MichelleS komentáře u knih

Pořád máme daleko k opravdové demokracii a právnímu státu, stále se máme co učit a poslední dobou mám obavu, že se vracíme proti proudu. Čtivé, srozumitelné i pro laiky.

3 06.09.2018

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Moc se mi líbilo prostředí podzimního ostrova Ölandu, dvě postupně se sbližující linie vyprávění, pomalé rozkrývání osudů a poznávání postav. I bych odpustila nějakou tu malou nepřesnost, ale na konci ve snaze o akční a šokující rozuzlení se těch nelogičností, náhod a nevysvětlených motivací nakupilo přes míru. Tím autora nezatracuji, ještě určitě zkusím nějakou další jeho knihu.

5 04.09.2018

Zase mě Toni Morrisonová dostala. Zase mě její kniha pohltila. Donutila mě přemýšlet, žít příběh spolu s postavami, hádat se s Kytarou, cítit se zahanbeně a po chvíli okouzleně. Miluju ty nepředvídatelné kličky, kterými vyprávění plyne k cíli. Škoda, že počet jejích nepřečtených knih se mi krátí, i když si je šetřím.

2 30.08.2018

Asi to zní divně, ale život v sibiřském pracovním táboře je pro Zulejku cestou ke svobodě. Patnáct let manželství v tatarské vesničce bylo krutějších. Nejvíc na mne zapůsobily okamžiky, kdy se Zulejka probouzí, konfrontuje jistotu pravidel, morálky a předsudků, ve kterých byla vychována, s novou zkušeností. Ocenila bych, kdyby autorka těmto momentům věnovala více prostoru.

7 23.08.2018

Výborná kniha. I když vychází ze známých informací, jsou fakta interpretována v souvislostech, autor vypichuje zásadní věci, na které občas ve víru všedních starostí snadno zapomínáme. Chvílemi naděje a za pár stránek boj s větrnými mlýny. Jen mě občas mrzí, že některé i pravdivé informace zjednodušuje a používá jako argument jen tam, kde se mu to hodí (např. učňovské školy, inkluze); metoda "účel světí prostředky" mi k hodnotám, kterých se sám dovolává, nesedí. Asi každý najdeme něco, co můžeme dělat líp, třeba se jen zajímat a kriticky hodnotit.

7 16.08.2018

Pozoruhodná kniha o nepovedené arktické expedici, kde na neschopnost jedince a sobeckou honbu za slávou doplatila řada lidí. Lidé z Karluku jsou hříčkou přírody a jejich přežití (některých) dílem souhry náhod a osobní statečnosti několika z nich. Autorka použila velké množství pramenů a psala věrně podle nich. Trochu to bylo místy na škodu (např.množství přesunů mezi tábory, včetně časových údajů). Knihu bych neoznačila za dobrodružnou beletrii, ale za literaturu faktu, ale chápu, že takhle se asi líp prodává.

2 13.08.2018

Lajla je chytré děvče, ale klacků jí život pod nohy hází vrchovatě. Jsem ráda, že jsem mohla spolu s ní projít její cestou, hledáním, oblíbila jsem si ji a lehce odpouštěla nějaké ty hříšky. Obzvlášť působivé byly hudební pasáže.

2 04.08.2018

Stokrát vyvařené ingredience, spíš než postavy, jen figurky, s kterými autorka hýbe, jak se jí hodí. Zvlášť současný příběh je doslova nudný. Za týden nebudu vědět, jak se liší od jiných "dopisů". Vhodné pro zaplácnutí času nebo když potřebujete dát mozku dovolenou.

3 04.08.2018

Zdá se, že zdejší komentáře jsou často ode zdi ke zdi, buď znechucení nebo obdiv. Na mne slovenský magický realismus účinkoval výborně. Dětské lumpačení ala Kopyto a Mňouk přerůstá do dramatičtějších rovin. Hraní s jazykem mi připomínalo Stančíka. Akorát namíchané vážné a vtipné tóny.

1 04.08.2018

Líbí se mi, jak autorka píše, ale tentokrát mi nesedl námět. To, co se točilo kolem Thea v dětství, ryzího citu k Pippě, umění, Hobieho a jeho úžasného krámku a dílny, mě okouzlilo. Naopak ti podvodníci, feťáci, zloději a vše kolem se mi strašně nelíbilo. A ten dle mého názoru příliš pozitivní a relativně beztrestný vztah k drogám všeho druhu je skoro jako pozvánka k jejich vyzkoušení.

7 28.07.2018

Po delší době kniha, která mi perfektně sedla. O svobodě v mnoha významových rovinách. Krásně napsáno, dostatečně zprostředkovává atmosféru a zároveň ponechává čtenáři prostor pro vlastní fantazii a myšlenky.

6 20.07.2018

Jsem ráda, že jsem ji přečetla. Anna mi byla v některých situacích velmi blízká, mnohdy statečnější a upřímnější v hájení svých názorů, těch profesních. Naopak ve vztahové rovině tuto opravdovost a ryzost postrádala a na kompromisy doplácela.
Často jsem přemýšlela, kolik věcí se za tu dobu pro ženy změnilo k lepšímu a trochu mě děsí, že dost toho zůstalo stále stejné.

1 16.07.2018

Asi nejsem objektivní v hodnocení, protože film mám ráda a nedokázala jsem nesrovnávat. Začátek knihy se mi moc líbil, ty naivní představy nastávajícího otce a střet s realitou. Dál byla pozornost soustředěna na Teda, jeho vyrovnávání se se situací, existenční problémy a hledání nových vztahů (na můj vkus toto dostalo příliš prostoru). Malý syn je jen figurka (i když důležitá) a otcovství je bezkonfliktní a ideální. Stává se to málokdy, ale tady u mne vyhrál film.

2 16.07.2018

Po dočtení mám trochu rozporuplné pocity. Knížka se mi líbila, ale nedá se říct, že by mě bez výhrad okouzlila. Možná jsou na vině velká očekávání; zaujala mne hned, jak vyšla, ale strašně dlouho se mi v knihovně vyhýbala a celou tu dobu jen rostly zástupy nadšených čtenářů.
Rozhodně má autor plno skvělých originálních nápadů - modely měst, legenda o diamantu, všední věc jako rádio povýšená na něco až kouzelně mocného, dva mladí a obejde se to bez sladkého vzdychání. Obdivuji, jak dokázal zprostředkovat vnímání světa slepou dívkou. Navíc Dvacet tisíc mil pod mořem je jedna z mých zamilovaných verneovek. Přesto jsem si nedokázala postavy bez výhrad zamilovat ( a ani těch několik záporáků mi příliš nezvedalo tepovou frekvenci). I když je všude plno detailů, pořád jsem měla dojem, že něco chybí. Saint Malo mě v příběhu neoslovilo, teprve, když jsem si prohlédla fotky a mapy na netu, měla jsem chuť se tam rozjet. Přeskakování v čase a vypravěčích už se používá běžně a nedělá mi problém, ale tady ty kapitolky asi byly opravdu příliš krátké - naladění a střih - a znovu, celou knihu. Nejvíc mě asi zklamal závěr. Kapitoly od roku 1945 dál bych škrtla. Já vím, že otevřené konce nejsou populární, ale to celé vysvětlování, jen aby bylo jasně řečeno... proč? Jutta v Berlíně? Jakou to hraje roli v příběhu? Zase to moderní relativizování a omlouvání?

18 05.07.2018

Zvláštní kniha o autorově dětství provázeném nedostatkem a ztrátou nejbližších, ve které přesto najdeme nevšední poezii, citlivost; i naději, touhu po dobrodružství a lepším zítřku.

2 25.06.2018

Zaujaly mne autobiografické prvky, atmosféra válečného a poválečného Sarajeva, zvláštní figurky z Nikových vzpomínek. Nevysvětlený přesun v čase jako podklad pro bilancování splněných snů, slávy a úspěchu a obětované opravdovosti citu a prožitku mi připadal jako zbytečná manýra.

1 22.06.2018

Napínavé, čtivé, nabité informacemi z mnoha oborů, zdvižený prst a mnoho otázek k přemýšlení. Nejvíc mne zaujal rozjezd, narůstající napětí, nejistota, strach, snaha odhalit tajemství a najít souvislosti mezi zdánlivými náhodami.

5 07.06.2018

Rozčilení. To je to, na co si vzpomenu, když se zmíní tahle kniha. Rozčilení a nevěřícné kroucení hlavou na každé druhé stránce. Nebýt všeobecného nadšení a téměř slávy provázející tento titul, asi bych ho odložila už při cukrkandlovém úvodu. Patetické proslovy, velká slova, postavy šustící papírem, krkolomné konstrukty navozující rádoby efektní situace, nelogičnosti až hlouposti, citového vydírání za tři hollywoodské megafilmy. Jedna scéna mě opravdu dojala a líbil se mi nápad s příběhem dvou hodně rozdílných sester a jejich odlišným pohledem na svět, (který bohužel zabilo zpracování).

15 25.05.2018

Neukecaná knížka o lásce k horám, životě, přátelství; tak ryzí, opravdová, upřímná. Mám chuť vyšlápnout aspoň na malý kopec a jen se dívat do krajiny.

16 20.05.2018

Dešťovou hůl jsem si užila, byla jsem zase doma. Příběh, jaký se mohl stát komukoliv, uvěřitelné postavy a osudy. Ta "detektivní" pozemková zápletka mě sice nezaujala, ale brala jsem ji jen jako jeviště, na kterém se můžou rozjet vztahy jednotlivých aktérů.

9 17.05.2018