misulef komentáře u knih
Nevím proč, ale Rozvaliny Gorlanu mě prostě nezaujaly. Ačkoliv to je, dle mého názoru, velmi pěkný nápad, je to psáno neskutečně dětskou formou. Dalo by se argumentovat tím, že JE to četba určená pro děti, ale kdybych to srovnávala s některými podobnými literárními počiny (nabízí se mi třeba Harry Potter), je to dílo poměrně přeceňované...
Abych neříkala jen zápory: čte se to opravdu dobře a některé scény jsou hezky napsané, Flanagan si poměrně vyhrál s popisy prostředí a jeho svět je pěkně promyšlený. Nicméně... Hraničářův učeň nejspíš není série pro mě.
Zkoukla jsem film: byla jsem nadšená.
Zjistila jsem, že je knižní předloha od Šabacha: chytala jsem se za hlavu s představami, že "po filmu už se mi to rozhodně nebude líbit!".
Přečetla jsem si to: s úsměvem jsem doznala, že musím literární schopnosti pana Šabacha přestat podceňovat.
Aneb když to shrnu, další Šabachovka, která se zařadila do knihovničky mého srdce, hned vedle Babiček, Opilých banánů a Hovno hoří.
Po tom, co si knížku přečetly moje mamka i moje babička (a ani jedné se nelíbila!), neodolala jsem - musela jsem si to přečíst sama a udělat si na to svůj vlastní názor. Mamka nejdřív hodně protestovala, že jsem moc mladá na to, abych si kazila iluze o manželství, že to nepochopím a že dlouhodobá nevěra ještě není téma pro mě.
Opak byl očividně pravdou: narozdíl od mamky i babičky, já byla příběhem nadšená.
Ještě teď si živě vzpomínám na to, jak hluboce na mě působily pocity postav, jak dokonale do sebe pasovaly jednotlivé příběhy a jak mě mrazilo v zádech z děsivé reálnosti toho všeho...
Nedokážu ze sebe dostat víc než jedno prosté slovo: dokonalost.
Přirovnání, básnické obraty, Hamletovy monology, nádherná a cudná Ofélie i tenké hranice mezi láskou a zradou, pomstou a nenávistí...
Škoda jen, že nejsem víc sečtělá v oblasti divadelních her, určitě bych si to užila ještě o trochu víc.
Tohle je prostě četba, kterou by měl znát každý už jen z principu.
Tato kniha ('bichle' by možná bylo lepší označení) se objevila v mé knihovničce z jednoho prostého důvodu: Ty ilustrace jsou naprosto dechberoucí!
Jakožto ortodoxní fanoušek Harryho Pottera už jsem Kámen mudrců samozřejmě nejednou četla (osmkrát v čj, jednou v aj a párkrát v audio verzi... ne že bych to snad počítala!), ale toto nové vydání mi dalo jasný signál, že je na čase se do toho pustit znova. A jako u předchozích přečtení rozhodně nelituji, stejně tak nelituji koupě samotné knížky.
Je to sice čtení mířené na mladší čtenáře - tedy, především čtenářky - ale i tak jsem si ho poměrně užila :-)
Ze začátku jsem na knížku koukala, přiznám se, trošku skepticky. Ne že by se mi snad nelíbila, ale přišlo mi to jako nějaká pohádka, v níž se někdo snažil vysvětlit systém totalitních režimů. Ale čím víc se děj rozvíjel a stupňoval, tím víc jsem byla nadšená a ohromená. Přísahám vám - mrazilo mě v zádech.
Dočetla jsem se slovy: "Bože můj, je to geniální. Je to neuvěřitelně geniální. Přečtěte si to."
A to samé bych vzkázala všem, co váhají, jestli se do toho pustit nebo ne... Koneckonců, je to čtení na dvě hoďky. :-)
Krásná knížka plná citů, metafor a neuvěřitelných lidských příběhů.
Ačkoliv se mi opravdu líbila, nemůžu dát plné hodnocení, jednak protože mi to přišlo nedostatečně uzavřené a jednak protože některé pasáže mi přišly trochu nereálné...
Ale i tak je to skvělé čtení a pravděpodobně se k tomuto dílku ještě někdy vrátím.
Krásná knížka, kterou jsem si zamilovala jako malá - a to nejen kvůli úžasným obrázkům Josefa Lady - natolik, že mi ji rodiče už ani nechtěli číst a radši mi ji koupili v audio verzi na CD.
Jedna z mnoha knížek mého dětství, na něž budu vzpomínat nejspíš i až budu mít svoje vlastní děti.
Lekci lásky jsem si přečetla na doporučení kamarádky už někdy v jedenácti letech a teď toho docela lituji - mám dojem, že jsem na ni nebyla ještě připravená. Nicméně knížka se mi v hlavě zahnízdila natolik, že i teď po letech si živě pamatuji detaily a nejspíš se k ní jednou vrátím.
Knížku jsem četla poměrně dlouho, první třetina mě prostě nechytila. Zlom přišel na sté stránce - Divokým honem to nabralo neuvěřitelnou rychlost a spád - a najednou jsem to měla dočteno. Občas jsem se trochu ztrácela v různých politických léčkách a jako u předchozích dílů mi vadila těžko čitelná jména a názvy a nepřeložená řeč Staršího lidu - které v tomto dílu bylo věru dost - ale má to svoje kouzlo a k této sérii už to tak nějak patří.
Mám pocit, že teprve teď se dostáváme do víru a jádra tohoto skvělého příběhu a už teď lačním po následující knížce.
Od krve máš ruce, Falko,
od krve máš šat.
Shoř, shoř, Falko!
Komu zlatá brusle? Tato knížka se stala mou srdeční záležitostí, když mi bylo přibližně devět let, a do dneška na ni vzpomínám jako na jednu z nejhezčích knížek svého dětství. Jednou ji budu nenápadně podsouvat i svým dětem - stejně tak, jako to udělala moje mamka.
Naštěstí se mi ta rozsáhlá reklama nějakým (pro mě nepochopitelným) způsobem vyhnula a knížka se mně dostala až skrz doporučení jedné známé.
Nevím, jestli je to tím, že ještě pořád spadám do kategorie Young Adult, nebo tím, že jsem měla zrovna tu správnou náladu, nicméně Ostrov Lží mi prostě sedl.
Během čtení jsem procházela jednotlivými fázemi:
1) Co to proboha je? Vždyť se to nedá číst...
2) No dobře, není to tak špatný, ale že by to měl být bestseller? Nevím, nevím.
3) Není to VŮBEC špatný. Vlastně je to dost zajímavá a čtivá knížka.
4) Miluju to!
5) *není schopna jakékoliv rozumné reakce*
Můj mozek zatvrzele ignoroval všechny náznaky a finále mi proto naprosto vyrazilo dech... Jistě, není to knížka pro každého, ale stejně si myslím, že za přečtení rozhodně stojí.
Ze začátku jsem byla nadšená, jak hladce autorka navázala na předchozí díl, moje nadšení však bohužel postupně opadalo. Rozhovory mi už nepřišly vtipné, spíš trapné a nepřirozené, události byly na můj vkus moc namačkané na sebe a krev stříkala všude - bylo úplně jedno,že jste dostali jen facku, musela vám začít téct krev! Ke všemu mi neskutečně začala lézt na nervy Clary, takhle tupou hlavní hrdinku jsem snad ještě nezažila... Ale i přes všechny výše uvedené nedostatky, klišé a skutečnost, že by si tuto sérii mohl někdo snadno splést s pořádně dlouhou a zmatenou fanfikcí na Harryho Pottera, nejsem schopná dát knížce méně než tři hvězdičky. Nejsem si jistá proč... Nejspíš to mělo i něco do sebe a ačkoliv mám "plnou hubu keců", faktem zůstává, že jsem to měla přečtené za dva dny a chystám se (přestože s menším nadšením) přečíst i díl další.
Začátek byl trochu neobratný a trvalo mi, než jsem se do toho začetla... Nicméně přibližně ve čtvrtině knížky jsem se do toho ponořila natolik, že jsem se probrala až na samém konci.
Simona si člověk prostě nemůže nezamilovat a jeho ironický smysl pro humor je mi velice blízký. Když člověk přivře oči a ignoruje skutečnost, že Jace je jen další tajemný badboy, co svádí nejen Clary, ale s ní i většinu dívčích čtenářek, může si člověk docela snadno zamilovat i jeho.
Příběh byl plný nečekaných zvratů, aniž by to působilo jako pěst na oko, a Clareová díky Bohu všechny zamotané věci vysvětlila už tady a nenechávala si to do dalších dílů ( i když nepochybuju o tom, že nás v těch dalších dílech ohledně těchto zdánlivě objasněných věcí čeká ještě hodně překvapení).
Žáček svými odlehčenými a úsměvnými básněmi dokáže nejen pobavit, ale i donutit k zamyšlení. Vtipně kritizuje politiku, muže, ženy, i společnost celkově. To samé platí i o jeho mnohdy až neuvěřitelně hlubokomyslných citátech.
„Ředitel blázince musí umět přesvědčit pacienty, že blázinec je tam venku.“
Dnes odpoledne jsem začala číst První. Dnes večer jsem ji dočetla.
Prvních přibližně padesát stránek pro mě bylo naprostým utrpením a potom, co jsem byla zklamaná z Elity, jsem si říkala, jestli má vůbec cenu knížku dál číst. Američino váhání mě neskutečně frustrovalo a měla jsem vážnou chuť s tím seknout.
VĚTŠÍ CHYBU BYCH NEMOHLA UDĚLAT!
Nad těmi zvraty, jež nám autorka přichystala, jste nemohli udělat nic jiného než kulit oči a nechat spadnout čelist.
Některé věci byly trochu předvídatelné, ale to, co se strhlo přibližně v polovině knížky a skončilo epilogem, byl jeden z nejpůsobivějších závěrů trilogie, který jsem kdy měla čest číst.
U něčeho mi trochu vadila ta nápadná podobnost s Hunger Games, ale kdybych hodnotila nezávisle na tom, kterou sérii jsem četla dřív, tak Selekce se mi nejspíš líbila víc.
Knížka mě vůbec nezaujala, byla plná klišé, nelíbil se mi autorčin styl psaní a ještě ke všemu ty ošklivé ilustrace... Nebylo mi blízké ani ono sociálně slabé prostředí, v němž Letty žila, a bohužel jsem se nenašla ani v tom věčném "Grrr" a pištění kvůli ladným údům a ostružinovým vlasům jejího prince na bílém koni. V půlce příběhu jsem to vzdala a přeskočila na posledních pár stránek a vůbec mě nepřekvapilo zjištění, že mi nic neuteklo. Jedna hvězda za pěkně vypointovaný konec (byť trochu očekávaný) a jednu za Quentinu Tarantino, nicméně tahle knížka rozhodně není jednou z těch, na které budu ještě dlouho vzpomínat.
Mezi mnou a knížkou S láskou, Rosie by se dalo hovořit o milostném příběhu. K narozeninám jsem dostala dvě knižní poukázky, dohromady asi v hodnotě pěti set korun. Zašla jsem si tedy do knihkupectví, neměla jsem pořádnou představu o tom, kterou knížku si odtamtud odnesu, ale najednou mi padla do oka ONA. Byla to láska na první pohled a věřte tomu nebo ne, ten vztah nám vydržel dodnes. S Rosie jsem se smála, plakala, prožívala jsem všechny její důležité životní okamžiky stejně intenzivně, jako kdybych je prožívala já sama. Příběh je neuvěřitelně realistický a já se k němu vždycky budu ráda vracet.
Tuhle knížku miluji se všemi jejími nedostatky a možná právě díky nim, protože ona si to zaslouží.