Mišulenka
komentáře u knih

Naturalismus bez příkras. Žádné zbytečné omáčky. Jen surový hnus všude kolem.
I když jsem už knihu kdysi četla, stejně mě ohromila dvou úderností a chladným strachem.
Nemá smysl moc se rozepisovat, tohle téma pro mě vždycky zůstane hlubokou morbidní fascinací a Remarqův styl vyjadřování jen podtrhuje tu strašlivou hrůzu.
Musím vložit pár citací, které mě chytly za duši.
... Byl sám překvapen, že už nemá strach, ačkoliv si byl vědom, že jej Handke má v hrsti; ale všechny ostatní pocity překonal náhle jiný, silnější: nenávist. Nebyla to ta kalná, slepá a nízká, tak obvyklá v táboře, každodenní malicherná závistivá nenávist, kterou pojímal jeden zbědovaný a vyhladovělý tvor k druhému kvůli nějaké výhodě či nevýhodě, - ne, cítil chladnou, jasnou, vědomou nenávist, a pocítil ji tak silně, že sklopil oči, protože se domníval, že by to Handke jistě poznal...
... "... Člověk může myslet jen na nejbližší nebezpečí. Vždycky jen na jedno. A brát jedno po druhém. Jinak by se zbláznil."...
... "...509 říkal, že to není pravda, když to člověk vnitřně neuzná. Zprvu jsem tomu nerozuměl. Teď už vím, co tím myslel. Nejsem zbabělec a ty nejsi děvka. Všechno, co nám udělali, nic neznamená, dokud se tak necítíme."...

Mé druhé setkání s panem Nesbo hodnotím velmi positivně. Příběh byl příjemně reálný a glosující hlavní hrdina mě nesmírně bavil.
Pět hvězdiček... vlastně bez rozmýšlení :)


Pecka! Měla jsem pocit, jako by to vyprávěla některá z mých kamarádek. Připomínalo mi to i moje přemýšlení. Nedělo se v podstatě nic, co by se nestalo jiným, jen když se to děje právě dotyčné osobě, divně to bolí.
Paní Eva zabrousila na tenký led o spokojeném soužití muže a ženy, prezentovala ústy Lindy a Vandy dost odvážné teorie, ukázala nám, čtenářům, Katarínu jako silnou ženu, která má city, ale neumí s nimi pořádně pracovat, protože nemá dost zkušeností. Myslím, že manželství s tím hovadem ji poučí dost.
Byla jsem nadšená stylem, jakým je příběh psán, protože byl místy drsný, místy naivní, místy milý a místy ohavný.
Tleskám femi-románu a dávám pět hvězdiček.
A přikládám pár citací...
... "Jsou zvyklí na tabulkový život. Tabulkové chování, tabulkové výsledky, tabulkový růst zisku, ženy s tabulkovými postavami. Kdo by se potom těšil do živelného prostředí batolat, kde nic nefunguje jako včera, kde nemáš záruku, že zítřek bude takový, jak si ho naplánuješ, protože může přijít horečka, a kde je i žena nevyzpytatelná, nezařaditelná a má jisté nároky? Nároky, které nesplní žádná asistentka ani kurýr, nikdo. Takové normální, rodina, chápeš?"...
... "Být mužem je diagnóza. Narodí se a neví, kde je sever," řekla Vanda. "Měli by s rodným listem fasovat i kompas."...
... "Moje milá, netušíš, jaké kombinatoriky je žena schopná, když si jde dobře, ale opravdu dobře zašukat."...
... "Víš, naši tátové byli stejní, a když mohli, tak si zašoustali. Jenže v drtivé většině případů věděli, kde je sever, vrátili se domů k ženě a k dětem, a ani je nenapadlo navazovat paralelní vztahy."
"Můj táta..."
"Tvůj táta byl předskokanem těchhle zasraných egoistů."
Přikývla jsem. Zase. Co jiného jsem měla dělat?
"Potkají slepici, co brečí, když vypráví o svém mizerném dětství, zapomenou na to, že svým dětem chystají stejné peklo, z jakého chtějí zachraňovat tu chudinku..."...


Na počátku čtení jsem se těšila, až budu psát komentář a postěžuju si na naprosto pitomý popis mé oblíbené záležitosti, geocachingu. Ale už před půlkou jsem věděla, že to neudělám. Kniha mě nesmírně bavila, příběh byl parádně zamotaný, reálný a děsivý. To, že jsem se bála a nemohla číst večer, je v podstatě taková maličká satisfakce pro autorku, že pokud někdy o příběhu pochybovala, tak minimálně jeden čtenář u toho s*al magi v kostkách (i když - ruku na srdce - u čeho se já nebojím?!).
Musím vyzdvihnout perfektní a neotřelý nápad a i když člověk nemohl moc dobře předvídat důvod, měl reálný a de facto "rozumný" (byť to zní nevhodně) podklad. Autorce budiž chválena snaha nevybrakovat sama sebe nebo jiné autory thrillerů, kterými je český trh přehlcen a je vážně náročné najít kvalitní "detektívku", u níž se člověk bude bát a prodýchávat další a další stránky. Zdá se, že nenároční čtenáři hodnotí kladně neskutečnou brutalitu, namísto myšlenky a ducha celého příběhu.
A mimochodem - noční keš jsem absolvovala jednou loni v létě a po této knize vím, že byla poslední!


Po druhém čtení s odstupem jedenácti let, musím... (promiňte mi stejný začátek u všech dílů celé ságy)
... s plným vědomím zhodnotit tento díl jako nejlepší stejně jako tehdy. Byl vtipný. Byl akční. Byl napínavý. Byl prostě jedinečný!
Od začátku jsem se bavila díky bandě trpaslíků, byla zvědavá kvůli tajné radě čarodějek a bála se kvůli tahu Nilfgaarďanům.
Tentokrát se Geralt nechoval jako ten zákonně dobrý bojovník proti zlým silám. Upřímně jsem měla mnohdy chuť do knihy skočit pěkně kufrem, abych udělala kolem sebe co nejvíc bordelu, a profackovat ho. Případně aspoň našeptat Milwě, aby to udělala za mě. Tak neskutečně mě štval svým neustálým fňukáním, protože všelijaké bolesti drásaly jen jeho (ironie). Ale pochlapil se, to se mu k závěru upřít nedá.
Regis. Všudybyl Všechnoznal. A právem, měl na rozdíl od dalších postav solidní náskok. Jen mně občas svým mentorováním lezl na nervy, ale věřím mu, že to nemyslel zle. To jen Geralt ho bral moc osobně, protože to byl mnohdy právě on, Geralt, kdo věděl víc než ostatní.
Moje oblíbenkyně Milwa. Rázná, ostrá jak břitva sihillu, vždycky připravena odpovědět. Byla mi sympatická svou osobností, svým odhodláním i svými názory.
Ciri. Neskutečná puberťačka, která hledá sama sebe a to, co vlastně chce. Na můj vkus jen lehce radikálním způsobem. Ale kdo v jejím věku nezlobil?! :)
Fringilla Vigo. Dřív se mi strašně líbilo její jméno, aktuálně je mi sympatická i jako osoba.
Sapkowski rozplétá další a další nitky ze stovek klubíček, objevují se další postav a příběh se dál krásně zamotaně vine...
Pár citací, mnohdy jako výstřely ze tmy, ale poměrně trefné vzhledem k životu nás, lidí.
"...K čertu, jak jen ta moc člověka pokouší! Jak svádí, aby ji zneužil! Když ji člověk má, snadno zapomene... A když zapomene, už se nedokáže vrátit."...
... Sotva jim svitla naděje, v nočním povětří zazpívaly letky šípů. Marigold zavřískl, tentokrát opravdu bolestně, a zaryl Geraltovi prsty do žeber. Zaklínač ucítil, jak mu na šíji stříklo něco teplého.
"Drž se!" chytil básníka za loket a strhl ho na svá záda. "Dobře se drž, Marigolde."
"Zabili mě!" kvílel trubadúr. Dost nahlas, na zabitého. "Krvácím! Umírám!"...
..."Nevědomost," poučoval Regis, "není omluvou pro nepromyšlenou činnost. Když něco nevíš nebo máš pochybnosti, požádej o radu..."
"Mlč, upíre!" otočil se Geralt zády...
..."Jsem Maria, a ne Milwa. Jaká já jsem Káně? Kvočna s vejcem v břiše, žádná Káně... Milwa se s dryádami smála na bitevním poli, když vytrhávala šípy ze zkrvavených mrtvol - je přece škoda dobré střely. A jestli některý ještě dýchal, vzala ho nožem přes krk. Na takovou smrt vodila lidi zrádkyně Milwa. A smála se... Jejich krev teď volá. Jejich krev teď zevnitř rozežírá Mariu jako vosí jed. Maria platí za Milwu."...


Pořádně nevím, co si myslet. Nevěra je první knihou, kterou jsem od Paula Coelha četla. Moje očekávání rozebírat nechci, je vlastně můj problém, co jsem čekala a nedostala.
No, takže... Příběh sám o sobě byl takový nijaký. Nemyslím tím věčně omílané a všemi časopisy protřelé téma nevěry, to ne, to mě naopak navnadilo na přečtení. Mám na mysli ducha příběhu. Samotná nevěra mi teda přišla - pámbu mi odpusť - psychologicky strašně laciná. Ale trošku Coelha podezřívám z toho, že mu o příběh ani tak nešlo, že chtěl uplatnit svoje názory a ponouknout některými větami čtenáře k zamyšlení nad svými životy, nad společenskými životy, nad společností jako takovou...
Děj mi přišel strašně rámcový, já osobně bych ho pojala jinak, víc osobně. Nejde veškeré pocity ohledně nevěry tak zobecňovat, každý vnímá jinak. Bylo to všechno tak zvláštně kostrbaté; jako bych jela ve vlaku a koukala na krajinu. Když vás něco zaujme, nestačíte si to prostudovat do aspoň povrchních detailů, protože najednou zjišťujete, že už jste někde jinde. Příliš rychle běžel, nenechal si čtenáře užít některé emoce.
Ale je teda fakt, že filosofický nástin vnímání svého vnitřního osamění mě zaujalo.
Líbilo se mi několik částí. Pár jich sem vložím.
... "Ty jsi silnější než já. To jsem ti vždycky záviděl. Snad proto jsem nikdy příliš neprojevoval vlastní city: abych nevypadal jako slaboch."
Neví, co říká. Jenže rozhovor je u konce. Obrátí se na bok a spí.
A já tu zůstanu sama se svou "silou" a dívám se do stropu...
..."Odhrnu závěsy ve své pracovně, vidím lidi venku, někteří se vodí za ruce, a nemusí si lámat hlavu snásledky. A já svou lásku navenek projevit nemůžu," říkal.
A když jsem cítila já, že nikdo, naprosto nikdo nedokáže pochopit, co se děje ve mně - ani šamani, ani psychoanalytikové, ani můj manžel -, objevil ses ty a vysvětlil mi to.
Je to samota,...
...Nejste totiž cizoložník, tolerovaný a nezřídka i obdivovaný, ale cizoložnice, žena, která spí s jiným mužem, podvádí tak manžela, svého ubohého, chápavého, láskyplného manžela.
Jenom vy však víte že tenhle manžel nedokázal zahnat vaši samotu. Chybělo totiž cosi, co nedokážete vysvětlit ani vy sama, protože ho milujete a nechcete ho ztratit...
...Ať už náhodou, nebo proto, že mě chtěl život zkoušet, jsem potkala někoho, kdo mě popadl za pačesy - jak doslova, tak obrazně -, zatřepal mnou, zbavil mě prachu, který už na mě usedal a já díky němu zase dýchala.
Všechno bylo naprosto klamné. Šlo o takové štěstí, jaké nacházejí drogově závislí, když dostanou svou dávku drogy. Účinek dříve nebo později pomine, zouflaství ještě vzroste...


Milý a bezbolestný příběh, který si ten happy end zasloužil. Byla jsem příjemně překvapena, že nešlo o laciný a až patologicky krásný a úžasný konec, kdy se všichni vezmou a mají triliony dětí a žijí si šťastně až do smrti - přiznávám, trošku jsem se toho po tom všem bála.
Strašně se mi líbil nádech naivity, kterým je kniha skrz naskrz protkána. Patův styl vyprávění a vnímání všeho okolo něj na mě zapůsobil, místy mi připadalo, že je jako dítě, které objevuje svět. V podstatě pro něj návrat z léčebny byl takovým znovuobjevením sebe sama, všeho, co měl, pro co žil, co ztratil. Bylo mi ho líto, kromě toho pozlátka kolem něj ještě čelil narušenému vztahu s jeho otcem, který byl ovšem na druhou stranu snad jediný, kdo to na něj po návratu nehrál. Je těžké s takovými lidmi žít, vyjít a snažit se je vrátit, notabene když propadají stavům agrese.
Suma sumárum jsem ráda, že jsem tenhle příběh poznala...


Knihu mám rozečtenou od loňského února, kdy jsem ji dostala od manžela k narozkám. Byla jsem prostě a jednoduše po prvním díle zvědavá. Hlupěna!
Stále ji mám v knihovně, založenou cca v půlce, kde jsem přestala. Dávala jsem jí šanci. Ale dneska vím, že ji nikdy nedočtu. To je snad poprvé, co jsem nedočetla nějakou knihu. Příběh je tak stupidní a debilní, že to prostě nedám...
Nikdy jsem nelitovala žádných peněz za knihy. Až u dvou Padesáti odstínů...

A tak teda ty čtyři hvězdičky dám. Tři jsou málo, čtyři moc. Takže tři a půl.
Nemohla jsem se vůbec z Inferna vyhrabat. Začala jsem ho číst v únoru a ne a ne se dostat přes popisné části k druhé půlce knihy, kde se už konečně začalo něco dít a kdy mě to už konečně nutilo číst ještě jednu kapitolu a ještě jednu a ještě kousek. Už pro mě Langdonovy příběhy nejsou to, co bývaly dřív. Buď stárnu, nebo jsou pořád na jedno brdo. Obě možnosti mají stejnou relevanci.
Jak již bylo řečeno několikrát, nápad s očistou lidstva je velmi... nemůžu říct zajímavý, aby to nevyznělo blbě. Tak... originální?! V literatuře podobného směru neotřelý? Jen mě osobně už trošku unavoval Langdon, který byl všude, všechno viděl, všechno dokázal vysvětlit.
Možná by to pro příští román chtělo jinou postavu a Roberta nechat spokojeně žít jeho kantorským životem skrytého génia.


Bylo to pro mě velice těžké čtení a jsem ráda, že konec byl takový, jaký byl, že to Barbara dokázala a umí se snad již nyní dívat vstříc lepším zítřkům.
Nemám slov k chování jejího otce. Vyprávění mě zasáhlo pochopitelně především z důvodu jeho krutosti a do nebe volající debility... a v neposlední řadě i lhostejnosti Barbařiny matky i odvrácenosti jejích bratrů. O to větší radost jsem měla v závěru knihy, kdy se i veřejnosti ukázalo, jak moc je tento člověk, říkající si otec, omezený a zvrácený.


Smutná a hluboká zpověď matky, jejíž syn zemřel v důsledku závislosti na tvrdých drogách. Příběh sám o sobě se nevymyká tradičnímu "životu" feťáků, který je popisován i v jiných knihách, ale důmyslnost, s jakou je vyprávěn, mě přinutil se zastavit a uvažovat i nad svými problémy, které se zdají být jakoby nicotné v porovnání s tím, čím si celá tahle rodina prošla a pravděpodobně stále prochází.
Smekám před zarputilým odhodláním této paní postavit se za své syny stůj co stůj a doufám, že došla konečně do slibovaného a dlouho očekávaného stádia klidu...


Je to už nějaký ten rok, co jsem Eragona četla, v té době jsem navíc byla zapálená fantasačka a kniha pro mě byla takovou tou pověstnou pěstí na oko (nebo možná přímo do huby :) ). Nevím, myslím, že kdyby byl Paolini řadovým začínajícím autorem bez rodinného nakladatelství, tak mu jeho snahu hodí na hlavu, neboť příběh typického loosera, který najde dračí vejce a vychová si z malého neposedného dráčete elegantní dračí princeznu, která na něj mrká očkem... No, nevím, no :-))) Takové nápady měl snad v 16 letech každý, ne?!:)
Z mého pohledu je to nevyzrálé dílo plné sáhodlouhých popisů, které si zkušený autor umí v hlavě lépe rozmyslet a neunavuje pak čtenáře popisem 100km pruhu trávy...


Tohle byl můj první gamebook, který se stal jakýmsi symbolem, neboť jsem ho hrála/četla v nějakých 12 letech a měl pro mě velikou dějovou hodnotu :))


Naturalismus bez příkras. Tuto knihu a například i film Requiem for a dream by měly děti znát už ze základních škol...


Tohle je Velká Kniha. Je plná bolesti a naděje, nevkusu a štěstí, deziluzí a víry. Hluboce smekám před každým, kdo dokáže o těchto hrůzách znovu vzpomínat a vyprávět. Myslím, že není ani možné si v dnešním světě naplno uvědomit, kolik hrůzy a děsu "ti lidé tam" museli zažívat každým dnem a každou podělanou vteřinu. Strach najednou dostává úplně nový rozměr, který svírá u srdce a způsobuje úzkost.
Obrázky Davida Oléra jsou prostě... strašný a jsem ráda, že existují.


Po poslední Brownově knize jsem k Počátku přistupovala skepticky a bez očekávání něčeho smysluplného. A moc ráda jsem se nechala překvapit.
Příběh mě bavil a když si odmyslím tu protivnou debilní eidetickou paměť a Langdonovo všudybylství a všechnoznalství, tak dávám čtyři hvězdičky.


Původně jsem komentář vůbec psát nechtěla, ale nakonec jsem se k němu dokopala.
Kniha je svižná a čtivá, ale rozhodně jsem z ní neoněměla úžasem. Byl to takový průměrný román pro holky psaný chlapem a jako bonus obohacený o lehký nástin problematiky OCD. Jako proč ne, ale šlo by to i jinak a lépe.
Takže dávám tři hvězdičky za čtivost. Vrátila jsem se do svých šestnácti, kdy jsem podobné příběhy hltala jako nenažraná, ale oslnivý flashback to bohužel nebyl.


Jako konzumentský čtenář a hrdá matka na rodičovské jsem se nevyhnula hned od začátku tristnímu srovnání Posla a Zlodějky knih, ačkoliv - to je přece jasný!!! - tahle dvě díla stavět vedle sebe nejde.
Ale měla jsem problém.
Zatnula jsem zuby. Koncese. Nějak to šlo. Čtivá kniha je, o tom žádná, ale nějak mě nenakopla a neusadila mě do mého čtecího křesla.
Závěr byl příjemně mile filozofický a udělal mi radost. :-)


Po dlouhé době jsem si udělala morbidní radost knihou, která mě v knihkupectví doslova přivázala k sobě a nechtěla se mě pustit, takže jsem si ji prostě koupit musela.
Mám za sebou pěknou řádku zpovědí osob přeživších holocaust a ještě mě jich dost čeká a u této knihy mě zase celé tělo brnělo a svíral se mi žaludek. Já k tomu vlastně ani nemám slov, protože k tomu, co bylo, už de facto není co říct. A k něčemu takhle fatálnímu tuplem.
Je divné podotknout, že pan Bondy sepsal svoje vzpomínky nesmírně čtivou a atraktivní formou, ale tak na knihu mimo jiné pohlížím.


Poslední rok a půl je ze mě ryze konzumentský čtenář, neboť se mi čtecí čas smrskl na minimum kvůli mé báječné dcerce. A tak jsem si pořídila v pořadí druhou knihu paní Třeštíkové a těšila se na - dle mého prvního soudu - prvoplánový jednoduchý příběh. A tu jsem náhle zjistila, že se mi rozdrnkala struna mých vlastích vzpomínek a čtení pro mě bylo hodně bolestivé. Jako nezávislý, emočně plochý pozorovatel bych hodnotila třemi hvězdičkami... ale za mě, jako MĚ, je to pět a s klidným svědomím, protože téma je pro mé oči, které toho už tolik viděly, hodně těžké a silné.
