Miken008
komentáře u knih

Četl jsem v návaznosti na My děti ze stanice zoo abych mohl porovnat obě díla. Příliš mi nesedl Johnův styl psaní. Neustálé skákání z retrospektivy do reality mi činil nesmírný problém. Mnohdy se mi dokonce zdálo, že se v jednotlivých přechodech doslova ztrácím. Troufl bych si říct, že kniha je o něco drastičtější než světoznáma My děti ze stanice zoo, ale není tak zábavná. viz. matka co dává vlastnímu dítěti pervitin... Je jasné, že v té době splnila svůj účel. Pokud vás od drog neodradila Felcherinová, zkuste Johna a stoprocetně se mu to povede...
Pokud někoho baví knihy s drogovou tématikou, doporučuji Milion malých střípků..to je teprve síla


Na začátku jsem z ní měl strach a dlouho jsem se jí vyhýbal. Když jsem se do ní pustil, zjistil jsem že není tak špatná a dokonce jsem byl mile překvapen. Místy je sice děj velmi zdlouhavý, ale není utahaný jako u jiných spisovatelů oné doby. Zola používá detailní popisy téměř všeho. Ovšem na rozdíl od jiných spisovatelů umí popisovat tak, že to člověka baví. Naturalismus v knize místy vybíhá až do extrému (obzvlášť v popisech deliria tremens), což zde není vůbec na škodu, protože Zola to umí vyložit tak, že si z toho plno lidí vezme ponaučení.
Kdyby byla kniha zkrácená o 100-200 stránek, věřím, že by si našla více fanoušků. Komu však nevadí rozsáhlé popisy (nebo je schopen je překousnout), ten si knihu užije.. :)


Moje nejoblíbenější kniha od Hemingwaye, kterou jsem doposud četl. Hemingway na mě vždy působil jako tvrďák a tak mě docela překvapilo, jak bravurně uměl popsat emoce mezi obyčejným vojákem a řadovou sestřičkou. Narozdíl od ostatních jeho děl, která jsem četl, má tato kniha jasný příběh a nedrží se jen popisů válek a jiných událostí, které Hemingway ve svém životě prožil. Jednoznačně nejčtivější pojetí dramatického vztahu na pozadí první světové války...

Popsaný bohémský život byl bezesporu skvělý. Komu by se nelíbilo trávit v Paříží tak bezstarostný život jako právě trávil Hemingway se svoji ženou. Něco mi však v celém díle chybělo. Postrádalo to jakýsi spád a místy i se objevovala i hluchá místa. Nemůžu si pomoci, ale v důsledku to na mě působilo jako hrozná slátanina.


Velice silné dílo... Nenáročné dialogy, ale silné po citové stránce.. Steinbeck uměl perfektně vykreslit atmosféru problémů tehdejší doby v Americe a problémy spojené s rozvíjející ekonomikou a zároveň to podat lehce stravitelnou formou...Pravé přátelství, které spojuje dva naprosto oddílné typy mužů. Nikdo si nemůže přát lepšího přítele než byl právě George. Jeden z mála příběhů, který mě ke konci dojal.Podle mě by si ho každý čtenář měl alespoň jednou přečíst :)


Vcelku jsem si oblíbil styl psaní Murakamiho a i když je to moje první kniha, určitě sáhnu po další. Norské dřevo je místy melancholické až absurdní a vyhrocené. Nejsem si zcela jistý jestli byl Murakamiho záměr vyzdvihnout kulturu Japonska západním zemím nebo ne. Je pravda, že se mu to povedlo ve spoustě případů (viz. pornokina, nestoudná Midory, lesbický sex se školačkou) holt Japonci nezapřo, že jsou zvrhlíci :)
Dalším kladem bych určitě vyzvedl písničku Norweigan wood od Beatles, podle které je celé dílo stavěno. Kdo nezná, vřele doporučuji nejlépe poslouchat při čtení. Skvěle se k tomu hodí a mě vždy připomene onu atmosféru studentského života v Japonsku...


Pro mě je druhý díl téměř stejně dobrý jako první. Je pravda, že nemá tak jednolitý děj jako v jedničce, ale to vůbec nevadí. Kniha dokonale čtenáři připomene králičí dobrodrodružství a padne na něj jakási nostalgie z předešlé knihy. I když po něm plno lidí po vychvalovaném prvním dílu nesahne, přesto doporučuji nepřestávat :)


Tyhle králíky jsem si prostě oblíbil ani jsem to nečekal :) Je pravda, že ze začátku jsem měl sto chutí na ně poslat králíčí mor, ale postupem času se mi dostali pod kůži tak moc, že bych to už neudělal...
Jejich argumenty jsou tak logické, myslí jako normální lidé a problémy převedeny ze světa lidi do světa králičího jsou tak totožné jako v žádné jiné alegorické knížce. Adams musel mít zřejmě nějakou úchylku na králíky, nedokážu si to jinak vysvětlit..a to je dobře!


Knihu jsem si přečetl jako doplňující četbu k právě probírané 2. sv. válce na gymplu. Musím říct, že mě příjemně překvapila. Dříve jsem se jí bránil, protože mě nijak nezaujala válečná atmosféra a celé ty popisy roztahané až na 500 stránek.
Je fakt, že některé informace se tak omílaly pořád dokola (což v důsledku bylo dobře, protože se poté čtenář neztrácí v té hromadě postav.) a souhlasím s ostatníma, že to na první pohled působí dost chaoticky.
Shrnuto. Knihy byla pohodová. Snad jen zdlouhavé popisy retrospektivy mě trochu nudili, ale musím uznat, že i já jsem se místy docela zasmál.. Určitě doporučuju všem a nejen těm, kteří si libují ve válečném období a atmosféře :)

Nerozumím davovéme šílenství, které zasáhlo tuto knihu. Je šíleně roztahaná, vůbec by nevadilo, kdyby se o polovinu zkrátila. Prvních 150 stránek je vesměs nudná, stejně jako poslední část (Prostě mi nevoní ty ekonomicko-politické žvásty, ve kterých jsem se stěží orientoval a prokousával). Nicméně v druhém dějství knihy se vyvine docela solidní detektivka, která nemá vůbec nic společného s první částí. Lehce mi to připomínalo knihy od Daniela Browna, i když ty mám mnohem radši. Nejlepší postava je bezpochyby Lisbeth, na které mě zaujala její dvojtvářnost. Na jednu starnu rebelka s nevybouřenou pubertou a smyslem pro užívání života naplno a uvnitř citově rozervaná dívka, která nezažila pevné rodinné zázemí. Na druhou stranu vážná seriózní hackerka, která se dokonale orientuje ve světě tržního hospodařství, až to mnohým přijde v jejim věku nereálné.
Suma sumarum, kniha byla nadprůměrná, ale jen v dějství vyšetřování a soukromého života Lisbeth Salamderové. Zbytek mi přišel dost fádní na můj vkus...Proto dávám 4*


Po přečtení první kapitoly jsem měl chuť to celé odložit. Totálně mě zmátl jazyk a nevěřil jsem, že tomu někdy porozumím. Pokud se to ale komukoliv stane, tak radím vytrvat. Osobně jsem se po té do celé knihy tak vžil, že jsem rád, že jsem jí nepřestal číst. Nakonec se jazyk stal příjemným okořeněním a celá kniha tím vynikla. Brutální popisy zla a jak a jak se s ním vypořádá společnost...i přesto mi bylo Alexe v poslední části knihy docela líto :)

Celá kniha na mě dýchala jakousi magickou atmosférou. Od Coelho je to první, co jsem přečetl a mile mě to překvapilo. Není to roztahané jak jiné knihy a stručně a pochopitelně to předá čtenáři své poselství bez zbytečných nudných pasáží. Od první stránky je celé dílo plné metafor (i když někoho to může až štvát, protože to obsahuje spousty prvků k zamyšlení.) Mě osobně se to četlo dobře, jen mi to místy přišlo až příliš naivní..Pokud k tomu ale budete přistupovat jako k pohádce, tak to půjde samo..Doporučuji :)


Hemingway je spisovatel na svém místě, umí skvěle popsat okolí a přivést čtenáře osobně na ono místo. Snad jen dialogy mi přišli poněkud strojené a nelidské. Nevím, ale přišlo mi že Fiesta je v podstatě o ničem. První polovina ve Francii byla více než nudná, druhá už byla lepší, ale pořád jsem v ní nenašel žádnou zápletku. Příběh se neustále točil kolem jednoho algoritmu: opít se - jít spát - vidět koridu - opít se - jít spát... Příběh mě nenadchl, chybělo mi zde napětí... V podstatě šlo jen o to popsat jak si parta kamarádů užívá fiestu ve Španělsku. I když musím přiznat, že atmosféra byla vylíčena bravurně, připadal jsem si, jako kdybych slavil s nimi.
Vytíženě jsem ovšem čekal na šokující zvrat a byl jsem zklamán když se nic v závěru nestalo. Nedivím se, že tato kniha se nestala tak známou jako ostatní po ní následující.
PS: Kolik asi utratili za alkohol? :)


Děj byl od samého počátku předvídatelný... Už od první kapitoly jsem tušil, jak to celé zhruba skončí. Obdivuju styl psaní KInga, který dokáže zabavit... Moje první knížka od něj, rozhodně si v budoucnu plánuju přečíst víc. Nemůžu si ale pomoci, některé pasáže, které měli děsit mě spíše rozesmívaly (viz. muž v převleku za psa, honícího se za vlastním ocasem) :)


Od Zeyera jsem víc nečetl, ale jen jako povinnou četbu tři na sobě nezávislé příběhy :) Nejvíce se mi líbila legenda Pražská


Moje nejoblíbenější báseň.. Příběh je skvělý, dokáže vtáhnout a a příběh je přesycen emocemi. Zaujala mě na první pohled.. :)


Jedna z mých nejoblíbenějších knih.. Namět je víc než přitažlivý. Časté filozofické řeči nejsou na škodu, naopak oživuji děj a společnost, ve které se celý příběh odehrával


Pamatuju si, že jako malý capart jsem to hltal jedním dechem.. dnes už si příliš nepamatuji, o co v knize jde, ale vím, že jsem se od ní nemohl odtrhnout :)
