Miss Utahraptor komentáře u knih

“A přece zdráhám se, já piják notorický,
svým hrdlem prolíti svůj doušek poslední.
Sny směšných zázraků mne uchlácholí
vždycky
a stesk můj udusí noc jedna výstřední.” (A přece zdráhám se)

Až děsivě útlá sbírčička, která se velmi dobře čte. Tak by se dalo stručně charakterizovat toto dílko. Taková lehce oddychová poesie. Žádná závažná témata, básničky na pár řádků, formát do kapsy. Gellner se mi zalíbil. Nejspíš právě pro svou jednoduchost. Nepoužívá příliš alegorií nebo jiných básnických ozdob. (Přemýšlím, jestli vůbec nějaké.) Jeho síla je v přímosti a rytmice.
Ani témata nejsou příliš vážná a pokud ano, jsou zlehčována. Autor si z ničeho nedělá hlavu. Život bere s nadsázkou a právě to se mi líbilo. Ona bezstarostnost, v některých básních přerůstající možná až v nezodpovědnost, či něco v tom smyslu.
Sbírka sice nepatří mezi ty úplně nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale nejen že se k ní ráda vrátím, myslím také, že bych si jí klidně i rozšířila knihovničku. Starosti s nedostatkem prostoru a následným uložení odpadají...

1 13.01.2013

“Poník se usmál. Mlčel. Uměl mlčet.
Potom se zvedl, přiblížil se ke mně
a řekl zvolna: Počítám tu něco.
A nevím proč a nevím ani kterak.
Ale já musím. Slyšíš? Musíš také.
Jdi hezky domů. Uč se čarovati.” (Šestá elegie)

Ortenovy Elegie se mi líbily. Nevím přesně proč, vím ale, že hodně. Některým částem jsem jen těžko rozuměla, bezesporu nejlépe jsem na tom byla při čtení Sedmé elegie. Někdy se mi povedlo rychleji číst, než přemýšlet a tak jsem se musela vracet i o několik řádků zpět, aby mi neunikal význam. Z hlediska slohového jsou na tom básně vskutku velmi dobře. Jazyk není nikterak složitý.
Nejvíce se mi líbila výše citovaná Šestá elegie, hledání vlastního místa za pomoci smutného mluvícího poníka (stále jsem přesvědčena o tom, že je světlehnědý), ale i ostatní měly své kouzlo.
Ke sbírce se v budoucnu ráda vrátím, bude-li čas.

9 13.01.2013

"Jen zeptejte se Belfortského lva,
zda nevyměnil by si věčnost z pískovce
za jeden den,

kdy do živého masa moh by zatnout dráp
a píti krev,
až hrůzou uhasla by Étoile." (Víno a čas- úryvek)

Tato sbírka mne ničím příliš nezaujala. Ano, je příjemně krátká, zařaditelná do kategorie "čtivo na jedno odpoledne", ale obsahově nenadchne. Rozhodně ne natolik, abych se k ní vracela z vlastního popudu.
Našly se básně, které se mi líbily, ale mnoho jich nebylo. Mezi nejlepší rozhodně patřily ty s válkou, jako tématem. Ostatní byly horší. Mnohdy jsem měla pocit, že mi něco uniká nebo jde jen o skupinku frází a slovních spojení navazujících na sebe, ovšem bez jakéhokoliv sdělení.
Krom výše citované básně se mi líbila ještě "Bez křídel", krutě pravdivé "Karty a menuet" a v dodatcích uvedený "Měsíc nad plynárnou".

13.01.2013

"Dát administrátorovi po hubě, vystrnadit jednoho strejdu z domu, někoho postřelit nebo podobně- to je maličkost. Ale bavit se s ženskými o srdečních záležitostech, děkuju pěkně!"

Ze slibně vypadajícího, pěkně zabaleného čtiva se mi vyklubalo více jak tříměsíční trápení. Ne že by nešlo o knížku kvalitní, její hodnota je nesporná, ale nějak jsem se nebyla schopna donutit přečíst více než pár stránek najednou. Po urputném boji se sebou samou jsem se tedy dopracovala až do třetiny a pak jsem se naštěstí rozečetla.
Zatímco v první polovině jsem se stále více zamotávala v množství postav, druhou tvořily zejména události kolem Mistra a konečně se objevivší Markétky.
Co se mi na knížce velmi líbilo bylo pojetí ďábla a démonů (Azazelo...), poněvadž jsem je nemohla vnímat jako čistě negativní postavy, ale jen jako někoho, kdo odhaluje a do určité míry trestá špatné chování lidí. Nejsympatičtější postavou pro mne byla Hela, kterou jsem si také díky živému popisu (ať přímému, nebo nepřímému) dokázala detailně představit.
První část bych neohodnotila na více než 70 %. Na pomyslných osm hvězdiček z deseti to aritmetickým průměrem "vytáhla" až část druhá, podle mne mnohem čtivější, zajímavější a zábavnější.
Ke knize se asi jen tak nevrátím. A když už, tak spíše jen k částem.

1 13.01.2013

"Kámen si letěl dál a dál,
ač neměl křídla, nemával.
Nu, přejme mu to, ámen.
Přesto však, jaký div se stal,
že může létat kámen!" (Problém)

Překlad i samotná kniha se mi líbily mnohem více, než samotné "Šibeniční písně". Jako asi jediné výrazné negativum bych viděla nerozlišení jednotlivých básní podle původních sbírek.
Za bezpochyby nejlepší bych označila báseň "Noční rybí zpěv". Soubor čárek a obloučků mi přišel absolutně neodolatelný, příjemně hravý, se zvláštním kouzlem. Ona hravost, jistá lehkost a absurdita se táhnou celou sbírkou. Odráží se ve formě veršů i v jejich obsahu.
Poměrně často je v básni alespoň nepřímá zmínka o smrti, ale ani ta není pojata příliš vážně.
Učebnicový příklad personifikace jsem našla ve veselé básni "V říši interpunkce". Komická představa pohřbu čárky a středníku mne upřímně rozesmála.
Objevují se zde i nová slova, v souladu s vyzněním knihy absolutně bez vysvětlení. A tak si můžu dál lámat hlavu otázkou, kdo nebo co vlastně má být záhadný pýš v další z mých oblíbených básní.
Sbírka se mi doopravdy hodně líbíla- snad krom postav Palmströma a hlavně Korfa. Toho teprve nemohu vystát.

“Stali se z nás lidé tvrdí, nedůvěřiví, podezíraví, nelítostní, mstiví, suroví- a to bylo dobře, neboť právě tyto vlastnosti nám chyběly.”

Jde o velmi drsný, surový, morbidním humorem dokreslený román. Autor v něm popisuje život (a smrt) převážně v zákopech první světové války, a mohu-li posuzovat, daří se mu to velmi dobře. Příběh působí velmi autenticky a není problém, vžít se do něj. Ovšem jen na vlastní nebezpečí! Zpočátku poměrně jednoduchý, klidný děj postupně nabírá na dramatičnosti a z původního “byli tu ještě ten a ten a ti umřeli” se stává vskutku krutý, živý obraz boje (nejen) o život.
Kniha je doslova nehorázně čtivá- upoutá a nepustí. Děj ubíhá poměrně rychle, nikde nikdy není čas nudit se. Postavy jsou velmi realisticky vykresleny.
Velmi se mi líbily příhody ze zásobovací vesničky, vaření a následné hostiny za odstřelování. Naopak jedna z nejpůsobivějších a nejdrsnějších částí je popis umírajících koní, jejich hlasů.
Dostane-li se mi tato knížka znovu do ruky, s vervou si ji znovu přečtu.

7 13.01.2013

“Je to hloupé, že člověku je vždycky jasno, co měl udělat, až je pozdě.”

Příjemná, vtipná knížka. Dokonalý příklad lehkého, přívětivého humoru. Děj není nijak složitý, většina knihy i jejího vtipu je v dialozích. Na první pohled mne zaujaly předlouhé názvy kapitol a pak také skutečnost, že přes svou délku toho obvykle moc dopředu neprozradily. Spád dílo nepostrádá a to hlavně díky neustálým zásahů Saturnina a (šťastné) náhody.
Má nejoblíbenější část se odehrává na venkovském sídle vypravěčova dědečka, v době bojkotu Miloušových pokusů o sblížení se slečnou Barborou. Představa korpulentní, dědictví chtivé tetinky, házející brambory do okna mne vskutku pobavila.
Kupodivu jsem si nenašla oblíbenou postavu. Nejsympatičtější mi asi byl doktor Vlach se svou historkou o klíči na borovici a trefnými poznámkami.
Sloh byl dobrý, nic bych mu nevyčítala. Konec se mi moc nelíbil- mívám problémy s happy endy. Snad jen poznámka o tetiččině svatbě mírně zlepšila výsledný dojem.
Kniha byla velmi čtivá, líbila se mi, ale nepociťuji potřebu se k ní nějakých deset, dvacet let vracet. Ačkoli ji hodnotím velmi kladně (90 %), nejmenovala bych ji mezi nejlepšími, které jsem kdy četla.

6 13.01.2013

Krátká novela vyprávějící o konci jednoho krysaře s mocnou píšťalou.
Nápad, základní dějový náčrt se mi líbil. Krysař, nebo prostě člověk na okraji společnosti, objeví smysl života v druhé osobě, citu k ní, jen proto, aby o něj vzápětí přišel. Zápletka byla celkem jednoduchá. Postavy na mne zapůsobily, jak by měly. Lakomí, pokrytečtí občané vyvolali patřičné antipatie, zatímco “ti hodní” (Sepp Jörgen, Krysař...) soucit a lítost. Myslím, že by bylo zbytečné vyčítat možná až přílišnou černobílost např. u radních, kteří jsou prostě hloupí, vypočítaví chamtivci. Vzhledem k tomu, že na mi kniha zdála jako taková andersenovská pohádka. A možná až přeháněný kontrast k pohádkám patří....
Velmi se mi líbilo vykreslení postavy doktora Fausta a jeho soukromého neviditelného šílenství, nebo také prokletí- daru vidět, co chce, nehledě na realitu.
Knížce nechybí čtivost, ani spád. Čte se jedním dechem. Sloh je poměrně jednoduchý, nikde nic nepřebývá ani nechybí. Ráda se k tomuto titulu ještě někdy vrátím.

2 13.01.2013

Byla by to velmi pěkná publikace, nebýt takových perliček, jako že Stegosaurus byl masožravý, Gallimimus vypadá jako "zhuštěný" Euplocephalus nebo Corythosaurus vážil odhadem 4-5 kilogramů (to snad ani samotná hlava ne).

3 13.01.2013

Jednodušší matematika v zábavné formě- klasické Děsivky. Tahle útlá knížečka byla moje první ze série Děsivé vědy a ještě dnes mne spolehlivě pobaví. Doporučuji přečíst třeba jen pro úsměvnou pohádku o záchraně princezny Laplace Thágem Matemágem a Chrabrými vektorovými válečníky.

Věda ještě nikdy nebyla tak děsivá! :D

2 13.01.2013

Není nad to, když Vám na jedné stránce vysvětlí jak MOC se budete bavit a na druhé už umíráte nudou... Dearymu to ROZHODNĚ nesahá ani po kotníky... 15%

Anastasia Steel: „Potkala jsem ho dvakrát. Je sexy, má krásný oči a děsí mě. Ví, kde bydlím a napíchnul mi telefon... Áááááách! Co si mám ještě nechat líbit, abych se Vám dostala do kalhot, pane Greyi?!“
Darcy Lewis: „Potkala jsem ho dvakrát. Je sexy, má krásný oči, ale děsil mě. Tak jsem ho ochromila taserem.“ :D

Hloupé, slohově primitivní, neskutečně nudné. Vykrádačka Twilight ságy, filmové Sekretářky a bohovévědí čeho ještě. U téhle knihy konečně začínám chápat propagaci e-booků. Masakry lesů za účelem získání papíru na tohle JE odporné mrhání přírodními zdroji.