misulef komentáře u knih

To bylo... něco. Nečekala jsem, že mi Zaklínač přirostl k srdci až tolik, ale teď si připadám naprosto ztracená. Vážně už je po všem?
Co se čtivosti a přehlednosti týče, Věž vlaštovky mi přišla o trochu lepší. Nicméně abych pravdu řekla, nedovedu si představit, že by závěr této série mohl být napsán lépe. Konec je lehce otevřený, ale o to větší má - dle mého názoru - kouzlo.
Ještě že tu je i Bouřková sezóna :-) .

4 01.07.2016

Ačkoliv se oba Willové jmenují stejně, jsou naprosto diametrálně odlišní. Jeden - ten Greenův - je zabalený do hezkých slov a činů, jak už to tak u Greenových hlavních hrdinů bývá. Ten druhý - Levithanův - je uvězněný v surově syrovém (nebo syrově surovém?) stylu psaní, trpí těžkými depresemi a nenávidí všechno a všechny... Kromě Izáka, samozřejmě. Jsou jako dva jiné světy, jejichž kolize je sice teoreticky možná, ale prakticky naprosto nepředstavitelná. A přesto se to stalo!
Příběh je místy smutný, místy úsměvný a místy opravdu vtipný. Ačkoliv český čtenář si možná při přípravách Drobkova tance (nebo Drž mě pevně, chcete-li) vzpomene na Amatéry (první díl Básníků, chcete-li :D ), rozhodně se knížce nedá odepřít hodně velká dávka originality.
A ještě jedno obrovské plus: Je to další bestseller s LGBT+ tématikou! Svět se mění k lepšímu! :-)

2 04.06.2016

Za mě rozhodně nejlepší knížka v celé zaklínačovské sérii. Až neuvěřitelné množství postav, v němž se mi neznámo jak podařilo nezamotat se, dělalo příběh o mnoho realističtější. V tomto díle se odehrálo snad úplně všechno, na co se v předchozích dílech čekalo... A je pro mě nepochopitelné, jak si Sapkowski může tak brilantně pohrávat s pohledy a charaktery jednotlivých hrdinů (i nehrdinů :D ), aby čtenáře nezačaly nudit a přitom neustále překvapovaly.

4 04.06.2016

Knížka byla trochu netradiční - třeba i proto, že ačkoliv je to příběh pro děti a mládež, odehrával se z poměrně velké části v domově důchodců. Příběhu nechyběl spád a trocha toho napětí. Co se mi opravdu líbilo, bylo vykreslení charakterů postav a střídání pohledů - obzvlášť mě bavily pasáže s Paulem.

29.05.2016

Ačkoliv jsem to četla dost dlouho, rozhodně to nebylo proto, že by mě Křest ohněm nebavil... Jen Sapkowskiho svět je natolik úžasně promyšlený a geniálně napsaný, že romány o (více či méně) Geraltovi se nedají jednoduše slupnout na jedno posezení. Zaklínač se musí vychutnávat.
Mimochodem - úžasný závěr. Ze zaklínačovských románů zatím asi nejpůsobivější.

2 13.05.2016

První jsem viděla film a ačkoliv jsem narazila na mnoho reakcí, že je hodně odlišný od knížky, nečekala jsem, že bude odlišný TAK moc. To ovšem vůbec nevadilo. Ano, film se mi líbil, proto jsem si koupila knížku. A z té jsem nadšená! Vážně jsem toho moc nečekala - nějaký prostoduchý oddechový románek ze střední, co by mi zpříjemnil jedno odpoledne. Ale dočkala jsem se něčeho mnohem většího. S Biancou jsem se až neuvěřitelně ztotožnila, a to i přesto, že jsem po povahové stránce vlastně spíš jako kombinace Casey a Jessicy. Trochu mi to připomíná After - jen je tam méně sexu a více děje a charakteristik postav.
Rozhodně to má nějaké svoje chyby, nějaká vyjádření se opakují a ten začátek byl trošku kostrbatý... Ale myšlenky a poselství, které tahle knížka má, ve mně zahnízdily mnohem víc, než ty přehlédnutelné chybičky.

A málem jsem zapomněla podotknout - Kody Keplingerová Otku vydala, když jí bylo sedmnáct?! Asi mám nový vzor :-)

5 09.05.2016

Jedním slovem geniální... Jak už tu mnohokrát padlo, ačkoliv je to řazeno jako literatura pro děti, já sama bych to doporučila spíš svým rodičům než mladšímu sourozenci.
Ovšem to, že je to psané z pohledu dvanáctiletého chlapce, má svoje kouzlo a myslím si, že i díky tomu se knížka četla jako po másle.
Vůbec si nedovedu představit, jak něco takového takhle do detailů mohla autorka promyslet.
Jediné, co mě maličko zklamalo, byl závěr. Ne že by byl špatný, jen tak nějak... Nenadálý. A na můj vkus nakonec spíš vyzněl do ztracena.

2 26.04.2016

Je to další ze série knížek "Vytrhnu čtenáři srdce a budu se pomalu dívat, jak umírá". Proto pro mě není žádným překvapením, že jsem se do ní zamilovala.
Chvíli jsem žila ve světě, který vyprojektoval Theodor Finch... A jsem jako Violet, navždy proměněná.
Tahle knížka je nádherná.
"Nádherné" je nádherné slovo, nemyslíte? Měli bychom ho používat častěji...

6 25.04.2016

Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá a trvalo mi asi třicet stránek, než jsem se pořádně zorientovala a zvykla si na wir-formu, ale jakmile to prvotní zmatení odeznělo, přišlo nadšení.
Konec je sice poměrně otevřený, ale o to možná líp...
I přesto, že mi začátek připadal trochu kostrbatý a že mě během příběhu opakovaně rušilo slovo "šoustání" (protože podle mě ani nezapadalo do celkového kontextu příběhu), dala bych klidně tisíc hvězdiček, kdyby to šlo, jelikož tahle knížka na to prostě má :-)
Prosím, jen víc a víc podobných knih do naší (prý ne)homofobní společnosti.
A mimochodem - i když vím, že si to ti dva nikdy nepřečtou - musím poděkovat i Mattymu a Bobovi, vysokoškolákům, kteří pokořili onen rekord a bez nichž by tato knížka pravděpodobně nikdy nevznikla.

Edit: Teď, po druhém přečtení s dvouměsíčním odstupem, musím dodat, že se mi knížka líbila ještě MNOHEM MNOHEM VÍC, než napoprvé. Tím, že jsem nebyla na začátku dezorientovaná, jsem si mohla užít geniální úvod... A celkově mám pocit, že jsem si to víc vychutnala. 200/100 :)

1 19.04.2016

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to dočetla... Zůstalo ve mně prázdné místo. Dám ti slunce jsem sice četla poprvé, ale rozhodně ne naposled.
Přemýšlím, co o tom tak napsat, aby to bylo výstižné. Je to nejdivnější knížka, co jsem kdy přečetla, a to už jsem jich přečetla poměrně dost. Ovšem nejdivnější v tom nejlepším možném slova smyslu.
Trvalo jen pár stránek, než jsem se začala topit v písmenkách, a Noahjude - místo toho, aby mě vylovili - mě stahovali dál a dál. A já doufala, že už se nebudu muset vynořit.

Tahle kniha mi dala slunce.

Mimochodem, začala jsem věřit v bibli babičky Sweetwineové, takže než mi dáte pomeranč, předem si to dobře promyslete.

13 11.04.2016

Pro mě zklamání... Harry Potter i filozofie jsou mi blízká témata, ale knížka ani zdaleka nenaplnila má očekávání. Velkou chybou podle mě je, že autoři nepočkali na dokončení ságy - zrovna ty díly, které v knížce chyběly, měly z tohoto hlediska snad největší potenciál. Dále mi vadilo velké množství faktických chyb...
Ale i tak je tam pár věcí, které opravdu zaujmou, a koupě knížky nelituji.

10.04.2016

Opravdu nevím, co napsat, abych vyjádřila své pocity z této knížky. Že by to, že jsem ji přečetla osmkrát a to poosmé zdaleka nebylo naposledy, mluvilo samo za sebe? Ne, to by určitě nestačilo...
Bylo to prostě nádherné, úžasné, srdcervoucí, bolestivé, neuvěřitelně napsané - ne, nedokážu to popsat. Jedná se o závěr té nejdokonalejší série, co byla napsaná, a kdybyste opravdu chtěli vědět, co pro mě znamená... Museli byste se podívat na tu zející prázdnotu, která mi zůstala na místě, kam patří srdce.
Je mi jedno, že tohle byl konec, pro mě v případě Harryho něco jako konec vůbec neexistuje. Vím, že budu pořád a pořád dokola otevírat tyhle úžasné knížky, ponářet se do tohoto dokonalého příběhu a čekat až mě zaplaví ten dobře známý pocit euforie, protože "Hogwarts will be always here to welcome you home."

5 10.04.2016

Můj "jak jsem poznala Harryho" příběh už znají všichni moji známí a stejně ho tu znovu zopakuji.
Ještě do páté třídy jsem si myslela, že "Harry Potter je kravina pro malé děti", protože si to myslela i moje tehdejší nejlepší kamarádka. Pak jsme měli ukázku v čítance z Tajemné komnaty (samozřejmě tu část, kde Tom Raddle odhalí své pravé já - ať žijí spoilery v čítankách!) a mně to začalo vrtat hlavou, vážně se mi to líbilo...
Nakonec, o prázdninách před nástupem do primy na nové škole, jsem před sestřenicí utrousila, že bych si chtěla přečíst Harryho Pottera, abych alespoň věděla, o co tam jde: odezva byla okamžitá a ačkoliv jsem sestřenku přemlouvala, že "ne, první díl mi zatím stačí, beztak se mi to třeba ani nebude líbit!", přivezla mi rovnou první tři.
Ještě ten den jsem otevřela Kámen mudrců a netušila jsem, co tím způsobím.
"Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání."
A tak se mi navždycky změnil život...

Jestli jste fanoušek Harryho Pottera, musíte tuhle knížku mít... Já ji mám a jsem za to neuvěřitelně moc ráda.
(Ložnice je hnedka útulnější, když jsou všude samolepky lektvarů, Doloresina nařízení a plakát Siriuse Blacka :-) )

3 10.04.2016

Pořízeno v jednom charitativním výkupu za 10 Kč - nečekala jsem nic, dostala jsem všechno... A hlavně jsem se neskutečně pobavila. Tohle je knížka do nepohody.

09.04.2016

Je to už nějaký ten pátek, co jsem četla tuto knížku, na základě NEdoporučení mamky a kamarádky. Nicméně ony si mohly říkat, co chtěly, nemohly nijak zabránit tomu, že mně se knížka líbila - a to hodně.

1 09.04.2016

Když jsem šla do knihkupectví, sáhla jsem po této knížce téměř okamžitě s přesvědčením, že jdu na jistotu. Způsobila to zajímavá anotace, pěkná obálka, originální nápad s příručkami, ale především jméno autorky. Na S láskou, Rosie nedám dopustit a byla jsem tudíž přesvědčená, že dostanu knížku stejné kvality.
Bohužel, prvních sto stránek jsem měla pocit, že jsem se ošklivě spálila, dokonce jsem váhala, jestli to neodložím. Neudělala jsem tak a jsem za to ráda - ve finále jsem dostala milou (i když trochu předvídatelnou a místy maličko absurdní) romantickou oddechovku a mám radost, že mi bude zdobit knihovničku.
P.S. Vůbec mi nesedlo to vykání mezi Christine a Adamem. Chápu, že je to vždycky překladatelský oříšek, protože anglicky mluvící lidé se s něčím jako tykání/vykání vůbec nemusí zabývat... Ale tady mi to vyloženě překáželo a mám dojem, že to i hodně měnilo atmosféru příběhu.

2 09.04.2016

Tajemství oranžové kočky jsem odhalila poprvé, když mi bylo osm - četla jsem to před spaním a skoro v slzách jsem přemlouvala rodiče, aby mě nechali to dočíst, protože jsem se od toho nemohla odtrhnout. A světe div se, mamka se usmála a řekla, že můžu zůstat vzhůru až do půl desáté... Na ten večer nezapomenu! :D

2 09.04.2016

Miluju Laru Jean za to, že je tak úžasně roztomile protrhlá, za to, že se na nikoho nedokáže dlouho zlobit, i za to, že si schovává milostné dopisy pod postel do modrozelené krabice od klobouku. Miluju Margot za to, jaká je ctižádostivá, odměřená a zároveň nepředvídatelná. Miluju Kitty za její energii, její rozmazlenost, její kočicí schopnost manipulátorství, i přesto, že ze všeho nejvíc si přeje štěně. Miluju taťku Coveye za to, že povolil pizzové pondělky. Miluju Joshe, protože ať se stane cokoliv, vždycky to bude ten kluk, co se na vás bude usmívat přes plot a ujišťovat vás, že je všechno v pohodě. Miluju Chris, protože je to kočičí verze Siriuse Blacka. Miluju Lucase za to, že nosí motýlky, svetry s véčkovým výstřihem a úspěšně vzdoruje své domnělé eleganci. Miluju slečnu Rothschildovou, protože minimálně dvakrát týdně na sebe vylije kafe. Miluju Petera Kavinského, protože je to arogantní sebestředný blbeček, kterému možná až příliš záleží na larkrosu, nic nebere vážně a jeho tvář není zblízka hezká, je KRÁSNÁ. A nebo ho miluju právě proto, že to tak vůbec není: lidi přece příliš rychle odsuzují.
Ale především miluju Jenny Hanovou, jelikož to dílo plné tak nesmyslně krásně zbytečných detailů a zdánlivě obyčejných vzpomínek, které tomu dodávají mnohem větší rozměr a dosah, než bylo pravděpodobně vůbec zamýšleno, je zatraceně nejlepší YA knížka, co jsem kdy četla... Strašně moc za ni děkuju.

10 25.03.2016

Úžasná knížka, vůbec jsem nečekala, že z ní budu stejně nadšená, jako z filmu... A ono jo :-)

2 24.03.2016