MirSla komentáře u knih
Krásný námět, četlo se to lehce a bylo to milé a nevtíravé. Úplně jsem měla chuť si koupit gramofon a desky,o kterých se v knize píše. To bylo po stranu 220, pak ale přišla poslední část knihy- "rok 2009" a ten můj krásný pocit z knihy zazdil.
Bravurně popsány mezilidské vztahy. Tento úryvek mi vrtá hlavou i 14 dní po dočtení:"Na vás, druhých lidech,je nejhorší, že jsme na vás závislí. Svým jednáním ovlivňujete naše životy. Nejenom vy, které si vybíráme, které máme rádi,ale i vy všichni ostatní: vy blbci. I vy ovlivňujete naše životy, každou vteřinu.
Páni,jak my vás za to nenávidíme."
Poutavý příběh. Nejdříve to správné westernové nicnedělání, kdy téměř slyšíte ty mouchy co poletují kolem. Pak to vše naruší "starý známý" a obrátí všem život naruby. Příběh se rozjede a je to opravdu jizda. Jízda plná zvratů a napětí do poslední stránky.
Mé sympatie si získal Alain Delon, i když pro autora byl nafoukaný, odměřený a nepříjemný:"když mě viděl přicházet, řekl mi: Vím o co ti jde,nic nedostaneš!"
Příběh Minky byl silný, zdrcující a dechberoucí. Chudáci lidé, co si tohle prožili. Příběh Minky by si zasloužil 5* a ještě k tomu podtržení. Ale jinak za mě tam poslednich 100 stran vůbec nemuselo být. Proč? Proč tam museli být upíři? Proč tam musela být milostná zápletka hrdinů? To za mě ubralo 2 * z celkového dojmu z knihy.
Balzám pro duši.Nádherné,milé,přátelské,humorné počteníčko. Občas válečně smuté. DOPORUČUJI.
Já ji četla na třikrát,a to se mi nestává. Nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Vše mi přišlo hodně absurdní. Jsou to australské zoufalé manželky.
Četla jsem to před více jak 10 lety a pořád to mám v hlavě. Většinou po přečtení knihy do měsíce zapomenu o čem byla. Ale tato kniha má silný příběh, který nelze zapomenout - hrůza a absurdnost války. Nejvíce mi běhal mráz z toho páru bot co mezi nimi koloval až do konce války a nikdo v nich nepřežil.
Přečetla jsem ji minimálně 3x a pokaždé jedním dechem. Dojemný milostný i přátelský příběh, který mi pokaždé nahnal slzy do očí. U žádné jiné knihy jsem nikdy nebrečela.
Nádherný příběh. Byla to zajímavá změna, vidět válku z pohledu německého dítěte. Smrt jako vypravěčka byla skvělá. Její pohled na svět, výsměch i obdiv vuči lidem byl dechberoucí. Jediné co jí mužu mít za zlé je to, že občas prozrazovala budoucnost a tím trochu kazila napětí.
Červená knihovna, která vás strhne a nepustí.Musíte číst dál a dál, ikdyž je po půlnoci a vy ráno vstávate.Příběh není naročný a dává smysl, takže se to krásně a plynule čte. Oddechovka.
Oddechovka. Celou jsem ji precetla jednou. Ale obcas ji vytahnu kdyz si chci precist neco nenarocneho. Otevru kdekoli a ctu. Asi je to i proto, ze dej je velmi jednoduchy. Autorka se spise venuje popisu aktualni situace.
Kniha se odehrava v nekolika liniich- casovych a dejovych. Clovek musel byt pri cteni porad ve strehu, aby se do toho nezamotal.Nekdy to bylo k zblazneni. Ale taky to bylo hlavne diky tomu hodne napinave.Nektere pribehy jsem precetla jednim dechem. Ale nektere skoro neslo precist-hlavne ty v nemecku. To bylo doslova absurdni.A proto hodnotim knihu na 75%