misssicccka komentáře u knih
Cetla jsem to dlooooouuuuuhoooo.
Nesdilim mistni nadseni.
Pro me casto utrpeni, kdy ctete a nevite vlastne co.
Nektere dopisy silene. Zpestrenim byly jen svizne telegramy. Vlastne nevim, co je ta cerna skrinka. Mozna nevyzralost a prezralost postav a to vsech.
Krasny napad, krasne ilustrace.
Sestiletou zaujalo, dvouleta miluje.
Krasny pribeh, ktery jen mimodek sdili fakta.
Nadherne ilustrace.
Pise se mi to nelehko, ale za mne zatim nejslabsi kniha.
Od poloviny jsem se tesila, az doctu. Porad je to ale hodne dobre :), jen jsem u autorky zvykla na vic.
Jinak dobry napad formy psani, zajimave tema. Opet kontroverzni a emoce virici.
Mně se to libilo moc ;), lehke, nenarocne, oddechove, ne prilis odusevnele, ale ne ani bezduche. Pro me tak akora. Matematicke poznatky a vsuvky mne bavily. Jo, jsou tam nektere nepravdepodobne nahody a situace, ale je tam take spousta vysoce pravdepodobnych situaci. Komu se kdy nedejou silene veci ;)
Krasna knizka pro deti plna ukolu a nabita vedomostmi. Petileta dcerka ji miluje.
Kdyby to nezacinalo zajmenem (ctenarska vyzva 2020), tak to odlozim po první kapitole.
Neni to roman, ale poznamky k romanu. Nejaka udalost se stane a pak se krkolomne vysvetluje, jak a proc. Hlavni postava mluvi a mysli za ostatni. Nekam musíme nacpat dite, nekam smrt, nekam svatbu, tech klidne vic a nekam lesbu. Je ale kam, tak co kdyby lesba byla mama?Autorka se mela vic soustredit na psychologii tech dvou, nez na blaznivou sestrenici a neustale popisy vybaveni cehokoliv.
Cetla jsem to se zatatymi zuby. A navic je v knize hodne chyb (gramatickych, tiskovych).
Nedoporucuju.
Jak hodnotit literarni pocin cloveka, ktery zaslouzi obdiv za to, jakym peklem prosel a jak dokazal nalozit se svym zivotem po zmareni dablovych planu.
Velmi tezko. Objektivita mizi :(
Pana Krause a jeho zendu Ditu chvalim.
Ale pokud budu uprimna, tak kniha byla misty i pro me utrpenim (malichernym) - odbihani od deje, skakani z postavy na postavu, zmatek v case. Jsou tam nadherne a silne chvilky, ale bohuzel je to takove roztristene, rozhybane.
Pokud jste cetli Osvetimskou knihovnici a Edita Vas navedla k teto knize sveho muze,pak ctete s velkym casovym odstupem, jinak Vam hrozi zklamani.
I tak: doporucuji, je to z pera muze, ktery prozil svuj vlastni nepochopitelny, nevysvetlitelny a jedinecny holocaust, jeden z sesti milionu. A za to si zaslouzi ctenarskou pozornost.
A doslov Pavla Stránského je super
Jako matka jsem se vrátila do pubertálních let a díky řetězovému čtení jsem (i ve svém věku) sáhla po této knize. Trošku z recese, trošku ze zvědavosti, kam se autor posunul od dob Něžně háčkovaného času, pro mne na svou dobu dost odvážných Pusinek, nádherných Blíženců apod. Asi se posunul, ale byť jsem to jako oddechovku přečetla hnána onou zvědavostí, trnula jsem u toho. Čekala jsem, že se posunul více. Hlavní hrdinka mi přijde jako vskutku naivní dítě a jediné, co mi připomínalo onen časový posun (jiný režim, jiná doba, kniha napsána v době tržní ekonomiky, demokracie a svobody) byly zmínky o soukromých školách, podnikatelích a vulgarity padající z úst dívek. Tak asi tak :). Takže, až si dcera přijde pro radu, co v pubertě číst, sáhnu po starém dobrém Metráčkovi a ještě pokořím něco nového od Lenky Lanczové.
Bohuzel jsem se s touto knihou nestretla asi v pravy cas. Do cteni jsem se nutila, cetla jsem to necekane dlouho, asi 14 dni a to jeste za tyden asi 10 stranek, vubec mne to nezasahlo, nadseni se nedostavilo, bohuzel.
Nevim, kdo zaradil knihu do supliku pro deti a mladez, ale ja coby zenska na materske a za par let ctyricatnice jsem nadsena ;), pokud toto cte dnesni mladez a "ucte to", jsem nadsena o to vice i z nasi mladeze ;), protoze tato kniha skryva mnoho krasnych myslenek, mnoho pohledu na homosexualitu a mnoho jejich stretu. Moc se mi libilo vypraveni z pohledu tech, kteri meli trnitou cestu bez spetky tolerance, vysypanou kamenim strachu ze vseho, co je ceka. Dobry pocit mam z toho, ze je zde videt, jak se postaveni gayu a lesbicek ve spolecnosti skutecne posunulo, stejne tak si musime uvedomit, ze jsou tu v pristupu k temto lidem jeste stale rezervy a nesmyslne predsudky. Ja sama jsem rada, ze jsem se s necim takovym nemusela potykat a klobouk dolu pred temi, co to ustali v dobach pro ne velmi nepriznivych.
Ja jsem na vazkach, rada bych dala pet hvezdicek, ale tak nejak mam pocit, ze to mohlo byt dotazene, nektere postavy se tam jen mihly, ale asi jen Muminek vi, o co slo, rozhodne ne ctenar. A take jsem si nejak omylem myslela, ze je to prvni kniha o Muminech a byla jsem dost zmatena, ze neni nic vysvetleno. To je ale muj lapsus a neovlivnuje hodnoceni. Az si projdu Muminky od zacatku a tuto knihu s dcerkou znova, tak hvezdicky prehodnotim.
Knihu jsem pred lety odlozila, protoze po scene s busem jsem na ni tehdy nemela nervovou soustavicku.
Tentokrat jsem ji dala, i kdyz asi jen kvuli ctenarske vyzve.Nebudu tady autorovi spilat, zkusim od nej jeste neco jineho, ale to, co me fakt rozcilovalo bylo skakani z minulosti do pritomnosti za pouziti prime reci. To mi fakt delalo problemy a narusovalo koncentraci a tristilo mi to dej.
ctenarska vyzva 2016 mne donutila po case opet patrat po knize a shanet ji po vsech certech, sehnala jsem po dlouhe dobe v antikvariatu a po triceti letech si ji opet precis a jsem co? Jsem nadsenj jajtxm tehdy :)
i kdyz pominu to, ze vetsi cast nema dle meho nazoru s nazvem souboru povidek nic spolecneho, porad mi z toho vychazi jen malo povidek, ktere me oslovily, nektere me fakt znudily az otravily tak, ze jsem mela chut knihu vyhodit (je ale z knihovny, tak ji tam pokorne vratim)
Nejlepsi Petra Soukupova (jak jinak), dale Katerina Tuckova (byt se v jeji povidce pes vlastne nevyskytl), za zminku pak, myslim, stoji Irena Hejdova a Viola Fischerova
Takze trochu damska jizda :)
Genialni detska vonava knizka, tesim se, az tohle budu detem cist. Doporucuji.
protoze jsem prvni dve Bridget necetla a po shlednuti filmu to uz pro me nemelo cenu, dala jsem si predsevzeti, ze treti si budu predstavovat drive nez si pustim film. Zatizena vyrazem Rene a zanetem nosohltanu jsem zalehla s Bridget do postele. Zjistila jsem, ze zas tak zatizena nejsem. Ctu Mark, vidim Colina, ctu Daniel, vidim Hugha, ale ctu Bridget a vidim...paneboze dyt ja ji ani nemam blondatou, ja mam vyzablou brunetu bez ohledu na to, kolik ma v sobe pytliku strouhaneho syra a vodky. Takze ja mam dve Jonesove a to je fajn.Ta jedna je jen moje. Jinak nic narocneho, v nemoci idealni volba. Jen snad by to nemuselo byt tak happyendove, i kdyz kdyby se probudila ze sna po peti letech, bylo by to horsi
tak to mě vyvařte a pověste do pruvanu :), jednou vetou: miluji Flavii a A. Bradleyho, tesim se na dalsi setkani :)
Pro mě rovněž zklamání, ne asi tak velké, ale prostě zklamání...já jsem od autorky po nadšení z Tak trochu úžasní čekala nějaký obrat v závěru, nebo ne možná obrat ani zvrat, ale prostě něco...lusknutí prstů, která způsobí, že mi padne čelist a to se nestalo...asi mi tam chyběla ještě alespoň jedna kapitola...dokážu si ji totiž tak trošku představit.
Ale to neznamená, že bych tam nenašla velmi zajímavé a světlé momenty. To rozhodně ano. Tak snad příště to bude lepší a třeba ještě úžasnější než Tak trochu úžasní. Věřím tomu.
Tuhle knihu jsem si jako prcek půjčovala v městské knihovně. Mamka mi ji četla. Dodnes na ni vzpomínáme. A já ji teď sháním.