Miss Utahraptor komentáře u knih
Je pravdou, že předešlý díl jsem četla před více než deseti lety, takže se můj vkus mohl výrazně posunout, ALE...
Přečetla jsem asi čtvrtinu. Víc nedám. Byla jsem připravená na akční masakr a akce tam je, akorát se nezdá, že by nějak zvlášť posunovala děj, což je přesně to, co od tohoto typu literatury očekávám. Pokud se budu chtít prokousávat stovkami stránek, sáhnu po klasicích. Tam s tím člověk aspoň tak nějak počítá.
(SPOILER) To bylo TAK úmorné! Když Vám babička volá na dovolenou, co to máte za knížku u postele, čekali byste připomínky k obsahu. V tomto případě mi ale potřebovala sdělit, že zvládla dvacet stránek a došla k závěru, že to nejde číst. Já to zvládla celé. Zabralo to čtyři měsíce, těch slabých dvě stě stránek jsem porcovala po třech, čtyřech, ale dala jsem to.
Děj se táhne. Sleduje především Mladena, což je nesympatický blbeček, jehož si z nějakého důvodu vybrali Bohové pro splnění Úkolu. Tím důvodem nejspíš bude to, že nikoho jiného v dané věkové kategorii už v oblasti nenašli. Anotací zmíněná Doubrava zpočátku vypadá, jako postava s vlastním příběhem, bohužel se ji autor rozhodne degradovat na Nádobu pro hrdinovo sémě a vychovatelku jeho Syna. Ten bude taky důležitý. Někde v budoucnu. Až ho ta chodící děloha bezpečně dovede do dospělosti. Někde se tam taky jedná o nějakou bitvu Bohů s Démonem, ale ta skončí plichtou, a ačkoli párkrát sledujeme i ty Bohy, všechno to proč a jak ani přes to nepůsobí uceleně. Dojde tam taky ke znásilnění, protože Nádoba toho očividně neměla na talíři dost, a když už má projít osmdesátkovou rolí ženy ve fantasy, tak se vším všudy. Nejlepší je, že na rozdíl od těch se nemůže utišovat ani Hrdinovou nehynoucí láskou. Ten tak nějak zastrčil víceméně proto, že jiná nebyla po ruce, a potom jí opustí kvůli questu, o kterém rozhodl, že se na něj vydá sám i když Bohové mu našeptali, že důležití jsou pro splnění OBA. Holt je to Velký Ochranitel od přírody. Asi tak v půlce si nabalí poněkud Volnomyšlenkářštější Buchtu, o které zpětně tvrdí, jak ji miloval. Ta pro změnu zemře, samozřejmě.
Mám doma od autora ještě jednu knihu, a asi se pokusím prokousat i tím. Jenom doufám, že si nebudu připadat, jakože to psalo ženami pohrdající sexistické prase.
Technicky vzato je to souvislé a evidentně to z jakéhosi záhadného důvodu ovlivnilo spoustu lidí. Stále netuším proč. Autor mluví "k dětem" takovým tím způsobem jaky by šlo o odlišný živočišný druh, a tak trochu idioty. Kdykoli jsem zbleskla něco alespoň trochu připomínající krásnou myšlenku, jimiž by kniha měla oplývat, autor to nějak zazdil. Kniha mne zanechala znepokojivě nesvou, a ne tím příjemným melancholickým způsobem. A to i když pominu ty nechutné sebevražedné náznaky.
O dinosaurech toho mám načteno dost na to, aby mne popisy jejich možného života neposadily na zadek. Krom těch krátkých kapitol je tohle obyčejný americký thriller s tajnými státními organizacemi a vesmírným tajemstvím, čekajícím na odhalení. Děj sleduje především dva pro akční literaturu stereotypní mužské hrdiny- truchlící vdovec, který přišel o těhotnou manželku, a šťastný ženáč s největší kočkou v okolí, co se o sebe dokáže postarat až do chvíle, kdy ji zlouni chtějí využít při vydírání manžílka. Všichni jsou- pochopitelně- finančně zajištění. Přece bychom si nechtěli dělat hlavu s účty, když se pátrá po pokladu, že? Kdyby se autor zaměřil více na toho dinosaura a jeho jedinečnost, a vynechal ty konspirační bláboly, mohlo jít o mnohem zajímavější knihu.
Poetický fantasy Nahý oběd s dějem. Smekám před překladatelem. Nejen, že práce na téhle knize musela být pořádná makačka, po proběhnutí originálu si troufám říct, že leccos zní v češtině ještě líp, než v angličtině.
Čekala jsem něco trochu jiného. Hororové prvky jsou zde založeny spíš na porušování společenských tabu, než na nějakém plíživém děsu, což mne nanejvýš znechutí, místo aby mě to znepokojilo.
Zvenčí srovnatelný, zevnitř horší než loňský diář. Každých pár stránek šeredná držka s absolutně nezajímavým rozhovorem (Kdybych chtěla číst "poutavé" rozhovory s autory, vygooglím si je.) a řádky na poznámky dvojnásobné, tudíž na úrovni písanky první třídy. Jo, a záložka je jen jedna... Doufám, že příští rok se vrátí k předešlému schématu.
Asi jsem čekala trochu víc. Dinosaury nesleduji už nějaký ten rok, a z jakéhosi důvodu jsem očekávala nálož novinek, ale tady mě zaujala jenom poslední kapitola o křídovém vymírání. Ubírám i hvězdičku za formu a to ze dvou důvodů: Občas se autor zbytečně opakuje, jakoby očekával nepříliš bystrého čtenáře. Horší jsou vsunuté boxy s dodatečnými informacemi. Ne vždy se hodí k hlavnímu textu, často ani nezačínají po ukončeném odstavci a minimálně jednou taková dodatečná informace zasahuje do následující stránky. Co by mělo být oživením tak leckdy působí spíše rušivě. Škoda. Celkové provedení knihy- ilustrace, potisk na pozadí atd. jsou totiž velmi pěkné.
Nemůžu si pomoct, ale Bardugo není dobrá vypravěčka. Povídky, nebo chcete-li, kapitoly jsou neobratné. Spíše primitivní, než jednoduché. Nelíbila se mi už Řeč trnů, a toto není o nic lepší. Vyrostla jsem na mýtech a pohádkách, takže to je druh příběhu mé osobě blízký, ale tyhle jsou přinejlepším průměrné. Nápady autorce nechybí, z leckterých by se dalo i vytěžit víc, kdyby je dále rozvedl, vybrousil, zkušený autor. Nebo alespoň spisovatel vedený kvalitním podpůrným týmem editorů a beta čtenářů.
(SPOILER) Grishaverse je svět plný potenciálu, jež doplácí na mizerného editora. Od logických chyb, přes zprzněnou ruskou inspiraci, po nevyužité motivy.
Hlavní hrdinka je plná rozporů. Alina hrdinkou být nechce. Jakékoli požadavky na její osobu jsou příliš, i když výhody ze svého nového postavení sklízí bez připomínek. Nemá žádné kamarády, ale jakmile se s ní její noví známí pokusí sblížit, předem je odsoudí jako bandu falešníků. Její mysl je sbírkou duševních poruch od paranoie po chorobnou sebestřednost.
Jediný, na kom jí záleží je dětská láska ze sirotčince. Malyen je skvělý stopař. Aliny si moc nevšímá, ale to se spraví, jakmile se stane slavnou. V tu chvíli mu dojde, že je vlastně jeho majetkem, protože ON ji viděl první. Jejich vztah je ukázkovou spoluzávislostí. Ona se podřizuje veškerým jeho rozmarům, svět může skončit v plamenech, pokud bude Mal v pořádku. On s ní jedná jak s kusem hadru, zatímco ji ujišťuje o upřímnosti svých milostných citů.
Záporák se pozná podle toho, že ovládá stíny, vlaje za ním černá kápě a hrozí obdobou jaderné zbraně ve jménu míru. Jeho lid jen tak mimochodem čelí celosvětové genocidě a jeho zem balancuje na pokraji kolapsu. *SPOILER* Naštěstí se nemusíte bát, Alina mu všechny plány zhatí, takže Grišu si v neděli na náměstí v klidu můžete upálit.
(Nedočteno.)
Upřímně netuším, jak o-deset-let-mladší já zvládlo předchozích devět dílů a proč hodnotilo tak vysoko, ale mé současné já se snažilo netlouct hlavou o zeď při každém speciálním výrazu, popisu mužných macho mužů, nemluvě o té erotice...
Zpětně plošně stahuji předchozí hodnocení o hvězdu. Asi ty knížky v něčem dobré byly, ale plný počet si něco, co nejsem ochotná ještě někdy vzít do ruky, nezaslouží.
Holt si budu muset vybrat jiného autora do čtenářské výzvy...
Takhle špatně napsané pohádky jsem ještě nečetla. Jazyk sice obsahuje i zastaralejší výrazy, jak se na pohádky sluší, ale také výrazy současné, hovorové, které ve větách působí jak pěst na oko (Dostal nápad a dceři ho ihned VYKLOPIL.). Horší, než jazyk, jsou příběhy samotné. Postrádají propojení příčin a důsledků, pokud tam vůbec nějaký důvod je. Věci se často dějí "prostě jen tak". Například nová žena hrdinčina muže po shledání původního páru uhoří. Neznámo proč. Vše je odbyto jedinou větou, bez jakéhokoli vysvětlení.
(SPOILER) Jedna z nejhorších romantických linek, již jsem měla to neštěstí číst.
I kdybych neměla ve zvyku fandit sexy záporákům, dělalo by se mi z hrdinčina miláčka zle.
Vytrvale ji sráží, vyčítá jí jakékoli náznaky života mimo něj, nedejte bohové, aby měla nějakou moc nezávisející na něm. Kdykoli je slabá, vše je v pořádku, protože "on se o ni postará". Jakmile se kolem ní víc motá nějaký chlap, je oheň na střeše, že on je prakticky děvka babylonská, je v pořádku. Mluvte mi o toxických vztazích.
Že je záporák manipulativní majetnický parchant, to se dá čekat, ale jak se mě autorka může snažit přesvědčit, že je horší, než vnucovaná 100% endgame, to netuším.
Jinak se tam vlastně ani nic neděje. Na začátku máte zhruba tři kapitoly, kdy si Temný pán vynutí nějaký ten posun v příběhu, a na konci se staví znovu, aby trochu proklestil cestu na trůn budoucímu Bílému Spasiteli a donutil Alinu k nějakému tomu činu. Po dvou knížkách strávených v její hlavě člověka ani nepřekvapí, že jejím únikovým plánem je další pokus o sebevraždu, tentokrát to aspoň ale vypadá cool.
Pokud čekáte příběh o hledání sebe sama, dospívání či překonávání nástrah, sáhněte po něčem jiném.
Tři za většinu knížky. Na čtyři to překlopila rybí polévka.
Pan Půlpán je tak trochu idiot, ale pokud to nemáte doma tak je to dokonce i vtipné. Jen nevím, pro jakou věkovou kategorii mají jeho příběhy být, protože mám dojem, že velká část vtipů a slovních hříček v knize obsažených průměrnému dítěti nedojde.
Čteno v originále. Většina "básní" mi spíše připomínala úvahy a krátké posty, jaké denně vídám na tumblr, než to, co si představím pod pojmem "poesie". Na pravdivosti/trefnosti jim to však nic neubere.
Co se týče překladu, jako potenciální čtenář šmejdící knihkupectvími, bych poukázala na promarněnou šanci nazvat knihu "Mléko a strdí", vzhledem k tomu, že jde o ustálený výraz ve více poetické formě. Význam zůstává, jen estetika by žánru více odpovídala.
Jako takhle: pohádky jsou to pěkné, ale už jako dítě jsem se bavila hledáním překlepů a gramatických chyb, kterými je tahle kniha u nás doma pověstná...
Pěkné zpracování co se celkového vzhledu týče, půvabné ilustrace a příjemné vyprávění mně zcela neznámých příběhů. Jedinou výtku bych měla ohledně několika tiskových chyb (II. rozšířené vydání). P.S.: Loupežnice Evička je kočka s dobrým vkusem, odvahou, chytrostí, šikovností a samostatností takového druhu, že lepší vzor si žádná (malá) čtenářka snad ani přát nemůže.
Jeden z těch případů, kdy se "moderní převyprávění" dá přeložit jako "hloupá slátanina". Jediným positivem je fakt, že všechny ty "klenoty" mají hlavu a patu. Ilustrace také nejsou příliš pěkné...
Zaměňte jména za latinskoamerická, a máte zápletku poněkud komornější telenovely na papíře. Předvídatelné do poslední stránky.