minirock komentáře u knih
Jsou knížky pro děti a mládež ze kterých jste jako dítě nadšení ale v pozdějším věku už vám tolik neříkají. To se ale netýká tohoto románu, je napínavý i poučný jak pro mladé tak i pro starší. A když jsou v něm tak nádherné ilustrace jako ty od Zdeňka Buriana ve vydání z roku 2018, není co řešit. Je to krásná kniha kterou jsem si po letech opět parádně užil.
Knihu jsem kupoval především kvůli krásným obrázkům Zdeňka Buriana. Její děj jsem znal, je téměř totožný s knihou Karla Maye Komanč a zálesák. K té úvaze komu je kniha vlastně určena, jestli mladým nebo nám starším. Víte, já si myslím že děti možná dnes mají jiné hrdiny ale to je i tím, že my starší jim ty "naše staré" hrdiny moc nepřipomínáme. Pokud mají ty děti od mala v povědomí, že existují mayovky, verneovky a jiné dobrodružné knihy našeho mládí a trpělivě, citlivě a nenásilnou formou se jim připomínají, nakonec si k nim cestu najdou a oblíbí si je. Ale musí se na tom s nimi opravdu od mala "pracovat". Bohužel málokdo to dnes dělá, úspěch je, když děti vůbec něco čtou. No, snad si tato krásná kniha plná nádherných obrázků najde i své nejmladší čtenáře. Moc bych jí to přál, zaslouží si to.
Kniha mapuje životní osudy legendární postavy z dob osídlování Ameriky, Jonathana Chapmana, který proslul zakládáním jablečných sadů na území Ohia, Michiganu a Indiany. Jeho nástrojem nebyla puška či revolver ale sadařské náčiní a neutuchající láska k bližnímu a to i v dobách krutých válek mezi bělochy a indiány. Byl uznáván a ctěn všemi pro svoji dobrotu, laskavost a pracovitost. Řekl bych že kniha jeho osobu trochu glorifikuje ale základní historická fakta jsou nejspíše pravdivá a Jan Jadérko musel být ve své době opravdový hrdina.
Bože nedopusť abych ještě někdy musel číst takovou ptákovinu ani kvůli Čtenářské výzvě.
Jako rodilému třebíčákovi jsou mi samozřejmě v knize vzpomínané události více či méně známé. A právě touhle netradiční formou vyprávění nejstarší ženy na světě je chtěl autor přiblížit i ostatním čtenářům, což se mu docela dobře podařilo. I když i já si myslím že těch událostí a také fiktivních setkání paní Neumannové s osobnostmi spjatými s naším krajem mohlo být možná víc, nabízí se třeba Vítězslav Nezval nebo Ludvík Svoboda a další.
Na Lovce skalpů jsem byl hodně zvědavý a natěšený. Začátek je dost pozvolný, seznámení s hlavním hrdinou a posléze jeho zamilování do krásné Zoe. Cesta do města Navahů mě přišla dost zdlouhavá. Až osvobození Adély a následná výměna zajatců byla výborná pasáž. Stejně tak i útěk ze zajetí a konec se závěrečnou bitvou byl hodně dobrý. Četl jsem vydání z roku 1997 s pěknými obrázky Milana Fibigera, ovšem vydání z roku 37 s ilustracemi Z. Buriana je mnohem více ceněné. Ty čtyři hvězdičky jsou zasloužené, na víc to podle mě nebylo.
Hrdinství obyčejných lidí, kteří neváhali za obranu vlasti položit i svůj život, by nemělo být nikdy zapomenuto. Proto byla napsána tato kniha. V seznamu obětí je bohužel i můj děda, je zde i fotografie jeho pomníčku. Dodávám jen, že knihu nenapsal pan Čvančara, ten dodal a sestavil jen obrazovou přílohu.
Chudák ta Jana musela jít po smrti rovnou do nebe protože očistcem si prošla už na zemi ... Jenže takových schovanek a zamilovaných otčímů bylo kdysi určitě dost a mnohdy to nebylo jenom platonické a nezůstalo u pár polibků. Ačkoliv jsem viděl film, kniha se mi hodně líbila, perfektně popsané charaktery hlavních postav i atmosféra malého města na Ostravsku i s tím jejich šíleným nářečím, dobré čtení. A hlavně že ten konec je i přes tu předcházející hrůzu optimistický.
Potenciální čtenáři nechť se nenechají odradit mým nízkým hodnocením této knihy. Ona není špatná, možná je i výborná ale já jsem ji zřejmě nedokázal ocenit. Mám prostě rád knížky kde se něco děje a toto je kniha vzpomínek sestry na zesnulého bratra, potažmo celou rozvětvenou rodinu. Někdy jsem nedokázal rozlišit minulost od přítomnosti, postavy se mi pletly dohromady, zkrátka takové knížky nevyhledávám ale přečetl jsem ji z podnětu kamarádky ClariceL pro letošní Výzvu, za což jí děkuji.
Mě se Murakamiho knížky líbí, pár jich mám i doma ale tahle krátká povídka mě moc nechytla. Ne že by se mě to vyloženě nelíbilo ale oproti Norskému dřevu a jiným je to slabý odvar. Nedokázal jsem to nějak vstřebat, možná to chtělo přečíst na jeden zátah, což se mi nepovedlo. A jsou v ní pěkné ilustrace.
Zřejmě nejlepší kniha kterou jsem letos četl. Grisham ve vrcholné formě. Skvěle napsáno, čtenáře udržuje v napětí až do úplného konce. K tomu spousta emocí, jsem už starší chlap, knihy čtu nejvíce cestou z práce v autobusu a u téhle jsem musel ten konec nechat na doma protože se mi draly slzy do očí. A ta střední část o válce na Filipínách, to klobouk dolů, úžasně popsáno. Neuvěřitelné co se tam dělo. Jen mě trošku mrzelo, že Pete po tom všem co tam prožil zvolil takové řešení své situace a nebyl ke své ženě trošku shovívavější. Ale je to kniha a podle mě jedna z nejlepších od Grishama a mám přečtené všechny.
Příběh začíná v lázeňském městečku Kass, kde mladý hoch Kurt Schubert zachrání dcerku generála Helbiga před "pomateným princem" a generál jej za to vezme pod svou ochranu před zlým otčímem. Další děj se odehrává v Indii, kterou napadnou anglická vojska, která opouští mladý poručík Alphons Maletti a přidává se k indickému rádžovi Madpur Singovi, protože se zamiloval do jeho sestry Rabbadáh. Angličané zradou získají rádžovu zemi, ale Maletti s Rabbadáh zachrání rádžův poklad a podaří se jim uniknout. Milenci chtějí uprchnout do Batávie, na loď se však vetřou zločinci a ta při vzpouře ztroskotá. Maletti s Rabbadáh a pokladem se zachrání na neznámé pevnině.
Výborně napsaný dobrodružný příběh, těším se na pokračování.
Zcela průměrná grishamovka, spíš horší jak lepší. S hlavními hrdiny, kteří jen podvádí a lžou, může čtenář těžko sympatizovat, snad jen příběh senegalské rodiny, která je po 26 letech ve Státech deportována zpět do rodné země, může vyvolat soucit. Moc se mi ale nechce věřit že by právní systém v Americe neměl páky na podobné týpky.
Krátký příběh mladé navažské díky, kterou nejdříve unesou Španělé a je nucena jim sloužit. Odtud ale uteče zpět ke své rodině. Vzápětí je jejich osada přepadena vojáky a všichni indiáni musí odejít do Fort Sumneru. Zde žijí v nevyhovujících podmínkách, mnoho jich zemře na neštovice a proto Jasné ráno se svým mužem Vysokým hochem jednoho dne odejdou zpátky do svého rodného kaňonu, odhodláni zde žít a vychovávat svoje děti navzdory bělochům kteří pomalu zaplavují jejich zemi.
Vím že se budu zase opakovat ale Connellyho knihy s Harry Boschem by si měl člověk šetřit aby mu vydržely co nejdéle a mohl si je pořádně užít ale ono je to právě úplně naopak. Nemůžu se od nich odtrhnout a musím je přečíst skoro na jeden zápřah. Tak jako tuhle. Od první do poslední stránky napínavé jako kšandy. Výborná kniha.
Přečteno v rámci Výzvy 2019, pro mě to ale nebyla výzva, spíš utrpení. Tak depresivní knihu jsem už dlouho nečetl. Všechny ženský největší chuděry, všichni chlapi největší darebáci, všechny vztahy špatně, myšleno v téhle knize. Asi jsem nebyl cílová skupina ...
Novinář Jack McEvoy je trochu takový Theo Cray ze Šelmy. Náhodou se dostane ke kriminálnímu případu a ujímá se vyšetřování. Ke cti Connellymu ovšem není Jack takový superman jako Theo, i když těch náhod které mu pomáhají děj posouvat je tam taky pár. Příběh je ale mnohem uvěřitelněji napsaný, oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí a těšil jsem se doslova na každou další stránku. Pro mě jedna z nejlepších autorových knih určitě srovnatelná s knihami o Harry Boschovi na které jsou zde i odkazy.
Po první polovině knihy jsem si říkal, paráda, Král je zpět. Jeho pár posledních knih bylo pro mě totiž docela zklamání. Jenže druhá polovina je poněkud slabší a konec mě úplně zklamal, čekal jsem nějaké velkolepé vyvrcholení ale tohle se tedy moc nepovedlo. Kingův lepší průměr ale na jeho nejlepší knížky to nemá ani náhodou.
Po výstavě Z.Buriana v Obecním domě a krásné knížce pana Prokopa o G.Krumovi si během pár měsíců připomínáme posledního z trojice legendárních ilustrátorů dobrodružné literatury, Bohumila "Bimba" Konečného. Obsáhlý životopis a pak už jen přehledně uspořádané nádherné ilustrace a obrázky nad kterými se mnohdy tají dech. Jsem rád že pár knížek s těmito krásnými ilustracemi je už mnoho let i v mé knihovně. Mimochodem, za tři roky bude mít 100 let od narození další významný ilustrátor, Jaromír Vraštil a bylo by krásné si jej také takto připomenout.
Tohodle islanďana mám moc rád, jeho detektivky mají takové zvláštní kouzlo, nevím jestli je to tím tykáním ale je to tak. Poslední dvě jeho knížky mě ale trošičku zklamaly, obě měly hodně politický podtext a nebyly tak čtivé jako ty předešlé. Tím nechci říct že byly špatné, to ne. V Duelu se vše točí kolem šachového zápasu Spasskij v. Fischer a do toho je v zapadlém reykjavickém kině nalezen ubodaný malý kluk. Brzy je jasné, že pachatele bude nutné hledat někde poblíž šachovnice, tudíž půjde o těžké a zdlouhavé vyšetřování, protože ani jedna strana nechce o vraždě ani slyšet. Naštěstí si detektivové Albert i Marian dokážou poradit i když za cenu ztráty důvěry jednoho k druhému. Hodně se mi líbilo prolínání příběhu se vzpomínkami Mariana na jeho pobyt v dánské léčebně pro děti s tuberkulózou.