi dobrá znalkyně lidských duší, velmi empatická. Děj plyne jakoby mimochodem, jakoby doprovod něčeho, k čemu se chce opravdu dostat. Ale je to jen dojem, protože děj je to hlavní. Mornštajnová je každopádně jemně za hranou patosu a celou druhou půlku knihy citově mírně vydírá. Pokud na to přistoupíte, tak vás kniha zasáhne a trochu vyždímá.
Beletrie na motivy podobného skutečného případu. Velkou výhodou je, že to jde číst poměrně rychle. Nicméně tomu chybí větší dramatická linka, dějový zvraty jsou samoúčelný a v rámci žánru teda dost zklamání. Nepřekvapí tuny klišé. A hlavně je to hloupý, plochý, nenápaditý, s přemírou nesmyslných detailů. Nekupovat, nečíst.
Velmi dobrá kniha. Rychlá, především přímočará, ale i hravá. Spojení středověku a tuhé normalizace funguje v knize velmi dobře a, ač je to fikce, kniha je velmi reálná.
Klečení, klečení, pláč, pláč, mrtvola, pohádka, mrtvola, nevěra, mrtvola, impotence, doják. Ale není to špatný.
Možná až příliš autobiografické, tedy nepřekvapivé, pokud autorku znáte.
Béčková detektivka pracující s konspiračním tématem, které je hloupé a těžko uvěřitelné.
Ta pasáž se žárovkama je čirá a nesmyslná fikce. Ale ta hlavní postava je taky vlastně naprostá fikce, takže proč ne.
Je to spíše než nějaký příběh důkaz, že v irštině lze napsat souvislý text. Pokud jste nadšenci do Irska, budete mít radost z mnohých odkazů a narážek. Pokud nejste, nic v textu nenajdete. Čest překladateli.
Pokud dospíváte, tak je to dobrá učebnice a jste pravděpodobně cílovka. Jinak se průměrně vzdělaný čtenář nedozví mnoho nového. Místy lehce manipulativní = cherry picking (např. masturbace byla v historii tabu i u mužů, nejen u žen) a lehce hysterická (např. kdo si dělá ve fyzice legraci z Aristotela jen proto, že neznal Newtonův zákon setrvačnosti?), což zbytečně shazuje tu edukativní roli a snahu o zaslouženou detabuizaci mnohých témat.
Každý máme mnoho myšlenek a ne vždy kvůli tomu píšeme knihu. Autorka se ale bohužel rozhodla svoje naivní pozorování sepsat a sestavit z nich knihu. Je to tedy především zápisník z autorčiných cest, kde se zasnila nebo zkoušela rozjet svoji představivost, doplněný několika povídkami. Kniha to není dobrá a je s podivem, že to někdo vážně navrhnul na jakoukoliv cenu a ještě větší překvapení je, že pro tuhle knihu někdo hlasoval.
Slátanina. Autor vzal odvěký střet starého a moderního a zasadil ho do zvláštního pohádkového prostředí v moderní Americe. Do toho zašmodrchal spousty nezapadajících témat a postav, aby zesílil pocit důležitosti. To všechno je propleteno dlouhými únavnými rozhovory s mírou detailů jako ve scénáři, které v knize většinou nehrají žádnou roli. Pohádkový svět je nedomyšlen. Některá zvířata mluví, jiná nikoliv. Někteří mrtví mluví a chodí a jiní mrtví ne. Především to je ale nekončící nuda, oceán vyhozeného času, promarněné šance žít naplno. Je to ten typ knihy, kde vám ani nepomůže, když umře hlavní hrdina.