minirock komentáře u knih
Na knížku jsem se těšil ale jsem hodně zklamaný. Začátek ještě šel ale druhá polovina je spíš humoristický román s krvavým koncem. Přitom potenciál knihy byl velký. Možná napsat to někdo jiný, např. takový Chris Carter, mohla to být lahůdka. Snad ještě Theovy úvahy o chování pachatele na základě jeho vědeckých metod byly zajímavé, jinak bída. Je mi jasné že policajti v nějakém americkém zapadákově nebudou zrovna specialisté jako z Kriminálky Miami (New York, Las Vegas ...) ale aby jim nějaký biolog nosil mrtvoly až na stanici a oni nepodnikali prakticky nic a ještě mu házeli klacky pod nohy, tak to nevím. A tak bych mohl pokračovat, nechci však vytvářet spoilery. Co tam ta policie vlastně celou dobu dělala ? Theo mi byl zpočátku docela sympatický, jeho přerod v supermana je však těžko uvěřitelný. Stále zmlácený se zázračně rychle uzdravuje a pokračuje v pátrání. Závěrečné krvavé vyvrcholení se mi vůbec nelíbilo, je zcela nedotažené, policie sice už prozřela ale opět není tam kde má být a o pachateli a důvodech jeho konání se nedozvíme nic. Promarněná příležitost. Dávám jednu hvězdu za obálku a druhou za příběh.
Opět bez Harryho ale Mickey ho tentokrát beze zbytku nahradil. Obhajuje ženu nařčenou z vraždy bankéře, který se angažuje v případech zabavování nemovitostí lidem kteří nemohou splácet svoji hypotéku. Opět sledujeme objasňování složitého případu před porotou a zkušenou žalobkyní. Scény od soudu mě tentokrát hodně bavily. Mickey a jeho tým odvádí skvělou práci a čtenář tak vlastně do poslední chvíle netuší jak vše dopadne. A ono to fakt dopadne. Další parádní čtenářský zážitek, i když ne úplně nejlepší, přesto hodně dobrý.
Jihlavský rodák Gustav Krum je více než důstojný nástupce nedostižného ilustrátora dobrodružné literatury u nás Zdeňka Buriana. Tato kniha je toho důkazem. Téměř čtyři stovky reprodukcí z jeho tvorby, chronologicky seřazené, ve vysoké kvalitě a na kvalitním papíru. A se zasvěceným komentářem autora. Co víc si přát, listovat a obdivovat. Jedním slovem nádhera.
Kdepak, jak je tam Harry Bosch tak má ta kniha hned lepší šťávu. Výborný příběh který ani na chvíli nenudí, dobře napsané postavy a nečekaný závěr. Bavilo mě to hodně.
Nebylo to špatné, určitě čtivá knížka ale chybělo mi tam víc napětí a scény od soudu byly možná zbytečně podrobné a protahované, chvílema až nudné, méně by bylo více. A tím že hlavní záporák byl známý vlastně od začátku, nebylo moc co řešit.
Hodně smutné čtení o tom, kterak se bílá rasa vypořádala s rudou, které ještě před pár staletími patřil celý jeden kontinent. To, co se potom za několik generací s tou rudou (zásluhou té bílé) stalo, je zhruba popsáno v této knize. Všechny ty sliby, smlouvy a dohody podepsané a vzápětí porušované vedly prakticky pouze k jedinému, postupnému zániku všech indiánských kmenů a úplnému ovládnutí Ameriky bělochy. Nástup civilizace po americku. Aspoň že si o tom můžeme přečíst a ta slavná jména indiánských hrdinů kteří bránili svoji zemi a lid neupadla v zapomění. Jedna z nejlepších knih na toto téma, ne-li nejlepší.
Ano, je to skvělá kniha, výborně se čte, nejde od toho odejít ale Carter má prostě tu pomyslnou laťku kvality tak vysoko že napsat to někdo jiný, dám mu pět, jemu ale za tuhle knížku dávám jen čtyři hvězdy. Četl jsem od něj lepší, napínavější, proto hodnotím níže. I tak je to ale nadprůměrný thriller ovšem pár míst jsem buď špatně pochopil nebo to nebylo dostatečně vysvětleno. To mi ovšem nebrání v těšení na další jeho knihu.
Průměr, nic víc, nic míň. Sestupná tendence. Doufám že je konec, všechno už bylo řečeno (napsáno).
Už dlouho jsem nečetl knihu, která by mě zpočátku tolik nebavila a na konci tolik dostala. Původně jsem chtěl dát čtyři, za posledních sto stran dávám pět hvězd a určitě zasloužených. Parádní příběh o partě pěti kluků kteří v sedmnácti letech utekli z rodného Glasgowa do Londýna za slávou aby se po pár týdnech tři z nich vrátili zpět, bohatší o zkušenosti, zážitky a činy, které je budou provázet po celý jejich život. Po padesáti letech se, jako starci, za podobných okolností vrací zpět aby svůj tehdejší trip dotáhli do konce.
Příjemné překvapení, tahle kniha mě hodně bavila ačkoliv jsem od ní nic nečekal a začal ji číst jen kvůli Výzvě. Svědectví o přátelství dvou spisovatelů, Stefana Zweiga a Josepha Rotha které započalo na plážích a barech v Ostende, kam oba utíkají před fašismem a kde s hrůzou sledují jeho rozmach koncem 30. let napříč Evropou. Žal nad touto situací řeší částečně psaním a alkoholem, Roth později už jenom pitím, které se mu stane nakonec osudným, zatímco Zweig odjíždí do Jižní Ameriky.
Tohle mě opravdu chytlo a nepustilo. Barbarič je frajer, trošku jsem měl obavy jak to zvládne bez těch svých dvou kámošů ale ty byly po pár stránkách rozptýleny. Kniha má výbornou zápletku, má švih a spád, je napínavá až do konce. Líbilo se mi Barbaričovo dvoření Agátě a čekal jsem v této věci nějaký vývoj, snad tedy v příštím dílu.
Pana Petra trochu znám, vím že je velký cestovatel a výborný fotograf. Viděl jsem i výstavu jeho fotografií z cest. Proto jsem v rámci Výzvy sáhl po jedné z jeho knih popisující zážitky z cest. Je to zajímavé a poutavé povídání. Mě by ale od návštěvy těchto zemí spíše odradilo, měsíční trmácení s batohem po pouštích, horách, mnohdy zcela mimo civilizaci s vojenskou hlídkou v zádech a s popisovanými zdravotními problémy, to ne. Dojem mi kazila spousta chyb a nepřesností v textu. Rád si ale od pana Petra ještě něco přečtu.
Typický román Zane Greye. Mladý muž, odvrhnutý rodinou, chytá divoké koně kdesi na severu Kalifornie. Z města se po letech vrací jeho dávná kamarádka ze které je krásná mladá žena. Její otec který s pochybným partnerem nabyl bohatství s ní má své úmysly, ale ona zjišťuje, že její srdce patří jejímu kamarádu z dětství. Ten je obviněn z krádeží dobytka ale pravda musí vyjít najevo. Oba mladí lidé se nakonec přes překážky kladené jim jejich nerozumnými rodiči vezmou, Kalifornský ryzák je chycen a vše dobře dopadne. Pěkná kniha.
Maye mám samozřejmě rád ale tyhle rytírny mě nebaví. Nemohl jsem se vyznat ve velkém množství postav, i po přečtení nevím kdo byl kladná a kdo záporná. Vadilo mi přeskakování od jednoho děje k druhému, nic nenavazovalo na sebe. Asi jsem čekal něco úplně jiného ....
Dnes již klasický román Karla Maye, který každý zná, takže je docela těžké k němu cokoli napsat. Mě se moc líbí popisek z letáčku nakladatelství TaM k vydání Pokladu z roku 1937. Zní takto :
Nuže, všichni jsou opět zde! Nejkrásnější indiánské dobrodružství Poklad ve Stříbrném jezeře opět vychází. Prožijete v něm opět svoje mládí. Osvěžíte svá srdce z nudy a cifer všedního života v jasu dobrodružství Vinnetouových a Old Shatterhanda !
Jsou to dobrodružství věčně mladá, věčně krásná. Touha po šťastnějších dálkách je v nás dnes táž, jak jsme ji kdysi cítili v dětství. A všichni i dnes souhlasíme v obdivu hrdinských činů lidí a zásluh za dobrý čin. A mládež? Kdo Karla Maye zná a četl, dá Poklad ve Stříbrném jezeře čísti též svým dětem. Povede je k statečnosti a mužnému sebevědomí, dá jim poznat tři nejvyšší zákony lidí v divočině : zákon lásky k přírodě, zákon samostatnosti, zákon služby bližnímu. Rozzáří jejich oči. Je to vlastně nejtěžší úkol, jaký může míti kniha - rozzářit oči mladých hochů a starým vrátit jejich mládí ...
Tohle není kniha na čtení, to je kniha na kochání. A že je čím. Můžeme být hrdí, že v našich skromných podmínkách vyrostl takový ilustrátorský a malířský gigant jako byl pan Burian. Takže už dneska po několikáté pomaličku obracím stránky této krásné knihy a kochám se. Pět hvězdiček ? Deset je málo ....
Batličkovy příběhy mám rád. Několik sešitů Rychlých šípů ze sedmdesátých let mám dodneška a při čtení této knížky se mi hned vybavily některé příběhy, např. o Kriščenkovi nebo Sandyho sázka, které byly sem byly jako doplněk přidané. Zpracování Barčova a Batličkova životopisu na závěr knihy ji dělá ještě zajímavější, rovněž obrazová část je velmi cenná. Skvělá kniha která má určitě co dát i mladé generaci.
Tady celkem není co číst, stačí jen listovat a prohlížet si ty nádherné obrázky reklamních plakátků, pohlednic, objednacích lístků atd. Velká škoda že dneska už nic takového není. A tyhle staré se sice sem tam někde v antikvariátě objeví ale za nekřesťanské ceny. Velká pochvala panu Moravcovi za odvahu něco takového vydat. Jediná malá připomínka k Burianovým pohlednicím na stranách 94 - 98, celkem je jich 10, v knize jich je ale jen 9, jedna zde není uvedena.
Notoricky známý příběh muže, kterého po smrti rodičů vychovají kdesi v africké džungli opice. Vzpomínka na dětství, kdy jsem tyto sešitky kupoval a s napětím louskal doma pod peřinou. Mám rád i filmová zpracování Tarzana s Johnny Weismullerem nebo Lexem Barkerem.
Další ze série filmových knížek nezapomenutelných příběhů Karla Maye. A ne poslední, na příští rok slibuje pan Svojtka další, což by bylo skvělé. Stručný děj filmu na začátku a potom už spousta krásných barevných fotek z filmu. Prostě nádhera.