milan3144 komentáře u knih

Opravdu fascinující exkurze do světa, který je z převážné většiny našim očím skryt, ale zároveň nás ovlivňuje takovým způsobem, že můžeme dokonce o sobě, jako o jedinci, vcelku oprávněně a bez nějakých panovnickomocenských sebeoslavností, přemýšlet jako o "my".
Jsme totiž shlukem tolika rozmanitého života, který je dokonce buněčně co do počtu více v nás zastoupen než jsou ty naše, že je to docela opodstatněné. No a o jedním z těchto druhů života je i tato kniha, která nejen může vyvolat úžas, tak jako ve mně, ale i možnou naději nad řešením mnoha současných a budoucích, velmi závažných, problémů.

Jsou historické události, kterým se, při jejich zpracování do knižní podoby v rámci fiktivního, částečně fiktivního příběhu, nebo i pravdy, podvědomě vyhýbám. Je to dáno tím, že mám pocit, že děj odehrávající se na pozadí oněch historických událostí dost často opakuje a vlastně i vím, jak ona doba a s ní i ten příběh zřejmě dopadne. To se vztahuje právě i na události zachycené v této knize. Prostě zkráceně: Hitler v Německu, Henlein v Sudetech, odhodlání - mobilizace, Mnichov - zrada, pokoření. S takovýmto ve mě zakořeněným předsudkem jsem přistupoval i k této knize s tím, že to může být dobré, ale že by mě to mělo nějak ohromit, tak to jsem neočekával.
A stalo se... Knížku jsem doslova zhltnul. Skvělý, srozumitelný a napínavý styl, který v krátký pasážích neustále propojuje několik souběžných dějových linií, mi dovolili se zcela oddat tomuto brilantnímu dílu a já, ač vědom si jak vše dopadne, prožíval onu dobu, hrdinství těch co se postavili na odpor vzmáhajícímu se zlu a s nimi ta malá vítězství a zadostiučinění, kterým se jim občas dostalo. Dokonce jsem snad i možná v koutku duše živil naději, že to celé dopadne jinak... No nedopadlo...
Pět velkých, jasných, zářivých

Musím říci, že sledování dvou současných dějových linií a jedné z minulosti, která je vlastně jen ve formě určitých výňatků z Encyklopedie, bylo velice napínavé a neustále jsem měl nutkání, přečíst ještě jednu stránku, abych věděl co bude dál, ale pak už jdu...no ještě jednu a pak už vážně musím.. a pak ještě.. a ještě...atd atd. Čtenář ví, že se všechny linie musí protnout, ale ani těsně před koncem není zcela úplně zjevné, jak k tomu dojde.
A přestože ta "mravenčí část" má nádech, dalo by se říci až bajky. A přestože aktéři člověčí části mají poněkud nelogické chování, tak hodnotím velmi kladně.
Ještě se pozastavím nad jedním srovnáním určité reálnosti, které jsem mohl mimoděk udělat (i když hovořit v případě sci-fi o reálnosti, není zcela namístě).
Jde o to, že při svých cyklocestách, poslouchám audioknihu "Marťan"(no už mi dost zalézá za nehty, ale věřím, že tu poslední zhruba hodinu co mi zbývá, ještě do konce roku doposlouchám). V "Mravencích" podá autor informaci o "něčem" a to prostě "je" a funguje a basta. Žádné popisy, žádné velké zdůvodňování, proč to funguje zrovna tak a tak. Prostě jde víc o dějovou myšlenku, která už sama o sobě překonává kdejakou technickou potíž. To v knize "Marťan" se autor pouští do technických, fyzikálních i chemických popisů, které nám osvětlují jednání hlavního hrdiny a dávají mu tak zároveň i limity, které on musí svou kreativitou překonávat.
Neustálé propočítávání a revize původních plánů, které se mu znenadání hroutí, a my s ním znovu počítáme (v mém případě jen spíš "přihlížím"), jestli je dost kyslíku, vody, jídla a v něm potřebných kalorií, dávají této knize větší "uvěřitelnost", byť si myslím, že je to na úkor dějového spádu.
Při dočítání "Mravenců", kdy se dozvídáme, že někdo je někým živen a při počtu oněch živených, by myslím Marťanovi stačila velice krátká doba k výpočtu, že to prostě nemůže vyjít...
Tolik jen k srovnání dvou zcela odlišných sci-fi.
Dávám pět hvězd. Ne úplně těch nejzářivějších, ale dát čtyři se mi zdá málo.

Dobrý rádce pro všechny ty co se se rádi věnují zahrádkaření. Mám jí teprve rok, ale nahlížím do ní poměrně často a čerpám z mnohých rad, ale i tabulek.
Oceňuji pěti ředkvičkami.

Příběhy Čenž a Smrt komára. Velinského sérii s Otou Finkem čtu především pro ten specifický, barvitý, lidový a hlavně vtipný jazyk, a tak jsem ochoten ledacos odpustit a přehlédnout, ze třeba slabší zápletky. Tady jsem ovšem oko nemusel přivírat vůbec. Mělo to vtip, mělo to přiměřenou dávku napětí a zamotanosti, mělo to spád. Některé hlášky a přirovnání jsou prostě geniální.
Pět hvězd jak vyšitých.

V poslední době jsem přečetl několik knih, se kterými jsem souznil v otázce další budoucnosti lidstva, jakožto živočišného druhu, a to v tom smyslu, že to nevypadá vůbec dobře. Zároveň ve skrytu duše ovšem doufám, že se pletu a ono to tak nebude.
Při zachování onoho nadhledu, kdy se dívám na lidstvo jako na celek, by mě zánik nějaké civilizace a kultury, respektive nahrazení jinou, mohl nechávat v celku chladným, protože se podobné scénáře již mnohokrát v minulosti staly a lidský druh existuje dál. Tudíž je to záležitost epizodní a zřejmě nedůležitá...
Nooo....samozřejmě mě to chladným nenechává a plní značnými emocemi. Autor v knize popisuje co se ve skutečnosti děje a co je naopak veřejnosti předkládáno. Jak dokáže politická reprezentace doslova zradit vlastní lid, kterým byla zvolena a na kritiky pořádat, ruku v ruce s médii, štvanice hodné středověkých náboženských procesů s reformátory. Zamlčování trestných činů, falšování a úprava údajů, zastrašování a sankce pro nepohodlné, co nechtějí přijmout oficiální ideologii. Ne, to se nepouštím do popisu nějakého totalitní režimu, ale států EU. Států, které se považují za bašty demokracie. Státy většinou s velkým vlivem na celou EU. Státy, jejichž představitelé se pustili do experimentu, který zřejmě ukončí kulturní prostředí, ze kterého vzešly.
Autor velmi burcujícím a šokujícím způsobem, předkládá informace, události a reakce na ně a ukazuje, jak se dokáže za maskou solidarity, korektnosti, empatie a tolerance, rozvíjet naprosto sebezničující a nefungující projekt multikulturalismu, který jako své dítko zplodí nový systém, který ovšem žádnou z těchto hodnot ctít nebude.
Za to bych dal i víc než pět hvězd.
Kde u mne kniha ztratila, byl způsob řešení, nebo spíš lék, jak společnost ozdravit. Autor vše připisuje chybějící víře a tak vlastně nabádá k tomu, abychom nebezpečí islamizace čelili křesťanstvím. Vyměnit nebezpečí jednoho náboženství, jiným náboženstvím, byť tu má hluboké historické a společenské kořeny, jakožto lékem na současnou situaci, je pro mne řešení nepřijatelné. Autor se snaží předkládat filozofické argumenty, že tam je zakopán onen příslovečný pes, totiž opření se o víru, která člověka opět nasměruje a dá smysl života se skutečným žebříčkem hodnot. Dochází k podsouvání, že víra dělá z člověka vždy lepšího člověka. Naprostý nesouhlas. O co lepší je vrah, který se ze svého činu vyzpovídá oproti tomu, co tak neučiní? A je lepší ten, co to udělá dvakrát, ale vyzpovídá se a učiní upřímné pokání oproti tomu, co jen jednou? To že křesťanství se jeví jako spojující náboženství s velkým porozuměním pro všechny, neznamená, že to tak bylo vždy. Každé náboženství slibující posmrtný věčný život je potenciálním zdrojem fanatizmu. Ano vím. Je to filozofická debata a filozofie a všechny disciplíny z ní těžící se dají přirovnat ke hře v karty, kde všichni mají pouze trumfy. Samotný argument/karta sice nemá žádnou hmatnou/počítatelnou hodnotu, ale přebíjí vše předchozí. Tak tady bych dal za to knize jen jednu, možná dvě hvězdy. Tato část ale nebyla nijak rozsáhlá a proto z celkového hodnocení odečítám jen jednu hvězdu. Vyhledal jsem si tedy co je autor vlastně zač abych snad pochopil, proč toto uvádí. Otevřeně se hlásí k homosexualitě. Tak s tím problém nemám, jen to spíš může poodkrýt naléhavost jím skvěle zpracovaných událostí. Islám totiž tuto sexuální orientaci považuje za hrdelní zločin. Sám sebe prohlašuje za ateistu, nicméně do svých dvaceti let, byl praktikující anglikán. Pak přišel zřejmě obrat o 180°, ale v této knize to vypadá, že tuto otočku dokončil zase do původního směru.
Závěrem snad nás může do jisté míry trochu uklidnit, že kniha se věnuje a popisuje situaci v západní a jižní Evropě. Kdy ta západní má od zemí Visegrádské čtyřky na věc diametrálně odlišný náhled. Nezbývá než věřit, že ať už v čele těchto zemí bude stát jakákoliv politická reprezentace, budou v těchto otázkách postupovat společně a nekompromisně. Že nezabřednou do tohoto nebezpečného a v určité fázi už nezvladatelného experimentu a nedají svým voličům dát možnost poznat stav, kdy budou pronásledovanou menšinou v rodném státě, tak jak se to již velmi brzo může stát v zemích západní Evropy.
Na druhou stranu jsem někde četl, nebo slyšel, že při takovémto střetu, kdy jedni jsou pro svojí, ať už sebezvrácenější ideologii, ochotni zemřít zatímco druzí pro svojí záchranu nejsou schopni ani hlasovat, je výsledek jasný.
Velmi burcujících a snad i oči otevírajících pět hvězd za všechno, mimo oné výše zmíněné pasáže. Tudíž za čtyři hvězdy.

Opět skvělá a strhující jízda našimi, co se týče státního útvaru československými, velmi mladými dějinami. Nelehká doba.
Ačkoliv vůbec nemám v úmyslu jakkoliv současný stav v našem státě zlehčovat, musím konstatovat, že ve srovnání s oním obdobím popisovaným v této knize, je to učiněná selanka. Bouřlivá doba, kdy se hledá cesty, jak zastavit revolučnost mas, přetrvávající z osmnáctého roku a přiživovanou revolucí ruskou, aby stát mohl začít fungovat. Stát má ale nedostatek financí a rozpočet deficitní. Peníze navíc je nucen, pro reálné nebezpečí hladu, utrácet za mouku, a to v poměru 15,50 Kč za kilogram, aby jí pak prodával lidem za 1,50 Kč. Státním zaměstnanců hrozil nejen hlad, ale i otrhanost. Prostě prostředí, kdy sociální požadavky pršely, na vlády Tusara nebo Černého, ze všech stran. Do toho mnoho jiných faktorů, které rozhodně situaci nezlehčují.
Odskočím si naposled ke Šmahelům do mlýna a pak se znovu vrátím a dočtu toto skvělé dílo.
Pět jasných hvězd.

Tenhle karikaturní obraz městečka s plejádou figurek a s přehlídkou všelijakých charakterů a lidských necností, zabalených do navenek, ale i vnitřně, projevované mravnosti a okázalosti, se mi prostě moc líbil. Vyvstal mi před očima, sice mnou idealizovaný, ale přesto svým způsobem poklidný obraz nevelkého města, která je světem sám pro sebe. Doby, kdy stačilo jet několik desítek kilometrů vlakem a tam byl už zase zcela jiný a nepoznaný svět o kterém, když takto "světaznalý" cestovatel vyprávěl, tak měl své pozorné posluchače. Doby, kdy svět byl přeci jenom ještě velký.
Moc pěkných a z dnešního pohledu idylických pět hvězd.
Jdu hned do dalšího dílu.

Představte si množinu lidí, kteří se vylodí na neobydlený ostrov. Tato množina má ještě další tři podmnožiny a to Tahiťany, Tahiťanky a námořníky. Tyto podmnožiny se ještě různě prolínají a mají tedy své průniky. Na konci dojde k velkému sjednocení, ale ze dvou původních podmnožin zbude jen po jednom prvku a třetí podmnožina také utrpí ztrátu. Schválně jestli uhádnete kterých se to týká... Tak asi poprvé jsem skutečně v praxi k něčemu použil učivo, které se do mě snažili dostat (už nevím v kterém ročníku) na ZDŠ. Fakt mě tahle podobnost při čtení napadla. No ale radši toho množinování nechám, protože by mohla normální čtenáře odradit a to by byla škoda.
Knížka ve mě pomalu, ale zato s každou strnou o trochu více a více, vzbuzovala čím dál tím větší zaujetí a asi v půlce dosáhla vrcholu, kdy jsem jí už přisoudil pět hvězd. Pak to trochu zakolísalo, ale přeci jen se v mém hodnocení jedním drápkem na té páté hvězdičce udržela.
Kniha je vlastně takovou fikcí na osudy osádky lodi Bounty. Do té doby jsem o tomto příběhu věděl jen to, že to byla loď na které došlo k nějaké vzpouře a že se posádka vylodila na ostrově, aby tam žila dál. Dokonce jsem si myslel, že tím ostrovem bylo Tahiti. A to bylo vše. Všechny ostatní informace mě bezpečně míjely. Že to pravé drama je vlastně především onen pobyt osádky složené v té době už i z Tahiťanů, na Pitcarinově ostrově, jsem vůbec netušil.
Autor, dle mého soudu, velmi zdařile rozehrává vícevrstvé drama, kdy se na ostrově má vlastně zrodit zcela nová, od světa odříznutá společnost. Při pokusu zavádět v tomto, pro ně novém domově, jakýsi pořádek a společenský řád se zákony, na sebe ihned od počátku narážejí naprosto odlišné kultury, zájmy a morální zásady aktérů. Ač Merle technické stránky, jako stavba obydlí a společně užívaných zařízení, obstarávání potravy a péči o plodiny, příliš nerozvíjí, tak v popisování vztahů fungující uvnitř této společnosti se dostává do role mu vlastní a v jeho podání mistrné. Stručně řečeno je zde zastoupeno rasistické rozdělení a nadřazenost "bílých" nad Tahiťany, na druhou stranu jejich takřka živočišný, do jisté míry bezstarostný a radostný pohled na život, s intuitivním vnímáním spravedlnosti a zcela jiným poměrem k vlastnictví. Vedle toho tu vystupuje i vysoká morálka i zásadovost, která se snaží vše řešit smírem a odmítá vzít do rukou zbraň k prolévání krve. Paradoxně tento přístup lze označit za jeden z důvodů, proč právě nakonec k tak tragickým koncům vše dospělo.
Váhal jsem mezi čtyři a pěti. Vzhledem k tomu, ale že jsem prvním třem knihám v sérii Dědictví otců od stejného autora, dal čtyři, a vždycky si říkal "však ono to pravé teprve přijde" a ve čtvrtém díle to pak vzdal, tak tohle je prostě mnohem lepší a proto ten rozdíl chci zohlednit, byť alespoň jednou hvězdou.

Zajímavá kniha ve které jsem se dozvěděl některé pro mě neznámé věci. Ale přeci jen jsem čekal trošku něco víc a trošku jinak podaného. Přesto určitě doporučuji všem co se zajímají o přírodu a všem co se dokáží na les dívat i jinak, než jako seskupení dřeva určeného ke zpracování.

Od té doby, co se mi přihodilo, že je mi sát a bohužel už ne cet, tak jsem odložil svou masochistickou takřka zásadu, že budu dočítat knihy pokud možno stůj co stůj. V cetkových dobách jich moc, nedočtených, nebylo. Zato nyní, jako stále ještě poměrně čerstvý sátkovec - zelenáč, už mám dvě, a vůbec mi to nevadí. Tuhle knihu k nim přidávám a nebudu jí tady ani hodnotit počtem hvězd. Nebavila mě.
Mám od tohoto autora ještě v plánu jednu a pokud dopadne stejně, bude zařazen do kategorie pro mne nečitatelných. Ovšem, nemusí ho to nikterak mrzet, jelikož bude v dobré společnosti takových velikánů jako jsou například Stephen King, nebo Terry Pratchett.

Zábavně napsané, byť kulisy jsou spíše tragické. V celku velmi povedené i když spíš než samotný děj oceňuji více způsob, jakým je čtenáři podán.
Čtyři hvězdy.

Docela jsem si ten obraz dávno minulé doby a míst kde žili předci Heleny Šmahelové, užil. Bohužel, jak už jsem si vyzkoušel na Morávkově trilogii Zpáteční vody, Veselá ves a Kuropění, velice brzy se přestávám orientovat v popisovyných příbuzenských vztazích a tudíž pak už nevím, že to je švagrová, teta nebo strýc, jelikož to předtím byli bratři, sestry či tak něco.
Velmi dobré čtyři hvězdy shlížející na těžký život rodiny Šmahelů v možděnickém mlýně.

Ani jsem nevěděl, že Sůl země, které jsem četl už před delší dobou, má pokračování. Z toho důvodu se mi už nepovedlo obnovit vazby na postavy, ale i tak jsem si dobře početl. Konec konců autor je u mne taková jistota dobrého čtení.
Závěr války v Praze a vůbec v Česku s promítnutím do postav rozličných charakterů a smýšlení.
Poctivé čtyři hvězdy.

Opět jsem se ponořil do rodiných vazeb rodiny Šmahelů a přišel na to, proč mě to tolik nepřitahuje, ačkoliv to prostředí a styl vyprávění se mi líbí. Je to dáno prostě onou podstatou díla. Postavy, autorčini předci, se narodí, prožíváme s nimi zajímavý život, mají děti a pak...umřou. A pak znova a znova.. Když už si na postavy zvyknu, na jejich jednání, chování a úděl, který nesou, přichází nevyhnutelný konec jejich života a já, jako čtenář, se vlastně seznamuji s částečně s novými. Samozřejmě je tam průnik generací, prarodiče, rodiče, děti, ale to nemění nic na tom, že ve chvíli, kdy se stanou opravdu ústředími postavami, s hlavním slovem v rodině, tak jsou na tomto postu noví. Je mi na druhou stranu jasné, že jinak to zpracovat v takovémto rozsahu nejde, ale je to to co mi ubírá hvězdu v hodnocení.
Čtyři pěkné.

Brilantní nadčasová sci-fi, která rozhodně stojí za přečtení. Nutí čtenáře k zamyšlení, ke kladení si otázek a hledání možných odpovědí, jak to s námi bude dál. Závěr pak ještě více rozehraje čtenářovu fantazii, kdy vlastně si může dosadit mnoho do té doby neznámých, ale zároveň nemusí každý dospět ke stejnému výsledku.
Skvělá pětihvězdná sci-fi bez potoků krve a zmutovaných monster.
Velmi dobrý je i doslov Josefa Týče.

Původně jsem si říkal, že tento díl přečtu, dám si pak jednoknižní přestávku a pak se k dalšímu pokračování, bude-li to stát za to, vrátím. Ještě tak ve třetině knihy jsem o tom byl přesvědčen. Jenž pak se moje zvědavost, jaké budou další osudy Petra Kukaně z Kukaně, se stále prohlubovala a tak závěr je jasný: pět hvězd a jdu do dalšího dílu hned. Mám-li to k něčemu přirovnat, tak asi k sérii Dědictví otců, nebo Vondruškovu Martina ze Stvolna. Sice dějově to není žádný kvapík, ale oproti právě Merleho Dědictví otců, je to o dost svižnější a pro mne i zábavnější.
Pěkných pět hvězd.

Ještě jsem se rozhodl doplnit, sice už tak dost dlouhý můj příspěvek, ale nedalo mi to. Přišel jsem na to v průběhu čtení knihy a do předchozího komentáře zapomněl napsat. V knize se píše o zamlčování, pokřivování a zatajování informací, o zavírání očí před realitou. V rámci čtení jsem se dozvěděl o uprchlických táborech na ostrově Lesbos. Otevřel jsem tedy Google Earth, abych se podíval, jak to tam vypadá. Neudělal jsem to poprvé. Naopak. V případě skutečných míst, které různé knihy popisují, to dělám pravidelně a pomáhají mi dotvářet si určitý obraz (Google Earth, Mapy cz). Uprchlické tábory se nacházejí v okolí města Myliténa. No a světe div se. V oblasti se nachází rozmazané fleky. Jistě, není dobré si dělat z utrpení lidí, žijící v těchto místech v dosti těžkých podmínkách, exkurzní místo a brát, v rámci pasení po senzacích, neštěstí druhých jako turistické virtuální místo. Dejme tomu. To se dá pochopit. Jenže proč je tomu tak na ostrově Lesbos, ale uprchlické tábory v Keni nebo Jordánsku, jsou zobrazovány normálně? Napadá mě několik vysvětlení, ale jedno se mi zdá, po přečtení knihy, jako velmi pravděpodobné...

Spousta informací o těchto medvědech hmyzí říše, ale nejen o nich. Podáno snadno přístupnou formou, kde nechybí humor a otevřenost. A jako předchozí čtenářka Fiddis i já hnedle zakoupil směs letniček, abych pro ty huňáče taky trochou přispěl do mlýna.

Je to taková groteska ve které je velice mnoho násilí a krutosti. Přesto dávám plný počet, protože i toto je obraz, nás, lidí. Bohužel.