Mishi komentáře u knih
Život v drsné kráse aljašské divočiny nabízí naději na nový začátek. Jenže během dlouhých zimních nocí se začíná ukazovat, že největší nebezpečí nečíhá venku, ale uvnitř vlastního domova.
Skvělá kniha plná emocí a zvratů. Jednotlivé postavy i aljašská příroda na stránkách přímo ožívají a vtahují čtenáře do děje.
Tuhle knížku řadím mezi to nejlepší, co jsem za poslední dobu četla.
Příběh z jiného soudku, než předchozí detektivky. Ale opět velice čtivý. Odhalování dávných rodinných tajemství, divoká krása pohraniční vesničky, svérázní obyvatelé. Opravdu mě to bavilo.
Silné téma, které se čtenáři postupně odkrývá. Tíživá atmosféra osamělého bloumání lesem i životem. Do toho krásný košatý jazyk. Trochu mě mrzí otevřený konec, ale aspoň si můžu představit, že to se Sisi dopadlo tak, jak bych jí přála.
Parádní tečka za rokem 2021.
Jedna z nejlepších knih o holocaustu, jakou jsem zatím četla. Velice silný příběh Minky, ale líbilo se mi, že má i přesah do života "před", ale i "po" a o tom, jak se s takovou minulostí vyrovnávají ti, co ji zažili, i jejich rodina.
Jodi je moje oblíbená autorka a Vypravěčka rozhodně naplnila má očekávání.
Kateřinin osud asi všichni z dějepisu znají, ale dívat se na svět jejíma očima je něco úplně jiného. Kniha je skvěle napsaná, měla jsem pocit, jako bych byla součástí. I když ve skutečnosti bych být nechtěla. Byť královna, byla Kateřina svázána spoustou pravidel a plně závislá na vůli manžela. Muset se prosit, aby směla navštívit dceru... Skvěle popsané dobové reálie i vykresné emoce. Pasáže, kde Kateřina truchlí nad ztrátou tolika dětí, byly opravdu silné. Děkuji autorce za tenhle zážitek a těším se na další díly.
Recenze na tuto knihu jsou poměrně rozporuplné, ale já se musím přiklonit na tu pozitivní stranu. Kniha se dobře čte, krátké kapitoly letí jedna za druhou. Atmosféra pomalu houstne a začínají se dít podivné věci. Sice to není úplně horor, ale když jsem četla v noci, tak jsem husí kůži trochu měla.
A závěr? Líbí se mi, že to nesklouzlo do nějakého nadpřirozena, ale autorka vymyslela v podstatě realistické vysvětlení.
Londýn v dobách, kdy ženy byly dámy a muži gentlemani. Prostředí knihovny, zdvořilá konverzace (klobouk dolů pro paní překladatelku) a objevování tajemství první lásky bylo pro mě pohlazení po duši.
Přesto, že je příběh poměrně rozvleklý, postavy vesměs nesympatické a prostředí neutěšené, má v sobě něco uhrančivého.
Úvodními stránkami jsem se prokousávala hodně těžce, ale pak mě to chytilo. Rozhodně to není prvoplánový román, který se bude líbit všem, ale za přečtení určitě stojí.
Ještě nikdy jsem nebyla tak blízko tomu dát "odpad". Takže raději bez hvězdiček.
Myšlenka byla sice zajímavá, ale zpracování už teda ne. Plytký příběh, kostrbaté postavy, zamyšlení nad nastalou situací žádné. Zbyla pouze snaha šokovat brutálními popisy, jenže bez ní by tam nebylo vůbec nic.
Naštěstí jsem měla knihu půjčenou z knihovny, za tohle by mi bylo opravdu líto peněz.
Na knihu jsem se těšila, ale musím bohužel říct, že mě nepohltila tolik, jak jsem očekávala. Současná linka mě bavila hodně, zápisy ze schůzí a různé reporty už méně. I když náboženství a církev jde úplně mimo mě a to, že se někdo dobrovolně rozhodne pro život v klášteře absolutně nechápu, musím říct, že mě téma bavilo. Autorka opět otevírá méně známou, přesto hodně bolavou část našich dějin. Obdivuju ji, za tu práci, kterou si s knihou dala a těším se na další.
Druhé město jsem četla už před lety na škole a úplně mě nadchlo. Ajvazova neskutečná fantazie, zdánlivě nahodilé změti slov, které však tvoří abstraktní svět ukrytý v temných koutech a v zaprášených hlubinách skříní.
Teď jsem se díky Čtenářské výzvě začetla podruhé. A i když ten wow efekt už logicky nebyl takový, tak jsem se opět naladila na ajvazovskou vlnu.
Četla jsem od něj několik knih, Druhé město ale stále zůstává mou srdcovkou.
Fajn detektivka, žádný drastický krvák. Četlo se to samo.
Za mě lepší než Klekánice.
Začátek vyšetřování byl tak pozvolný, že jsem se dlouho nemohla pořádně začíst. Druhá půlka byla zajímavější, zápletka nakonec docela zajímavá. Přesto mi chybělo nějaké napětí a akce.
Stále u mě od autorky vede Vodník.
Jsem z knihy poněkud rozpačitá. Samotný případ není špatný, je i patřičně zamotaný, ale je tam tolik odboček a vedlejších příběhů, že se hlavní linie místy téměř ztrácí. Tím pádem se dá i těžko mluvit o nějakém napětí, které jsem od severské detektivky čekala.
Ještě ale určitě dám Harrymu šanci, když už jsem se k této sérii konečně dostala.
(SPOILER) Kepler opět nezklamal. I když některé věci byly trochu přitažené za vlasy.
Těším se na Zrcadlového muže. Vypadá to, že Joonův příběh nabere trošku jiný směr a myslím si, že už to bylo potřeba, Jurka už bylo dost.
Tahle série mě baví, i když je od prvních stránek jasné, jak to dopadne a kostra příběhu je shodná s předchozími. Autorka píše čtivě a vždy pohladí romantickou část mého já.
Jen by na obálce mělo být varování "Po přečtení o dvě kila více ", protože se tam píše o tolika dobrotách, že je těžké odolat a nejít si taky něco zobnout :-)
Kdysi dávno jsem viděla film, teď se mi dostala do ruky kniha.
Události pohledem malého kluka, který nechápe (a ani nemůže chápat) souvislosti, jen hledá zábavu a přátelství na jinak osamělém místě.
Z konce úplně mrazí....
Klasický rukopis autorky - odhalování dávných rodinných tajemství. Některé jsou možná tajemnější, tenhle příběh, ač se točí okolo velké tragédie, plynul v poklidném tempu. Velmi se mi líbily popisy australské krajiny, představa hejn papoušků létajících nad hlavami je pro mě fascinující.
Rozuzlení jsem částečně tušila už asi v polovině knihy, ale přesto autorka vytáhla ještě několik tajemných es.
Nevím proč, ale nějak jsem při čtení měla dojem, že Jess je tak něco přes 20 ne 40 let .. ale to je detail, který nijak nenarušil příjemný zážitek při čtení.
Příběhy o záhadných a strašidelných domech mám ráda, ale tento je jiný. Dům je spíš jen vábnička, která má nalákat ty správné obyvatele.
Atmosféra, ze začátku téměř idylická, se postupně mění, nahlížíme do minulosti obyvatel domu i do stále podivnější současnosti.
Gradace příběhu i pointa jsou skvěle vystavěné, velmi příjemné překvapení.
Skvěle vedený rozhovor s velmi zajímavým a navíc sympatickým člověkem. Pro Marka je medicína opravdu ne práce, ale poslání. Smekám před ním i jeho dalšími kolegy a kolegyněmi ze záchranek.
Moje první kniha rozhovorů od pana Moravce určitě ne poslední...