misulef komentáře u knih

Velice dobrá série, nicméně závěr mi opravdu nesedl. Věřím tomu, že spoustě lidí mohl vyhovovat, no pro mě to bylo zklamáním. Existenci posledních cca třiceti stránek bych nejradši vymazala ze své paměti. Knihu i celkově sérii hodnotím kladně, ovšem právě kvůli tomu závěru nemůžu dát vyšší hodnocení.

01.02.2020

Děkuji téhle knížce i její autorce za otevření nové perspektivy. Tohle jsou příběhy, kterým je potřeba naslouchat, pokud chceme pochopit situaci ostatních. Přečteno velmi rychle, uvěřitelné, skutečné, hrůzu nahánějící. Moderní svět rozhodně není utopický.

2 13.01.2019

Klasika, kterou by si měl přečíst každý

4 17.12.2018

Velice milá knížka, která zahřeje u srdce.

2 17.12.2018

Krásná a milá knížka, která určitě potěší nejen cílovou skupinu. Originální a napínavý děj doprovází nádherné ilustrace a jako bonus se člověk se z knížky dozví, jak že se to vlastně slaví Vánoce v jiných koutech světa.

06.11.2017

Napoprvé se mi do ní nepodařilo začíst, ale jakmile jsem se k ní vrátila, bylo to něco neuvěřitelného. Jojo Moyes má originální náměty, skvělý styl psaní a já nejsem schopná udělit cokoliv jiného než plný počet. Doteď se lehce dojímám při vzpomínce na tuto knížku a živě si vybavuji ten neuvěřitelně silný pocit, který ve mně zanechala ta prostá věta - Darováno, nikoli vzato.

7 06.11.2017

Myslela jsem si, že se mi tento díl určitě nebude líbit tolik, jako původní série, ale jsem příjemně překvapená :) Ze začátku mi chvilku trvalo se začíst, ale pak už to jelo prakticky bez zastavení až do konce knížky. Eadlyn (jak tu ostatně zmiňuje skoro každý) byla rozmazlená a chápu, že někomu nemusela sednout, ale já si ji opravdu oblíbila. Podle mě bylo fascinující sledovat vývoj jejího charakteru.
Co se závěru týče, jsem opravdu zvědavá, jak se s tím vším Kiera Cass popasuje, aniž by tomu nějak ubrala na kráse...

1 01.01.2017

Čtivý, romantický, místy napínavý.. To všechno je tento příběh. Briana i Aidena jsem si okamžitě zamilovala a věřím, že jsem nebyla jediná. Nemůžu sice říct, že bych nečetla lepší knížky, ale i tak mám neovladatelné nutkání se k tomu příběhu pořád vracet.

3 09.12.2016

Bitva o labyrint byla podle mě o trošičku slabší než předchozí díl, ale i tak jí zůstala velká míra čtivosti, skvělý nápad a místa, která čtenáře rozhodně pobaví. To, jak se Riordan vžil do duše dospívajícího kluka, se mi líbí dokonce víc, než třeba u takového Harryho Pottera. Teď se jdu s chutí vrhnout na poslední díl :)

06.11.2016

Tak se mi zase po delší době podařilo přečíst knížku za den! Tolik k její čtivosti :-).
K samotnému ději: to bylo takové klišééé. Polosirotek, milostná dilemata, anonymní dopisovatel, ze kterého se vyklube skvělý kamarád, součást denní rutiny, atd., však to všichni známe, že? ... Asi už jsem četla příliš mnoho YA knížek *teatrální povzdech*
Měla bych být minimálně lehce otrávená, a přitom jediné, na co se zmůžu, je usmívat se jak blázen a potlačovat chuť se do čtení pustit znovu.
Abych byla upřímná, ve finále se mi knížka totiž opravdu líbila.

3 30.10.2016

Od slibného začátku, přes velmi dobrý prostředek, až ke slabšímu konci: tak jsem průběh čtení vnímala já. Díky nenáročnosti vyprávění se mi podařilo neuvěřitelně rychle začíst se a trvalo jen pár dní, než jsem knížku měla za sebou. Rozhodně to vnímám jako skvělou oddechovku a nebýt toho - na můj vkus - nepřirozeně napsaného závěru, dala bych pět hvězdiček.

13.10.2016

Ze začátku mi to přišlo takové lehce kostrbaté (což bylo, jak jsem později pochopila, kvůli tomu, že jsem nečetla první díl, který v čj nevyšel ) a snad i proto jsem to asi po osmdesáti stránkách odložila s tím, že se k tomu vrátím později. Teď jsem se k tomu dostala znovu po přibližně dvou měsících a byla jsem překvapená, jak snadno se mi podařilo začíst se a jak mě to pohltilo. Není to ten druh knížky, z níž byste byli týden mimo, ale bylo to příjemné zpestření.

1 09.10.2016

Krásná knížka, John i Sherlock mi během čtení dost přirostli k srdci... Určitě se vrhnu i na ostatní příběhy o tomto geniálním detektivovi.

2 04.10.2016

Za mě zatím nejlepší knížka z celé série. Percy už není malé dítě, nýbrž téměř patnáctiletý kluk, což se projevuje i na stylu, jímž je Prokletí Titánů napsané. Ukazuje se, že nic není černobílé, a že nás ve zbylých dvou knížkách čeká pořádná jízda.
Z bohů jsem si absolutně nejvíc oblíbila Apolóna, je to sympaťák...

18.09.2016

Jestliže upíři Bazovi vzali duši, když ho jako škvrně kousli, mně ji vzala tato knížka.

Těšila jsem se na ni ještě dřív, než byla vůbec napsaná (jsem prostě velký fanoušek Fangirl :D ) a měla jsem tak vysoká očekávání, že jsem si byla téměř stoprocentně jistá, že budu zklamaná... Ovšem Rainbow Rowellová mi znovu ukázala, že je opravdu královnou Young Adult literatury, a že na tak pozemské věci, jako přivodit mi zklamání z knížky, vážně nemá čas.

Je pravda, že ze začátku to bylo hodně podobné Harrymu, ale po chvíli to nabralo úplně jiný směr... A já se neskutečně bavila. U některých pasáží jsem se smála nahlas, u jiných zase tála a u některých téměř brečela.

Dočetla jsem to pozdě v noci, ale hned ráno, jak jsem se probudila, jsem si knížku vzala do ruky a jela zase odznovu - Nedej se patří mezi ty příběhy, které vás jen tak nepustí.

17 21.08.2016

Přiznávám se, že jsem absolutní antitalent na vše, co se týká matematiky, chemie, fyziky nebo biologie... A vzhledem k tomu, že většina knížky byla právě o těchto tématech, bylo to pro mě tak trochu utrpení. Ale i tak jsem to dočetla a nelituji toho :-) .

2 18.08.2016

To bylo teda něco... První polovina jela jako po másle a já se divila, jak je možné, že si všichni stěžují, že je tak negativní. Jistě, BYLO to negativní, ale nic, s čím by se člověk nesetkal i v jiných knihách. A pak to přišlo...
Najednou jsem se do čtení musela nutit, ne snad proto, že by se špatně četla, ale proto, že mě psychicky unavovala. Málem jsem přestala věřit v lidství.
Klobouk dolů před Emily Brontë: nemyslela jsem si, že někdy budu číst něco, kde budu nenávidět snad všechny hlavní postavy. Přesně tak, vždycky, když jsem k někomu byť jen na chvíli přilnula, udělal ten člověk něco, za co jsem ho začala svorně nesnášet.
Takže i přesto, že knížka byla geniálně napsaná a příběh to je legendární a nezapomenutelný, jsem si téměř jistá, že na Větrnou hůrku se už vracet nebudu.

5 10.08.2016

Bylo to čtivé, originální a stačilo pár stránek k tomu, abych knížce propadla a nemohla se od ní odtrhnout. Nejvíc se mi líbilo, jak skutečné a dopodrobna vykreslené byly jednotlivé postavy a jejich charaktery, to se bohužel tak často nevidí. I přesto všechno ve mně téměř celou knížku hlodal takový divný pocit: Kde je ten důvod, kvůli kterému je to jedna z nejoblíbenějších knížek současnosti?
A pak mi to došlo...

6 31.07.2016

Takhle rozporuplné pocity ve mně snad ještě žádná knížka nezanechala... Na jedné straně mě uchvacuje ten úžasný styl psaní, který je pro Jandy Nelsonovou tak charakteristický, na druhé straně to pro mě bylo kolosální zklamání. Příběh nebyl vyloženě špatný, ale... Nejspíš to ani nedokážu vyjádřit. Patrně je to tím, že mi začíná být fyzicky špatně z toho klišoidního milostného trojúhelníku, jako by snad YA romány nemohly být o ničem jiném. Taky mě neskutečně mrzela každá dějová nesrovnalost, byť sebemenší, měla jsem dojem, jako by byla pěstí do oka.
Je to, jako kdyby se zpěvák se zlatem v hrdle pokusil obecenstvo ohromit tím, že zazpíval "Ovčáci, čtveráci".
Kdybych si tuto knížku přečetla před Dám ti slunce, nejspíš bych ji hodnotila trochu mírněji, ale ta propast mezi DTS a NJV je tak nepřeklenutelná, že nejsem schopná to hodnotit lépe.
Ovšem nechci nikoho odrazovat od přečtení, tahle knížka za přečtení rozhodně stojí - jen mi bohužel nedala tolik, kolik jsem od ní chtěla.

1 09.07.2016

Skvělá oddechovka, sáhla jsem po ní hlavně z toho důvodu, že filmová verze patří mezi moje srdcové záležitosti. Knížka je téměř stejná jako film, proto pokud jste ho už viděli, v knížce vás pravděpodobně nic nepřekvapí... Ale i tak doporučuji, čte se to úplně samo a za dvě tři hodinky to máte přelouskané.

01.07.2016