misulef komentáře u knih

K After jsem se dostala ještě během svého "vandý" období, jakožto velká fanynka One Direction jsem tehdy After prostě přečíst musela, protože ho četly všechny Directionerky.
Z této chlapecké skupiny jsem už vyrostla, ačkoliv je nezatracuju, dávám přednost docela jiné hudbě. To ovšem neplatí o After...
Jakmile jsem se dozvěděla, že vyjde jako knížka, běžela jsem do prvního knihkupectví a rozhodně té koupě nelituju. I přestože má knížka přes pět set stránek, člověk ji přečte jedním dechem a ano, všechny ty věci jako klišé, předvídatelnost, opakování se, co jsou knize vytýkány, tam opravdu najdete, ale pro mě osobně je to mnohem hodnotnější čtení než třeba Padesát odstínů. Doporučuju všem, co chtějí vypnout od všech těch literárních veleděl a sáhnout po nějaké romantické - a trochu lechtivé - oddechovce.

2 28.12.2015

Knížka se sympatickou hlavní dvojicí a milým nápadem. Velmi se mi líbila, měla jsem ji přelouskanou během pár hodin. Jediné, co bych vytkla, je občasná nereálnost dialogů... (Například Dash a Lilyina teta, no vážně, tento rozhovor byl sice v knížce skoro "dechberoucí", nicméně ve skutečném životě naprosto nemožný.)

1 28.12.2015

Musím se přiznat, že Fangirl je moje srdcovka a společně se všemi díly Harryho Pottera a knížkou S láskou, Rosie se dostává do mé top desítky. Knížka se čte úplně sama, má sympatické, nedokonalé a hlavně LIDSKÉ postavy a... Co dodat. Jak už tu někdo přede mnou psal: Já jsem Cath. Já jsem fangirl. Při čtení tohoto příběhu mi neustále běhalo hlavou: "Někdo mě chápe! Někdo mi rozumí!" a tím někdo byla Rainbow Rowellová. Eleanor & Park mě sice tolik nezaujala, ale tímto románem se mi Rainbow dostala pod kůži a stala se jednou z mých nejoblíbenějších autorek.

2 28.12.2015

Jako první jsem od Markuse Zusaka četla Zlodějku knih a nejspíš to ve mně nastartovalo obrovská očekávání, až jsem měla strach se do knížky vůbec pouštět, protože mi bylo jasné, že mě čeká zklamání.
První polovinou jsem byla doslova uchvácená, knížku jsem četla dlouho do noci a nechtěla jsem ji dát z ruky. Příběh mě bavil neotřelou zápletkou, rychlým a nabitým dějem, obyčejnými a přesto výjimečnými lidskými životy... Na základě mamčina doporučení, kdy mi řekla: "No a to počkej na druhou polovinu... To je teprv jízda!", jsem byla opravdu připravená na jízdu... Ale ne strmým pádem směrem dolů. Zdálo se mi, že autor najednou neví, jak se s tím vším popasovat, a ve finále jsem z knížky byla opravdu poměrně zklamaná. Nejhůř mi asi přišel podaný ten závěr, bylo to jako kdyby M. Zusak porušil jakési nepsané pravidlo... Ale přesto v člověku zůstal nevysvětlitelně hluboký pocit.
Ano, druhá polovina se mi nelíbila tolik jako první a závěr šel nejspíš napsat i jinak a lépe, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o autorovu prvotinu, kterou napsal ve svých sedmadvaceti letech, nezbývá čtenáři nic jiného než zůstat s otevřenou pusou zírat na knížku a přemýšlet nad hloubkou onoho poselství.

5 28.12.2015

Knížka výborná na předčítání před spaním nebo jako první čtení, dětem neposlušný pejsek Dar i jeho kamarádi rozhodně přirostou k srdci. Ratolesti se nenásilnou formou naučí spoustu nových věcí o zvířátkách, což vnímám jako téma předškoláčkům (nebo raným školáčkům) blízké.
Jako plus mi taky přijdou milé a detailní ilustrace Josefa Pospíchala.
Za mě plný počet a doporučuji všem maminkám malých dětí :)

1 27.12.2015

Myslím si, že je škoda, že knížka nemá poutavější obálku... Jistě, člověk by neměl soudit knihu podle obalu, ale první dojem dělá hodně. Se studem se přiznám, že když se mi Násobky sedmi poprvé dostaly do rukou, s trochou ironie jsem si pomyslela:
"Hm, tak to jsem teda zvědavá."
Zdání klame!
Knížka se četla úplně sama, citlivější povahy (včetně mě) si možná i pobrečely a nebýt toho - na můj vkus - odfláknutého závěru, dala bych plný počet hvězdiček.

1 27.12.2015

Když jsem Saturnina četla poprvé, okomentoval to můj strýc slovy:
"Jó Saturnin... To je perla. Perla český literatury."
A já s ním nemůžu jinak než souhlasit.

9 27.12.2015