Miss Utahraptor komentáře u knih
Dětský úhel pohledu autorce skutečně nejde. Extrémně chápavého náctiletého bych jí možná ještě uvěřila, ale to stařecké desetileté dítě...
Co bylo v první knize strhující příběh "na motivy skutečných událostí", se v druhé mění v obyčejnou červenou knihovnu. A hlavní hrdinka rychle ztrácí veškeré sympatie.
Překvapivě dobré v originále, v češtině nadále příšerné. Alenku nadále nesnáším, Alice je na tom daleko lépe- chvílemi má mé sympatie i ona sama.
Škrtat, škrtat, škrtat! Inheritance by jak sůl potřeboval zásah shůry proti autorově grafomanii. Ačkoli se stále "něco děje", od začátku se nelze zbavit vtíravého dojmu, že by se těch cca. 700 stránek pohodlně vešlo na 500, a to se pak podepíše jak na čtivosti, tak výsledném dojmu.
Komiks sám o sobě není špatný, ale chybějící české znaky v Sherlockových dopisech výsledný dojem výrazně zhoršují. Podobnou chybu by vydavatel měl podchytit.
Příběh stále relativně černobílý s osudem zkoušenými a poznamenanými "hodnými" a jednoduše "zlými". Komplikace a nesnáze ale v porovnání s předešlými díly lehce získávají na uvěřitelnosti.
V textu se vyskytují tiskové chyby, záměna jmen a jména špatně psaná.
A to, co nejspíš mělo být cliffhangerem působí jako prachobyčejné utnutí děje vpůli.
Obálka průměr- jak v rámci série, tak celkově.
Lepších 70 %.
Prakticky to samé, jako v předešlých dílech. Od druhé knihy sice přestává být patrné, že původně šlo o fanfikci- co se obsahu týče, forma to však stále vyřvává na kilometry daleko.
Autorka nadšeně pokračuje v zábavné fanouškovské hře Gotta ship 'em all! Nacházíte-li se v blízkosti manželů Greyových, jistojistě si zde najdete i ideálního partnera. Když už se konečně zdá, že se na obzoru rýsuje alespoň jedno Nešťastně až do smrti, zdánlivý běh událostí se otočí o 180° a všichni se zase mohou vrátit do 2D růžovoučkých zámků v oblacích.
Co se „hlubších“ rovin příběhu týče- Jeho srdceryvná backstory působí i tentokrát strašlivě uměle. Veškerá hrozící nebezpečí ulpívají v paměti tak chabě, že se z ní vykouří kdykoli se přímo o nich přestane mluvit. A potají jsem se modlila ke všem bohům, aby si autorka rozmyslela alespoň ten epilog a událost k němu vedoucí. Marně, samozřejmě.
Výborná kniha! Dokázala mě přesvědčit, že existuje dílo zbytečnější než část první. Po všech stránkách předčila svého předchůdce a ano, to není kompliment. Tentokrát se navíc autorka rozhodla vše opepřit několika kulervoucími nebezpečími a dějovými zvraty, popsanými vskutku strhujícím způsobem. Tolik vzrušení jsem si užila naposledy při pozorování rostoucí trávy...
Bohůmžel nesnáším rozečtené série, takže nakonec nejspíš přelouskám i trojku. Aspoň si budu lépe pamatovat, za co mám toho literárního bobříka odvahy. :D
„Dej mi ruku na to; budu princovi přísahat, žes poctivý a věrný člověk jako jen který v Čechách.“
Hru jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli jednomu z dvou dějišť- Čechám respektive zemi zvané "Bohemia". Přímořský státeček obývaný lidmi s absolutně neslovanskými jmény budil dojem zcela jiné země. V závěru mne však výše citovaná věta míněná největšímu lumpovi příběhu přesvědčila o opaku. :)
I tak ale hodnotím lepšími třemi hvězdami. Jiná Shakespearova díla (počítám i úryvky) se mi zatím líbila více.
Knížka o minerálech (a horninách) trochu jinak. Poetické vřelé dílko protknuté láskou ke kamenům i zemi za které pocházejí. To vše bez zbytečného patosu a dnes tak častého přehnaného mysticismu.
Nic než zklamání. Knihu jsem měla půjčenou od kamaráda a jen jsem ji prolistovala. Stačilo to na to, abych zjistila, že jde o ÚPLNĚ stejný titul jako "Dinosauři: malá ilustrovaná školní encyklopedie" ve větším vydání- písmo, obrázky, formát celkově. Natáhněte "D:miše", změňte název a titulní obrázek a máte tohle. Jediné štěstí, že mi ji nikdo nekoupil třeba k Vánocům- měla bych dvakrát to samé a ještě v nepraktičtějším formátu.
Knížka, která mě dostala k paleontologii. Pamatuji, jak jsem u ní jako čtyř- pětileté škvrně seděla a louskala názvy svých nejoblíbenějších potvor. Lví podíl na tom samozřejmě měly Burianovy nádherné ilustrace. Dodnes je to pro mne jedna z nejlepších knih, co mi prošly rukama.
„Tak se na to podívej, pomyslela si, už mluvím v zatracených hádankách. A chci poradit od mluvící krávy. A povídám si s ptáky a kočkami. Je to dobře, že moje schizofrenie je na ústupu.“
Zpočátku jsem myslela, že jsem si nadělila dobrou, leč průměrnou knížku. Jak jsem se však dostala za polovinu, můj názor se zlepšoval a zlepšoval. Ne, nejde o žádné převratné dílo. Nic takového nečekejte. Mně se to ale takovým zvláštním způsobem líbilo, takže i přehlédnu nepřesný překlad některých slov a pár chyb tisku. Hodnotím plným počtem.
P.S.: A nejlepší byl Mrazík. Nastěnka by se divila.... :D
Název knihy klame tělem- děsivých příběhů zde mnoho není. Ano, nějaké mohou (hlavně v ústním podání) vystrašit, ale mnohem více zde zmiňovaných "městských legend" spíše pobaví, znechutí, popřípadě donutí k zamyšlení jaktože tomu někdo může doopravdy uvěřit.
Oceňuji rozbor většiny příběhů, uvedení různých verzí a zasazení do kontextu celosvětového folkloru. Kniha je dobře uspořádaná- dle jednotlivých tematických okruhů (auto, VŠ&SŠ, prostředky MHD...)- a doplněná zajímavými ilustracemi.
Jako jednoduchý folkloristický rozbor určitého fenoménu- moderních legend- bych hodnotila 90%, díky názvu jsem však očekávala něco trochu jiného... Bezpochyby ale jde o velmi zajímavou publikaci.
"Henry vypadal jako, inu jako upír. Takový, na jakého byste chtěli narazit v temné uličce. Několikrát."
Mumie jako hlavní záporák? Skoro mě to odradilo. Nejsem zrovna fanda potácejících se zafačovaných mrtvol. Sesbírala jsem ale odvahu a dala se do čtení. Nakonec to asi i stálo za to. Čekal mě parádní rozjezd- mrtvoly přibývají, mumie uniká… V poslední čtvrtině to čím dál víc v-á-z-n-e a nadšení klesá a klesá.... Konec se mi prostě nelíbil, takže se ze zamýšlených 90% dostáváme na "buďte rádi za těch sedmdesát zaokrouhlených dolů".
Po vynikající jedenáctce trochu zklamání- řekla bych,že první část by jako závěr stačila. "Střední výplň" a druhá část mi přišly tak nějak navíc. Stejně jsem se nedozvěděla, jak původně dopadly všechny ty "vedlejší" postavy. :( Jako závěr série bych ale hodnotila kladně, i když mi ten konec prostě nesedí. :)
Budu stručná: graficky zajímavé, textově slátanina všeho možného co kdy okolo "Draculy" alespoň proběhlo.
vydání z r. 2011:
Tak už to mám za sebou a nevím, nevím. U překladu dvousetletého textu bych nečekala věty typu "Už je v pohodě.". Chápu, že to mělo být "čitelnější" pro dnešního čtenáře, ale pokud se chystám na takto starou knížku, nepředpokládám snad, že by se postavy vyjadřovaly tak úplně dnešním způsobem.
Oproti Prstům ze záhrobí- taktéž upravené verzi, ovšem z devadesátých let- mi tato připadala mnohem horší. Jakž takž to zachraňuje nepochybná kvalita předlohy, jež je i přes překladatelův zásah znát. Ráda bych si konečně přečetla pouze přeloženou Carmillu- bez zásahů do děje a vyznění knihy. Nepochybuji o tom, že by si vysloužila o jednu, jednu a půl hvězdičky více.
Samotná obálka napovídá, že knížka asi nebude nic extra. Bohužel je tomu skutečně tak.
Údajně zkrácená a zjednodušená verze slavné Carmilly by sama o sobě získala alespoň o * víc, ale...
Není zde ani stopa po druhém hororu, zmiňovaném na titulní stránce, což se vydavatel nejspíš snažil vynahradit sedmi "detektivními" povídkami. Klidně si je mohl nechat. Nečekala jsem záhady hodné Poirota, ale abych ani ne ve čtvrtině jedné z nich znala zápletku, oběť i vraha- a to ještě nebyly představeny všechny postavy... Hodnotím mírně s přihlédnutím k rozsahu jednotlivých částí a potenciálu některých povídek.
"Může mág zabít člověka magií?" zeptal se lord Wellington Strange. Strange se zamračil. Ta otázka se mu očividně nelíbila. "Mág by nejspíš mohl," připustil, „ale gentleman nikdy."
Měla bych jedinou malilinkatou výtku- autorka mohla psát rychleji, abych já nemusela číst tak pomalu... ;D Nechápu, jak jsem něco tak vynikajícího mohla číst tři týdny- nedostatkem času to nebude.