minirock komentáře u knih
Verneovky mě v mládí minuly. Samozřejmě pár nejznámějších jsem četl ale víc ne. Takže se to ve stáří pokusím napravit. Začal jsem Bratry Kipovými a nejsem si jistý jestli to byla nejlepší volba. Průměrný, předvídatelný děj, nijak moc napínavý, snad jen prostředí ve kterém se kniha odehrává to trošku zvedá. Za mě průměr, snad ta příští bude lepší. A když ne, definitivně potápím Verna za Nautilem.
Je pravda, že je to takový cestopis o putování statečného carova kurýra z Moskvy do Irkutska. Ale je to napínavé, je v tom láska i odvaha a dobře se to čte. Čtenář si aspoň trochu udělá obrázek, jaké poměry v 19. století v Rusku panovaly. Mě se to líbilo.
Jeden z nejlepších románů Zane Greye co jsem četl. Skvělý, napínavý příběh o statečném kovboji a jeho lásce ke krásné dívce, jejíž otec v dobách osídlování Západu přepadával spolu s indiány karavany s přistěhovalci a po létech je donucen se s temnou minulostí vypořádat.
Po přečtení posledního dílu mám pocit, že autorovi tak nějak došly nápady a invence. Situace se opakují a už to prostě nemá ten drajv z prvních dílů. Přesto jsem rád že jsem celou sérii přečetl, byl to pro mě takový návrat do klukovských let.
Nebylo to tak zlé, pořád mě to bavilo. Trochu ubylo akce ale myšlenka s živou hmotou je rozhodně zajímavá a ten konec byl takový uspěchaný.
Kniha mě příjemně překvapila, mám takové kovbojky rád. Tak trochu ve stylu Zane Greye, krásná mladá dívka Diana musí po otcově smrti čelit bandě darebáků kteří mají spadeno na její ranč. Naštěstí je tu poctivý a statečný kovboj, který ji miluje a rád pro ni nasadí i život aby jí pomohl. Vše samozřejmě dobře dopadne, spravedlnost zvítězí a zlo ostrouhá.
Po sešupu minulého dílu šla úroveň opět mírně nahoru. Tan Hadron z Hastoru se vydává hledat bohatou krásku kterou miluje a která byla unesena, upadne do zajetí, osvobodí sebe i cizí dívku, bojuje, osvobozuje, prostě tak jak to v této sérii má být a většinou je. Bylo to opět zábavné čtení ale musím si teď dát od Marsu chvíli odpočinek, těch 7 dílů po sobě je už moc.
Nějakou dobu mi trvalo než jsem si zvykl na střídavé vyprávění několika osob. Čekal jsem tak trochu detektivku, je to ale spíš psychologický román. V anotaci se píše, že po zmizení Jacoba se vynořují nová a stará tajemství. Podle mě se vynořují spíš nové a staré lži hlavních postav a to se mě jako čtenáři nelíbilo. Určitě je hodně těžké udržet po tom všem co se mezi oběma ženami stalo, mnohaleté přátelství, takže bylo celkem jasné k čemu se schyluje. Konec byl mírně přitažený za vlasy, celkově dávám průměrné hodnocení.
Sérii o Johnu Carterovi v tomto dílu došel dech a to tak že výrazně, nemluvě o tom, že John C. se objevuje až v úplném závěru knihy. Jako by Paxtonovy příhody napsal úplně jiný spisovatel, chybí napětí, spád, děj je pomalý a prakticky bez dramatických zápletek které tak zdobily předchozí díly.
Tenhle díl byl dějově zatím nejnadupanější, někdy se mi zdálo těch útěků a opětovných zachránění až moc. Ale v těch letošních vedrech si tuhle sérii na koupališti opravdu užívám.
Jako kluk jsem kdysi četl to staré vydání z roku 1927 a samozřejmě se mi to moc líbilo a často jsem na ty knížky vzpomínal. Dnes po mnoha letech jsem tyto příběhy našel ve své čtečce a hned se do nich pustil. Chytlo mě to znova a dobře jsem se bavil.
Mám vydání Olympie z roku 1971 s nádhernými Vraštilovými obrázky. Jako klukovi se mi dobrodružství Kena Warda, jeho bratra Hala, George a Pepeho při splouvání řeky kdesi v Mexiku moc líbilo. Dnes, po čtyřiceti letech, už z knížky tak nadšený nejsem. Přinejmenším to, jak kluci střílí na všechno co se kde šustne, se mi už dneska tolik nezamlouvá. Pořád je to ale Greyův vysoký standard.
Tuto knížku Zane Greye jsem dlouho odkládal, ani nevím proč. A když jsem ji začal číst, dlouho mě moc nebavila. Do tří čtvrtin je to téměř červená knihovna, teprve poslední čtvrtina je opravdu zajímavá. Pasáž ve které se popisuje zajetí Isaka Zaneho mi silně připomíná Steubenova Tekumseha. A překlad je místy příšerný, např. označit indiánské bojovníky jako vojíny nebo osadníky v obležené pevnosti jako soudruhy není zrovna nejpřesnější. Celkově jsem ale spokojený, je to dobrá knížka.
Kniha povídek, jejichž hlavním hrdinou je statečný Kara ben Nemsi effendi a jeho věrný sluha, černoch Quimbo. Ať na moři či na souši, v Africe nebo v Indonésii, vždy pomáhají tam, kde se děje nějaké bezpráví a zlo je nakonec vždy potrestáno, tak jak to v každé správné knize od Karla Maye má být.
Útlá knížečka obsahuje dvě orintální povídky - Krevní msta a Kutb. Mám Hynkovo vydání z roku 1910 v poloplátěné vazbě v překladu J.L.Turnovského s krásnými ilustracemi Věnceslava Černého. Čeština je to sice už dost starodávná ale pořád je to pěkné počtení.
Skvělé. Musím jen obdivovat tu úžasnou fantazii a představivost autora, kdy několik linek příběhu nakonec perfektně zapadne do sebe a detektiv Bosch vyřeší další zapeklitý případ.
Další výborná Greyovka i když v poněkud modernějším hávu. Greyův oblíbený vztah mezi mladou dívkou, nezvyklou životu na Západě a kovbojem, ctícím staré tradice a hodnoty, které se z života lidí pomalu vytrácejí.
Díky panu Jordánovi za to, že se pustil do zpracování tohoto obtížného tématu v souvislosti s třemi velikány, kteří měli ve své době s Orientem bohaté zkušenosti, ať už osobní nebo jen literární. Karel May - ačkoliv se do těchto zemí skutečně podíval až na sklonku svého života, přesto o něm dokázal psát poutavě a zasvěceně. Alois Musil - kolik lidí tady vlastně ví, co tento Moravák pro orientální země dokázal? A podobně T.E.Lawrence, za tak krátký život přesto zanechal nesmazatelnou stopu v historii tohoto koutu světa. Závěrem musím pochválit grafickou úpravu knihy, fotografie a ilustrace, skvělé. Tohle se Vám pane Jordáne moc povedlo, díky.
Přiznám se, kniha mě nebavila. Vždy, když se v Greyově knize objeví Mormoni, řeší se víc víra na úkor příběhu. Pointa byla jasná už po několika stranách a pak už se jen čeká na to, kdy a jak Shefford Fay Larkinovou Mormonům unese. Trošička napětí v závěru při proplouvání Grand kaňonem a to je asi tak všechno. Taková červená knihovna ve westernovém hávu.
Opět vynikající, Červenákovy knihy mají vzestupnou úroveň, pět hvězdiček přestává stačit. Ohromně zábavné, dovedně zamotané, těšil jsem se na každou další kapitolu.