MiraiYume komentáře u knih
No, tak předně - je to hlavně romance mezi neživým/oživlým a obyčejnou holkou potácející se mezi tragédií a snahou začít znovu žít. Celou knihu se prakticky nic neděje. Jediné, co se dozvídáme je, že se kolem utrápené, naprosto obyčejné holky, začíná motat překrásný kluk s překrásnými kamarády, který se do ní bezhlavě na první pohled zamiluje a co se nestane - ona se samozřejmě taky bezhlavě zamiluje. On jí neustále opakuje, jak je úžasná a skvělá, ačkoliv nic na těch víc jak dvě stě stranách to nic nenaznačuje. Pořád se o Kate mluví jako o té rozumné, předčasně vyspělé, ale drtivá většina jejího chování tomu nenasvědčuje. Vždyť ona pořád jen brečí anebo se bojí! Je to fakt k uzoufání! Vincent si mé sympatie získal snadněji, ale povětšinou se projevuje jako slídič a fanaticky zamilovaný kluk, i když duševně by měl být teda mnohem vyzrálejší. Celá ta jejich romantická linka (což je hlavní děj knihy, a je to vážně škoda) vyznívá neuvěřitelně, nevyzrále a prvoplánovaně. Je to zkrátka čtení pro velmi mladá děvčata. A přitom to mělo takový potenciál! Celou dobu jsem čekala, že se ten nápad s revenanty nějak rozjede, což se rozjelo. Na posledních cca. 20 stranách. Šílená škoda! Dala bych tak 2,5 hvězdičky. Ale protože mám dobrou náladu, zaokrouhluji nahoru ;-)
Maskované město bylo nabité akcí. Hluchých míst bylo pomálu a povětšinou dokreslovaly svět fay a draků, což bylo celkem příjemné. Příběh tak působil opravdu propracovaně a rozhodně mě bavil, možná o něco víc než první. A navíc skončil tak, že si třetí díl prostě přečíst musím. Hlavně mě zajímá, jestli se konečně vyvine vztah mezi Kaiem a Irene.
Je to první kniha od této autorky, která se mi dostala do ruky, a určitě ne poslední. Moc příjemné, oddychové čtení, kde nechybí romantika, intriky ani napětí. Příjemně mě překvapila, stránky utíkaly velmi rychle, líbí se mi i autorčin styl vyprávění.
Předně - není to prvoplánovaná přeslazená romance. Autorce se podařilo vytvořit ucelený svět se svými vlastními pravidly, jazykem, minulostí a hlavně skvělým příběhem. Samozřejmě že romantická linka nechybí, vine se jako réva kolem hlavní napínavé osy, kde princezna Lia bojuje za svoji nezávislost, aby nakonec zjistila, že starým proroctvím stejně nikdy utéct nemůže. Krátké bloky s myšlenkami "vraha" a "prince" byly osvěžující a dávali příběhu hlubší rozměr, přece jen je kniha psaná ich formou, takže pohledy dalších postav jsem opravdu vítala. Musím se přiznat, že dojemné okamžiky (zejména s Waltherem ke konci) jsem tak tak ustála. Pearson má skvělý vypravěčský talent. Za mě - moc dobré počtení a po všech těch fantasy i vítaná změna.
Půjdu proti proudu, ale vážně nechápu tak vysoké hodnocení. Asi jsem moc náročný čtenář, nebo mám prostě jen ráda kvalitně zpracované poutavé příběhy. Tohle nebylo ani kvalitní, ani zas tak poutavé. Ano, kniha se četla rychle, ale bylo to jako sledovat vlak ujíždějící před nosem, sotva jsme doběhli na nádraží. Mechanické, strohé. Nevyvolávala ve mě žádné emoce. Nápad byl možná dobrý, ale zpracování bylo tak plytké, že mi to bralo veškerou radost ze čtení. Bylo to ucházející, ale rozhodně ne tak dobré, abych se nad příběhem Freyi a Jacka rozplývala. Nenáročné čtenáře určitě bavit bude, ale mně tam prostě chybělo... to něco. Nějaký spisovatelský um. Z vypravěčské stránky celkem dobré, ze spisovatelské ne. Škoda, Freya měla velký potenciál.
Teprve před chvílí jsem dočetla poslední stránku a pořád na mě ještě působí kouzlo knihy, myšlenky mám rozutíkané kdesi po Prythianu, tak mi to nemyslí tolik, jak bych si přála a potřebovala, abych napsala kloudnou recenzi. Tolik omílaná inspirace Kráskou a zvířetem získává díky této autorce úplně jiný rozměr. První kapitoly byly až bolestně povědomé, Feyre byla obsazena do role trpitelky a vůbec mi to přišlo celé takové divné a vláčné. Jenže Maas má tak skvělý styl psaní, že mi trvalo jen pár chvil, než jsem spolu s Feyre a Tamlinem překročila hranici a ocitla se v zemi vznešených víl. A tady to prosím začala být paráda. Jedna stránka střídala druhou, příběh plynul svižně, setkání s temnější stranou Prythianu bylo popsáno bravurně a vztah mezi Feyre a Tamlinem se vyvíjel přesně takovým tempem, až to celé bylo uvěřitelné. Jasně, Kráska se nakonec musela vrátit domů, dobře našlapaná linka byla na chvíli přerušena vsuvkou s rodinou, ale bylo to důležité pro vývoj dalších událostí a dokreslení charakteru Elain a Nesty. Rhyse zbožňuju. Tamlin... Ach Tamlin... Tak dobře, konec rozplývání. Opravdu skvělý příběh, konec byl fantasticky uchopený a dotažený, dával příjemný smysl a nutil mě nepouštět knihu z ruky. Za mě Dvůr trnů a růží doporučuji. Autorka má neskutečný talent, její hra se slovy je parádní jízda a já se už těším na další díl.
"Nesuď knihu podle obalu, nesuď knihu podle obalu..." Jasně, tentokrát mi to nevyšlo. Nalákala mě opravdu povedená obálka. No dobře, i anotace vypadala více než slibně. Bohužel to byly jen hezké vábničky k jinak... ani nevím, jak to popsat. Tak v prvé řadě - anotace lže! Ten, kdo ji psal, tu knihu zřejmě ani nečetl. Další věc je, že styl, kterým je psaná, je otřesný. Ten přítomně/budoucí vypravovací styl mi ale vůbec nesedl. Celkem jsem si na něj zvykla až ke konci knihy, většinou jsem ho však ze srdce nesnášela. A pak je tu to věčně WTF, OMG! Jakože WTF co to sakra bylo?! To se fakt ještě používá? A v takové míře? Žánr YA mám moc ráda, ale tohle bylo přespříliš. Aby toho nebylo málo, celých 300 stran čekám na úžasné vyvrcholení příběhu a když už konečně autorka mohla ukázat, co v ní je, tak to celé zabila... Ne, vážně nedoporučuji nikomu, komu je víc jak patnáct. Ovšem cílové skupině (předpokládám kolem 13-15 let) rozhodně ano, protože abych nebyla za škarohlída, má tato kniha i jednu dobrou stránku - čte se opravdu neskutečně rychle a má v sobě nějaké přitažlivé kouzlo. I když ji nesnášíte, nemůžete ji odložit, dokud se nedozvíte, jak to celé dopadne. (A pak na konci přijde zklamání a vztek a kniha se zasouvá do nejspodnější police knihovny...)
Příběh sám o sobě byl napínavý a kdyby byl psán jiným stylem, byl by vážně, ale vážně dobrý. A kdyby ten konec nebyl takový useknutý a odbytý a kdyby... a kdyby...
Nádherný příběh! Úžasně napsaná kniha! I když jde o převyprávění notoricky známé pohádky, je takhle kniha v mnoha ohledech výjimečná. Spisovatelka má cit pro volbu slov, čtenář si opravdu dokáže představit scenérii tichého zmrzlého lesa před sebou. Ze začátku mi chvíli trvalo se začíst, úvod se mi nejdřív zdál zdlouhavý, později mi došlo, že byl nezbytně nutný k dokreslení Krásčina charakteru a vztahů s jejími sestrami. Všechno dávalo krásný smysl a příběh Zvířete byl téměř uvěřitelný. Naprosto skvělé byly vsuvky s pocity Zvířete. Cítila jsem s ním. Vlastně celou knihou mne provázela smršť různých pocitů, podle toho, co Jeva a Eoven zrovna prožívali, jakou fází svého vztahu si procházeli - ať to bylo poznávání, nenávist, postupné získávání vzájemné náklonnosti... To všechno autorka vylíčila bravurně. Po dočtení mi bylo smutno. To se mi stává málokdy. Chtěla bych vědět, jak to s Eovenem a Jevou pokračovalo, jestli se nechali pohltit lesem nebo se Jeva navrátila k rodině. Pár výtek bych přesto měla - vzhledem k rozvláčnosti celého příběhu se mi konec zdál až k uzoufání uspěchaný. Chybělo mi nějaké dotažení příběhu s Ohnivákem, něco, co by ho udělalo víc hmatatelným, víc ho zasadilo do příběhu, když už se neustále pohyboval na jeho okraji... Ale přece - fakt kouzelný příběh! :-)
Autorka to se slovy prostě umí. Tečka. Vážně, četlo se to samo, přesto ubírám jednu hvězdičku za Annu a její občasnou přílišnou naivitu a blbost. Fakt mě místy štvala. Co se týče děje, posunul se o kousek vpřed, konečně se začalo něco dít a jsem vážně zvědavá na vyvrcholení celé série. Našlápnuto to má dobře. Docela zajímavý byl i popis vztahu mezi Kaiem a Annou, ale bez těch muchlovacích a vzdychajících vycpávek by to bylo asi lepší. Takhle se zbytečně utíkalo od hlavní zápletky. Ačkoliv zpětně chápu, co tím autorka chtěla říct. No v každém případě jsem zvědavá na pokračování.
Absolutně přeceňované, absolutně zbytečné, místy absolutně trapné... Jo, na Facebooku jsem se i nad některými událostmi zasmála, ale takhle v knize pohromadě to působilo naprosto uměle, vykonstruovaně, hnané až do krajností a vytažené až z paty. Ani tak vtipné mi to nepřišlo. Zkrátka buď to není šálek mého čaje, nebo nedovedu ocenit... jak to zazvat?... pokus o humor?
Tahle kniha byla úplně jiná, než jsem od ní čekala. Ze začátku, kdy se věnovala především lásce k hudbě (prvních pár stran a o dracích jen okrajově), jsem nabyla mylného dojmu, že mě nebude bavit, že hudba v příběhu bude působit rušivě. Ztrácela jsem se v ní, ovšem jen do chvíle, než příběh začal žít svým vlastním životem a autorčina náklonnost k hudbě se stala jen jakýmsi podkreslením a později i skrytým symbolem - tím, co lidi odlišovalo od draků. Příběh mě neskutečně zaujal a bylo těžké se od něj odtrhnout. Přesto si myslím, že to není čtení pro všechny. Je tam hodně politiky, spousta postav a souvstažností, složitý vztah mezi draky/lidmi/polodraky... Autorka vytvořila poutavý svět. Do poslední chvíle jsem vážně netušila, kým je Imlann ve své lidské podobě a to zjištění mě velmi překvapilo a potěšilo. Autorka rozehrála výbornou hru intrik a napětí, s romantikou jen lehce balancovala, příliš do děje nezasahovala. Domnívám se, že se nejedná o klasickou fantasy pro náctileté. Na to se mi příběh zdál místy dost složitý a pro některé zřejmě i náročný na představivost. Není to zrovna lehoučké čtení, čtenář musí spoustu věcí pochopit nebo si vyvodit. Proto mě i dost zarazilo zařazení knihy v naší knihovně do oddělení mládeže. Tam si, myslím, vážně nepatří. Je to spíš fantasy pro starší (nechci zrovna psát vyzrálejší) čtenáře. No zkrátka, kniha obsahuje vše, co jsem v ní hledala a našla - napětí, intriky, poutavý příběh s velmi dobrým potenciálem, nečekané odhalení a milostný trojúhelník. Jsem zvědavá na pokračování, snad mi to dojem z prvního dílu nezkazí.
Moc se mi líbí styl autorky. Příběh plyne rychle, lehce a je vážně, vážně dobře napsaný. Určitě se řadí nad průměr svého žánru fantasy literatury pro náctileté. Dávno nejsem cílová skupina, přesto mě kniha neskutečně bavila. Zápletka je výborná. Není to sice nic novátorského, podobných knih už jsem pár četla, tato se však mezi nimi jednoznačně řadí na horní příčky žebříčku. Jako oddechovka opravdu posloužila dobře.
Vlastně ani přesně nedokážu říct, co se mi líbilo a co ne, takže tenhle můj komentář je zřejmě naprosto zbytečný, přesto jej musím napsat :-) První díl se mi líbil víc. Druhý byl sice možná víc nabitý akcí, ale něco mi tam pořád chybělo. Ze začátku jsem v příběhu viděla hlavně Narnii, což by ani tak nevadilo. Chápu autorovu inspiraci. Jenže spolu s ostatními věcmi (povahové vlastnosti hlavních postav, místy se trochu táhnoucí děj - pro mě nezajímavý a nudný...) mi to na celkovém dojmu dost ubralo. Jak jsem Quentina v prvním díle měla ráda, tak jsem ho tu nesnášela. Quentin je zkrátka... no, jak to napsat trochu diplomaticky... podivín, neuvěřitelně depresivní postava neustále něco hledající a se vším v podstatě nespokojená. Asi budu nejspíš za potvoru, ale na konci jsem si řekla: "Patří ti to!" Ale jo, dobře, přiznávám - na pokračování se celkem těším.
Moc nerozumím tak vysokému hodnocení. Námět je bezesporu dobrý (tedy až na některé nelogičnosti), ale zpracování je místy až tragické. Neustálé opakování příslovců jako načež, přičemž a podobně působilo neuvěřitelně rušivě. Ještě nikdy jsem neviděla v žádné celé knize tolik "načež" pohromadě jako na prvních stranách této. Tempo vyprávění z pohledu Marie bylo občas tak mechanické, až připomínalo slohovou práci. Celý ten příběh byl napsán tak nějak plytce a nedotaženě. Zřejmě se jedná o prvotinu (nevím, nepátrala jsem) autorky. Styl psaní se mi vůbec nelíbil a přitom z toho mohla být vážně vcelku dobrá kniha! Zklamalo mne to, vyústění příběhu stejně tak. Prostě mi tam chyběly nějaké opravdové emoce. Na to, že byl příběh vyprávěn "ich formou", byl příliš mechanický a plochý.
Námět byl velmi zajímavý, i když vzhledem ke spoustě filmů a seriálů na toto téma to nebylo zas až tak úplně originální. Nicméně se mi kniha opravdu líbila, převážně díky stylu, jakým je psaná. Je svižný, lehce se čte a poměrně snadno místy vtáhne do napínavého děje. Srovnání s Harry Potterem je úplně mimo, na druhou stranu přirovnání k symbióze Doctora Who a Knihovníků je celkem trefné. Doctora Who (hlavně toho seriálového) mám vážně ráda a Knihovníky snesu, takže už jen díky tomu mi nedělalo potíž se v ději orientovat a živě si ho představit i s tím spojením 19. století a aligátorů-kyborgů. Čtenář zkrátka musí být na toto téma naladěn, aby příběh nenudil. A to já byla. Pár věcí mi tam přesto vadilo, proto nedávám plný počet, ovšem na pokračování se velmi těším!
Celkem fajn oddychová kniha. Mám moc ráda knihy s touto tématikou a ačkoliv Phoebe nebyla zrovna vzorem tehdejší doby, její příběh mě bavil. Postavy i situace byly vykresleny výborně, místy mne sice hlavní hrdinka neskutečně štvala, místy však bavila natolik, že se k ní a Sylvestrovi asi zase po čase vrátím.
Od podobných knih se nedá čekat nějaká "vysoká literatura", přesto se objevilo pár věcí, které mi na knize vadily natolik, že ani zdaleka nemůžu dát plný počet bodů. I ta třetí hvězdička je hlavně za začátek 14. kapitoly, který se povedl z celé knihy asi nejvíc. U něj jsem se i zasmála. Ačkoliv na mě už na prvních stranách vykouklo slovo "Óčko", které rozblikalo varovnou kontrolku, že to asi nebude to pravé ořechové, musím přiznat, že nakonec to nebylo zas až tak špatné. Kniha se dobře četla, občas jsem se u ní i pousmála, děj se mi jako takový líbil. Celkový dojem mi ale kazila hlavní postava Caroline. Na svůj věk se chovala dětinsky, afektovaně a chvílemi tak strašně trapně, že jsem se až styděla za ni. Probůh, i hrdinky od Lanczové mají větší charisma, než Caroline! Simon byl oproti tomu skvěle vykreslený. Kdyby mi bylo 17 a méně, tak bych asi z této knihy skákala do nebe. Ale takhle fakt ne. Co se týče erotiky, ta byla nahuštěná hlavně na posledních několika stránkách, jako kdyby se autorka snažila dohnat těch předešlých 200 stran plných náznaků, po nichž jsem už na takové čtení neměla ani chuť. Je to vážně škoda. Myslím, že se z tohoto příběhu dalo vytáhnout mnohem víc.
Přišlo mi to příliš překombinované. Podle mne byla velká chyba vydat Prokleté dítě jen jako scénář a ne knihu. Postrádalo to to Potterovské kouzlo. Vlastně ani není nic moc co hodnotit, kromě dialogů a okleštěných popisů. Opravdu moc mne mrzí, že tu nevyniklo to úžasné vypravěčské kouzlo, které Rowlingová mistrně ovládá. Na druhou stranu se přepis scénáře alespoň četl nevídanou rychlostí :-)
Nejdříve jsem viděla seriál, takže jsem věděla, co od knihy očekávat a musím říct, že mne ze začátku velmi mile překvapila. První část, tedy Quentinovo studium v Brakebills, jsem přečetla doslova jedním dechem. Opravdu moc mě bavila. Pak se to ale nějak zvrtlo. Z Quentina se stal sebestředný unuděný fracek, který si nevážil toho, co získal. Byl mi neuvěřitelně protivný a celkově mi to zkazilo dojem z celého příběhu. Jakmile se příběh stočil do Filorie, to už bylo do očí bijící spojení Narnie a podsvětí Harryho Pottera. Ale ještě pořád jsem si říkala proč ne, však o tom jsem věděla... Jenže čím dál víc se autorovi dařilo mne štvát. Z docela zajímavé knihy se stalo něco bizarního. Nevím, jestli si přečtu i pokračování. Pokud se někomu kniha líbila, doporučuji i seriál. Ten se celkem věrohodně předloze věnuje, ačkoliv je plný spoilerů na druhý díl.
Výjimečná kniha! Troufám si říct, že je to nejlepší kniha od českého autora za posledních... no hodně let. Příběh je zpracován výborně, postava Hany je vyobrazena tak realisticky, až z toho mrazí. Při čtení jsem byla plná emocí, které přetrvávaly ještě dlouho po dočtení posledních řádek. Tolik bezmoci, utrpení, zklamání a životních útrap skrytých pod hromádkou černého oblečení a podivínského chování, které s každou další přečtenou kapitolou dává víc a víc smysl, bylo až přitažlivě poutavé, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Životní příběh Hany a Miry končil nadějí v lepší budoucnost, i když křivdy minulosti se nikdy úplně vymazat nedají. Paní autorka má můj hluboký obdiv.