Mikus komentáře u knih

Přestože to ani v nejmenším nemá na Šest vran, jsem si čtení překvapivě užil. Nijak zvlášť se to netáhne a ani ta zápletka mi nepřišla tak špatná a prvoplánová, jak někteří tvrdí. Ano, jede to podle zaběhlého schématu, kdy se hlavní hrdinka dozví o své skryté a úžasné stránce osobnosti, která může zachránit svět, jenže je to poměrně hezky vyvažováno nápaditým světem, kde se vše odehrává. Ostatní postavy také nejsou k zahození (hlavně Temnyj). Kladně hodnotím také závěr, protože láká na pokračování, aniž by musel využít ověřeného cliffhangera.
Ve výsledku asi záleží, co po knize chcete. Jestli hledáte dosud neobjevený originální příběh, mohli byste s Grišou narazit. Ale třeba jako takové doplnění znalostí, které máte z Šesti vran? Nebo jako něco oddechového na jedno až dvě odpoledne? Proč ne?

2 26.09.2020

Nejsem čtenář detektivek, ale tahle série mě baví. Hedvábník jede na stejné vlně jako Volání kukačky, takže pokud se vám nelíbilo, tady to asi nebude jinak. Přesto je tenhle díl v mnoha ohledech vydařenější a taky čtivější. I zápletka je zajímavější. Rowlingová se tentokrát nebála o něco morbidnější vraždy, čímž (myslete si o mě, co chcete) lépe upoutala mou pozornost. Co si však budeme povídat, občas se to táhne. Tak nějak to k tomuhle stylu detektivek už patří, a proto mi to nevadilo tolik jako u jiných knížek. Největší zásluhu na udržení pozornosti čtenáře má bez debat hlavní dvojice Cormoran a Robin. Jsou úžasní oba dva. Ty dialogy, vyslýchání podezřelých a zastavování se po různých londýnských barech mě na tom neskutečně baví. Kvalitní a dostatečně zamotaná zápletka k nim pěkně pasuje a dotahuje knihu do bodu, ve kterém mi zkrátka vyhovuje. Pár výhrad k tomu tedy mám, ale stěžovat si nemůžu.

4 26.09.2020

Oceán na konci uličky je kniha, která ve mně zanechala spoustu otázek, ale přesto jsem po dočtení věděl, že je výjimečná. Mám rád knihy, které všechno neprozradí do nejmenšího detailu a nechají tak nést část příběhu samotného čtenáře. Můžete se v tom dál pitvat, číst mezi řádky a stále nacházet něco nového.
To co Gaiman předvádí na těch zhruba sto osmdesati stránkách je neskutečné! Vyvolává emoce od radostných a hřejivých, až po děsivé a bolestné. Celému tomu vévodí naprosto bezchybná, pohlcující atmosféra. Dočkal jsem se dosud nepoznaného zážitku ze čtení. Vážně!
Neil Gaiman se mi tímhle titulem dostal do ruky poprvé a hned mi ukázal, že nepotřebuje mnohostránkové romány, aby mě dostal do kolen. Smekám, tohle je skvost!

11 05.09.2020

Třetí Apollón jede v mnoha ohledech ve stejných kolejích jako jeho předchůdci. Stejný styl psaní, stejná šablona děje, stejný humor. Každý, kdo už měl se světem řeckých a římských polobohů co dočinění, dostane to, co chce. A možná i něco navíc. Z trojky je totiž cítit určitá změna. Riordan si dovoluje víc než obvykle a knize to velmi svědčí. Zrádný labyrint je proto osvěžením v pomalu usínající sérii a já opět hořím zvědavostí, jak bude příběh pokračovat, a jakých zvratů se dočkáme příště.

1 24.08.2020

Většinou čtu klasiky kvůli škole. Pán much je proto čestnou výjimkou. Lákaly mě přívlastky často skloňované s tímto titulem - drsné, syrové, kruté, atd.
A to bych nebyl já, abych se něco takového nechal ujít. Po dočtení se ale z téhle stránky dostavilo malé zklamání. Ano, bylo to chvílemi docela drsné. Ano, poslední kapitoly jsem četl se zatajeným dechem. Ale přeci jenom jsem očekával malinko víc.
U každé klasiky musím ocenit, když je čtivá. To Goldingův Pán much splňuje na sto procent. Hlavní myšlenka je tu jasná a nemilosrdně na vás po přečtení dýchne. Dialogy jsou skvělé. Ale stejně jsem rozpolcený. Jedna část mi říká, že Pán much je naprosto bezchybné dílo, co si zaslouží pozornost v každé době. A ta druhá není úplně spokojená, protože někdy se jí příběh o chlapcích na ostrově zdál příliš natahovaný. Jenže právě o ten postupný vývoj přeci jde!
Co z toho tedy plyne? Tohle dílo si rozhodně zaslouží pozornost a nové čtenáře. A já jsem rozmazlený z těch všech ostatních nadupaných příběhu, tudíž ho nedokážu plně docenit! :D

6 20.06.2020

Kovyho a jeho tvorbu mám hodně rád, a proto je pro mě těžké přiznat, že iPohádka mě nebavila. Na začátku jsem si to ještě docela užíval, ale potom mé prvotní nadšení opadlo. Nápad na originální pohádku to nemohl živit donekonečna, a tak jsem se zhruba po první třetině do čtení příšerně nutil. Nechtěl jsem si to přiznat. Celé se to na můj vkus příšerně táhne moje reakce z dějových zvratů byly nijaké. Na druhou stranu to nepostrádá vtip, takže tu a tam je čemu se zasmát. Kovymu také nemohu upřít, že psát umí, a to moc hezky. Konec a pointa pohádky se mu povedly, ale hlavní myšlenka to sama někdy neutáhne.
Co dodat? Nejhorší kniha, kterou jsem letos četl to asi nebude, neboť iPohádka má své kvality. Bohužel na moje nároky zřejmě nebyly dostatečné a mě proto nesedla.

3 20.06.2020

Knihy Ricka Riordana jsou pro mě synonymem pohodové a naprosto oddechové četby. Závěrečný díl trilogie Magnus Chase jsem si schovával na horší časy, až budu potřebovat něco jednoduššího, a tak v březnu konečně nastal její čas. Jako vždy jsem dostal přesně to, co jsem chtěl. Příběh nadupaný dějem, plný vtipných i otravných postav, a to všechno psáno nenahraditelným Riordanovým stylem. Loď mrtvých je dle mého názoru lepší, jak Thorovo kladivo, avšak na úroveň jedničky to nedosáhlo. To nemění nic na tom, že závěr byl skvělý a já si nemůžu stěžovat. Občas potřebuju knížku, u které se budu připitoměle culit a pochechtávat. Ricku, ty nikdy nezklameš!

2 20.06.2020

Ze začátku mě moc nebavila, ale potom mě to zcela vcuclo. Při scénách v zákopech jsem si připadal, jako kdybych bojoval vedle hlavních postav. Vyprávění Pavla Baümera bylo velice poutavé, avšak také velmi bolestné. Téměř po celou dobu první světové války máme možnost nahlížet do Pavlovy hlavy a sledovat jeho osud i osudy jeho přátel. Remarque vylíčil atmosféru války brilantně, stejně jako psychologické pochody hlavního protagonisty.
Na západní frontě klid je bezpochyby nadmíru čtivá kniha, avšak člověk se musí obrnit vůči nelehkému tématu, které zpracovává.

10 20.06.2020

Tahle vcelku krátká divadelní hra hýří vtipnými momenty. Sám jsem se u čtení moc bavil. I když přiznávám, že mnohem radši bych si (ostatně jako u většiny dramat) příběh užil v divadle. Jevištní zpracování ale může hezky zastoupit i známý muzikál My Fair Lady.
G. B. Shaw se rázem stává autorem na mém seznamu k maturitě a já jeho Pygmalión nemůžu nedoporučit.

2 20.06.2020

Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho se řadí k povinné četbě na středních školách, avšak na konci se dočtete, že je pro děti od 7 let. Já jsem moc rád, že jsem tuhle útlou knížečku v tomhle věku nikdy celou nepřečetl. Vůbec nic bych si z ní neodnesl a možná bych ji i zavrhl a neměl ji rád.
Díky tomu jsem teď v Malém princi našel poklad, kde je každá věta i slovo na svém místě. Kniha ve mě probudila mnoho emocí a moc se těším, až si ji přečtu znovu. A to knihy nikdy víckrát nečtu.
Pokud všeobecné nadšení z tohohle díla nesdílíte, moc doporučuju poslechnout si audioknihu, kterou namluvil pan Viktor Preiss. Celá kniha v jeho podání dostane úplně nový rozměr. Stejně tak doporučuji zhlédnout i animovaný film. Malého prince jsem si od té doby ještě více zamiloval!

8 20.06.2020

Hra o trůny je moje závislost. Miluju ten svět i rozmanitost postav. Třetí kniha Bouře mečů je obrovská bichle, ale ani na okamžik jsem se u ní nenudil. Dokonce si troufám říct, že je to zatím nejlepší díl. Obsahuje doposud nejlepší dějové zvraty, které nemají jinde obdoby. V seriálové podobě tuhle část příběhu považuji za vrchol celé ságy. Doufám, že v knižní podobě kvalita nebude tolik klesat a ještě se dočkáme přinejmenším stejně skvělých momentů. Koneckonců knihy mají už od začátku navrch. To se dozvíte téměř v každé recenzi. Musím ale říct, že se našly i momenty, které se mi více líbily zfilmované. Obraz a hudba tomu zkrátka dodají šťávu.
Těším se na další díl a pokusím se si ho hodně šetřit. On už to snad mezitím ten Martin dopíše!

3 20.06.2020

Na tuhle knihu jsem se opravdu hodně těšil, v minulosti jsem po ní chtěl sáhnout už několikrát. Nakonec na ni přeci jen dozrál čas a... jsem zklamaný. A navíc jsem zklamaný z toho, že jsem zklamaný. Opravdu jsem si přál, aby se mi to líbilo. Sliboval jsem si od toho tématu temný příběh, který mě pohltí už po pár stránkách. Možná, že ten příběh temný byl, ale já jsem si přes ty sáhodlouhé popisy a dialogy ani nestačil všimnout. Chápu, že styl, jakým je kniha napsána, je právě tím, proč ji tolik čtenářů miluje. Mě však jen nudil. Od začátku jsem knihu odkládal a neměl chuť v ní pokračovat. Neustále jsem doufal, že se to zlepší. Za zhruba poslední třetinu knihy jsem vděčný, protože mě alespoň trochu bavila a nepatrně zvýšila mé mínění o celé knize. Zbytek byl úděsný. Pokud zrovna nejsou popisovány detaily koberců (u kapitoly 11 jsem to vážně chtěl vzdát), má lord Henry Wotton proslov plný svých chytrých a neomylných názorů na fungování světa. Omlouvám se všem milovníkům tohoto díla, ale asi pro mě ještě nenazrál čas. Možná si někdy tuto knihu přečtu znovu a bude se mi líbit. Prozatím však musím konstatovat, že Obraz Doriana Graye není pro mě.

5 20.06.2020

Dívka ve vlaku je typickým příkladem toho, že čtivá knížka není automaticky skvělá.
Opravdu se to čte samo, Rachel je zajímavá a sympatická. (Ano, je to alkoholička, ale kvůli tomu ji přeci hned nezavrhnu. Navíc každá hlavní postava by měla mít nějakou vadu na kráse.)
Problém vidím v tom, že kniha ani zdaleka nedostála mému očekávání. Myslím, že všechny ty kladné recenze a nálepky "bestseller", tomu do značné míry uškodily.
Děj má tendenci se táhnout a celé rozuzlení už to prostě nezachránilo, přestože nebylo špatné.
Ve výsledku je Dívka ve vlaku knihou, která neurazí, ale nějak zvlášť odvařený z ní také nejsem. Snižte proto svá očekávání na minimum a až přijde dlouhá chvíle, tohle by ji celkem dobře mělo zkrátit.

11 17.05.2020

Tahle knížka mě nalákala svým úžasným námětem a příjemně překvapila dějem a samotnou zápletkou. Pokud váháte, rozhodně to stojí za přečtení a myslím, že vám také něco dá. Hlavně se nenechte odradit absencí dalších dílů v češtině, jako jsem to nejdřív udělal já.

8 25.01.2020