Miken008
komentáře u knih

Mám rád humoristické romány a ani tento nebyl výjimkou. Líbil se mi syrový anglický humor občas protkaný nešikovností a neohrabaností hlavních postav :D Jediné co bych knize vytkl byl neustálý popis historických míst, který mi do on knihy jaksi nezapadal. Ale jelikož to byl autorův záměr, je nutno se s tím smířit a přijmout to. Už se těším na druhý díl :)


Vcelku jsem si oblíbil styl psaní Murakamiho a i když je to moje první kniha, určitě sáhnu po další. Norské dřevo je místy melancholické až absurdní a vyhrocené. Nejsem si zcela jistý jestli byl Murakamiho záměr vyzdvihnout kulturu Japonska západním zemím nebo ne. Je pravda, že se mu to povedlo ve spoustě případů (viz. pornokina, nestoudná Midory, lesbický sex se školačkou) holt Japonci nezapřo, že jsou zvrhlíci :)
Dalším kladem bych určitě vyzvedl písničku Norweigan wood od Beatles, podle které je celé dílo stavěno. Kdo nezná, vřele doporučuji nejlépe poslouchat při čtení. Skvěle se k tomu hodí a mě vždy připomene onu atmosféru studentského života v Japonsku...


Pamatuju si, že jako malý capart jsem to hltal jedním dechem.. dnes už si příliš nepamatuji, o co v knize jde, ale vím, že jsem se od ní nemohl odtrhnout :)


Opravdový skvost na literárním poli české sci-fi. Z knihy jde přesně poznat, jaký měl Čapek talent na navázání kontaktu se čtenářem. Perfektně vykreslená myšlenka převedena do děje v budoucnosti tak vzdálené, přitom úžasně nadčasové. Otázka je jestli skutečnost opravdu spěje k takovéme rozkladu, jak nám bylo v knize nabídnuto...


Zábavné a poučné. Jarmile Loukotkové se perfektně podařilo vykreslit Řím a její dobové reálie. Těch pár set stránek uteče jako nic a ještě se přitom dozvíte plno věcí. Doporučuji!


Tak tohle nebylo nic pro mě.. Ze začátku se to vyvíjelo dobře a poměrně zajímavě tajuplně včetně vztahů a zápletek. Po čase se z toho však stalo rozplizlé úřednické cosi, a čím více se to blížilo ke konci, tím více bylo úmornější číst. Možná špatné načasování, ale mě to nic nedalo :( Nemám rád tyhle úřednické bláboly a sáhodlouhé monology, které děj nikam nepobízejí a pro obyčejného smrtelníka jsou španělská vesnice.. Možná se k tomu vrátím za pár let , prozatím si dám menší pauzu než to strávím a vrhnu se na Proces :(


Dal jsem Kerouacovi druhou šanci, aby na mě zapůsobil.. No, bohužel se to nestalo :/ Je sice pravda, že příběh je oproti Na cestě méně zbrklý a chaotický, ale to je tak všechno :( Mám rád mentalitu východní filozofie, ale tohle byla pro mě španělská vesnice... Naprosto bezduché (nebo až moc?), nic neříkající přímé řeči vytržené z kontextu, který mě neskutečně nudili. (o čem se to proboha celou dobu bavili.) Miliony postav, které se v knize objeví jen na pár řádích dokáží čtenáři hodně zamotat hlavu svými jmény. Děj sám o sobě taky není příliš napínavý.. spíš bázlivý, neustále se opakující dějové linky stejně jako v Na cestě... Jediné co se mi líbilo byl popis výstupu na Matterhorn a popis santusáckýho života Japhyho Rydera a jeho chajdy. Za sebe říkám ne :/ Škoda...


Přečteno za jednu vyučovací hodinu v posledních školních dnech před prázdninami :) Příjemná knížečka, která okouzlí pohádkovou atmosférou. Doporučuji jako čtení na dovolenou, kde není příliš času :)


Vůbec mi nesedl Lustigův styl psaní a musím přiznat, že jsem se v textu často ztrácel. Námět je ovšem pozoruhodný a ten konec byl jednoduše šokující. Všechno mi ale přišlo takové těžce stravitelné. Nejspíš si ji už nikdy nepřečtu :/


Příběh studenta Raskolnikova, který si myslel, že dělá dobře, protože si myslel, že patří mezi skupinu lidí, která bojuje pro vyšší dobro a přitom konal jen zlo z hlediska své vlastní morálky. Jedna z nejsilnějších knih, co jsem kdy četl. Musím věru přiznat, že číst Dostojevského mi dalo zabrat. Příběh sice není nějak extra složitý na pochopení, ani popisy zde nejsou nějak stěžejní. Jediné s čím každý musí počítat, když si Zločin a trest hodlá přečíst, jsou rozvleklé filozofické mentorování.
Jediná věc, která mi v celé knize vadila, byly táhnoucí se monology jednoho jedince na dvě stránky, poté popis toho co dělá na další stránku a na další dvě stránky odpověď toho druhého..uff.
Jak jsem napsal, kniha je to hodně silná, ale nedokážu si ji představit jako povinnou četbu pro všechny...přece né každý by ji strávil.


Čekal jsem nudu, ale nedalo mi to, abych si nepřečetl takovou klasiku. Nebylo to zase tak strašné. Líbilo se mi pojetí vztahu mezi mladými lidmi, kteří v lásce hledají naději v dobách světové války. Čtení knihy bylo sice poněkud náročnější, ale v závěru čtenář zjistí, že to zase tak nestravitelné nebylo. Nešlo ani tak o vyzdvihnutí nějakého děje, ale spíš o jakousi životní filozofii autora, což nemusí být zrovna šálek čaje každého z nás.


Všude jsem slyšel jen samou chválu na Den trifidů až mě to nakonec donutilo po něm sáhnout. Byla to snad první sci-fi knížka, kterou jsem četl. V důsledku jsem čekal něco víc. První polovina byla obstojná a napínavá, protože se děj neustále někam posouval. Zbytek knížky mi ovšem přišel až příliš natahovanej a dějově nudnej. Pořád jsme ke konci čekal nějaké rozhřešení a byl jsem zklamán, když nic nepřišlo. Pořád má ale celá kniha nějakou úroveň..


Tyhle komixy můžu číst pořád dokola a nikdy mě neomrzí... prostě srdeční záležitost :)


Tyhle králíky jsem si prostě oblíbil ani jsem to nečekal :) Je pravda, že ze začátku jsem měl sto chutí na ně poslat králíčí mor, ale postupem času se mi dostali pod kůži tak moc, že bych to už neudělal...
Jejich argumenty jsou tak logické, myslí jako normální lidé a problémy převedeny ze světa lidi do světa králičího jsou tak totožné jako v žádné jiné alegorické knížce. Adams musel mít zřejmě nějakou úchylku na králíky, nedokážu si to jinak vysvětlit..a to je dobře!


Celá kniha na mě dýchala jakousi magickou atmosférou. Od Coelho je to první, co jsem přečetl a mile mě to překvapilo. Není to roztahané jak jiné knihy a stručně a pochopitelně to předá čtenáři své poselství bez zbytečných nudných pasáží. Od první stránky je celé dílo plné metafor (i když někoho to může až štvát, protože to obsahuje spousty prvků k zamyšlení.) Mě osobně se to četlo dobře, jen mi to místy přišlo až příliš naivní..Pokud k tomu ale budete přistupovat jako k pohádce, tak to půjde samo..Doporučuji :)


Děj byl od samého počátku předvídatelný... Už od první kapitoly jsem tušil, jak to celé zhruba skončí. Obdivuju styl psaní KInga, který dokáže zabavit... Moje první knížka od něj, rozhodně si v budoucnu plánuju přečíst víc. Nemůžu si ale pomoci, některé pasáže, které měli děsit mě spíše rozesmívaly (viz. muž v převleku za psa, honícího se za vlastním ocasem) :)


Příběh barvitě líčí tehdejší dobu a dokáže vtáhnout čtenáře do děje.. Místy mi však přišel děj poněkud zdlouhavý až zbytečný (viz. ambice mladého křtitele), ale to vůbec nevadilo..perfektně to vykreslilo atmosféru oné doby. Určitě jako klasika stojí za to :) Film je solidní.. :)


Šelma je specifická ve více ohledech. Především hlavní hrdina románu, který přišel k případu jak slepý k houslím je vše jen ne klasický hrdinou detektivek či thrillerů. Theo je inteligentní vědec, který kompenzuje své amatérské detektivní chování pomocí profesionálních vědeckých postupů, občas dostane pěkně na hubu a veskrze se spoléhá na svůj instinkt. Přesto však kniha působí místy nedomyšleně, jak mu vše tak prostě chodí naproti.
Dílo se řadí spíše k thrillerům nové doby, obsahuje značnou surovost, ale zároveň se snaží přimět čtenáře k tomu, aby přemýšlel jako hlavní hrdina. Což se ne vždy může podařit, jelikož román staví na někdy až přehnané znalosti odborných pojmů, které značná část veřejnosti nemusí chápat.


Rozhodně jedna z nejlepších knih o osobním rozvoji. Obsahuje tolik užitečných i
informací, že není možné aniž by si nikdo nic z ní neodnesl. Vše stručně, jasně, pravdivě.
Hrozně moc se mi líbily i ony biochemické souvislosti. Co nás nutí utvářeto ny emoce apod. Přečetl jsem ji na jeden zátah...Tuto knihu by si měl přečíst každý.


Když jsem tuto knihu otevřel, věděl jsem, že půjde o něco spiritualistického, co nečtu každý den. Nikdy jsem neslyšel o žádném specifickém kultu věštkyň na našem území a skoro se mi ani nechtělo věřit, že se jednalo o českou literaturu. Celá ta atmosféra působí jako z jiného světa. Kdyby byla tato kniha napsaná tak tři sta let nazpět, byla by daleko více uvěřitelná oné době. Kateřina je vskutku talent a doslova mi vyrazila dech.
Jako každému mi tu však vadila ona akademičnost. Některé spisy byli více čtivé, některé méně a neustále se omílaly dokola, což brzdilo spád děje. Nejvíc se mi líbili ony dobové konotace, které byli vyprávěny ať už samotnou hrdinkou nebo starými dosud živými ženami. Lehce se to podobalo vyprávění Babičky od Boženy Němcové. Jediné co jsem nepochopil byl lesbický vztah hlavní hrdinky na konci. Vzhledem k danému tématu to byla jako rána palicí po hlavě...
