Mikako komentáře u knih
Poslouchala jsem audio...
Nejsem si jistá, že by mně kniha bavila číst. I takhle jsem se dost ztrácela v ději. Nevím no. Určitě silné téma. Ale to, že spoustu čtenářů rozsekala, se u mě nestalo. Vůbec mě to nevtáhlo, hodně jsem se vracela, a kdyby knihu nečetla paní Cibulková, tak to možná nedoposlouchám. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco, o čem jsem dosud mnoho nevěděla.
Ale to, kolik toho Gerta za svůj život prožila a jak se jí dotklo snad všechno od války až do roku 1989, tak to mi Silně připomínalo Stoletého staříka. Podobně neuvěřitelné.
Knihu jsem poslouchala namluvenou paní Cibulkovou, a její přednes můj dojem z knihy pozvedl výše.
Po čem jiném sáhnout na podzim, než po nějaké pořádné duchařině, u které budete napnutí jak struny a večer se budete bát každého zavrzání.
Pokud hledáte tohle tak u Hřbitovní královny to nenajdete...
Víc než duchařina je to detektivka obalená v cukrové vatě kýčovité červené knihivny.
První část knihy byla tak hrozně směšná, že mi to vyloženě lezlo na nervy. Chtěla jsem se bát a místo toho mi bylo stydno za Amelii, která se z Devlina div neudělala, jen co ho poprvé uviděla.
No, řekla jsem si, že tomu dám sto stran a kdyžtak na to kašlu.
Zlomilo se to opravdu až po sto stranách, ale jen tolik, abych to dočetla.
Kniha je ze série, to samo o sobě nemusím, a tak není ani pořádně ukončená. Ale mě vůbec nezajímá, jak to bude pokračovat. Další díl s největší pravděpodobností nedám...
Brutálně natahovaný děj.
Ze začátku mě kniha docela bavila, ale možná to bylo tím, že jsem jí četla na dovolené u vody a velkou literaturu jsem nečekala. Za to jedna hvězda.
Ale potom dovolená skončila a já jsem se u knihy trápila další týden.
Přesně u strany 242 jsem si řekla: ať už je konec!
Polovinu zabere vyprávění a popisování činností běžného dne. Kniha mohla mít opravdu již zmíněných 242 stran a všechno by se tam vešlo. A možná by kniha měla i spád.
Sloh je prostě hrozný! Co je za větu: "Přišlo mi se podívat (Na vedlejší nástěnku ; Ke dveřím)". Tenhle paskvil se opakuje několikrát. Jednou dokonce na dvou stranách za sebou. To už jsem, přiznávám, knihou chtěla hodit o zeď.
Shoda podmětu s přísudkem? Pche! To byla tipovačka...
Tolik pravopisných chyb jsem neviděla v knize hodně dlouho. Možná nikdy...
Nechápu ta vysoká hodnocení. Opravdu ne.
Tak často jsem o knize slyšela, nebo četla, že je nudná, že jsem k ní tak i přistupovala.
A tak nakonec jsem byla mile překvapená.
Úplně mě to nenadchlo.
Zápletka byla výborná, ale čekala jsem víc napětí.
Štvali mě v knize snad všichni.
Konec - no nevím...
Theovi jsou dva roky? Vážně? Podle mě někdy dva a někdy minimálně 4-5. Například: dvouleté dítě jde samo vybrat a koupit nanuky? To mě na celé knize štvalo nejvíc - Theo by musel být super dítě.
Knihu jsem přečetla asi za pět hodin.
Nemohla jsem jí nechat rozečtenou.
Odporný, odporný, odporný.
Nepochopitelný...
Přiznám se, že jsem měla tak polovinu knihy knedlík v krku...
Knihu odkládám, vůbec mě nebaví.
Při čtení mi myšlenky utíkají jinam a já po několika stranách zjišťuji, že nevím co jsem četla.
A ty popisy sexu - to vážně někoho baví? Nechápu tak vysoké hodnocení.
No, zkusím ještě seriál...
Naprosto skvělá kniha.
Zasmála jsem se u ní nahlas. Zároveň mi z příběhu ale bylo smutno.
Zatím se mi od Backmana líbilo všechno. A i když Ove je Ove, tak Brit mu hodně šlape na paty.
A hlášku s citrónem si zařadím do slovníku :D
Mělo to být asi dojemné, ale ke mě to nějak nedošlo.
Anotace je hodně zavádějící a jsem si jistá, že kdybych věděla o čem kniha bude, tak bych po ní nesáhla.
Každopádně vím, že na knihu za měsíc zapomenu.
Touto knihou jsem vystoupila ze své komfortní zóny, jelikož tento žánr téměř vůbec nečtu.
Ale musím přiznat, že je to možná škoda, protože to bylo nádherný. Těšila jsem se na každou příležitost pokračovat ve čtení.
Jen je třeba to brát spíš jako pohádku.
Takže se teď trochu stydím, že jsem se k Hobitovi dostala až teď.
Ale lepší pozdě, než nikdy.
Dala bych plné hodnocení, kdyby kniha měla o 100 stran víc a neskončilo to tam, kde to skončilo.
Jinak perfektní, nenudila jsem se ani chvíli.
Čekala jsem trochu víc napětí, trochu víc horor.
Také mohla být kniha o něco kratší.
ALE! Mě to bavilo. Atmosféra Greyswicku byla skvělé popsaná a někteří jeho obyvatelé jsou dost děsiví. A to nejen ti mrtví.
Ze všech knih o tomto tématu, které jsem četla, je tato suveréně nejhorší. Věřím tomu, že to autor napsal za dva dny. Je to hodně znát.
Jako pardón, ale pokud vím, tak v Osvětimi byl v plotech proud a v této knize děti plot nadzvedávají a podlézají? Navíc malé děti byly jako práce neschopné rovnou povražděné. To jen tak jako příklad mnoha nesmyslů.
Jednu hvězdu dám za to, že je kniha krátká a tak vás to nebude rozčilovat moc dlouho.
Na konci knihy mé oči zůstaly suché. Opravdu mě nedokázal dojmout tenhle nelogický brak.
Měla jsem strach, že mi bude v knize chybět přímá řeč. A nechyběla. Vůbec. Četlo se to nádherně. Kniha mě chytla od první strany. Moc se mi líbily všechny popisy v knize, já jsem snad ten cukr cítila!
Krásná kniha se smutným příběhem. Kolik toho jedno tělo a jedna duše dokáže vydržet...
Jodi je jedna z mých nejoblíbenějších autorek.
A tahle kniha je pro mě asi nejlepší. Je to něco úplně jiného. Četlo se to krásně, příběh byl originální a střídání postav mě hodně bavilo. Kniha mě doslova chytla od první strany a pustila až na konci.
Ten byl nečekaný a pro mě i dojemný.
Rozhodně doporučuji!
Kniha je za mě takový slabší průměr. Přečetla jsem jí, ale za týden nebudu vědět o čem byla. Celou dobu si jede ve stejném tempu až dokonce. Nic moc.
Nádhera...
Přečetla jsem to téměř na jeden zátah. Je to vlastně hrozně smutné, ale zároveň hezké, nadějeplnné čtení. Je zde spousta myšlenek, které jsem si musela zapsat, spousta krásných přirovnání v popisech... Jsem nadšená.
Myslím, že většina z nás si v tom něco najde.
Rozhodně doporučuji!
Tento žánrě nijak neláká a téměř ho nečtu. Ale téma ve výzvě bylo dané a tak se mi dostala do ruky tahle knížka.
A ani trochu nelituji! Byl to pro mě opravdu zážitek a moc mě to bavilo. Moc čtivě napsáno.
Pokaždé jsem se při čtení ptala manžela: Hele, věděl si, že...
A on po pár takových otázkách: Už se mě neptej, nic mi neříkej a už to dočti. Chci si to přečíst taky.
Co ho znám, tak nikdy nepřečetl knížku :-D
Čekala jsem něco trochu jiného. Asi víc ze života s Andrewem.
I přes to se kniha četla dobře. Ale souhlasím s komentářem níže, ty odstavce jsem také moc nepochopila.
(Možný spoiler) Pachatele jsem odhadla tak v polovině knihy , asi pro to, že to vlastně nebylo moc originální a někdo takový to byl už asi ve čtyřech knihách, co jsem četla jen letos.
Škoda. Vážně jsem se na tohle těšila, ale žádné velké nadšení se nekoná. Je to průměr a jsem přesvědčená, že za pár měsíců nebudu vědět o čem to bylo.
Název knihy je fakt mimo. Kvůli tomu jsem čekala něco úplně jiného.
Kniha je hrozně natahovaná, mohla mít klidně o sto stran méně. Přeskakovala jsem celé odstavce.
Ne, vážně mě to nebavilo.