Mikako komentáře u knih
Šílenost! Dokonalý psychothriller.
Takový typ knížek se mi hrozně líbí.
Od Jodi Picoult jsem ještě nenarazila na knihu, která by pro mě byla zklamáním. Všechny její knihy zbožňuju a celkově jí řadím mezi mé Top autory.
Vypravěčka není výjimkou, i přesto, že mi přijde jiná než ostatní. Velmi silné čtení s emotivní závěr.
Autorka píše velmi čtivě. To pro mě celou knihu zachraňuje. Celou dobu jsem netušila jaký by příběh mohl mít rozuzlení. A musím říct, že na mě konec nezabral a byl spíš zklamáním. Takže - četlo se to dobře, ale za týden nebudu vědět o čem to bylo.
Četlo se to dobře. Ale psycho, nebo děsivé to moc nebylo. Čekala jsem víc...
Hrozně mě to nebavilo. Četla jsem tuhle knihu nekonečně dlouho, určitě přes měsíc. Vždycky jsem začala číst a po pěti stránkách jsem šla radši dělat něco jiného. Konec ušel, ale celkový dojem už nezachrání.
Edit: po měsíci už si děj vybavím jen matně.
Dala bych plný počet, ale prostě ty překlepy, uvozovky tam, kde by být neměly a naopak. Rozčilovalo mě to. Ale ten příběh je děsivý. Já jsem snad na hlavní postavu (krom toho, že jí samozřejmě lituju) i naštvaná! Že se prostě nevzepřela, neodešla, že si to nechala líbit tak dlouho...
Pobrečela jsem si. Smutný příběh, krásně a čtivě napsaný.
Čekala jsem víc napětí, kniha tak nějak plyne a vlastně se bát nezačnete. Byl tam asi jen jeden moment, kdy jsem si řekla, že být to ve filmu, tak se možná leknu. Zápletku jsem uhodla poměrně brzy, takže jsem byla trochu zklamaná. Ale i přesto, že jsem čekala víc, tak dám vysoké hodnocení, protože se kniha četla opravdu velmi dobře
Ta stísněná atmosféra byla super. Neve bych trochu občas propleskla za to, jak se na svůj věk chová nedospěle.
Kniha se mi četla velmi dobře a hodně mě bavila. Jen od toho konce jsem asi čekala trochu víc.
Po dlouhé době kniha, která mě chytila hned na první stránce a nepustila.
Štvala mě celá rodina :-D
Konec jsem pořád čekala trochu jiný a klidně bych tam přidala ještě jednu kapitolu. Ale i přes to jsem nadšená!
Mě prostě zlé děti dětí :-D
Vždycky se v televizi nejvíc bojím u hororu, kde jsou nějaký zákeřný spratci :-D
Námět byl skvělý a náhled do internetových diskusí zajímavý... Ale kniha mě nebavila. Nedokázala jsem se začíst, nevtáhlo mě to. Četla jsem jí hrozně dlouho a přiznávám, že ač to nemám ve zvyku, jsem od poloviny začala přeskakovat, abych se dozvěděla jak to dopadne a zároveň jsem se u toho už nemusela déle trápit...
Četlo se to vcelku svižně a kdo je vrah já vážně netušila až do konce. Ale kniha je spíše lepší průměr. Všechno se vyřešilo vlastně náhodou, jen díky pocitu...
Nejsem člověk, který přečte knihu za dva dny. Většinou čtu tak jednu knihu za týden i s tím, že si po každé přečtené knize dám chvíli na její strávení. Tuto knihu jsem četla velmi, velmi dlouho i na mě. Zajímavá pro mě začala být až druhá třetina. Do té doby jsem Rachel v podstatě nesnášela. Byla mi svým alkoholismem a slabou vůlí odporná a nesympatická. Úplně jsem cítila smrad z alkoholových výparů, moči a zvratků. Nedokázala jsem si k ní vybudovat žádný vztah, natož snad soucit a lítost.
Díky této knize jsem ale zjistila, jak jsou pro mne sympatie k hlavní postavě důležité.
Kniha není špatná, ale Rachel mi byla tak protivná, že mi to celou knihu kazilo.
Na druhou stranu musím říct, že jsem vlastně celou dobu nikoho nepodezřívala...
Výjimečně neudělím počet hvězd, protože nevím, jak knihu uchopit...
Bavilo mě to a to je nejdůležitější...
Byla jsem od samého začátku napnutá a vydrželo mi to až do konce.
Co na tom, že jsem si občas říkala, že tohle, nebo tamto, je už dost přitažené za vlasy. Je to sice fakt, ale fakt je i to, že to je po delší době konečně výborná detektivka.
Bylo to moje první setkání s Joonou Linou a stoprocentně ne poslední. :-)
Kniha se mi líbila, o tom bez debat, skvěle se četla a v některých chvílích byla i napínavá... Konec mohl být trochu víc rozvedený, ale i tak jsem chvíli knedlík v krku měla.
Velké plus za střídání různých pohledů.
Normálně to nedělám, ale nedá mi to...
Možný SPOILER: Vadilo mi, že jediné co policie měla, byla barva dodávky. Nic víc. Že se vše vyřešilo jen dílem velké náhody.
Když jsem viděla zdejší nízké hodnocení říkala jsem si, že jsem vyhodila peníze za knihu, která nebude za moc stát. I proto jsem její otevření oddalovala...
Ale opak byl pravdou. Kniha mě bavila moc, až do konce jsem téměř ani netušila, kdo je vrah. Střídání přítomnosti a budoucnosti mě hodně bavilo.
Četla jsem pořád, jak jen to trochu šlo. Kniha mě prostě dokonale vtáhla a nepustila.
Vyjímečně musím říct, že stavím film před knihu. Vzbudil ve mě mnohem více emocí.
Podle mě je kniha poměrně přeceňovaná.
Jde o velmi zajímavý příběh, ze kterého se dalo vyždímat daleko víc. Takto je bitý na útlosti knihy.
Já osobně jsem také postrádala více dialogů...
Na to o jak závažné téma, jakým je vražda dítěte, šlo, se mi hrozně líbilo, jak byla kniha vlastně klidná. Moc mě bavilo číst o životě mezi Amiši. Až na tu pobožnost jim asi i závidím, že jsou tak nepolíbení dnešní dobou...
Na druhou stranu musím uznat, že z poslední kapitolily mi dobře nebylo...