Milena1967 komentáře u knih
Přečteno během dvou hodin, konec jsem tedy nečekala, ten mě dostal. Smutné, že života, tak jako ostatní romány této autorky. Pět hvězd jako vždycky.
Moc dobrá kniha, četla se jedním dechem. Stejně jako Sítě a Dědina.
Precizně napsaná kniha. Krásný sloh. Příběh, který vás drží v určitém napětí. Víte o CO zhruba jde, ale ani na 160 straně nevíte JAK se to stalo. K čemu došlo? My cholerici jsme už ve značném napětí, rozuzlení stále nikde. Když ale pak se konečně dozvíte k čemu došlo, čtete jak lidé reagovali, upadnete do stísněného pocitu, protože si řeknete - takhle jednoduché to bylo? Vždyť se to může klidně stát kdekoliv. Znovu ji určitě číst nebudu, jedna depka stačila, nic to ale nemění na tom, že je to skvělá kniha.
To teda byl mazec. Psycho jako blázen. Večer jsem nemohla usnout, ráno vstávala a první na co jsem si vzpomněla byla šílená Janie. Jak třeba popisuje smrt kotěte, no děs. Vůbec to nemůžu dostat z hlavy, chtělo by to teď něco odpočinkového. Snad půjdu vyhrabat červenou knihovnu, kterak se pan továrník zamiloval do chudé písařky.
Po Galerii mrtvých se Carter znovu vrátil v plné "parádě", jakkoliv to zní morbidně. Ale je to Carter...
Nádhera, nádhera...super knížka, četla se jedním dechem. Současně s ní jsem četla Jedovatá slova od Patricie Evans,/ verbálně urážlivé vztahy/, která svým způsobem koresponduje s první povídkou/ i když zde byl Jáchym vysloveně psychopat/.
Druhá povídka- někdy je člověk papežštější než sám papež. Jako věřící člověk naprosto chápu postoj Karolíny k fanatismu, zvláště pak, když se neshoduje s křesťanským způsobem života jako takým. Jinak řečeno - bude z člověka lepší křesťan, když bude v kostele div ne bydlet, ale bude se chovat jako s odpuštěním hovado?
Když jsem začala číst, říkala jsem si že to ani není Carter, ovšem jak se děj rozjížděl, tak ano, je to on. Paráda jako vždy.
To tedy bylo psycho, nebylo možné se od toho odtrhnout. Perfektní!
Knihu jsem četla už nějaký rok dozadu. Dodnes si pamatuji, že jsem ji několikrát odložila s tím, že už ji nedočtu, nedávala jsem to psychicky. Dočetla jsem ji a jediné co mě tenkrát napadlo-naprosto zmařený život.
Kniha je skvělá, jako ostatně vše, co Petra Soukupová napsala. Pracuji v knihovně a vím, že její styl psaní mnohým čtenářům nevyhovuje. V každé její knize ale najdu něco, kdy si řeknu-toto znám, mám to taky tak... Píše prostě že života, tak jak to chodí.
To tedy byla síla... Do půl knihy jsem si říkala, že na šílenou Hayder je to slabý čajík, ovšem ten dojezd stál za to, jedno překvapení za druhým. Chvílemi jsem knihu chtěla odložit, abych načerpala novou sílu a nervy ji dočíst...
Paráda, přečteno během jednoho dne. Panebože to byla megera!
Pro mne ač věřícího hrozná kniha, kterou jsem dočetla se sebezapřením. Četla jsem ji už dávno, ale stále si pamatuji, jak jsem se u ní rozčilovala a nesouhlasila s ní.
Za mne můžu říct, že jsem se již dlouho u žádné knihy tak nepobavila. Asi právě proto, že je mně čerstvých 50. U některých vět a kapitol jsem doslova řvala smíchy. Všem padesátkám doporučuji!
Je zajímavé, jak má na knihu každý člověk jiný názor. Za mě třeba pecka. České detektivky obecně nečtu, toto byla jedna z mála. Taky mě tam zarazily různé věci, např. že hlavní hrdina zazdil píchnutí jehlou od narkomana a neměl potřebu jít na vyšetření. Taky to byl děj jak z Divokého západu, zase ale ruku na srdce, psychothrilery od zahraničních autorů jsou daleko větší maso a nijak se nad nimi nepozastavujeme. Možná je to tím, že nevěříme, že by se toto mohlo stát v české kotlině. Ten konec byl nejlepší, takové rozuzlení by mě vůbec nenapadlo.
Super. Nemyslela jsem, že to o této knize napíšu, protože jsem ji chtěla několikrát odložit. Po půlce se ale děj slušně rozjel a konec je parádní.
Fakt hodně dobré čtení, překvapivý konec, který by vás nenapadl ani ve snu.