minirock
komentáře u knih

No tohle bylo něco. Carter dokáže navodit takřka šílenou atmosféru že se fakt skoro bojíte obrátit stránku, tohle umí málokdo a ve vymýšlení smrtí je opravdu jednička. Knihy jsou to opravdu parádní ale čím víc jsem jich přečetl tak v nich vidím určitou šablonovitost, nebo se pletu?


Tenhle díl považuji za slabší. Oba hlavní hrdinové tak nějak ve vleku událostí objasňující Asadovu minulost, přičemž Carl řeší spíš své soukromé starosti a radosti. Rose a Gordon řeší případ maniaka s mačetou a celé mi to přijde místy zbytečně zdlouhavé a natahované. Snad to bude příště lepší ...


Dal jsem si od komentáře odstup, protože jsem váhal mezi kladným a záporným hodnocením. Každopádně to byl zajímavý příběh a i když mě to chvílemi moc nebavilo, přesto jsem čekal jaký bude konec. Je to kniha jaké moc nečtu ale přinutila mě občas k zamyšlení a to je myslím dobře. Minulost by se měla občas připomínat. Takže nakonec spokojenost.


Číst třetí knihu po sobě od Bryndzy, vytvořím si závislost. A to jsem nechtěl. Ale čekat na další budu netrpělivě, to jo. Smrtící tajnosti jsou další skvělá kniha s protivnou inspektorkou Erikou kterou mám čím dál raději. Jak utřela ty haranty v restauraci, to jsem se fakt bavil. Zajímavá zápletka, napínavý děj, nečekaný konec. Co víc si přát? Snad jen aby to pokračovalo stejně fajn dál.


Bryndza se pomalu ale jistě stává mým oblíbeným spisovatelem. A i když jsem četl jen Dívku z ledu a po ní až tuhle knížku, což je pátý díl série, není to moc na škodu. Děj je opět skvěle vygradovaný a nenudil jsem se ani chvilku, naopak. Erika sice není vzor všech ctností ale má mé sympatie. Těším se na další knihu.


Tuhle knihu jsem kvůli její tloušťce dlouho odkládal ale teď se mi hodila do Výzvy a tak jsem si ji z knihovny půjčil. Nejdřív musím napsat, že Jussi Adler-Olsen je můj oblíbený autor takže jeho díla hodnotím méně kriticky. Tím pádem bych musel dát Marcovi jen tři hvězdy, protože ten příběh je opravdu slabší. Sice mě jeho osud zaujal a fandil jsem mu ale bylo víceméně jasné jak to dopadne. Někdy jsem se opravdu musel smát jak patnáctiletý kluk utíká půlce kodaňského podsvětí a dalším cvičeným zabijákům k tomu. Carl a jeho parta jsou tak nějak upozaděni a celkem nemají co řešit, jsou stále o krok zpět, spíš se více probírá jejich osobní život. Snad bude další díl lepší.


Průměrná detektivka s podprůměrným koncem. Lékařské prostředí nevyhledávám v knihách a už vůbec ne v reálném životě, bohužel mě kvůli letošní Výzvě čeká ještě jedna. Snad bude nadlouho poslední, protože tohle mě fakt stačilo, těch lékařských názvů tam bylo požehnaně a skalpelů, injekčních stříkaček a anesteziologů, gynekologů a patologů jakbysmet.


Celkem povedená detektivka, nijak moc napínavá ale čte se dobře. Pachatele jsem tak nějak tušil a skutečně jsem se trefil. Konec mě přišel dost překombinovaný ale proč ne. Na Erice se mi líbila její zarputilost a to jak si stála za svým i přes nepřízeň šéfů. Překvapilo mě že je to první kniha s ní, protože se tam často vzpomíná na jejího mrtvého muže aniž by to bylo nějak podrobněji vysvětleno. Každopádně si určitě rád přečtu nějakou další knížku s touto tvrdohlavou policistkou.


O Lídě Baarové existuje mnoho knih ale toto je zřejmě první, která podrobně mapuje její filmovou a divadelní kariéru po jejím útěku z Československa. A za to jsem velmi rád, protože o jejích italských, španělských ale i některých německých filmech je poměrně málo informací, natož aby je český divák mohl někde vidět (kromě Darmošlapů a Pruského příběhu lásky). Kniha obsahuje velké množství archivních fotografií ze zmíněných filmů ale i divadelních představení ve kterých L.B. hrála, většinou málo známých. Je z nich patrné, že Lída Baarová byla nejen krásná žena ale i výborná filmová a divadelní herečka.


Protože máme doma tři kočky, trochu toho o jejich zvycích a vlastnostech vím. Ovšem povahu mají každá jinou. Takže jsem je mohl srovnávat s tím co je psáno v této knížce. Na každou se hodilo něco jiného, více nebo méně, ona je totiž každá kočka svá, každá je osobnost. A lidé kteří nemají rádi kočky byli v minulém životě nejspíš myši.


Další skvělá monografie vynikajícího ilustrátora dobrodružných příběhů. Považuji za čest že jsem se na ní mohl finančně podílet. Vše o knize již napsal pode mnou Arminus, takže se nebudu opakovat. Dodám jen to, že jsem loni s kamarádem Honzou strávil úžasné odpoledne u Mirka na zahradě v jeho srubu a poté jsem si prohlédl i jeho ateliér. Je to bezvadnej, pohodovej chlap s kreslířským nadáním od pánaboha. Obrázky v knize jsou parádní ale vidět originál, to je ještě o stupeň výš. Byl to zážitek na který se nezapomíná.


Kniha je výborná, příběh napínavý, konec opravdu nečekaný. Přesto se nemůžu ubránit dojmu jisté nedotaženosti v dějové linii rodiny Craneových, jejich osvobození a zadržení Shovea a Terry, to mě trochu zklamalo. Ale jinak spokojenost.


Od Agathy Christie jsem toho moc nečetl a proto jsem byl rád že se mi tato knížka vešla mezi vybrané pro letošní Výzvu. Čtyři poměrně krátké jednohubky s Herculem Poirotem byly zajímavé, jako vždy jsem pachatele neuhodl a nejvíce se mi líbilo Zrcadlo mrtvého muže. Ale určitě to není moje poslední autorčina kniha, zalíbil se mi její styl i Poirot.


Jan Kornel sepisuje na stará kolena svá dobrodružství která zažil jako mladý voják ve třicetileté válce, na galejích, v otroctví a nakonec jako námořník na pirátské lodi. Kniha se čte dobře ale před takovými padesáti lety by se mi líbila určitě mnohem víc.


Jednoduchý a předvídatelný příběh nad kterým by dnešní děti, protože těm je kniha především určena, ohrnuly nos a určitě by jej ani nedočetly. Svět je prostě za těch téměř 80 let někde úplně jinde a s ním i nároky dětí na četbu. Pro nás starší jsou ale tyto příběhy návratem do dávno minulých let dětství, kdy jsme podobná dobrodružství sami zažívali, což už je dnes pro současnou dětskou generaci prakticky nemožné. Možná je to škoda.


První ze dvou zamýšlených životopisných knih Karla Maye. Druhou už bohužel autor nestihl napsat. Karel May, velký německý spisovatel a básník, popisuje svůj život tak, jak šel, pravdivě a bez příkras. Povětšinou je to smutné čtení, dětství a dospívání v rodném Ernsttalu v rodině chudého tkalce, do čtyř let slepý, zažil bídu jakou si málokdo z nás dokáže představit. Jediným přítelem a vzorem mu byla babička, kterou velmi miloval a z jejíhož vyprávění později čerpal náměty ke svým povídkám. Vystudoval na učitele a pak přišlo jeho nejtemnější období, kdy strávil několik let ve vězení. A právě zde v sobě objevil spisovatelské nadání a začal psát své nesmrtelné romány které ho záhy proslavily téměř po celém světě. May dále popisuje svůj život známého spisovatele, své dílo a soudní pře s vydavateli.
Druhá část knihy je věnovaná vzpomínkám jeho druhé ženy Kláry a úvahám různých autorů na témata jako např. Ženy v díle K.M, My mladí a K.M., Vila Shatterhand, Manželství K.M. nebo Užitek z četby K.M. atd.
V knize jsou též otištěny fotografie rodného domu K.M. a z cest po Orientu a Americe. Je to zajímavá kniha pro toho, kdo se chce o Karlu Mayovi dozvědět víc než z většinou tendenčních a nepříliš pravdivých článků z novin nebo časopisů.


I když Bronzový poklad možná nedosahuje oblíbenosti jiných, známějších knih pana Štorcha, přesto jsem si jej přečetl s chutí a trpkého osudu nebohého Skrčka upřímně litoval. Ale taková byla tehdy, před bezmála třemi tisíci lety, v našich končinách doba. Z vysmívaného a později nenáviděného kluka se stal těsně před smrtí hrdina a zachránce svého rodu. Pro dětského čtenáře určitě skvělá kniha pro vytvoření představy o tehdejším životě našich předků.


Knížku o hrdinném kapitánu Korkoránovi a jeho tygřici Jiskře jsem z mládí neznal, koupil jsem si ji kvůli krásným ilustracím mistra Buriana. Nečekal jsem od ní žádný mimořádný čtenářský zážitek ale byl jsem docela příjemně překvapen. Příběhy mladého bretoňce který se díky své odvaze stane oblíbeným maharádžou velkého indického státu, čímž je trnem v oku dobyvačným Angličanům. Ti jej se svým vojskem několikrát napadnou ale Korkorán je za pomoci svých zvířecích kamarádů a vycvičeným domorodým vojskem vždy odrazí. Angličané nakonec s neporazitelným Korkoránem uzavřou mír. Pěkné i když někdy poněkud naivní. Jako desetiletý kluk bych byl určitě nadšený.


Štorchovy romány jsou po všech směrech lepší ale tato Řípova dobrodružná kniha z období Sámovy říše za nimi zas až tolik nezaostává. Je zde odvážný a ke všemu zamilovaný hrdina, toužící vykonat odvážné skutky jako jeho otec Groznata, jehož smrt je zpočátku zahalena tajemstvím. Nicméně jeho mladý syn Mstiš je odhodlaný jít v jeho stopách a přidává se k vojsku knížete Lučanů Česty a stává se součástí Sámovy armády která vyžene ze Slovanského území franckého knížete Dagoberta. Knížka stojí za přečtení už jen proto že knih o tomto období naší historie není zase tolik a navíc je doplněna pěknými obrázky Zdeňka Buriana.


Autor popisuje první dny malého Dusji Paramonova po příchodu do Nachimovského učiliště v Leningradě, což je první stupeň k tomu, aby se z chlapce stal námořník slavného sovětského loďstva. Dusjův otec byl kapitán sovětské ponorky který se svojí posádkou zahynul v 2. světové válce a chlapec se rozhodne jít v jeho stopách. Začátky v táboře, kde hoši začínají svoji vojenskou kariéru nejsou lehké ale hoch vše zvládne a je přijat. Jistě jej čeká skvělá budoucnost v sovětské námořní flotile. Dětská knížka pro mladší čtenáře kterých u nás v padesátých letech vycházelo hodně, doplněná krásnými obrázky Z. Buriana.
