Miken008 komentáře u knih
Pro mě rozhodně jedna z nejdepresivnějších knih, jaké jsem četl. Člověk, který není schopen cítit nic k nikomu a jen tupě přežívá jeden nudný den za další smířen se svým koncem, vás donutí zamyslet se nad tím, v čem má vlastně pravdu a včem ne. Existencionalismus hadr.
Někomu může připadnout, že je kniha nudná, plitká a zdlouhavá. Souhlasím s ním, ale to poselství které v sobě nese je tak silné, že si ho uvědomí každý čtenář, který vydrží až do konce. Těch pár desítek stránek zhltnete jakoby nic...
Celý dojem ke knize mi ještě umocnila skladba, kterou jsem skoro po celou dobu a která se ke knize perfektně hodí na vykreslení atmosféry .. Doporučuju! Díky tomu jsem měl sto chutí zalézt po přečtení do postele a nevylézt.. Až tak je to silná kniha . http://www.youtube.com/watch?v=STzONgaXE-U 00:35:20
Král Krysa je možná ještě lepší knihou než často porovnávaná Hlava XXII od Hellera. Podává očité svědectví z místa o kterých se moc nepíše, narozdíl od koncentračních táborech na území Evropy. Dává tak jedinečnou možnost čtenáři nahlédnout i na druhý břeh druhé světové války téže doby. Četl jsem ji už docela dávno, a nejvíce si pamatuju tu scénu s pojídáním psa :D Opravdu nezapomenutelné! :)
Malého prince jsem se docela dlouhou dobu obával, protože už od základky mi bylo štěpeno, že se jedná o náročnou četbu. No zjistil jsem, že není tak náročná jazykem jako spíš hledáním jejího významu. Paradoxně bych knihu neoznačoval ani tak jako čtení pro děti, podle mě to má jen skrytý název poselství vypodobněného do pohádkově laděného příběhu.
Malého prince by si měl každý v životě alespoň jednou přečíst...
Z deníku jednoho přitroublého puberťáka. Ruku na srdce, kdo z nás se v něm v určitém životním období neviděl?
Knížka je čtivá, někdy až moc, a v podstatě i nereálná a nedá se brát příliš vážně, ale jako odpočinkové čtení proč ne :)
Autentické a mrazivé až do morku kosti. Psychologické vykreslení zrůdy od výchovy přísně chladného otce až po stvoření koncentračních táborů. Velice sugestivní...
Co jiného čekat od Kafky než pesimisticky laděné příběhy s velikou hloubkou a morálním ponaučením. Lidi se tváří jako hrozně soucitné bytosti, pokud se jim ono přítěží nestane u nich doma.. A vůbec co na to řeknou ostatní?..
Kafka dobře věděl, o čem píše..
Geniální stejně jako všechny knihy od Murakamiho! Ruské kolo se mi naopak líbilo nejvíce a vůbec mi nevadí ono metafyzično u Murakamiho, kterému plno lidí nemůže přijít na chuť.
Srdceryvná kniha od naprosto neznámého autora, která vás o to víc překvapí. Jeden z nejdramatičtějích zážitků, které vám může současná literatura nabídnout.
Garp je jméno, které se Vám od přečtení zaryje hluboko do hlavy a už nikdy nezapomenete, kdo to byl. Kniha je perfektním životopisným vykreslením postavy, jejíž námět byl tak absurdní a komický, že jen málo kdo nepodlehne jejímu životu. Dalo by se říct, že je to jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četl a to jsem Irvingovi příliš po pravidlech nevěřil.
Je pravda, že i zde se najdou hluchá místa, ale to ve skoro každé knize. Někoho může odradit délka a rozvláčnost, ale těch několik set stránek uběhne rychleji, než se nadějete. Pokud Vám vyloženě nevadí Irvingův styl psaní, můžu jen doporučit! :)
Zábavné a poučné. Jarmile Loukotkové se perfektně podařilo vykreslit Řím a její dobové reálie. Těch pár set stránek uteče jako nic a ještě se přitom dozvíte plno věcí. Doporučuji!
Absurdita nad absurditou... Člověk celý život čeká na něco a pak vlastně zjistí, že nedostane to, co chce.
Kdo je Godot? Je to God (bůh) nebo bota (godillot v překladu ve francouzštině), která někonec Estragonovi přistane na pódiu? Je několik možných výkladů jak si Čekání na Godota vyložit. Ideální k maturitní četbě...
Klasika, které musíte dát určitý čas než se vám v hlavě rozleží a osvítí vám její pravý skrytý význam. Na první přečtení jsem v ní moc výjimečnosti neviděl, ale postupem času, co jsem viděl film, jsem slavil nad brilantností celého onoho významu. Film s DiCapriem celý její obsah kopíruje a tipl bych si říct, že je ještě lepší než kniha! :)
Kniha se zdá být velice vtipná, i když na druhou stranu je to spíše smutné. Psána je velice čtivě a zábavně a několikrát sem se nad její absurdností musel smát. V ději jsem se několikrát ztrácel a na můj vkus je zde příliš mnoho postav. Místy jsem se nudil a místy jsem se od ní nemohl odtrhnout! Ale ten jazyk nemá k dané komunitě chybu. Film je řekl bych docela ochuzený o jeho jazykovou stránku, ale pořád má laťku hodně vysoko. Jako oddechové čtení to ale není vůbec špatné. :)
Dalo by se říct, nejlepší česká poezie, která kdy byla napsána. Jedním slovem perfetní!
Nic šílenějšího jsem snad nikdy v životě nečetl. Začátek byl dost slibný, ale od druhé třetiny se z knihy stal takový paskvil, až jsem se musel přemáhat číst dál. Pořád jsem věřil že se děj vrátí do normálu a ono nic. Celá kniha na mě působila jako kdyby ji psal pod vlivem psychedelik. Děj byl zmatený, jména postav se mi pletly a nebyl jsem si sto vybavit kdo je kdo. Našel jsem zde vše co v knihách nesnáším - byrokracii, náboženskou historii a ples na hlavu padlých příšer či co? Úplně ze všeho nejvíc mi ale vadila ta grr kočka. Upřímně nechápu, co na ni plno lidí tak vidí....
Tak tohle nebylo nic pro mě.. Ze začátku se to vyvíjelo dobře a poměrně zajímavě tajuplně včetně vztahů a zápletek. Po čase se z toho však stalo rozplizlé úřednické cosi, a čím více se to blížilo ke konci, tím více bylo úmornější číst. Možná špatné načasování, ale mě to nic nedalo :( Nemám rád tyhle úřednické bláboly a sáhodlouhé monology, které děj nikam nepobízejí a pro obyčejného smrtelníka jsou španělská vesnice.. Možná se k tomu vrátím za pár let , prozatím si dám menší pauzu než to strávím a vrhnu se na Proces :(
Nejlepší kniha od Hemingwaye, jakou jsem četl... Celou dobu jsem měl pocit, že vše prožívám s rybářem. ;)
Surový anglický humor naservírovaný na stříbrném tácu..Spolu s kombinací Wilda, co víc si přát? :)
Miluju knihy Murakamiho a dalo by se říci, že už dlouho jsem nečetl nic, co by se mi četlo tak dobře a zároveň mě tak nadmíru bavilo. Pan Nakata jednoznačně jedna z nejzajimavějších literárních postav, které jsem zatím v knihách objevil. Ihned od samého počátku, kdy byly v knize vkládány zprávy o kolapsu dětí jsem se do kníhy zažral a nemohl se od ní odpoutat. Děj se sice místy nesmyslný, nedotažený a v závěru se z něj stává doslova paskvil, ale to vůbec nevadí. Murakamiho spisovatelské kvality to hravě předčí