Mirin1349
komentáře u knih
Zimní přízrak
Dan Simmons
Tohle měl být horor? Spíš než příběhu jsem se bála toho, že knížku ani nedočtu. Hodně dlouho mě tvorba pana Simmonse míjela, škoda že to tak nezůstalo. Předchůdce Temné léto jsem nečetla, kdo ví, jestli bych byla v hodnocení optimističtější, pokud by tomu tak bylo. Pokud je ale Temné léto srovnatelné se Zimním přízrakem, nejspíš bych se k němu ani nedostala. Potenciál příběh měl, některé nápady byly zajímavé, ale přišlo mi to takové nedotažené. Skinheadi mi tam přišli spíš směšní, většina pasáží z minulosti byla zbytečná… Sto lidí, sto chutí, já ale dalším titulům dávat šanci nebudu.
Zabij mě znovu
Rachel Abbott
Tuhle knížku má cenu číst už jen kvůli tomu závěru, který celý příběh povýšil do úplně jiných výšin. Přiznám se, že nebýt jeho, tak by bylo moje hodnocení podstatně chladnější, přeci jen pár nelogičností tam bylo. Knížka byla celkově čtivá, autorka umí udržet napětí po celou dobu. Navíc Tom je prostě sympaťák. Důstojný pokračovatel série.
Stín
Ursula Poznanski
Až téměř do konce jsem byla z knihy nadšená a myslela jsem, že dám plný počet hvězd. Pominula jsem to, že geniální pachatel věděl o Beatrice pomalu víc než ona sama, což bylo trochu přitažené za vlasy a i přesto jsem si užívala čtení. Už při odhalení pachatele mi to přišlo, že ho autorka vybrala jako takovou z nouze ctnost, no a pak ten konec… Ten mi přišel tak překotný, geniální pachatel se změnil v zabijáckého nedouka, co dělá hloupé chyby a celkově mi přišlo, jako by chtěla mít autorka závěr rychle z krku. Z celé série se mi ale přes to přese všechno tenhle díl líbil nejvíc a opravdu až na ten závěr jsem si čtení náramně užívala.
Temná hmota
Blake Crouch
Když se člověk oprostí od mírné dávky nelogičnosti, která jsem tam místy zaznamenala, tak nemám knize co vytknout. I když na druhou stranu nelogičnost je možná silné slovo, autor ví, proč to tak napsal, jen s mojí logikou to moc nekorespondovalo a může to být můj problém, který třeba v jiném alternativním světe nemám. :) Příběh byl perfektní, stránky opravdu mizely před očima a neměla jsem ani na chvíli pocit, že by tam cokoli skřípalo. Mám ráda, když si i z tohoto typu knih mohu odnést i nějaké téma k zamyšlení. Asi každý člověk se už párkrát zasnil, jak by vypadal jeho život, kdyby se někdy v minulosti rozhodl jinak a jak každé jedno malé rozhodnutí ovlivňuje naši budoucnost. Určitě to nebyla má poslední kniha od tohoto autora.
Vejce a já
Betty MacDonald
Nadčasová, milá, vtipná a jestli se to tak dá říct neuvěřitelně svěží knížka. Nevím, jestli to někdo máte stejně, ale nějak podvědomě (a uznávám že pěkně hloupě) beru generaci žijící před 100 lety a déle trochu jinak. Tohle čtení mě něžnou fackou probralo k pokoře a ukázalo mi, že lidé tehdy také měli smysl pro humor (a to přímo skvělý!), řešili kolikrát starosti a nástrahy života stejného rázu jako my dnes a rozhodně i bez moderních výdobytků nežili nudný život. Nedivím se, že je to takový kult, protože knížku bych s klidným svědomím doporučila od prarodičů po vnoučata.
Prokletí Černé královny
Pierre Pevel
Když jsem se na cca 30. stránce stačila seznámit s obrem, skřetem, vílou, kouzelnicí, mágem, mluvící kočkou a mluvícím stromem, tak už jsem věděla, že tohle se mi bude líbit. Spadla jsem rovnou po hlavě do nádherného kouzelného světa, který mě naprosto pohltil. Existence dvou různých světů byla popsána velice dobře, zákonitosti tam dávaly smysl a celkově mi přišlo, že to měl autor promyšlené do posledního detailu. Líbila se mi hra vypravěče se čtenářem, sedl mi styl vyprávění a k zápletce také nemám žádnou připomínku. Jak mě předtím zklamala kniha Nikdykde, kde přesně to výše uvedené chybělo nebo bylo nedotažené, tak tady jsem byla opravdu nadšená. Navíc obálka je opravdu nádherná a ke knize padne jako ulitá. Škoda, že není dostupné pokračování.
Ani muk
David Jackson
Od začátku i díky anotaci víte, o co se v příběhu jedná a kdo je záporák, což mi osobně nevadí, ale pořád jsem si říkala, že v tomhle případě je to hodně předvídatelné. No a pak přijde konec a minimálně ten hodně překvapil, i když pár náznaků, co by mohlo být v pozadí, bylo. Výše řečené ale nijak neubírá na ohromné čtivosti knihy, i díky krátkým kapitolám text svižně ubíhá. Vyšetřovatelé jsou sympatičtí, naproti tomu Malcolmovi a Harriet by člověk nejraději vyškrábal oči. Odkazy na předešlé díly, které v češtině nevyšly, mně trošku zamrzely, protože minimálně předešlý díl mohl být také napínavý, tak doufám, že třeba ještě v češtině vyjdou.
Matčina hra
Sandie Jones
Taková tchýně z pekla. Moje psychologické zamyšlení - Emily byla ubohá chudinka, která vycítila asi jedinou příležitost, jak nezůstat na ocet a raději vzala za vděk na první pohled okouzlujícímu pitomečkovi než by byla sama. Přehlížela a ignorovala snad všechny náznaky, takže jsem jí postupem času všechny ty naschvály snad i přála. Co mi při čtení vadilo a rušilo mě, bylo možná i vina překladu, ale "mlaskalo" se tam o sto šest. V životě jsem snad nezamlaskala tolikrát jako naznačila autorka u postav v knize. Kniha byla ale velmi čtivá a i za konec musím dát plný počet.
Dům číslo 6
Nela Rywiková
Děkuji čtenářské výzvě, protože jinak bych se k téhle knížce pravděpodobně nedostala. Začetla jsem se rychle, příběh jednotlivých obyvatel se v průběhu pěkně rozplétal a byla jsem zvědavá na závěrečné rozuzlení. Chudák Ostrava je tam vykreslena značně nevlídně, stejně jako dům číslo 6. Obyvatelé jsou divní pavouci a každý jeden z nich byl vykreslen velice dobře a zajímavě. Body navíc za ostravskou mluvu, ta mě v dialozích pobavila. Až na pár hrubek v textu (viz potencionální místo potenciální) asi nemám knize co vytknout a určitě budu mít autorku v hledáčku i dál.
Faja
Petra Stehlíková
Jedna z mála knižních sérií, kdy v mých očích druhý díl o notný kus předčil prvotinu. Vracela jsem se do známého světa, už jsem si zvykla na novotvary a musím přiznat, že rozpačitost z prvního dílu byla ta tam. Opravdu povedená, čtivá, napínavá knížka. Jediné co mi trošku nesedělo byla Ilan, respektive její až nereálná schopnost dedukce. No a pak mě mrzí ten konec, není fér to takhle v nejlepším utnout a nechat chudáky čtenáře čekat na další díl. Jsem moc zvědavá na pokračování.
Vánoční říše
Joe Hill (p)
Kingův syn je vtipálek, nicméně bych pár z těch 666 stran radši oželela, aby nebyl příběh až tak natahovaný. To ale nic nemění na tom, že námět byl vážně zajímavý, začetla jsem se rychle a příběh skoro neměl hluchá místa. Nevím, jestli to bylo tím, že vím, kdo je autorův otec, ale „kingovinu“ jsem prostě cítila na 100 honů. Nebylo to ale nijak násilné, myslím, že se nesnaží otce kopírovat a jde to tak nějak přirozeně. Bingovy rýmovánky byly perfektní, pan Manx byl správný záporák, nechutností tam bylo taky dost. Jo, rozhodně to nebyla má poslední knížka.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Kdybych měla hodnotit jen tuto knihu, na plný počet by to nebylo. Na druhou stranu nelze číst a tím pádem hodnotit tento příběh bez znalosti předchozích dvou dílů, které byly vynikající. Z celé série mi poslední díl přišel jako nejslabší, nicméně bylo to logické ukončení celého příběhu a tak to asi nešlo jinak. Přeci jen nemohou být hladové hry do nekonečna.
Životní terno
Fredrik Backman
Byla to taková pěkná jednohubka. Moc se mi líbily ilustrace, které příběh provázely, krátký rozsah je u autora nezvyk, podle mě tam pár stran navíc mohlo být. Takhle si s námi nehrál dostatečně dlouho, aby dokázal pořádně zacinkat na naše emoce. Kdybych povídku četla v nějakém souboru s dalšími, asi bych hodnotila mírněji. Poselství je nicméně pěkné a dává dobrý podnět k zamyšlení.
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
Opět se jedná o perfektně propracovaný příběh, kdy jsem byla napnutá od začátku do konce. Trochu mě drásá Katnissina citová nerozhodnost, snad ve třetím díle bude líp a už nebude působit až tak chladně, ale to je jen drobný detail. Jinak jsou charaktery vystavěny bravurně, k jednotlivcům jsem cítila od sympatií až po značnou averzi. Myslím, že kdo četl první díl, bude určitě spokojen i s tímto pokračováním. Jak knížka v nejlepším začíná, tak zrovna tak i končí, tedy chtě nechtě mě to navnadilo a prostě musím číst dál.
Když jsi odešel
John Marrs
Příběh mě velice rychle vtáhl. Po pár kapitolách jsem si chvíli začala říkat, proč je to tak natahované různými odbočkami, ale autor moc dobře věděl, proč to dělá a jak vše propojit tak, aby všechny tyhle maličkosti skvěle dokreslily tenhle temný příběh. Obecně mám ráda střídání vyprávění z pohledů dvou osob, když se k tomu ještě připočte prolínání minulosti a současnosti, tak jsem v sedmém nebi. V závěru si člověk říká, že i v reálném životě někdy opravdu stačí maličkost, aby mohlo dojít k nedorozumění a někdy až fatálnímu.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Nejdříve jsem viděla film a musím přiznat, že snad poprvé v životě se nemohu rozhodnout, jestli je lepší film nebo kniha. Z filmu jsem byla nadšená a stejně tak i z knihy. Příběhu není co vytknout, četba ubíhá svižně, nebylo tam hluchých míst a začetla jsem se prakticky okamžitě. Ani mi nevadilo, že závěr pro mě nebyl překvapením, nechala jsem se ráda pohltit příběhem znovu. Je tam i hezká paralela s dnešním světem. Je to prostě naše přirozenost se tak trochu vyžívat v násilí, i když se tomu někdo zarputile brání a nepřiznal by to ani náhodou. Ráda se pustím do pokračování.
Město mrtvých
Jiří Pavlovský
Jiří Pavlovský je bůh. Ne vážně, s láskou vzpomínám na jeho recenze v PlayStation Magazínu, které jsem četla ne jednou, ne dvakrát, ale tak bambilionkrát. Tak nějak jsem tajně doufala, že podobně laděné budou i jeho knihy. A štěstěna ke mně byla milostivá. Tohle bylo tak bombastické čtení! Byla to taková bláznivina, která se opravdu četla jedním dechem (ano určitě i díky krátkému rozsahu). Autor je mistrem absurdních situací, vtipných přirovnání a odkazů. To se nedá popsat, musíte si to přečíst. A jestli kolegové čtenáři píší, že první díl je ještě lepší, tak jdu co nejdříve napravit svou chybu a vrátit se k prvnímu dílu.
Nezvěstná
Rachel Abbott
Knihy Rachel Abbott mi přijdou jako na houpačce, Ohrožená byla skvělá, Spi sladce mě nijak nenadchla a z této knihy jsem prostě nadšená a zatím se mi líbila nejvíc. Není nic, co bych jí vytkla. Příběh byl plný zvratů a napínavý od začátku do konce. Díky nějakým náznakům jsem si pár scénářů připravila, ale stejně jsem byla z rozuzlení překvapená. Autorka zajímavě vykreslila profil nezvaného hosta, líbil se mi tam vývoj jednotlivých postav. Tom Douglas je sympaťák, přijde mi, že se příjemně vymaňuje z těch všech klišé, které se kolem postav vyšetřovatelů točí. Rozhodně si přečtu další díl.
Trajekt
Mats Strandberg
Moje hodnocení nebude objektivní ani co by se za nehet vešlo. Miluju plavby trajekty a hlavně velkými zaoceánskými loděmi, takže když mi na tento titul padl zrak, tak jsem věděla, že si to rozhodně musím přečíst. Nevím co vyzdvihnout dřív. Skvělá obálka, perfektní nápad s mapkou lodi pro větší názornost, dokonalý popis fungování života na lodi… Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu různých účastníků plavby, myslím, že jich bylo tak přiměřeně, aby se v nich člověk dobře vyznal. Hlavně na začátku, když byl ještě klid před bouří, jsem se ve čtení úplně rochnila, jak jsem si připadala jako součást toho kolosu. Zápletka byla dobrá a kniha si udržela rozumnou míru nechutnosti, i když jíst bych při ní nedoporučovala. Stejně tak bych nedoporučovala přibalit si ji s sebou na nějaký takový výlet, protože se necítíte úplně komfortně při představě, že vás něco takového potká. Pro mě vynikající čtení, ale jak říkám, nejsem objektivní.
*** SPOILER ***
Přišlo mi, že si autor trochu plete upíra a zombie, ale to je jen malá vada na kráse.
Nikdykde
Neil Gaiman
Upřímně mě to mrzí, ale jsem z knížky zklamaná. Strašně jsem se na příběh těšila, začátek vyprávění mě bavil, líbil se mi ten „krysí“ koncept. Držáci pro mě byly postavy pana Croupa a Vandemara, ti dva mě bavili po celou dobu. Byl tam takový skvělý potenciál, ale přijde mi, že nebyl využitý ani z poloviny. Měla jsem problém u knížky dávat pozor, hodně často jsem stránkami jen prolétala, abych za nějakou chvíli zjistila, že vlastně vůbec nevím, co jsem četla. Obecně nemám problém se povznést nad znalost chodu našeho světa a přesunout se do jiné dimenze a přijmout jejich zákonitosti. Tady mi ale přišlo, že ani autor pořádně nevěděl, jak co funguje.
