miseb komentáře u knih
Vše je již napsáno v ostatních komentářích. Knížka, od které se nemůžete odtrhnout, na kterou musíte myslet.
Knihu jsem si koupila po přečtení všech těch nadšených recenzí. A měla jsem velký problém ji dočíst. Ke konci jsem občas i přeskakovala stránky. Možná je to tím, že podobných knih vyšlo v poslední době dost, ale proč je to pořád tak stejné? Neurotický boháč s psychickými problémy, pokud možno v dětství trpící (to už je jedno čím) a chudá, nezkušená, pokud možno panna. Pravidelně se opakující starost, jestli dotyčná jí, večeří, snídá. Jediné v čem se tato kniha liší je to, že sex byl opravdu až na konci.
Z této knihy jsem byla poněkud na rozpacích. Na jednu stranu autorka obrazně popisuje tu hrůzu, jakou musel být život na Sibiři, v otřesných podmínkách - hlad, zima, otrocká práce. Líčí drobné prohřešky, za které se lidé do gulagu dostávali (Matka vojáka mu přinesla do kasáren trochu jídla na přilepšenou. Protože syna převeleli, dala jídlo jinému vojákovi, aby si polepšil také on. Při odchodu z kasáren byla zatčena, protože údajně svojí nabídkou naznačila, že se Sovětská armáda dost dobře nestará o své vojáky.) A takových příkladů je kniha plná. Člověka by vůbec nenapadlo, za jaké maličkosti hrozilo zatčení.
Problém jsem měla s tím, jak autorka líčila svoji existenci v táboře, ale i předtím. Například, sebrali jim statek a všechno a ona pořád dřela, i když na cizím, protože byla vychovaná tvrdě pracovat. V gulagu plnila všechny normy, podvyživená, po zranění se sama nechala přeložit na nejtěžší práci k horníkům a pracovala stejně jako muži. Ženy nosily dvě dohromady jeden pytel a ona sama nosila dva. Protože je přeci v pořádku tvrdě pracovat. I když měla možnost, nevzala by si něco navíc. Ale ano, možná je opravdu taková hrdinka, ale mě to místy přišlo až neuvěřitelné.
Po "Vypravěčce" nebo "Velkých maličkostech" jsem měla asi velké očekávání. Kniha mi přišla zdlouhavá, nemohla jsem se začíst. Nemohu říct, že by byla až tak špatná. Jenom jsem nebyla tak nadšená. Pořád jsem měla chuť přestat číst. Ty první dvě knížky mě prostě dostaly daleko víc.
Mám ráda Divou Báru, Podhorskou vesnici i další knihy Boženy Němcové. Jenom Babička mě nějak nenadchla. A na rozdíl od těch ostatních knížek, bych se k ní asi nikdy nevrátila.
Knížku mám po mamince, zakoupenou v roce 1957 v antikvariátu. A když potřebuji zvednout náladu a odreagovat se, vezmu tohle "salátové" vydání. A i když ji znám nazpaměť, čtu a ona hladí.
V ostatních komentářích je již vše napsané, není co dodat. Prostě nádherná kniha.
Zvláštní kniha. Ze začátku jsem měla velký problém se začíst, několikrát jsem měla chuť přestat číst, ale zároveň jsem musela pokračovat, chtěla jsem vědět jak vše dopadne, jak se bude děj rozvíjet dál. Nakonec přečteno za jeden den. A určitě chci zkusit i jiné knihy autorky.
Krásná knížka, stejně jako první díl. Člověk se nemůže odtrhnout, je zvědavý, jak to dopadne a vůbec se u knihy nenudí.
Myslím, že od nějaké desáté stránky jsem už jenom listovala a nečetla. I ta smlouva byla stejná jako v "odstínech", prostě nuda a nuda. Tady už snad nejde ani napsat, že to je pěkné odpočinkové čtení na dovolenou. Je to okopírované čtení a vážně nevím, kam.
První díl se četl sám, druhý díl byl horší a tento třetí... Co napsat a neurazit. Nuda, nuda, nuda. Pořád stejné, bez děje a nápadu. Do poloviny jsem se nutila a potom knihu odložila. Možná je to tím, že po úspěchu \"Odstínů\" se vyrojilo takové množství knih s podobným dějem a hlavně za každou cenu erotických, že už to ani autorku nebavilo psát.
Nádherná knížka, u které se pokaždé nasměju a nikdy mě nepřestane bavit. Goodbody je prostě Goodbody.
Krásná knížka, před čtyřiceti lety jedna z mých nejoblíbenějších.
Občas mám ráda odpočinkové knihy, knihy nad kterými nemusím moc přemýšlet a mohu vypnout. Nad touto knihou můžete opravdu vypnout. Tím ji nezatracuji, ani nepíšu, aby ji nikdo nečetl. Jenom mě prostě nesedla a asi se k ní nevrátím.
Nebylo to špatné, ale něčím mi kniha připomínala Collins. Řekla bych oddychovka, ale ne bestseller.
Knížka nebyla špatná, jenom mi místy připomínala Tatéra, po táboře si chodil také jak chtěl, z Kanady mu nosily vězeňkyně šperky apod. A trochu mě vadilo, že v překladu byl pořád užíván výraz muslimka (pro vězeňkyně, které nemohly pracovat a bez nároku na jídlo bloudily po táboře, rezignovaly), ale těmto vězňům se říkalo musulman.
Tak nevím, jak knížku zhodnotit. Na jednu stranu splnila očekávání. Po knize Zimní muži jsem chtěla něco odpočinkového, klidného. Prostě čaj, deka a pohodová knížka. To jsem svým způsobem dostala. Jenomže autorka přimíchala mezi postavy duchy a to už na mě bylo moc. A závěr je také dost překombinovaný a neskutečný. Jinak čtení není vůbec špatné, bonusem mohou být recepty (nevím, jestli nějaký zkusím), ale četla jsem lepší knížky pro navození dobré nálady.
Kniha se vůbec nečetla špatně, ale thriller ani náhodou. Prostě hezky napsaná knížka o domácím týrání. Jen jsem pořád čekala nějaký zvrat, kdy konečně dojde k nějakému dramatu.
Ze začátku zajímavé čtení, spousta nových informací (polští občané zavlečení do Ruska Stalinem a jejich další osudy a pomoc spojenců). Ke konci neustálé odkazy na starší knihy autorky, děj začal být rozvláčný, někdy mi připadalo, že autorka nemá co psát a chce to mít co nejdříve za sebou.