milary komentáře u knih

Nádherné… Člověk do té knížky doslova vplyne. Není jediná věc, o kterou by se čtení zadrhlo (víte, jak člověk hned začně přemýšlet, co mu vlastně vadí a jak to naformuluje do komentáře). Jediná věc, kterou by si nedovedl představit. Které by nevěřil. Jediné místo, kdy by se od četby dobrovolně odpoutal, kdy by zaznamenal slabinu. Kdy by necítil lehýnkou tesknotu na prsou (v jiné knize jsem se dočetla, že se jí říká „toska“; typicky ruská bolest duše). A přesto se naprosto nejedná o cosi ponurého, naopak; úžasná je sebeironie - i v odhodlání překonat to, co se jeví jako nemožné. Když je tak mocně působivý překlad, jaké potěšení musí být, číst si tuhle literární perlu v originále…

Postřehy kolegů jsou báječné - jopp, Babajaga11, InaPražáková třeba… Mě ale zaujalo to, co ve svém komentáři mmj. zmínil Elevant:
...Asi jako amputace nohy frustrovaným lékařem za pomoci tupé pily…
Připomnělo mi to totiž jiné knížky, z doby pokročilé vědy (nejen lékařské), vyspělých operačních technik, ohromujícího obratu farmaceutických firem. Jak kde, ovšem. Četli jste od Tomáše Šebka o misích Lékařů bez hranic?

28 12.09.2020

A je to tady; třetí knížka s Otou Finkem... Jak já jsem zpočátku nevěřila pospolnému nadšení, které prostupovalo hodnoceními mých TOPíků navzdory rozmanitým žánrovým preferencím! Jasná tajná lóže, tipovala jsem to.
No vida, a už třetí! Ještě dvacet, a je to doma :). (Jsem tak trochu detailista, tak mě baví odčítat díly chronologicky). Tentokrát mě to nedraplo bezprostředně po začátku, a hned jsem v duchu nadělovala bronzovou placku za třetí místo. Pan Velinský ovšem řádně zamíchal kartami, a už se Našeptavač vecpal vedle Lidožrouta na nejvyšší stupínek, jenjen že ho neshodil. Když to tak bude pokračovat, vykašlu se na pomyslné stupně vítězů a nahradím je - už kvůli počtu dílů - obyčejnou hradební zdí: jeden schodek vyšší, druhý nižší a tak pořád dokola. První druhý, první druhý - a na bronzu nebudu ani bazírovat. Bylo to skvělý!!!

28 23.10.2019

Kdysi použila jedna z mých oblíbených recenzentek v komentáři větu (přibližně): Je to na mě, ku..a, hrozně sprostý!! Rozesmálo mě to; ta věta k tomu sedla jako příslovečná "pr..l na hrnec". Mám to takhle: pokud je to v kontextu s celkově neblbým útvarem (příkladně filmem, či knížkou), snesu podstatně větší dávku brutality i vulgarit, než je můj obvyklý práh. Běda ovšem, představují - li nejvyšší devizu čehokoliv. A tahle knížka mě oslovila jako ten první případ. "Neblbá"... Mám ráda to slovo :)). V kulantnější podobě "neohlupující"...
Krásný obal. Ale nebýt doporučení (vč. citací) od dalšího mého vysoce váženého "TOP", autorka i "senzační" info vzadu na přebalu by moje oči odvrátily dřív, než by ruka stačila navážno sáhnout do regálu. Chyba! Hned první kapitola mě ujistila, že to číst chci, a ztráta času ani osobnostní úpadek to nebude. Trochu šichta, to jo. Protože vulgaritami se to jen hemží. A Oldřiška je trvale buď "přes čáru" nebo křehce balancuje na hraně. Ale JINAK text nepopiratelně představuje smršť nevídané jazykové nápaditosti a neotřelosti. A to je pro mě, spolu s - minimálně - průměrně kvalitní zápletkou o mnoho víc, než mi nabízí většina současně vydávaných a opěvovaných thrillerů a detektivek. Tak asi takhle...
Tři bytelné hvězdy za vyzdvižené klady. Dvě dolů pro mou rezervovanost vůči otravně neregulované přebujelosti Oldřiščina slovníku.

28 06.09.2019

I mistr tesař se utne - a že pro mě Peter May mistrem svého řemesla vážně je. Projevuje se to třeba tím, že člověk přečte dvě třetiny knihy a říká si: jo, zas dobrý - čtyři. Tak jo tak jo, tři asi... A skončí na dvou hvězdách (s odřenýma ušima)...
Nemůžu dát ani zamýšlené tři hvězdy, jakkoliv mě dlouho bavil dobře rozjetý děj, jakkoliv ráda jsem se vrátila na Lewis - a to s Mayovou schopností psaním vizualizovat prostředí není problém, jakkoliv mě upoutalo (jako textiláka z moravského Manchestru) současné bonusové téma na kterém příběh stojí, a které je nedílně spjato s lokalitou skotského ostrova Lewis (nebo - li výroba špičkových tvídů Harris Tweed).
O úhyn hvězd se postarala závěrečná část knihy. Celkově jako by May vypadl z rytmu. Z pozvolna gradujícího děje se náhle a úplně nepochopitelně stala hysterická smršť překonstruovaných nevěrohodných situací podaná tak "akčním" způsobem, že únavná bezdějová "nadupanost" stránky za stránkou vyvolávala v člověku úpěnlivou touhu po poslední kapitole. A ta to zazdila úplně :).
Součástí dramatických scén je konzumace opiátů různého ražení, kokain nevyjímaje. Ten závěr je jako jedna mocná lajna koksu, nehněvejte se, pane May...

28 21.05.2019

Chtěla jsem to číst a zároveň nechtěla. Ale...
Pak jsem zjistila, že Životice si můžu poslechnout na ČRo jako desetidílný seriál. Nejlepší bylo, že ho připravila sama paní Karin Lednická, jinak bych asi trochu váhala. Četli Norbert Lichý a Zuzana Truplová. Za mě se to celé maximálně povedlo, věřím, že jsem se z něj dozvěděla podstatné.
Jsem vděčná za jistou strohou střídmost, která držela moje emoce v takových mezích, abych mohla naplno vnímat informace a vůbec o tom všem nějak přemýšlet. A abych chtěla jít, půjčit si knížku, zvládnout fotky a výpovědi a zase si to někam posunout.
Asi nechci psát nic o obdivu...u čehosi tak očividně hodnotného...

27 10.11.2024

Agatha Christie se v úvodu vtipně zamýšlí nad opodstatněností pnutí, které vede přemnohé jedince k psaní a vydávání vlastních životopisů. I když je jasné, jak dumá, že každého zajímá jen a jen jeden život, a to ten jeho. :))
No, není to tak úplně pravda, i když o užitku z toho, vědět o kdekom všechno, se dá s úspěchem pochybovat.
Agatha ovšem nebyla "kdekdo"...

Věhlasná spisovatelka nespěchala; mozaiku svého života skládala dlouhých patnáct let, než v pětasedmdesáti lakonicky poznamenala něco v tom smyslu, že už není co dodat. :)
Vůbec to není jen o A. Ch. - královně detektivek. Jen styl psaní napovídá, že autorka byla spisovatelka zcela jedinečných kvalit, což je fakt, který vám nedovolí se od těch stovek stránek odtrhnout.
Ale ani tak by to při tom objemu nestačilo, kdyby...
Kdyby svůj život nevyprávěla osobnost tak mimořádná, s životem tak pestrým a dobrodružným. Kdyby nebyla tak laskavá, nebojácná, sebekritická a shovívavá vůči ostatním. Kdyby celá knížka nebyla protkaná úvahami na nejrůznější témata, bystrými a osobitými postřehy, mnohdy postihujícími i naši současnost. Prodchnutá humorem, typicky trochu poťouchlým, nikdy zlým. Kdyby ji zkrátka a dobře nepsala žena s tak netuctovým uvažováním, s tolika zkušenostmi a živelnou potřebou žít naplno každý den.

Poslouchala jsem audioknihu, četla Alena Vránová. Hlasově se hodila výborně.

27 25.04.2023

Orloj postav důležitých i nedůležitých, slavná herečka, bohatý lord, peníze, vášně, pravá i zinscenovaná alibi… A vražda, samozřejmě. Tedy – vraždy.
Nechybí rutinně uvažující Japp a - tentokrát úplně mimořádně - nedovtipný, ale vzdor tomu nesnesitelně sebejistý Hastings.
Případ je výjimečně komplikovaný, okolnosti proměnlivé a Poirotovy malé šedé buňky, zpochybňované kdekým, včetně jeho samého, rozkrývají záhadu s urputností, která je vlastní jen nejlepšímu detektivovi na světě. Ten však, přes konečné vyřešení, obvyklé zadostiučinění nepociťuje.

Lukáš Hlavica četl skvěle, jako vždy.

27 08.01.2023

Nultou hodinu jsem nikdy nečetla. A takovou Christie jsem doposud neznala.

Perfektně vymyšlený děj je odkrýván pozvolna a obsahuje víc časových rovin. Charaktery vystupují z vrstev konvencí, náznaků minulých i aktuálních okolností, spleti dohadů, vyhrocených emocí a zavádějících odboček. Vyšetřování balancuje na vší té suti a klouže po nestabilním povrchu skrytého, zamlčovaného, podsouvaného. Jakoby bez konce se situace proměňuje, “důkazy” ztrácejí na hodnotě, nahodilosti získávají na ceně...

Protápala jsem do samého konce. Tentokrát byla úžasná nejen atmosféra, prostředí a vůbec to, co u A. Ch. dobře znám a miluju, ale právě ta absence známého. Jiný detektiv, jiná kvalita napětí, trochu jiný způsob psaní.

Poslouchala jsem rovněž mně doposud neznámého interpreta. Zdeněk Kupka byl vynikající.

27 04.05.2022

Marka Ebena jsem si vždycky považovala a považuju. Tak nějak obecně.
Ráda jsem koukala na Plovárnu, ráda ho vidím hrát, a když jsem ho dříve občas slýchala moderovat, nezarmoutil.
Oblast ve které ho vnímám jako naprostou špičku v oboru, je ale muzika, které se léta věnuje s bratry; zpěv, bezchybná technická a intonační jistota a - texty.
Ty jsou pro mě - jeden každý - něčím naprosto dokonalým po všech stránkách, které by takový text měl mít. A že jich je...

A tak není divu, že mi některá zamyšlení v knížce přišla, - no, - jaksi málo ebenovská, místy trochu plytká, unavená a jakoby z musu. A to i formulacemi.
Kvituju, co Marek Eben píše v anotaci, a ano, to už je zase on. Jenže, já bych stejně ty listy neškubala, málo platné...
A "neškubala" jsem ani jednotlivá vyprávění v audioknize, jen jsem si dávala čím dál delší pauzy, ale zase tam byl bonus autorova hlasu, a to se mi líbilo.

Tak jo, jdu si pustit muziku.

27 02.11.2021

Tipovala jsem, že první díl detektivek s Kate Shugakovou je trochu "zahřívací kolo". Aljaška a její dějiny asi nejsou až tak obecně známá témata; s potěšením jsem uvítala, že první vyšetřování bylo skoro fifty fifty s mimořádně nenásilným obeznámením čtenáře s obojím.

Ve druhém díle se s tím Stabenow ovšem nepárala :). Oběti hynou tempem, jež by mohlo uspokojit tu část knihomolů, kteří si na nějaké vedlejší dějové zdržovačky nepotrpí; až do chvíle ovšem, kdy se linka honu na vraha roztřepí...

27 02.11.2021

Pomáhali jsme s mužem dceři a zeťákovi pakovat domácnost z Brna a zabydlovat v Praze. A tak jsem za těch deset večerů po náročných dnech vymázla jeden Opodeldok a přečetla jednoho Finka. Zabíralo oboje. Tělo ráno fungovalo a zrelaxovaná mysl čiperně konspirovala. Doporučuju!
P.S. Pro mě jeden z nejlepších…

27 22.08.2021

Pořád to hrozně ráda čtu, uvědomuju si, jak jsem se po delší době (lehce rozpačitá z předchozího dílu) naplno vrátila do - teď už nezvratně - hitlerovského, nacisty ovládnutého Německa. No ano, jak píše broskev28 v báječném komentáři níže, teprve teď se doopravdy láme chleba.
Teprve teď je zrůdnost nastoupivší oficiální ideologie a nestoudnost praktik silové převahy naplno odkryta i těm největším popíračům. Teprve teď propuká hon na Židy zcela nepokrytě, teprve teď se začíná utíkat přes hranice tam, kde "je ještě možné svobodně mluvit", například do Československa. Do Prahy. Ach...

Kromě excelentního vylíčení politických poměrů mi tentokrát učaroval i bezvadně vymyšlený případ a rozšíření běžného obsazení o další pozoruhodné typy :). Rozhodně pokračuju.

27 21.03.2021

Chvilinku trvalo, než jsem se oprostila od podvědomých výhrad a začala se prostě bavit. Ale pak mě to bavilo moc. Děj určitě nepostrádal napětí, bylo to vtipné, a až mě trochu zaskočilo, kolikrát jsem si pomyslela: Teda holka, líp bych to neřekla... :)
Moc fajn, ráda budu pokračovat s dalšími díly (ve skrovném počtu přeloženými).
P. S.
Čtečka je skvělá věc. Člověk se vyhne obálce. Nebýt totiž celkem přesvědčivě motivujících ohlasů mých TOPíků, ta by mne tedy ke čtení neponoukla.

27 06.09.2020

Čas od času si pročítám komentáře lidí, které mám ráda, kteří mě baví, inspirují, upomínají... Omlouvám se, ale nic nového k té knize nenapíšu. Po fantastickém komentáři 1amu by to bylo nošení dříví na Pahorek. Propojení s "Přeletem nad kukaččím hnízdem" je skvělé. Jsem hrozně ráda, že jsem film (mnohokrát) viděla a pyšná, že něco tak úžasného natočil "náš" Miloš Forman. A zfilmovaný "Pahorek" mě zasáhl podobně. Vracet se k těmhle dvěma klenotům (jak je nazval 1amu) literárním i filmovým, není pohodlné. Ale užitečné. Berme to jako privilegium, že můžem...

27 02.08.2020

Po "špiónce" ,Nástrahy zubařského křesla' je tenhle titul dalším z mně zatím neznámých. Co říct? Že jsem byla od půlky napjatá úplně "neklasickým" způsobem? Že se nesnažím odhalit vraha, abych se čirou náhodou neošidila o moment překvapení, a pakliže jsou nějaké indicie, dovedně je ignoruju? A že to dělám asi vážně dobře, protože tady bych se řešení nedobrala dřív, než mě kleplo do čela? Že stejně jako u těch dalších nemnoha nejmilejších autorů drobná škobrtnutí (stylistická, překladatelská, dějová či ta, která jdou na vrub korektorů) bez povšimnutí obcházím, částečně i proto, že si jich v zápalu děje fakt často ani nevšimnu? Že znovu a znovu propadám obdivu k autorčiným kombinačním schopnostem a rozmanitosti zápletek? Že - samozřejmě - svou roli hraje, když si madam Christie dopřávám v čase prázdnin, ale že mi ony knihy tu pohodu vyplývající z volna dokážou navodit, kdykoliv se u nějaké (byť opakovaně) uvelebím? Že stačí, když se podívám tady na databázi vpravo na těch pár červenými čtverečky označených titulů (dávno přečtených), a už po mě natahuje drápky důvěrně známá atmosféra a napětí, které jsou pro knížky Agathy Christie tak typické? Jistěže všechny série, příběhy ani aktéři nedosahují plošně stejné obliby. Ale těch opravdu dobrých knih k "uvelebení se" je hodně. A navíc je lze číst stále znovu :).

27 30.07.2020

Milá Aňo,
tak si čtu zdejší komentáře, a - ano, znovu a znovu je všechno také o tom, do které fáze života se nám jaká knížka trefí, co máme za sebou (popř. před sebou) a čemu vstříc máme momentálně oči a uši nejvíc otevřené. A připadá mi moc hezké, co píše Vesmich 2. 11. 2018. ( Já jsem se totožně úplně nebála, že to "bude pitomé" :)), jak ona v humorné nadsázce použila, spíš jsem si říkala, že asi primárně spíš relaxační - ehmmm, pokouším se obejít formulace typu "čtení do vlaku" a pod.).
Líbilo se mi Vás poslouchat - a nebojte se, grafickou stránku knížky si ujít nenechám.
Já měla zrovna otevřené nejen oči a uši, ale také duši. A dělaly mi radost netoliko četné Vaše zajímavé úvahy, vzpomínky a ledasjaké zmínky, ale také mimořádná způsobilost je adekvátně zprostředkovat. A neméně jsem ocenila, že jste dokázala předložit mnohé, aniž byste pozbyla smysl pro nezbytnou přiměřenost. Takže budu ráda doporučovat dál, a Vám přeju ještě mnohá a mnohá P. S..
milary

27 25.06.2020

Doposlechla jsem (znovu desetihvězdičkový Jan Teplý, jehož pojetí dialogů s Číňany ve mně vyvolávalo opakované návaly veselí) Gereona Ratha dvojku a – spokojenost naprostá, snad větší, než u prvního dílu.
Kutscher příběh tentokrát usadil do atraktivního prostředí filmových ateliérů na počátku konkurenčních bojů mezi zastánci němého a dravě se prosazujícího zvukového filmu. Kromě mimořádně zajímavých podrobností z oblasti výše zmíněného tématu neopustil ani zevrubné zachovávání atmosféry doby, prostředí a charakteristik osob, které se mi tak líbilo už v prvním díle série.
Já myslela, že autor přitvrdí a protáhne nás nějakým akčním masomlýnkem, a on – šibal – to pojal úplně jinak. Hérečky jsou krásné, intriky nelítostné, hrdina (ani bych neřekla kladný, jelikož je stejně „na pěst“ jako v prvním díle) neohroženě uniká z dramatických situací způsobem, který připomíná Jamese Bonda v době, kdy ho hrál můj milovaný Sean Connery, hrdinky jsou smělé a rozhodné, přátelé (vč. psích) věrní a spravedlnosti je učiněno… Že je to trošinku přitažené za vlasy? Komu by to vadilo? Já jsem se u tohohle nečekaného a skvělého retra báječně bavila.

27 25.04.2020

„Černobílý svět“ jakoby trochu doplatil na to, že jsem ho četla víceméně odpočinkově ke knížce, která mě úplně zavalila. Myslím tím, že bych asi napsala (pokusila bych se) obsažnější shrnutí, než moc se mi to líbilo (což docela určitě není málo).
Vedle toho, že mě to bavilo číst, mě neustále fascinovalo a zároveň vyvádělo z míry povědomí o nejrůznějších událostech, které se v tu samou (vlastně nedávnou) dobu odehrávaly u nás i jinde po světě. Právě porovnávání toho všeho mě asi nejvíc zaujalo, provokovalo a proměňovalo čas v podivuhodně nestabilní veličinu. Neméně provokativně působivé (a mnohé otázky vyvolávající) bylo závěrečné slovo autorky, její osobní zkušenost, to, že okolnosti žila, to, že knihu napsala, a právě takto.

27 28.02.2020

Moc se mi to líbilo. Sžívaly jsme se déle; obávala jsem se, aby knížka (navzdory žánrovému zařazení) přece jen nesklouzla do fantastiky, kde je autor doma, ale já ji často nečtu a ani tentokrát jsem ji číst nechtěla :). Nemohla jsem se zpočátku chytit pro zvláštní a nezvyklou bohatost jazyka, která mi zprvu jaksi upozaďovala děj. Ale to se brzy změnilo. Text se krásně plynule odvíjí, autor popisuje pocity i situace neuspěchaně a jaksi systematicky, ale neukecaně a výstižně, nikdy se neopakuje a děj má patřičný vývoj i moc pěknou atmosféru. Vždycky se trochu bojím, že se na konci dobré knížky něco zvrtne a tentokrát jsem se bála dvojnásob. Zápletka byla složitá, těsně před koncem jsem se musela vrátit a trochu si oživit pár podrobností, napětí by se dalo krájet. Ale stránky přibývaly a já se děsila, že to autor s tou invencí přepálí a vznikne nastavovaná kaše, ve které se to celé utopí. Naštěstí ne. Co hrozilo překombinovaností, se celkem důsledně logicky zdůvodnilo. Za mě nečekaná spokojenost.

27 25.09.2019

Haileyho jsem mívala kdysi moc ráda a oslovil mě i s dlouhým časovým odstupem. Znalost prostředí, napětí a živé dialogy mi připomněly proč.
A jakkoliv je popis zvoleného prostředí s jeho možnostmi a postupy nutně ohlodán lety, nadčasové sdělení zůstává a nijak ho nepoznamenává místy lehce patetická forma; upomíná na poslání lékařské profese (i všemožných jiných profesí), nutnost rozhledu, pokory místo povýšeného lpění, odvahu hledat, zachovávání lidskosti... A na to, co nám dnes tak zoufale chybí: schopnost vypustit z pusy - tys měl pravdu, já jsem se mýlil...
Je to užitečné čtení. A taky napínavé, odpočinkové, - prostě za pět.

26 10.12.2023